Nový druh netopýra s výrazným čumákem a působivými zuby byl objeven na ostrově Sv. Vincenta v Karibiku. Vědci jej pojmenovali Micronycteris garifuna podle označení místních obyvatel a představili jej v časopise Biologie savců.

„V době, kdy jsme netopýra odchytili, jsme nevěděli, že jde o nový druh,“ říká vedoucí týmu Peter Larsen z katedry biologických věd při Texaské technické univerzitě. „Domnívali jsme se, že se jedná o druh, který byl již popsán v Jižní Americe. A tak uběhl rok či dva, než jsem náhodou jeden exemplář porovnal s jihoafrickým druhem pocházejícím z Trinidadu. Netopýr z ostrova Sv. Vincenta byl znatelně větší.“

TIP: Tajná řeč netopýrů aneb Echolokace jako dorozumívací kanál

Ukázalo se, že karibský netopýr má také jinak utvářenou lebku a zuby. Larsen je nyní přesvědčen, že se vyvinul z předků, kteří se do Karibiku dostali v době Pleistocénu, kdy došlo k dramatickému ústupu ledovců a hladina moří stoupla.

Netopýr hřaduje v jeskyních, na stromech i na povalených kmenech. Špičatý výrůstek na jeho čumáku mu pravděpodobně usnadňuje echolokaci. Má neobvyklý způsob chytání hmyzu – dokáže jej sbírat z povrchu kamenů a listů, zatímco většina hmyzožravců chytá hmyz ve vzduchu. Velké uši mu totiž umožňují přesnější manévrování.

Když v loňském roce představil španělský Gïk své modré víno, hovořilo se o přicházející vinné revoluci. Tradiční nápoj, v netradiční barvě, se stal okamžitě hitem a firma prodala během šesti měsíců více než 100 tisíc lahví svého modrého vína Gïk Blue. Úspěch novinky pochopitelně nenechal konkurenci chladnou a nápad má své další následovníky.

Pestrobarevná vášeň

Na „barvy“ vsadilo i vinařství Bodegas Santa Margarita ze západošpanělského Caudete. Nejde ale tentokrát o jednu barvu, nýbrž o kompletní duhový mix. Firma, která se výrobě a distribuci vína zabývá od roku 2003, nabízí vedle modrých i vína zelená, oranžová nebo sytě růžová. Barevnosti jednotlivých vín je dosahováno stejným způsobem jako v případě modrého Gïk Blue – pomocí organických pigmentů separovaných z hroznů.

TIP: Červené, nebo bílé? Španělská vinice chce prorazit s modrým vínem

Novinka se rychle ujala, a kromě domovského Španělska se rychle prosazuje na zahraničních trzích, zejména pak v Nizozemsku a Velké Británii. Otázkou je jak dlouho. Zatímco zákazníci, soudě alespoň podle zájmu, novinku vítají, úřady jejich nadšení ani zdaleka nesdílejí. Své o tom ví i vinaři z Gïk, kterým bylo zakázáno používat pro svůj nápoj označení „víno“. Paradoxně ne kvůli jeho chuti nebo složení, ale kvůli jeho barvě. Oficiálně totiž nic takového jako „modré víno“ neexistuje a firma musí své víno nabízet v kategorii „ostatní alkoholické nápoje“.

Kromě změny značení si úřady vymohly i změnu složení – víno Gïk Blue tak firma nově prodává s 1% příměsí hroznové šťávy. Jak vidno barva je u vína důležitější než jeho chuť a složení. Alespoň tedy podle španělských úřadů.

Nebeský palác Tchien-kung 1, tedy první čínská orbitální stanice, je na oběžné dráze od roku 2011. Svou práci má za sebou. Číňané se snažili Nebeský palác udržovat ve vesmíru, ale před necelým rokem ztratili nad stanicí kontrolu.

Od té doby se stanice přiblíží Zemi zhruba o 160 metrů za každý den. To ale nebude trvat do nekonečna. Pokud se stanice opět nedostane po kontrolu operačního střediska, což není pravděpodobné, tak přijde konec. V určitou chvíli se Nebeský palác dostane tak nízko, že zahájí pád do atmosféry.

Kdy zanikne Nebeský palác?

Otázkou je jenom, kdy k tomu dojde. Podle výpočtů odborníků Úřadu OSN pro vesmírné záležitosti (UNOOSA, anglicky United Nations Office for Outer Space Affairs) k tomu dojde někdy mezi říjnem 2017 a dubnem 2018. S největší pravděpodobností to bude někdy v lednu.

TIP: Úspěšný start Tchien-kung 2: Čína je zase o krok blíž vlastní vesmírné stanici

Zatím je jasné, že k tomu dojde někde mezi 43. stupněm severní šířky a 43. stupněm jižní šířky. Tedy zhruba mezi Itálií a Novým Zélandem. Na zem by neměly dopadnout žádné trosky, ale pokud se to stane, tak by se jim lidé měli zdaleka vyhnout, kvůli nebezpečnému hydrazinu.

Faraon Sanacht vládl v dávném Egyptě v třetí dynastii jeho panovníků. Jeho osoba je ale opředena mnoha nejasnostmi. Mohl být prvním nebo druhým vládcem této dynastie. Anebo vládl až později v dynastii, možná až koncem 3. dynastie. Bylo to někdy kolem let 2690 až 2600 před naším letopočtem.

TIP: Záhadné nohy mumie skutečně patřily egyptské královně Nefertari

Od počátku 20. století jsou známé pozůstatky muže, který by mohl být tímto faraonem. Zvláštní je, že šlo o velmi vysokého muže s výškou 187 cm, což bylo v té době naprosto neobvyklé. Jak ukazují archeologické nálezy, průměrná výška tehdejších mužů se pohybovala okolo 167,9 cm a žen okolo 157 cm.

Tým švýcarských vědců nedávno pozůstatky tajemného faraona prozkoumal a dospěl k závěru, že dotyčný muž trpěl gigantismem. Jde o poruchu v produkci růstového hormonu během dětství, kterého je pak v těle příliš mnoho. Ať už jsou kosterní pozůstatky staré téměř 5 tisíc let faraona Sanachta nebo někoho jiného, každopádně jde o nejstarší doklad gigantismu u lidí.

Half Dome (Poloviční kopule) je mohutný žulový útvar, který můžete obdivovat v Yosemitském národním parku na východním konci Yosemitského údolí. Tento pozoruhodný kamenný kopec se zvedá bezmála jeden a půl kilometru nad údolní dno.

TIP: Kanadský národní park Yoho aneb Ráj mezi skalami

Half Dome sice při pohledu z údolí působí jako kdysi celistvá kopule, jejíž severozápadní polovina se kdysi zřítila, ale jde pouze o iluzi. V případě, že na stěny Half Dome pohlédnete od Glacier Point nebo Washburn Point, zjistíte, že jde o relativně úzký kamenný hřeben orientovaný ze severovýchodu na jihozápad. Jeho zdánlivě oblá a pozvolna stoupající jihovýchodní strana je přitom s výjimkou vrcholové části téměř stejně příkrá jako protilehlá severozápadní stěna.

Ve středu 27. května 1942 v 10.35 zaútočili dva speciálně vycvičení českoslovenští výsadkáři Jozef Gabčík a Jan Kubiš na vůz zastupujícího říšského protektora, SS-Obergruppenführera Reinharda Heydricha. Střet (a následná honička Gabčíka s řidičem) skončil postřelením osobního strážce SS-Oberscharführera Johannesa Kleina a těžkým zraněním Heydricha.

Ten na následky zranění zemřel v nemocnici Na Bulovce 4. června 1942 v půl osmé ráno. Akce paravýsadku ANTHROPOID patří bezesporu mezi nejslavnější akce československého druhoválečného odboje. Nejrůznější autoři ji nesčetněkrát popsali, zdokumentovali, zfilmovali. Přesto, nebo snad právě proto, zůstává paradoxně v národním povědomí deformována řadou vědecky sice dávno překonaných, ale jinak stále živých mýtů a legend.

Mýtotvorný profesor chemie

Klíčovou roli v nanášení balastu nepravd sehrál Ladislav Vaněk, vedoucí odbojové skupiny JINDRA. Vaňkova skupina poskytla ANTHROPOIDU podporu zejména v období příprav atentátu, ale v následujícím ovzduší hromadných poprav heydrichiády se Ladislav Vaněk po svém zatčení rozhodl zachránit si život spoluprací s gestapem. Válku tak přežil a jeho poklesku se rozhodla využít komunistická Státní bezpečnost. Ta tohoto prověřeného konfidenta „převzala“ a využívala ke svým cílům. Vaněk se pak za odměnu mohl veřejně prezentovat jako významný odbojář, který si přivlastňoval stále více zásluh na provedení atentátu.

Měl bezbřehou fantazii a řadu mýtů, které si s atentátem dodnes spojujeme, vytvořil právě on. Jeho potřeba fabulace začala krátce po válce, kdy vyprávěl o pokusech ANTHROPOIDU, pochopitelně jím iniciovaných, zlikvidovat Heydricha pancéřovou pěstí útokem na jeho vlak. Co na tom, že Heydrich do Berlína zásadně létal a panzerfausty se dostaly do výzbroje Wehrmachtu až v roce 1943. Slávou posedlý „profesor chemie“ (jak ho ve své knize tituluje Miroslav Ivanov) cítil potřebu víceméně každý rok přijít s něčím novým a dalších téměř čtyřicet let mu to procházelo.

Bravurně odhalil tajný cíl ANTHROPOIDU, pomáhal jim naplánovat útok… Nicméně když někdy v polovině 80. let přišel s tvrzením, že průběh atentátu statečně nafilmoval, rafinovaně maskován coby invalida na vozíčku, překročily jeho fabulace únosnou hranici. Jeho lži demaskovalo právě úsilí Miroslava Ivanova (přestože byl jeho hlavním zdrojem, pravdě věrný Ivanov odmítl v takové šarádě dál pokračovat) a amatérského historika, českého emigranta v Austrálii Stanislava Bertona. Teprve poté se profesor Vaněk konečně odporoučel do zasloužené bezvýznamnosti, ve které pokojně zemřel roku 1993.

Image

Čtěte také

Mýty kolem atentátu na Heydricha (2): Otazníky kolem akce Anthropoid

Během prvních 6 měsíců roku 2015 starého prodejce elektřiny poslalo „k šípku“ přes 101 340 maloodběratelů z řad domácností. O rok později vyskočil počet změn od ledna do června na necelých 140 tisíc a letos už čísla za první polovinu roku vylétla nad hranici 150 tisíc změn dodavatele elektřiny. Kam lidé utíkali za levnější energií?

V roce 2017 nejvíce nových zákazníků přilákala firma innogy

Přesná čísla o „výměně dresů“ energetických týmů získává každý měsíc OTE (Operátor trhu s energiemi). S výjimkou tří dominantních dodavatelů (ČEZ, E.ON a PRE), kteří ve svém regionu mají nejvíce odběratelů a zároveň tam fungují jako distributoři elektřiny, zahrnuje statistika OTE celý trh. Nejvíce lidí odcházelo mezi lednem a červnem 2017 od společnosti Centropol Energy. Rozloučilo se s ní 6 674 klientů. Naopak hitem letoška se stala elektřina od innogy. Sáhlo po ní přes 17 tisíc nových zákazníků. 

5 alternativních dodavatelů s nejvíce novými odběrateli za rok 2017

• innogy: + 17 454 klientů
• Bohemia energy entity: + 4 990 klientů
• MND: + 4 115 klientů
• Amper market: + 2 612 klientů
• Comfort energy: + 2 273 klientů

Kolik ušetříte změnou dodavatele? 1 000 Kč, ale i přes 10 tisíc ročně

Velikost možné úspory ovlivňuje mnoho faktorů. Mezi nejdůležitější patří velikost spotřeby a ceny u současného dodavatele elektřiny. Domácnost se 2 až 3 členy, která elektřinou neohřívá vodu ani netopí, většinou ušetří přechodem k levnějšímu prodejci přibližně 1 000 Kč ročně. Pokud doma máte bojler, odebíráte logicky více kilowatthodin. V průměru změnou dodavatele elektřiny můžete ušetřit kolem 2 000 Kč. Nejvyšší možné úspory se dočkají majitelé přímotopů. Uspořené finance mohou klidně přesáhnout i 10 tisíc za rok. 

Do hry o levnou energii vstupuje i příslušnost do distribučního území daná polohou odběrného místa. Koho zajímá přesná úspora pro jeho domácnost, může zkusit porovnat ceny elektřiny v jednoduché online kalkulačce. Na chlup přesné číslo zjistí do 2 minut. 

Lednice, televize, či myčka? Kdo u vás doma hltá nejvíc elektřiny?

Jestli se ze srovnání cen dovíte, že levný proud již odebíráte, ale po kontrole faktury za energie se stále mračíte, možná vám doma kradou elektřinu zbytečně energeticky náročné spotřebiče. Zjistěte, za co utrácíte pomocí kalkulačky, která odhalí nejhladovější energetické upíry.

Příští zastávkou sondy New Horizons má být objekt Kuiperova pásu označovaný jako 2014 MU69. Nedávná pozorovací kampaň, do které se mimo jiné zapojil i Hubbleův vesmírný teleskop a evropská observatoř Gaia, odhalila, že cílové těleso je dost možná mnohem zajímavější, než se původně čekalo.

Z dat zachycených během přechodu objektu 2014 MU69 přes hvězdu astronomové usuzují, že by mohl mít tvar připomínající protažený ragbyový míč, s délkou okolo 30 kilometrů. Druhou, ještě zajímavější verzí je, že by se mohlo jednat o binární systém dvou těles o velikosti okolo 10 až 20 kilometrů. Pokud by platila druhá z variant, sonda New Horizons by tak získala místo jednoho hned dva nové cíle.

Sběr informací o objektech Kuiperova pásu je pochopitelně mimořádně obtížný. Většinou jde o relativně malé objekty, které jsou navíc velmi daleko. Příští cíl sondy se aktuálně nachází 6,5 miliardy kilometrů od Země. Definitivní rozřešení hádanky tak zřejmě přinese až samotná návštěva sondy, která je naplánovaná na 1. leden 2019. Ta se momentálně pohybuje ve vzdálenosti 5,7 miliardy kilometrů od naší planety.

Kostarika je jedinou zemí Latinské Ameriky, která je řazena na seznam dvaadvaceti vyspělých světových demokracií. Jde o jeden z mnoha primátů, kterými se tato země pyšní. Je také energeticky zcela soběstačnou zemí a drtivou většinu elektřiny navíc vyrábí z přírodních, obnovitelných zdrojů. Nově se tato „nejzelenější země planety“ stane i první zemí na světě, kde má platit úplný zákaz používání jednorázových plastů.

TIP: Kostarika vyrábí 99 % elektřiny z obnovitelných zdrojů

Zákaz, který má vstoupit v platnost již v roce 2021, postaví mimo zákon například výrobu igelitových tašek, plastových lahví nebo jednorázového jídelního nádobí. Ambiciózní plán zahrnuje systém pobídek a investic do výzkumu a vývoje, od kterého si vláda slibuje vývoj nových, a především ekologických materiálů. 

Jak ukazuje i příklad trojice kostarických studentů, nemusí jí o nesplnitelný úkol. Daniela Palomo, José Eduardo Castro a Sebastián Hernández, studenti chemicko-technologická univerzity v San Pedru, nedávno vyvinuli materiál, který je až 5× pevnější než současné plastové sáčky. Na rozdíl od nich ovšem pochází z přírodní celulózy získané z banánovníků a je rozložitelný během 18 měsíců.