Hnědí trpaslíci jsou objekty na pomezí mezi planetami a plně vyvinutými hvězdami. Jejich hmota nedostačuje na to, aby ve svém nitru zažehli jadernou fúzi. Na druhou stranu jsou ale obvykle podstatně větší než třeba planety.

TIP: Hnědý trpaslík překvapil: Odpaluje erupce silnější než Slunce

Mezinárodní tým odborníků, který vedl ZengHua Zhang z Institutu astrofyziky na Kanárských ostrovech, nedávno vystopoval opravdu mimořádného hnědého trpaslíka. Nese označení SDSS J0104+1535 a nachází se v souhvězdí Ryb, ve vzdálenosti 750 světelných let od Země.

Starý a těžký trpaslík

Zhangův trpaslík vznikl asi před 10 miliardami let. Jeho metalicita, čili obsah těžších chemických prvků, je nejnižší ze všech známých hnědých trpaslíků. Z 99,99 procent ho tvoří pouze vodík a helium, což je pro vědce velké překvapení. Rekordní je i jeho hmotnost, která odpovídá 90 Jupiterům. To z něj dělá nejtěžšího hnědého trpaslíka ve známém vesmíru.

Vědci si až doposud nebyli jistí, zda mohou hnědí trpaslíci vznikat z kosmického plynu s tak nízkou metalicitou. Díky objevu ZengHua Zhanga víme, že mohou. 

Masopustní veselí, se v detailech lišilo, kraj od kraje. Různou podobu mělo i v různých společenských vrstvách. Zatímco aristokracie měla masopust spojený s bohatými karnevalovými bály, nejchudší vrstvy se spokojili s vesnickou tancovačkou a trochou lepšího jídla.

Muzika a dobré jídlo

Masopust byl svátek, který obvykle začínal svátkem Tří králů a končil popeleční středou. Bylo to období, kdy se mohlo zdát, že jediným účelem bylo se dosyta najíst. Obecně byl masopust považován za svátek jídla, a to z jednoho prostého důvodu. Po něm následovalo čtyřicetidenní období půstu před Velikonocemi.

Hlavní zábava většinou začínala o „masopustní neděli“, kdy se rodina sešla u bohatého oběda. Samozřejmě se jeho složení lišilo podle finančních možností. Obvyklé byly vepřové hody, klobásy, slanina, ale také boží milosti a koblihy smažené na másle. Vše se také hojně zapíjelo pálenkou a pivem. Nedělní oběd se ale dlouho neprotahoval, všichni se museli připravit na večerní zábavu. Chodilo se do hospody k muzice a někde jen na náves, kde se tancovačka protáhla až do rána. Také pondělí bylo ve znamení oslav. V některých vesnicích se pořádal tzv. mužovský bál, kam neměla přístup svobodná chasa. Všechno se připravovalo na vrchol masopustu, což byl úterní průvod maškar.

Maškarní průvod neměl žádná daná pravidla. Masky chodily dům od domu a záleželo jen na nich, jak pobavit přihlížející. Někdy je doprovázela muzika a na každém zastavení je čekalo občerstvení v podobě pálenky a piva. Na návsi nebo v hospodě se hrály divadelní hry secvičené většinou žáky místní školy a celá společnost se postupně přesunula někam do tepla. Výběr masek byl velice různorodý. Přesto se objevovaly i tradiční masky, které se rok od roku opakovaly. Patřil mezi ně např. medvěd s medvědářem, tzv. klibna – kobyla, bába s nůší, kominík nebo kozel. Masopustní veselí se blížilo ke konci spolu s úterní půlnocí. Odbytím dvanácté hodiny odtroubil ponocný konec masopustu a zábava musela ustat. Lidé věřili, že pokud by tancovali přes půlnoc, objeví se mezi nimi ďábel v podobě cizince v zeleném kabátě. Masopust skončil a popeleční středa už byla zcela v postním duchu. 

Výzkum provedený pomocí dalekohledu VLT odhalil procesy formování hvězd v mohutných proudech hmoty, které do svého okolí vyvrhují superhmotné černé díry ukryté v jádrech galaxií. Jedná se o první potvrzená pozorování hvězdotvorby probíhající v tomto typu extrémního kosmického prostředí.

Hvězdy rodící se v proudu

Vědci se zaměřili na kolizi dvou galaxií známých pod souhrnným označením IRAS F23128-5919. Pomocí dalekohledu VLT a přístrojů MUSE a X-shooter se jim podařilo pozorovat mohutné výrony hmoty proudící z okolí superhmotné černé díry, která je centrálním objektem severní galaxie sledovaného páru. V oblasti objevili první jasné důkazy, že se v těchto proudech rodí nové hvězdy.

V těchto proudech se hvězdy rodí velmi vysokou rychlostí. Astronomové odhadují, že zde vznikají stálice s celkovou hmotností až 30 Sluncí každý rok, což představuje skoro čtvrtinu veškeré hvězdotvorby v obou kolidujících galaxiích dohromady.

Tyto proudy hmoty vznikají v důsledku enormního množství energie produkovaného aktivními a dynamickými procesy v centrech galaxií, kde se (ve většině případů) ukrývají superhmotné černé díry. Jakmile černá díra pohltí nějakou hmotu, tak při tomto procesu zároveň ohřívá okolní plyn a vypudí ho z mateřské galaxie v podobě mohutného hustého proudu. 

Členům týmu se podařilo získat nezaměnitelné přímé pozorování populace mladých hvězd v plynu tryskajícím z centrální oblasti galaxie. Vědci se domnívají, že tyto hvězdy jsou staré pouhých několik desítek milionů let a předběžná analýza naznačuje, že jsou teplejší a jasnější než hvězdy, které vznikly v méně extrémním prostředí, jakým je například disk galaxie.

Chrlící černá díra

Dalším důkazem pro toto tvrzení, je vlastní pohyb hvězd a jeho rychlost. Světlo většiny hvězd v oblasti naznačuje, že se pohybují velmi vysokou rychlostí směrem pryč od centra galaxie – což dává smysl právě v případě objektů, které se nacházejí v proudu rychle se pohybující hmoty.

Spoluautorka práce Helen Russell z Institute of Astronomy v Cambridge vysvětluje: „Hvězdy, které vznikly v proudu v blízkosti středu galaxie, by měly postupně zpomalit nebo se dokonce začít vracet zpět. Ale hvězdy, které vznikají ve stejném proudu ale ve větší vzdálenosti, jsou zpomalovány méně a mohou dokonce zcela opustit mateřskou galaxii.“

Objev přináší zcela nové informace, které mohou zpřesnit některé naše astrofyzikální znalosti. Mohou být důležité pro chápání toho, jakým způsobem některé galaxie získaly svůj tvar, jak dochází k obohacování mezigalaktického prostoru o těžší chemické prvky a dokonce vysvětlit, odkud pochází dosud záhadné infračervené záření kosmického pozadí.

Do válečného stavu se pštrosy emu vstoupila Austrálie poté, co si v roce 1932 na úrodu tamních farmářů zasedla přibližně dvacetitisícová populace nelétavých ptáků. Znechucení zemědělci se nejprve s pustošivými nájezdy pokoušeli vypořádat svépomocí, ale nakonec uznali, že si sami neporadí. Mnoho se jich přitom vrátilo „poznamenáno“ z první světové války, a tak viděli řešení situace v ozbrojeném konfliktu. Tehdejšímu ministrovi obrany siru Georgi Pearceovi se myšlenka překvapivě zalíbila a s farmáři vyjednal, že pokud za vystřílenou munici a případné další škody zaplatí naturáliemi, vyšle vojáky, aby s opeřeným problémem zatočili. Obratem pak nasadil do boje malou tříčlennou jednotku, jež byla ozbrojena prvoválečnými kulomety Lewis.

Záhy se bohužel ukázalo, že jsou pštrosi odhodlaní protivníci. Místo aby zůstali spořádaně stát v hejnu a čekali, až je pokosí kulometná palba, hned při prvním útoku se rozutekli na všechny strany. Pár desítek zvířat sice zahynulo, ale zbytek se následně držel od vojáků tak daleko, aby na ně kulomety nemohly. Veliteli poté došla trpělivost a nechal jednu zbraň namontovat na nákladní auto, které mělo hejno dohnat. Drncání v terénu však znemožnilo kulometčíkovi vystřelit.

Válka s ptáky nakonec s přestávkami trvala od 2. listopadu do 10. prosince a podle mírnějších odhadů při ní padlo 2 500 emu. Austrálie prohrála na celé čáře a navíc sklidila kritiku od zbytku světa. Přes neutuchající stížnosti farmářů již proto vláda na pštrosy znovu nevytáhla a raději vyhlásila systém odměn za zabité opeřence. Do věci se tak vložili profesionální lovci – a v roce 1934 bylo zaregistrováno na 57 tisíc mrtvých zvířat. 

Neznámí pachatelé se v noci na pondělí vloupali do Bodeho muzea v centru Berlína a odnesli stokilogramovou zlatou minci v nominální hodnotě milionu dolarů (v přepočtu asi 24,8 milionu Kč).

Podle policie se zloději se do budovy muzea, které schraňuje jednu z největších numismatických sbírek na světě, vloupali kolem půl čtvrté ranní. Ukradli pamětní minci Big Maple Leaf s portrétem britské královny Alžběty II. na jedné a javorovým listem na druhé straně. S lupem se jim podařilo uniknout před příjezdem policie, která už nalezla jen žebřík na kolejích městské dráhy, jež vedou v těsném sousedství muzea.

Mince Big Maple Leaf s ryzostí 99,999 procenta obsahu zlata byla vyrobena v roce 2007 v Kanadě. Ačkoli je její nominální hodnota milion dolarů, její cena by se na černém trhu mohla vzhledem k hmotnosti zlata vyšplhat až k 4,6 milionům dolarů (přes 100 milionů korun).

V centrální oblasti nedaleké Galaxie v Andromedě (M31) vědci před časem pozorovali silné rentgenové záření. Zdroj tohoto záření byl pro ně ale dlouho zádadou.

Mihoko Yukita z Univerzity Johnse Hopkinse v Baltimoru a její kolegové k řešení této záhady využili pozorování americké vesmírné rentgenové observatoře NuSTAR (Nuclear Spectroscopic Telescope Array). Povedlo se jim spojit zdroj intenzivního rentgenového záření s objektem, který už známe celé roky.

Extrémní pulzar z Andromedy

Zdrojem záření je podle vědců pulzar Swift J0042.6+4112. Jde přitom o velmi neobvyklý pulzar s extrémním magnetickým polem a rychlou rotací, který krade hmotu svému hvězdnému partnerovi. Pulzar září v rentgenové oblasti velice intenzivně, dokonce jasněji, než všechny černé díry v Andromedě. Přesvítí i klidnou supermasivní černou díru ve středu Galaxie v Andromedě.

Pulzary nebývají tak jasné. Občas se stane, že za příhodných okolností může být nějaký pulzar jasnější než nějaká černá díra. Že by ale pulzar přezářil všechny černé díry v galaxii, to se rozhodně moc často nevidí. 

Lidé rádi postují fotky drinků na sociální média. Odborníky Národní univerzity Singapuru napadlo, že by bylo skvělé dát na internet celý drink.

Postup je následující. Neprve pomocí RGB senzoru a pH senzoru zjistí barvu limonády ve sklence, a získaná data pošlou na web. Pokud chce někdo vyzkoušet chuť této limonády, tak si data stáhne do zařízení, v němž je sklenice čisté vody.

TIP: Beerboti z MIT předvádějí robotickou spolupráci v baru

Přístroj pak napodobí chuť původní limonády stimulováním chuťových pohárků jemnými elektrickými pulzy a nasvícením LEDkami vytvoří barvu limonády. K úplnému zažitku limonády ještě bude nutné simulovat vůni, ale vědci už na tom pracují.

Vakovlk tasmánský byl masožravý vačnatec, který obýval území Austrálie, Tasmánie a Nové Guineje. Původní obyvatelé a pak i evropští osadníci vakovlka postupně vyhubili a nakonec vymřel i v Tasmánii, kde žil ještě do třicátých let dvacátého století.

Od té doby odborníci zaznamaneli tisíce údajných pozorování přežívajících vakovlků. Nejčastěji k tomu dochází na Tasmánii a v jihozápadním cípu Austrálie. Zatím ale ještě nikdo nepřinesl přesvědčivý důkaz, že vakovlci stále žijí.

TIP: V Austrálii zřídili školu přežití pro ohrožené kunovce severní

Vědci australské Univerzity Jamese Cooka se rozhodli, že na základě četných detailních svědectví obyvatel severního Queenslandu spustí velkou pátrací akci po vakovlcích. V nejbližší době nainstalují na slibná místa v terénu 50 kamerových pastí, které budou číhat na vakovlky i další zajímavé živočichy severní Austrálie.

Vědci z americké státní univerzity v Bloomingtone v Indianě a Havajské univerzity analyzovali 50 samostatných studií věnovaných sledování pornografie a partnerským vztahům. Závěry ukazují, že muži, kteří pravidelně sledují pornografii, jsou v partnerských vztazích méně spokojení. Podle vědců za to mohou přílišná očekávání mužů, které promítají do partnerského sexu. U žen se podobnou spojitost nalézt nepodařilo, přestože podle statistik sleduje pornografii alespoň jednou za čas 26 % žen.

TIP: Porno na mozku: Je sledování erotiky prospěšné, nebo škodí zdraví?

Otázkou nadále zůstává, zda je nadměrné sledování pornografie příčinou, nebo naopak důsledkem špatně fungujících partnerských vztahů. Odpověď na kruciální otázku, zda bylo dříve vejce, nebo slepice ale studie opět nepřináší. Dřívější vědecké práce na toto téma odhalily, že muži, kteří pravidelně sledují pornografické snímky, mají méně šedé hmoty mozkové.