Nejméně dvěma dívkám nebyl umožněn vstup na palubu letadla americké letecké společnosti United Airlines, přestože obě měly platnou letenku. Personálu společnosti se nepozdávalo oblečení dívek – obě měly na sobě legíny.

Podle zástupců United Airlines šlo o „pasažéry ze skupiny zaměstnanců nebo jejich rodinných příslušníků“, přičemž v jednom případě šlo o přibližně 10letou dívku. Vstup na palubu letadla personál podmiňoval převlečením, případně překrytím nevhodných legín. Na sociálních sítích si za svůj „necitlivý, sexistický a urážlivý přístup“ společnost United Airlines vysloužila značnou dávku kritiky.

„Myslím, že došlo k nedorozumění. Striktní pravidla pro oblékání platí jen pro naše zaměstnance a jejich rodinné příslušníky, kteří do jisté míry reprezentují United Airlines. U veřejnosti žádný dress code nevyžadujeme,“ uvedl později k celé záležitosti mluvčí United Air Lines Jonathan Guerin.

Nacističtí pohlaváři zprvu rozvažovali, zda nepřenechat Normanské ostrovy odborářské Německé pracovní frontě (Deutsche Arbeitsfront – DAF), aby na nich vybudovala prázdninové letovisko pro německé dělníky, podobné jako na Rujaně v Baltu. Po definitivním konci nadějí na invazi do Velké Británie však Hitler 20. října 1941 nařídil přeměnit průliv La Manche v neprostupnou tvrz.

Předchozí část: Německá okupace Normanských ostrovů: Hitlerův kousek Británie

Atlantická pevnost

V dalším průběhu války byly ostrovy včleněny do 2 865 kilometrů dlouhého Atlantického valu k obraně Evropy. Započala výstavba bunkrů, stanovišť protiletadlového dělostřelectva, kulometných hnízd, minových polí, zákopů, protitankových zátarasů, majáků, strážních věží a tunelů. Úkolu se zhostila Todtova organizace, která najímala francouzské dělníky, ale vzhledem k rozsahu prací a časovému limitu došlo k přivlečení mnoha nuceně nasazených.

Na téměř opuštěném Alderney nacisté zřídili čtyři koncentrační tábory, pojmenované podle ostrovů v Baltu (Helgoland, Sylt, Borkum, Norderney), jež se staly domovem pro 6 000 „heftlinků“. Většina přicestovala z lágru Neuengamme u Hamburku a nacházeli se mezi nimi Rusové, Poláci, němečtí političtí a kriminální vězni, francouzští Židé i španělští republikáni. Celkem 389 z nich prokazatelně zahynulo během otrockých prací, na nemoci nebo při pokusu o útěk. Vůdce naoko dostal svou atlantickou pevnost. Železobetonové bunkry budily respekt.

K obraně Němci přivezli také zastaralá děla a tanky, ukořistěné ve Francii, Belgii, ale i Československu. Na všech ostrovech dohromady se nacházelo patnáct dělostřeleckých baterií s devadesáti děly a vrchní velení stále posilovalo početní stavy místní posádky. V květnu 1943 dosáhla maxima: 26 800 vojáků Wehrmachtu. V některých případech šlo o jednotky vskutku exotické. Například na Guernsey sloužil 823. gruzínský pěší prapor.

Ostrovní přístavy obohatila flotila minolovek a torpédových člunů Kriegsmarine. Ty v noci z 23. na 24. října 1943 překvapily britský lehký křižník HMS Charybdis plující západně od Guernsey a potopily jej. Zahynulo přitom přes 400 námořníků. Jejich těla po několik dní vyplavovalo moře na plážích. Němci uspořádali mrtvým na Guernsey pohřeb se všemi vojenskými poctami, kterého se zúčastnilo 5 000 ostrovanů. Smuteční událost pojali jako tichou demonstraci loajality k impériu.

Od izolace k porážce

Ostrovy již v roce 1940 ztratily propagandistický lesk odrazového můstku k dobývání anglosaského světa. Kvůli neblahému vývoji na frontách s nimi nešlo příliš počítat ani jako s hradbou, o niž se roztříští útoky agresorů. Zhoršovaly se problémy se zásobováním. Chyběly potraviny, léky, spotřební zboží. Nálety Spojenců jen na jaře 1944 potopily nebo těžce poškodily 25 lodí směřujících na ostrovy. Po červnové invazi do Normandie strategická důležitost Normanských ostrovů klesla na minimum.

Churchill nehodlal plýtvat životy vojáků, potřebných pro boje ve Francii, a zvolil jednoduchou taktiku totální izolace a vyhladovění. Zoufalí velitelé německé posádky navrhovali Britům evakuaci části obyvatel výměnou za povolení připlutí zásobovacího konvoje. Do kritické situace ale zasáhl až Mezinárodní červený kříž, který poprvé na Vánoce 1944 vyslal vlastní plavidlo SS Vega s nezbytným zbožím. Hladová zima na každý pád trvala ještě několik měsíců a napětí a frustrace se hromadily i mezi německými vojáky.

V březnu 1945 se dokonce událo několik pokusů o atentát na velitele 319. pěší divize umístěné na Guernsey, generálmajora Rudolfa Wulfa, vybuchl hotel Palace, kde byli ubytováni vyšší důstojníci, množily se případy sabotáží a letáky vyzývající ke vzpouře mužstva. Kapitulace Německa ukončila oboustranné trápení. Britský torpédoborec HMS Bulldog dorazil na Guernsey 9. května 1945, a následujícího dne došlo k podpisu dohody o bezpodmínečné kapitulaci německých jednotek na Normanských ostrovech.

Bývalí uchvatitelé s neskrývaným ulehčením vešli do zajetí. O necelý měsíc později sem zavítal král Jiří VI. a byl vítán nadšenými davy. Polozapomenutou a v jistém ohledu kuriózní pětiletou éru německé okupace dnes na ostrovech připomíná řada muzeí a naučných stezek. Zajímavé stopy lze nalézt také v britské televizní tvorbě. K tématu Normanských ostrovů pod hákovým křížem vznikly hned dva populární seriály: Enemy at the door (1978) a Island at war (2004).

Mandril rýholící (Mandrillus sphinx) je primát z čeledi kočkodanovitých (Cercopithecidae). Tyto opice jsou dobře identifikovatelné díky zbarvení obličeje, které je znakem samců a je viditelnější při sexuálním dospívání. Samičky jsou méně nápadné. Barvy jsou podle některých pozorování výraznější v okamžicích, kdy je mandril ve stavu vrcholného rozrušení – například při soubojích o nadvládu nad skupinou nebo při napadení tlupy šelmou. Výrazné barvy nemají tito primáti jen v obličeji, ale rovněž na zadku, kde pravděpodobně slouží pro snadnější pohyb skupiny v husté vegetaci.

TIP: Proč nedráždit opice aneb Nekrmte paviány, jsou to velmi nebezpečná zvířata!

Mandrilové se pohybují převážně po zemi, kde hledají potravu – rostliny, kořínky, hmyz a menší ještěrky či obojživelníky. Na stromy šplhají jen v okamžicích ohrožení a na noc. Ačkoli se soustředí na malou kořist, byly zaznamenány případy, kdy samci ulovili a sežrali menší antilopu. Mandrilové se naopak musejí mít na pozoru před levharty, krajtami a velkými dravci, kteří občas útočí na mláďata. Jejich velkým nepřítelem jsou i lidé, kteří mandrily střílejí jednak jako škodnou likvidující zemědělskou úrodu a rovněž pro jejich údajně lahodné maso.

Proti přirozeným nepřátelům se mandrilové dokáží často ubránit díky dlouhým řezákům (pozoruhodné přitom je, že v rámci tlupy je vycenění zubů přátelské gesto) a nezanedbatelné velikosti. Dospělí samci dosahují hmotnosti kolem 30 kg a výšky 80–90 centimetrů. Samice jsou asi o polovinu lehčí a dorůstají 55–65 centimetrů. Ve volné přírodě se mandrilové dožívají asi 20 let, v zajetí byl zaznamenán věk i kolem 30 let.

Koncem 19. století došli pražští radní k rozhodnutí zbourat část starého centra města, plnou hygienicky nevyhovujících budov. Tím, kdo tehdejší mizející Prahu na zakázku pražského magistrátu zachytil, byl malíř Václav Jansa.

Orientálním kultem se ve zmíněné době nechali unést mimo jiné někteří význační vědci, kteří pak odkaz na čínskou kulturu a vědu začlenili do svých teorií. Například Nicolas Trigault, francouzský jezuitský misionář působící svého času v Číně, považoval Konfucia za křesťanského myslitele, anglický architekt Inigo Jones navrhoval uznat čínštinu za nejstarší jazyk světa a jiný anglický architekt a myslitel, John Webb, tvrdil, že Noemova archa přistála po potopě světa právě v Číně.

Starý zákon v čínštině 

Racionalističtí filozofové vychvalovali čínské znakové písmo jako nejdokonalejší abecední systém a angličtí jazykovědci tvrdili, že Starý zákon byl původně napsán čínsky. Slavný německý filozof Gottfried Wilhelm Leibniz považoval čínskou společnost za vzor spravedlivého pořádku a francouzský ekonom François Quesnay v ní viděl ideální ukázku liberálního ekonomického řádu.

Vliv čínských vzorů byl tak silný, že na přelomu 17. a 18. století pronikl i do architektury, včetně podoby interiérů. Vlastnit nákladné orientální dekorace, zejména tapety a porcelán, bylo důkazem bohatství i dobrého vkusu. Orientální textilie patřily k nejoblíbenější výzdobě vnitřních prostor. Vedle bavlny šlo zejména o populární čínské hedvábí zvané „pékin“, nejčastěji s motivem stromů, květin a ptáků. Původně jej Nizozemci dováželi z Kantonu, ale materiál byl velmi drahý, a tak se ve Francii a německých zemích začaly masově vyrábět nápodoby.

Japonský anglický park

Velké oblibě se těšily také tapety malované na rýžovém papíře a vůbec nejdražší artikl představoval modro-bílý porcelán. Zájem o všechny zmíněné výrobky byl v Evropě tak silný, že je obchodníci nestačili dovážet, a například Angličané proto v čínských přístavech běžně nakupovali i nehotové produkty a odpad z dílen. Krajinářský útvar známý jako anglický park, který se zrodil počátkem 18. století, pak podle některých teorií vycházel ze vzoru japonské zahrady.

Idealizaci Číny ukončili až osvícenci, kteří považovali říši středu za zaostalou zemi plnou bídy, korupce a podvodů, jež je pozadu technologicky, mravně i kulturně. Jejich skepsi převzali v 18. století francouzští encyklopedisté, podle nichž se Čína odsoudila k roli bezmocného giganta, který nedokáže těžit ze svého potenciálu.

Chemik Walther Nernst už v roce 1912 prohlásil, že objekty není možné zchladit až na absolutní nulu (přibližně mínus – 273,15 stupňů Celsia), pokud máme k dispozici konečný čas a prostředky. Tento princip se stal součástí třetího termodynamického zákona, který popisuje chování látek v blízkosti absolutní nulové teploty. Až doposud ale nikdo toto tvrzení nedokázal, ani neodvodil z prvního a druhého zákona termodynamiky.

TIP: Kvantová fyzika se nezapřela. Shluk atomů může být chladný i horký zároveň

Fyzici University College of London teď jako první v historii odvodili třetí termodynamický zákon z prvních dvou. Po déle než sto letech konečně dokázali, že objekty skutečně není možné zmrazit na absolutní nulu. Přelomový důkaz bude mít i praktické dopady. Lepší porozumění procesu chlazení umožní vylepšit stávající metody a postupy zmrazování.

Hvězdy obvykle spořádaně obíhají centrum galaxie. Občas ale astronomové objeví hvězdu, která se řítí vesmírem jako splašená (anglicky jsou tyto hvězdy označované jako runaway stars).

Astronomové, které vedl Kevin Luhman z Pensylvánské státní univerzity, pomocí Hubbleho vesmírného teleskopu vystopovali jednu takovou splašenou hvězdu v Mlhovině Orionu, ve vzdálenosti asi 1 300 světelných let od Země.

Trojice splašených hvězd

Hvězda se nachází v oblasti zvané Mlhovina Kleinmann-Low. Už dříve se zde podařilo najít dvě takové rychlé hvězdy, známé jako „Becklin-Neugebauer (BN)“ a „source I.“. Nyní k nim přibyla třetí, označovaná jako „source X“. Kevinu Luhmanovi se navíc podařilo objasnit, co se s hvězdami stalo.

TIP: Velká mlhovina v Orionu: Bouřlivý svět, který spěje k zániku

Všechny tři rychle se pohybující hvězdy byly součástí hvězdného systému několika hvězd. Podle všeho to byl velmi mladý systém a kolem hvězd možná ještě jsou protoplanetární disky. Před 540 lety tam došlo k dramatické události, při které gravitační síly odpálily hvězdy ze soustavy úctyhodnou rychlostí. Nově objevená hvězda urazí za hodinu 210 tisíc kilometrů. 

Pohlavní styk mezi osobami stejného pohlaví byl podle německého práva trestný od roku 1871, s nástupem Hitlera k moci se ale uplatňování paragrafu 137 výrazně zpřísnilo. Homosexuální muži byli perzekuováni a posíláni do koncentračních táborů, kde museli čelit otrocké práci i lékařským experimentům. Přibližně pěti tisícům přeživším německým homosexuálům nyní svitla naděje na alespoň symbolické odškodné za tyto útrapy.

Podle nového návrhu zákona, který ještě musí schválit spolkový sněm, mají lidé, kteří byli za války odsouzeni podle paragrafu 137, nárok na odškodné ve výši 3 000 euro. Dalších 1 500 euro pak získají za každý rok věznění.

Již v roce 1994 byly v Německu zrušeny všechny válečné rozsudky podle paragrafu 137, doposud se ale odsouzení homosexuálové nedočkali žádné finanční kompenzace. Odškodné se nemá týkat lidí odsouzených za sex s nezletilými a za sexuální delikty spojené s násilím.

Hitlerovy růžové seznamy

V období druhé světové války zahynuly v nacistických věznicích desítky tisíc lidí pronásledovaných pro svou sexuální orientaci či pohlavní identitu. Toto pronásledování nejvíce zasáhlo gay populaci, která byla systematicky likvidována zejména v koncentračních táborech, kde byli tito lidé označováni růžovým trojúhelníkem připevněným na oděvu. 

Homosexuální muži byli za války stíháni mnohem urputněji než homosexuální ženy. Homosexuální styk mezi ženami totiž nebyl podle německého trestního zákona trestný, trestný byl pouze styk mezi muži. Přesto byly mnohé ženy zatčeny a poslány na převýchovu do koncentračních táborů, kde byly obvykle označovány černým trojúhelníkem, který se používal pro takzvané asociály. V koncentračních táborech byli homosexuálové předmětem různých lékařských experimentů.

TIP: Homosexualita u zvířat: Je opravdu proti přírodě?

Válku nepřežilo zhruba šedesát procent homosexuálních vězňů. Přesné číslo však nejspíš nikdy nezjistíme, neboť záznamy o vězních s růžovým trojúhelníkem byly z velké části zničeny samotnými nacisty a taktéž po válce se osudům homosexuálů nevěnovalo tolik pozornosti jako osudům jiných stíhaných skupin obyvatelstva. Kvalifikované odhady hovoří o padesáti až sto tisíci uvězněných, přičemž většinu tvořili němečtí homosexuálové.

Vědci v řídícím centru v Darmstadtu naplánovali celkem sedm zážehů, které sníží nejnižší bod dráhy sondy Trace Gas Orbiter (TGO) z původních 200 kilometrů na 113 kilometrů. Čtyři z těchto zážehů už má sonda úspěšně za sebou, pátý ji čeká dnes a zbylé dva se uskuteční v dubnu (1. a 6. dubna). Podle Silvie Sangiorgiové již sonda zaznamenala lehký dotek atmosféry, zatím jde ale vše podle plánu.

TIP: Evropská sonda TGO poslala první snímky Marsu: Vědci jsou z nich nadšení

Brždění o atmosféru je osvědčený princip, který u Marsu používaly třeba americké mise Mars Global Surveyor, Mars Odyssey a Mars Reconnaissance Orbiter. Postupný sestup umožňuje vědcům reagovat na změny v telemetrii a operativně vyhodnocovat aktuální data. Pokud by například teplota sondy neúměrně vzrostla, provede TGO manévr, který ji pošle dále od povrchu.

Sestup na plánovanou oběžnou dráhu má zhruba rok. Pokud bychom podobně zvolna brzdili v autě, zastavili bychom ho z rychlosti 100 km/h za necelé dvě hodiny.

Když se kosatka vynoří a vydechne vzduch z plic, je v něm spousta mikroorganismů. Zjistili to vědci, kteří v dechu kosatek ve vodách u státu Washington vystopovali řadu druhů bakterií a mikroskopických hub.

Některé z nich jsou neškodné, jiné mohou způsobovat nebezpečné infekce. Několik z objevených mikrobů bylo rezistentních vůči více různým antibiotikům, které běžně používají lidé, a které se dostávají do prostředí oceánu.

TIP: Záhada rozřešena: K čemu je kosatkám dobrá menopauza?

Nová zjištění vzbuzují mezi odborníky obavy o to, že by už tak dost stresované kosatky u severoamerického pobřeží mohly ohrožovat infekční choroby.