Až do konce letošního roku mohou držitelé izraelských pasů využít nabídky bezplatného vstupu na nejdelší a nejvyšší skleněný most světa, který se vine nad kaňonem Čang-ťia-ťie, v provincii Chu-nan v jižní Číně. Originální pobídka vznikla jako připomínka 25 let diplomatických styků mezi židovským státem a Čínou.

Nejde ale jen o diplomacii – dárek je zároveň poctou izraelskému architektovi Chajimu Dotanovi, který 430 metrů dlouhý a 300 metrů vysoký most navrhl.

TIP: Čínský supermost je opět v provozu: Nově jej hlídají moderní technologie

Skleněný most, který byl otevřen v loňském roce, se těší obrovskému zájmu turistů. Kvůli návalu zvědavců musel být dokonce krátce po svém uvedení do provozu na čas uzavřený. Původní plány počítaly s denním provozem okolo 8 tisíc návštěvníků, zájem byl ale desetinásobný.

Tento primát patří americkému Voyageru 1: Aktuálně jej od rodné planety dělí více než 137 astronomických jednotek, přičemž 1 AU odpovídá vzdálenosti Země–Slunce, tj. zhruba 150 milionům kilometrů. Jde zároveň o jeden z nejdéle fungujících automatů, protože pracuje již téměř čtyřicet let – od startu v září 1977.

O takovém výkonu se přitom jeho tvůrcům ani nesnilo. V srpnu a v září 1977 byla vypuštěna dvojice sond Voyager 1 a 2: Obě měly zkoumat Jupiter a Saturn, dvojka však měla studium druhé z planet trochu „ošidit“, aby mohla v lednu 1986 dorazit k Uranu a v srpnu 1989 k Neptunu. Jenže podle hesla „lepší vrabec v hrsti než holub na střeše“ většina vědců preferovala průzkum Jupitera a Saturnu – odborníci zkrátka nevěřili, že by mohly sondy fungovat tak dlouho.

Dnes se předpokládá, že pokud nedojde k nějaké mimořádné situaci, měli bychom signály z Voyagerů přijímat zhruba do roku 2025. Mezi lety 2025 a 2030 (tedy půl století po startu!) totiž poklesne výkon palubního radioizotopového generátoru natolik, že nebude stačit k provozu žádného přístroje – ani vysílačky.

Odborná literatura neuvádí, kdy přesně došlo k přehodnocení náhledu na lidskou nahotu, na to, co je na ní přirozené a co musí být skrýváno. Nahota, intimní partie a některé další lidské biologické potřeby se staly nepřijatelné až v novověku. Do té doby se tyto tabuizované činnosti a partie vnímaly jako přirozené součásti každodenního života středověkého člověka.

Jedna jediná košile

Existovaly situace, kdy lidé běžně odkládali své šaty i před cizinci. Nepřipadali si divně, když své promoklé svršky sušili v hostinci u krbu a přitom se producírovali u stolu nazí. Ostatně většina z nich měla jen jednu košili. Při poutnických cestách ve Francii a Španělsku spávali muži i ženy společně na jedné velké posteli nazí, nebo dost spoře odění, a přikrývali se společnou pokrývkou. I členové některých mnišských řádů jako třebas benediktýni uléhali na lůžko bez oděvu. Církev nahotu prostého lidu nekritizovala. Jen si hlídala, aby nepronikla do náboženských obřadů, procesí a mší. A výše postaveným hodnostářům se erotické projevy na veřejnosti důrazně nedoporučovaly.

Nahotou proti nepříteli

Loni na sibiřském Bílém ostrově objevili 15 podpovrchových bublin metanu. Po celém ostrově uniká z půdy metan a také oxid uhličitý.

To ale ještě nic nebylo. V oblasti poloostrova Jamal nedávno našli 7 tisíc takových bublin. Odborníky zneklidňuje, že metan je vysoce hořlavý. Prý je možné, že některé z těchto bublin mohou kdykoliv, bez varování, mohutně explodovat.

TIP: Na Sibiři objevili další záhadné krátery. Vědci volají po okamžitém průzkumu

Ve věčně zmrzlé sibiřské půdě – permafrostu, je polapeno ohromné množství metanu, který tam vznikl postupnou činností bakterií. V současné době se oblasti s permafrostem rychle ohřívají v důsledku globálního oteplování a metan z půdy uniká.

Australští pavouci sklípkanci nejsou z těch, s nimiž byste se chtěli blíže seznámit. Jsou poměrně velcí a hroziví, ale hlavně dost jedovatí. Řada druhů sklípkanců může způsobit závažná zranění. Přesto mohou být lidem velmi prospěšní.

Vědci totiž v jedu sklípkanců druhu Hadronyche infensa objevili protein, jehož užívaní léčí poškození mozku, k němuž dojde po mozkové mrtvici. První experimenty s pokusnými zvířaty přinesly nečekaně slibné výsledky.

TIP: Smrtící pavouci koutníci mají nebezpečně kvalitní pavučiny

Malý protein, který objevitelé nazvali Hila, blokuje specifické iontové kanály v mozku. Ty hrají hlavní roli v rozvoji poškození mozku v důsledku mrtvice. Jedna dávka tohoto proteinu, podaná laboratornímu potkanovi dvě hodiny po uměle vyvolané mrtvici, omezila běžné poškození mozku po mrtvici o 80 procent.

Výzkumní pracovníci tak mohou sledovat, jakým způsobem orli skalní (Aquila chrysaetos) využívají okolní krajinu. „Chtěli jsme v prvé řadě objevit jejich oblíbené lokality a podle toho určit, kde by se neměly stavět větrné farmy,“ vysvětluje Tim Hipkiss ze Švédské univerzity zemědělských věd. Větrné farmy totiž orlům zabírají cenná loviště, nehledě na to, že ptáci často narazí do rotorových listů a zraní se. Vědcům se zatím podařilo vybavit vysílači šest orlů. Cílem vědců je zvýšit toto číslo na dvacet dospělých jedinců z deseti teritorií, z nichž v pěti je plánována výstavba větrných farem. „Orli skalní nebyli ve Švédsku a pravděpodobně ani jinde v Evropě zatím nikdy odchytáváni. Jde o jedinečnou akci, jejíž úspěch považuje mnoho lidí za nemožný,“ říká Tim Hipkiss. Švédská univerzita zemědělských věd však požádala o pomoc experty z USA, kteří mají díky množství záchranných programů s odchytem dravců zkušenosti.

TIP: Sokolí zrak a síla orlů aneb Schopnosti dravých ptáků

Orli jsou nalákáni na mršinu umísťovanou pravidelně na vhodném místě. Když si zvyknou, že zde vždy najdou snadno dostupnou potravu, postaví si pracovníci poblíž úkryt a přichystají síťovou past. Pak musí trpělivě vyčkávat a když se hladový orel přiletí nasytit, zbývá jen ve správné chvíli uvolnit síť. Upevnění vysílače trvá asi půl hodiny a orlům při létání nijak nevadí. Mají jej na zádech jako pohodlný batůžek. Vysílače poskytnou vědcům důležité informace o počtu nalétaných kilometrů a způsobu pohybu orlů v terénu před a po výstavbě větrných farem. Současně mají ochránci přírody možnost ihned zasáhnout, pokud některý z orlů bude mít potíže a přestane létat. Navzdory nedostatku zkušeností švédského týmu je projekt zatím úspěšný a v budoucnu by měl přinést zlepšení podmínek pro tyto kriticky ohrožené dravce.

Třetí říše musela vést válku bez přístupu k mnoha strategickým surovinám, které nahradila vlastními vynálezy. K takovým výrobkům patřil syntetický kaučuk zvaný Buna, produkovaný ze styrenu a butadienu, či syntetický benzin Leuna získaný z uhlí.

Vyráběl je konglomerát šesti německých firem IG Farben (Interessen-Gemeinschaft Farbenindustrie: Zájmová společnost průmyslu barev). Neštítil se účasti na holocaustu, protože zneužíval pracovní sílu vězňů Osvětimi.

• NÁZEV: Buna-Werke und Leuna Werke (Interessen-Gemeinschaft Farbenindustrie AG)
• VZNIK: 1936 (Buna-Werke), 1925 (Leuna Werke), 1925 (IG Farben)
• ZAMĚŘENÍ: chemický průmysl
• HLAVNÍ SÍDLO: Frankfurt nad Mohanem
• DOBA PŮSOBENÍ: 1925–1945
• NÁSTUPCE: Agfa, BASF, Bayer

Vyráběl dokonce Zyklon B – tento kyanidový jed produkovala firma Degesch (Deutsche Gesellschaft für Schädlingsbekämpfung: Německá společnost pro potírání škůdců), kterou IG Farben ovládala 42% akciovým podílem. Ke stavbě obřích továren na výrobu syntetického kaučuku i benzinu si dceřiné společnosti IG Farben Buna-Werke a Leuna Werke vyhlédly polskou Osvětim. Na odlehlém místě tu fungoval obří komplex koncentračních a pracovních táborů, především Osvětim III Monowice, který poskytoval neomezené množství dělníků.

TIP: Cyklon B z Kolína: Smrtící jed se vyráběl i v Československu

Výstavba továrny skončila na podzim 1942, první syntetický benzin vyrobili zdejší vězni ve fabrice na počátku roku 1944 – jeho další produkce dosahovala zhruba 38 000 l denně. Manažeři IG Farben úzce spolupracovali i s takřka všemocnou organizací SS, která inkasovala za jednoho vězně 6 marek denně. Produkce pohonných hmot definitivně skončila počátkem roku 1945, kdy se k Osvětimi přiblížila Rudá armáda.

Letecké snímky odhalily devastující následky požáru, který na počátku března proměnil vrakoviště v čínském městě Chaj-kchou v hromadu popela. Na uhašení požáru pracovalo více než 230 hasičů a 40 hasičských vozů. Požár, během něhož nebyl jako zázrakem nikdo zraněný, trval podle čínských médií více než sedm hodin.

Chaj-kchou leží na severním břehu ostrovní provincie Chaj-nan, naproti z pevniny vybíhajícímu poloostrovu Lej-čou.

Osudovým zlomem pro kariéru sedmnáctileté konzervatoristky Jany Laškové, vystupující ovšem celý život pod pseudonymem Hana Vítová, je setkání s Osvobozeným divadlem. Krásná tvář s pomněnkovýma očima, úzkými rty a havraními vlasy uhranula Janu Werichovi i Jiřímu Voskovci. Randí s ní oba, ale ona se vášnivě zamiluje do ženatého Voskovce.

Já miluji jen vás a vaše oči šedé

I před filmovou kameru se Hana dostává díky milostným citům. Hudební skladatel Honza Borůvka alias John Gollwell pro ni složí píseň Já miluji jen vás a vaše oči šedé. Domluví jí také natáčení dobového klipu k této písni pro filmový týdeník. První zážitek s filmem není pro herečku nic extatického. Ani skladatel si ale nepřišel na své. Zbožňovanou Hanu totiž nevědomky poslal do náruče svého kamaráda, operního zpěváka Járy Pospíšila, a brzy se stanou manželi.

Kus Pospíšila a nemusíte sladit kafe

Jára Pospíšil chce v operetním žánru něco znamenat a odchází do Velké operety do Prahy. Jeho hvězda začíná prudce stoupat, užívá si slávu plnými doušky. Vlastní žena se však už Járovi, obleženém zástupem obdivovatelek, nevejde do života. Říká se tehdy dokonce: „Kus Pospíšila a nemusíte sladit kafe.“ Mladý zpěvák se opájí sám sebou a je nezdravě závislý na potlesku. Roku 1934 se mladé manželství definitivně rozpadá.

V protektorátním filmu hraje pod upraveným jménem Hana Witt. Na rozdíl od mnoha ostatních se ale po osvobození nestává terčem šikany. Přesto se musí v novém zřízení s filmovou kariérou rozloučit. Socialistický film jí příležitosti nedává. Po válce se smí objevit už jen v pěti filmech. Jednou z jejích posledních rolí zůstává Elén v parodii Martina Friče Pytlákova schovanka po boku Oldřicha Nového.

Elegantní zlo Bedřicha Rádla

V divadle se Hana roku 1940 seznámí s šéfredaktorem prestižního týdeníku Kinorevue a vyhlášeným pražským elegánem Bedřichem Rádlem. Rádl do roka opustí manželku a ožení se s Hanou. Hned nato přijde na svět dcera Bedřiška. Hana je slavná herečka, manželka váženého muže a teď dokonce šťastná matka. Ani narození dítěte ale problematický vztah nespasí. 

Haně se rozpadlo druhé manželství, ve filmu se nesmí objevovat, její přátelé a spolupracovníci jsou perzekvováni režimem. Trápí se, ale netuší, že ta nejstrašnější rána teprve přijde. Neutěšené poměry v manželství se zle podepsaly na psychice její dcery. Dobře ví, že Bedřiška je bezhlavě a nešťastně zamilovaná, ale nedokáže jí pomoci ani poradit. Jednoho večera přichází domů a nalézá pološílenou dívku bodající se pletacími jehlami do srdce. Než jí může zabránit, jediné dítě se jí před očima vrhá z okna na Rašínovo nábřeží. Těžce zraněná Bedřiška matce na chodníku umírá v náručí. Hana Vítová si tuto svou vinu nikdy neodpustí. Fotografii Bedřišky nosí stále u sebe a nevzdá se jí ani ve chvílích posledních.

Řetězec dramatických událostí opět spustí vražda – tentokrát Langova bývalého kolegy ze CIA Dona Huffa, který psal knihu o nacistickém důstojníkovi Ottu Skorzenym – a opět následuje adrenalinová tour Evropou. 

Ta začíná v Seville a pokračuje přes Berlín a Řím až do Vatikánu. Právě tam se musí Lang utkat s Huffovými vrahy a odhalit, co spojuje Skorzenyho s římským císařem Juliánem a jeho ničivým vzkazem křesťanské víře.

Kdo má pocit, že autor románu Šifra mistra Leonarda Dan Brown píše zbytečně pomalu, má nyní možnost – díky Greggu Loomisovi – uspokojit svou touhu po odhalování historických záhad měrou vrchovatou. Navíc už v srpnu vyjde třetí Langův případ, Mise Sinaj. 

Mysteriózní thriller Akta Julián (stejně jako předchozí Případ Pegasus) si můžete pořídit se slevou 30 % v e-shopu nakladatelství Mystery Press.

Případ Pegasus