Hvězdy Marii Josefě příliš štěstí nepřály. Když se 19. března 1751 narodila, byla už dvanáctým dítětem císařského páru, navíc dcerou, která měla posloužit pouze jako nástroj sňatkové politiky. Svůj hlavní úkol ale splnit nestihla.

Jednou z mála radostí malé arcivévodkyně byly chvíle se sestrou Johannou, se kterou měla velmi blízký vztah. Ani z její společnosti se ale nemohla těšit dlouho. V 18. století opakovaně udeřily neštovice a nevyhnuly se ani císařské rodině. Podlehla jim právě Johanna stejně jako obě manželky staršího bratra Josefa. Pro nešťastnou princeznu to ale neměl být konec utrpení.

TIP: Výchova malé Marie Terezie: Katechismus, cizí jazyky a operní árie

Za manžela jí matka vybrala Ferdinanda Neapolsko-Sicilského, o němž na dvoře kolovaly nelichotivé zvěsti. Vše už bylo připraveno na svatbu, když neštovice zabíjely znovu. Tentokrát si přišly pro Josefu, kterou v šestnácti letech připravily o život.

Dobový snímek zachycuje hotel Sacher okolo roku 1890. V této době pravidelně hostil vídeňskou smetánku a zažíval dobu své největší slávy.

Hotel založil v roce 1876 restauratér Eduard Sacher. V pohostinství podnikal už jeho otec, autor slavného Sachrova dortu. Traduje se, že slavnou delikatesu vymyslel při příležitosti recepce, kterou nepořádal nikdo menší než rakouský státní kancléř Klemens Metternich. Jemný čokoládový dort s tenkou vrstvou meruňkové marmelády se stal posléze slavným poznávacím znamením neméně slavného hotelu.

Roku 1880 se Eduard oženil s Annou Fuchsovou, která prokázala stejné obchodní nadání jako její manžel. Dáma, kterou nebylo možné vidět jinak než kouřící cigaretu ve společnosti svých francouzských buldočků, řídila hotel pevnou rukou a vřelým srdcem. Po Eduardově smrti v roce 1892 převzala jeho vedení docela. Sacher se stal pod jejíma rukama jedním z nejlepších hotelů na světě. Aristokraté si zde podávali dveře s diplomaty až do vypuknutí první světové války. Po pádu monarchie se začala jeho někdejší sláva pozvolna vytrácet. Ve světle dřívějšího lesku začal hotel Sacher znovu zářit až v 70. letech minulého století, kdy jeho správu převzala rodina Gürtlerů.

18. března 2011 byla na oběžnou dráhu kolem planety Merkur navedena sonda Messenger. Sonda odstartovala na svou riskantní výpravu 3. srpna 2004 z Kennedyho vesmírného střediska. Před navedením na oběžnou dráhu Merkuru musela 15× obletět kolem Slunce, 2× kolem Země a Venuše a 3× kolem Merkuru.

TIP: Sondě Messenger zbývají poslední dny

Sonda Messenger přinesla velké množství nových a mnohdy velmi překvapivých informací. Díky ní například víme, že se na povrchu Merkuru nachází vysoké koncentrace síry, sodíku, chlóru a dalších středně těkavých prvků. Máme také důkazy o tom, že se na jeho povrchu, v trvale stinných oblastech, nachází led nebo že povrch Merkuru byl formován silnou vulkanickou činností.

Vědci v oboru ekologie obvykle nepatří mezi ty nejhorlivější zastánce nových technologií. Přesto se ukazuje, že v ekologii dovedou velmi dobře pro potřeby svého výzkumu využít drony.

Vědci jsou dokonce přesvědčeni, že drony přinesou v ekologii revoluci. Zjistili například, že drony spočítají jednotlivé ptáky v tropických nebo polárních koloniích přesněji, než to je možné s běžnými metodami sčítání ptáků.

Kromě sčítání ptáků v koloniích už vědci použili drony ke zjišťování úspěšnosti hnízdění ptáků z korun stromů, sledování slonů, a podobných údajů. A určitě není konec. V ekologii se budeme setkávat s drony stále častěji.

Navzdory svému jménu není tropický Tichý oceán rovný jako sklo. Některé jeho části někdy mají hladinu výše a jiné zase níže. A pak zase naopak. V poslední době je kolísání hladiny Pacifiku stále extrémnější.

Podle nové studie vědců NASA v tom mají prsty dva složité klimatické cykly, které se hodně projevují právě v Pacifiku, ale jejich význam zasahuje celou planetu. V podstatě v nich jde o rozložení teplot a proudění ohromných mas vzduchu a vody. Jedním z nich je cyklus El Niño / Jižní oscilace, tím druhým Pacifická dekadální oscilace. Fáze těchto dvou cyklů se někdy navzájem posilují a jindy zase působí proti sobě, což se týká i pohybů hladiny oceánu.

El Niño / Jižní oscilace může být buď ve fázi El Niño nebo La Niña, zatímco Pacifická dekadální oscilace (PDO) může být pozitivní nebo negativní. El Niño plus pozitivní PDO vedou k vysoké hladině oceánu u amerických kontinentů, La Niña dohromady s negativní PDO zase znamená vysokou hladinu u asijských pobřeží. A rozdíly ve výšce hladiny se postupně zvětšují.

Podle vědců není jasné, jak se bude situace vyvíjet dál. Vzhledem k hustě osídleným pobřežím se ale rozhodně vyplatí hladinu oceánu sledovat

Pietro Leopoldo, jak byl ve svém velkovévodství Leopold II. označován, vládl v Toskánsku už čtvrtstoletí a měl za sebou bohatou reformní činnost. Ta učinila z monarchie s přibližně jedním milionem obyvatel bohatý a vzkvétající stát. Velkovévoda se dokonce rozhodl dát svým poddaným ústavu, která by změnila Toskánsko v konstituční monarchii. Byl to však Josef II., který mu to z moci vládnoucího císaře a hlavy rodu zakázal.

Odcizení bratři

Přestože byli oba bratři v pravidelném písemném styku, jejich poměr nebyl vřelý. Z Florencie do Vídně vyrazil Leopold až po Josefově smrti. Ve staronové domovině se ocitl v nezáviděníhodné situaci. Čekalo ho dědictví Josefova radikalismu, jenž vyvolal silnou opozici ve všech habsburských zemích.

V prvé řadě hleděl uspokojit Uhry a obnovit rakouské panství v Belgii, což se mu díky obratnému postupu zdařilo. Slíbil také bez váhání, že se dá korunovat uherskou a českou korunou. Musel se vyrovnat i s problémy Josefovy zahraniční politiky. Znamenalo to uzavřít mír s Turky, urovnat vztahy s Pruskem a zaujmout stanovisko k revoluci ve Francii. Nehodlal proti ní zasahovat a sám několikrát prohlásil, že francouzská šlechta pouze sklízí ovoce své sobecké politiky.

Neuskutečněné přísliby

Zatímco Leopold upokojil šlechtu obnovením některých zemských privilegií, podrýval na druhé straně její pozice podněcováním protifeudální opozice měšťanstva a sedláků. Vytvořil síť důvěrných spolupracovníků a informátorů, kteří měli vytvářet náladu pro Leopoldovu politiku a organizovat propagandu proti zemské šlechtě. Jejím cílem bylo probudit politickou aktivitu měšťanstva a svobodných sedláků, o kterou by se mohl později opřít. Je však těžké odhadnout, jak by se politická situace v monarchii vyvíjela dál, protože Leopold II. zemřel nečekaně 1. března 1792.

Jednatřicetiletý Martin Rak pochází z Prahy, kde pracuje jako obchodní zástupce pro společnost prodávající outdoorové vybavení. Jeho snímek „Záře“ je ohromujícím obrazem přírody za mlhavého říjnového rána v lyžařském středisku Alpe di Siusi v italských Dolomitech. „Je pro mě velikou ctí být vybrán z tolika talentovaných fotografů z České republiky, navíc v tak prestižní soutěži, jako je Sony World Photography Awards,“ komentuje Rak svůj úspěch v soutěži. Letošní ročník Sony World Photography Awards byl opět rekordní - porota v něm hodnotila přes 230 tisíc snímků ze 186 zemí celého světa.

Je jistě mnoho věcí, které na palubě kosmické lodi nikdo vidět nechce. Vedle krvežíznivého vetřelce bude na jednom z předních míst takového seznamu nežádoucích věcí i požár. Paradoxně právě požár k vidění bude – a půjde o cílený experiment NASA.

Požár na palubě kosmické lodi

Požár vypukne na nákladní lodi Cygnus, která v rámci zásobovací mise dopraví na ISS zásoby. K Mezinárodní vesmírné stanici se nákladní loď vypraví již 22. března. Poté co budou zásoby bezpečně přemístěny na palubu ISS, dojde k odpojení lodi a po jejím bezpečném oddálení zažehne v uzavřeném boxu Saffire, umístěném na palubě Cygnusu, k řízenému požáru. Experiment bude odstartován vzdáleně ze Země a trvat by měl 15 až 20 minut.

Požár bude přitom snímat několik senzorů a také dvojice kamer. Vědci si od poněkud drsného experimentu slibují, že rozšíří jejich poznatky o chování požáru a hoření v prostředí mikrogravitace. Poměrně pikantním faktem na plánovaném experimentu je, že právě nákladní loď Cygnus se stala obětí ohnivého pekla při explozi rakety Antares v říjnu 2014.

Jak bude vypadat experiment Saffire

Falšování vědeckých výsledků je staré jako věda sama a dochází k němu samozřejmě i dnes. Na jeho analýzu se zaměřuje například Daniele Fanelli, vedoucí výzkumný pracovník na Stanford University.

TIP: Nejzajímavější případy oklamané vědy

Fanelli v několika rozsáhlých anketách sledoval, jak badatelé přistupují k pravosti vlastních výsledků. Ve 2 % případů dotázaní připustili, že svá data falšovali nebo manipulovali, 14 % z nich navíc uvedlo, že znají kolegu, který podvádí. Falšování se liší i napříč obory: Nejvíc podvodníků lze podle Fanelliho najít na poli psychologie a psychiatrie, zatímco například v astrofyzice dochází k záměrnému vědeckému zkreslení málokdy.

Rovněž příspěvky z USA obvykle vykazují víc falešných výsledků než podobné výzkumy v Evropě či Kanadě. Na vině je zřejmě tamní konkurence a silný tlak na úspěch badatelů.

Trus může mít rozmanitý tvar, barvu nebo konzistenci. Vombati, vačnatci z Austrálie, jsou ale v tomto ohledu naprosto výjimeční. Dělají totiž kostky.

Vombati jsou noční tvorové. Asi tak metr dlouhý dospělý vombat vytvoří za jednu noc takových 80 až 100 kostek. Spí asi tak 16 hodin denně a v noci se krmí trávou a listy.

Kostky přitom nedělají jen tak, kde se jim zachce. Používají je totiž k vyznačení svých teritorií, aby tím předešli možným konfliktů se sousedy. Vystavují je na viditelných místech, aby je druzí vombati náhodou nepřehlédli.

TIP: Pozoruhodný výzkum: Gorilí trus má hodně co říct k lidskému zdraví

A proč má jejich trus právě takový tvar? Vombati mají čtyřhranný řitní otvor, a zároveň velmi pomalu tráví, obvykle dva až tři týdny. Proto je jejich trus velmi kompaktní, suchý a krátký, takže výsledkem je právě tvar blízce připomínající kostky.