Z Francie vyplula na moře nová největší výletní loď světa Harmony of the Seas. Plavidlo může najednou vézt přes 6 tisíc cestujících, další 2 tisíce pak budou tvořit posádku. Loď, která by se měla plavit z Barcelony přes Mallorcu a Marseille k italskému pobřeží a zase zpátky, je zatím v testovacím provozu.

TIP: Tanec tří královen moří: Mary 2, Victoria a Elizabeth na oslavách v Liverpoolu

Loď si za miliardu eur (přibližně 27 miliard korun) nechala postavit americká firma Royal Caribbean International. Pasažéři uvnitř najdou například divadlo, kasino, ledovou plochu, bar, ve kterém obsluhují jen roboti, nebo několik bazénů s dětskými atrakcemi. Šestnáctipodlažní plavidlo má na délku 362 metrů, na výšku 70 metrů a váží přes 120 tisíc tun.

Časosběrné video mapující stavbu lodi Harmony of the Seas

Tovaryšstvo mělo ve svých školách mládeži násilně vnucovat katolictví, vtloukat jí do hlavy věci k životu nepotřebné a vůbec tak škodit rozvoji mladého rozumu a ducha svými zkostnatělými osnovami.

Zastaralé, leč prvotřídní

Je pravda, že na sklonku barokní doby začínal způsob jezuitské výuky zastarávat, jelikož tkvěl svými metodami i učebními osnovami v dobách dřívějších. Upřednostňoval například výuku mrtvých jazyků, zejména latiny, před praktičtějšími jazyky živými a mnoho důrazu kladl na filozoficko-teologické spekulace, které již nebyly v kurzu.

V 16. a 17. století ovšem dosahovalo jezuitské školství špičkové úrovně, s níž se mohly jiné školy srovnávat jen stěží. V období před Bílou horou směli jejich ústavy navštěvovat i synové z nekatolických rodin. Z učebních osnov jim odpadala výuka katolického katechismu. Nelze tedy hovořit o násilném přesvědčování, protože alespoň formální náboženská volnost ve školách panovala. Nutno ovšem přiznat, že pobyt v katolickém prostředí měl na mládež nepřímý vliv a mohl přispět k její konverzi, což jezuité velmi dobře věděli.

Ve zdravém těle zdravý duch

Pokud nahlédneme do osnov jezuitských gymnázií, uvidíme, že Tovaryšstvo nekladlo důraz jen na suché biflování ve školních škamnách. Součástí výuky byla tělesná cvičení, časté vycházky, míčové hry, šerm i jízda na koni. Mnozí jezuitští pedagogové razili heslo „Ať se mládí vydovádí“, a tak svým svěřencům neodepřeli ani kdejakou rozpustilost.

TIP: Škola bratrů kalicha: Jak se změnila pražská univerzita v husitských časech?

Důležitou součástí studia bylo nacvičování divadelních her, které pak studenti hráli před veřejností, hudba a zpěv. Mezi předměty, na něž kladli jezuité možná překvapivě důraz, patřila matematika. V tomto oboru dalo Tovaryšstvo světu několik špičkových odborníků odchovaných v jeho školách. 

V posledních letech jsme svědky honu na rekordně tenké optické čočky. Různé vědecké týmy přitom používají různé postupy, od zlatých nanoantén až po grafenové mikročočky.

Úřadujícími mistry ve výrobě nejtenčích čoček se teď ale stali australští vědci, kterým se povedlo vytvořit těžko uvěřitelný rekord. Jejich klíčový trik spočíval v použití krystalu sulfidu molybdeničitého.

Pomocí lepící pásky odlepovali vrstvy krystalu, až vytvořili krystal o tloušťce pouhých 6,3 nanometrů, čili miliardtin metru. Takový krystal tvoří pouhých 9 vrstev atomů molybdenu a síry. Po dalším opracování krystalu vědci získali nanočočky, které jsou téměř osmkrát tenčí, než dosavadní rekordně tenké čočky ze zlatých nanotyčinek.

Rekordně tenké čočky by mohly nalézt uplatnění ve vývoji ohebných displejů nebo miniaturizovaných kamer.

Podle odhadů organizace UNESCO je pod hladinou oceánu asi 3 miliony vraků potopených lodí. Mnoho jich je přitom v pobřežních oblastech, kde ohrožují lodní dopravu.

Podle nového výzkumu je možné vystopovat vraky u pobřeží z ukládání sedimentu na dně moře. Je to vidět na snímcích satelitu NASA Landsat 8.

Vraky u pobřeží představují natolik významné riziko pro proplouvající lodě, že Parlamentní shromáždění Rady Evropy doporučilo zmapovat a průběžně sledovat minimálně vody severního Atlantiku. Není to ale snadné a satelitní snímky mohou v této situaci významně prospět.

Snajpři se vůbec jako první z vojáků snažili splynout s terénem a využívali různých maskovacích doplňků v době, kdy ještě většina mužů nosila výrazné stejnokrojové součásti. Vojáci využívali nejen přírodních materiálů, jako například trsy trávy nebo větvičky stromů, ale i velmi osvědčené doplňky z jutových pytlů a kusů látek, které rozbíjely typickou siluetu lidské postavy.

V nouzi stačilo mít na přilbě navlečený rozpáraný pytel nařezaný na pruhy, který kryl hlavu s rameny, a pušku omotanou kusy látek. Během druhé světové války měli němečtí a sovětští snajpři k dispozici sofistikované maskovací převlečníky, rukavice a další doplňky. Jejich britští a američtí kolegové si i nadále vystačili s jutou, kamufl ážními síťkami a někdy i ručně pomalovanými stejnokroji.

Na základě válečných zkušeností dostali odstřelovači maskovací oblek s rozměrnou kapucí, deformující siluetu hlavy, s poutky na připevnění přírodní kamufl áže, a později i specializovaný oděv s našitými pruhy látky, lidově nazývaný „hejkal“ (angl. ghillie suit). Tento pro snajpry typický oděv se poprvé objevil u armádních jednotek už za první světové války.

15. března 2013 převzal poprvé v historii velení na ISS Kanaďan – plukovník Chris Hadfield. Během své dlouhodobé mise odvedl skutečně hodně práce v popularizaci kosmonautiky a do paměti veřejnosti se vryl svým hudebním videoklipem Space Oddity.

V březnový podvečer roku 1939 změnila nejslavnější pražská rezidence, která ještě pamatovala první přemyslovská knížata, svého pána. Hradní stráž vystřídaly jednotky SS. Hned druhý den mohlo začít největší ponížení českého národa v dějinách. Psalo se 16. března a Adolf Hitler slavnostně vyhlásil Protektorát Čechy a Morava.

TIP: Konečné řešení české otázky: Co plánovali nacisté s českým národem?

Zřízení Protektorátu bylo vyvrcholením několika klíčových událostí. Vedle odstoupení Sudet to byly dny těsně předcházející onomu osudnému datu. 14. března se odtrhlo Slovensko a tamní sněm vyhlásil samostatný Slovenský štát. Ve stejný den se ocitl na Hitlerově koberečku československý prezident Emil Hácha s ministrem zahraničí Františkem Chvalkovským. Vůdce jim za Göringovy asistence přednesl svůj plán na obsazení druhé republiky a její připojení k Třetí říši. Nešťastnému prezidentovi nezbylo pod pohrůžkou bombardování Prahy než přijmout. Na druhý den tak německé jednotky vstoupily na české území. Národní tragédie začala.

Když se známá vlasatice v roce 1986 opět po 76 letech přiblížila ke Slunci, vyslaly k ní své automaty různé země: Sovětský svaz, Japonsko a příležitosti se chytila i Evropská kosmická agentura, která začala připravovat první vlastní misi do meziplanetárního prostoru. Sondu Giotto měl původně doplnit další průzkumník z USA, padl však za oběť krácení rozpočtu NASA. 

Evropský vyslanec tedy 2. července 1985 vyrazil na cestu sám, na špici rakety Ariane 1 z jihoamerického kosmodromu Kourou. Původně byl naveden na vysoce eliptickou dráhu kolem Země, po třech obletech planety díky vlastním motorům překonal její gravitační sílu a zahájil osmiměsíční let k cíli. 

Zásah a rotace

Dvanáctého března 1986 se Giotto nacházela skoro 150 milionů kilometrů od Země a zároveň už jen necelých osm milionů kilometrů od jádra Halleyovy komety, když její přístroje zaznamenaly první atomy vodíku uvolněné do prostoru rozehřátou vlasaticí. O pouhých 22 hodin později vstoupila sonda do nejhustších vrstev komy. Následně se zapnula snímací kamera a zaměřila se na jasné kometární jádro, jehož zprvu rozmazané záběry putovaly do řídicího centra k nedočkavým vědeckým týmům v německém Darmstadtu. 

Při plnění průzkumných úkolů v blízkosti vlasatice se však Giotto nemohla vyhnout zásahům částic prachu a hmoty z jejího aktivního jádra: Během dvou hodin před největším přiblížením jich zaznamenala přes 12 tisíc! A pak to přišlo – spojení se sondou se přerušilo a monitory v Darmstadtu potemněly… 

Průzkumník se pohyboval rychlostí 68 km/s vzhledem k jádru komety a zásah zhruba gramovým úlomkem horniny či ledu jej uvedl do prudké rotace. Evropští vědci se obávali nejhoršího, když vtom začaly z hlubin kosmu opět přicházet kusé úryvky dat – Giotto žije! Trvalo však další půlhodinu, než palubní počítač plavidlo opět stabilizoval pomocí raketových trysek. Během té doby také nastalo maximální přiblížení k jádru asi na 596 km, načež se sonda opět vzdalovala do vesmíru. Následujících 24 hodin se naměřená data přenášela k Zemi a mimo jiné ukazovala na přítomnost organických látek přímo na kometě. Patnáctého března potom k družici putoval příkaz vypnout vědecké přístroje. 

Nepřekonaný rekord

V jejích nádržích ovšem zbývalo přes 60 kg paliva, a tak pro ni vědci začali hledat nový cíl. Tři mírné impulzy palubních motorů zajistily její návrat k Zemi pět let po startu. Padlo totiž rozhodnutí, že jí gravitační manévr u „rodné planety“ pomůže dosáhnout ještě jedné komety. 

TIP: Hallyeova kometa: Jak probíhala cesta za nejznámější kometou?

Druhého července 1990 prolétla Giotto necelých 23 000 km nad hranicí zemské atmosféry, přičemž jako první automat v dějinách dorazila z hlubin vesmíru a využila Zemi a její gravitaci k úpravě letové dráhy (nicméně tzv. gravitační prak posloužil třeba už americkému Marineru 10 v 70. letech, cestou k Merkuru u Venuše). 

Jako druhou kometu navštívila Giotto objekt Grigg–Skjellerup, k jehož jádru se 10. července 1992 po dlouhém a neplánovaném letu v hibernaci přiblížila na pouhých 100–200 km: Jedná se přitom o dodnes platný rekord pro jednorázový průlet umělé družice okolo vlasatice. 

Krvežíznivý kostlivec v důlním mourem zaprášené rakousko-uherské uniformě, který se plíží podél dělnických kolonií na staré Ostravě a tetelí se potěšením, když slyší pláč hladovějících nemluvňat. Zhruba tak vykresluje slezský bard Petr Bezruč ukrutného Markýze Géra.

Pilný Habsburk

Student filologie se o kloudnou práci nikdy moc nesnažil, o to raději píše básně. Co na tom, že se nechá vyživovat vlastní matkou, která se stará o pět dalších dětí! A komu že to čacký revolucionář ve svých Slezských písních tak vytmavil? Bedřich Rakousko-Těšínský byl jedním z mála Habsburků, kteří se snažili v monarchii něco změnit k lepšímu. Vzdělání ho předurčilo k vojenské kariéře (nasbíral 122 řádů a vyznamenání) a rodové statky ho spoutaly s těšínským Slezskem, tedy krajem dolů, hutí a výsypek.

Nepodlehl ale osudové volbě a v rámci možností se snažil prosadit i ve světě technologií, nebo jako podporovatel kultury a vzdělávání. Dnes bychom ho nazvali svědomitým podnikovým manažerem. Jeho reformní postoje dokládá i čtveřice čestných doktorátů.

V jeho dílnách se vyrábějí vůbec první parní pluhy v Evropě! Že bez konce jsou lesy markýze Géra? Aby ne, vždyť v bukových pralesích na Mionší a v Salajce založil jednu z nejstarších přírodních rezervací. Také první fond pro vdovy a sirotky zaměstnanců! Nic naplat, že tento uznalý otec devíti dětí, který chůzí připomíná kačera, dělá všechno proto, aby na Těšínsku bylo líp. Jednou na něj prostě má slezský bard pifku a tak se bez vlastního přičinění stane temnou postavou z hodin literatury.