ExoMars 2016: Evropský přistávací modul a družice dnes zamíří k Marsu
Dnes startuje jeden z největších evropských vesmírných projektů příštích let – na svou pouť k Marsu se vydá modul Schiaparelli a družice TGO
Dnes krátce před polednem, v 10:31 středoevropského času, odstartuje z kazašského kosmodromu Bajkonur ruská raketa Proton-M. Raketa ponese do vesmíru drahocenný náklad - družice TGO (Trace Gas Orbiter) a přistávací modul EDL (Schiaparelli) jsou prvními posly evropsko-ruského programu ExoMars.
Úkolem přistávacího modulu Schiaparelli je ověřit kritické technologie, které mají demonstrovat evropskou schopnost provést řízené přistání na Marsu. Družice TGO zase v rámci své pětileté mise má za úkol studovat atmosférické plyny potenciálně spojené s dnešní biologickou či geologickou aktivitou rudé planety.
Přistání na Marsu
Modul Schiaparelli se oddělí od mateřské sondy tři dny před příletem k Marsu (19. října), do jehož atmosféry pak vstoupí rychlostí 21 tisíc kilometrů v hodině. Po brzdění o horní vrstvy atmosféry a následném sestupu na padáku bude aktivován systém brzdicích motorů využívajících kapalné pohonné látky. Jeho úkolem bude snížit sestupovou rychlost modulu na 5 kilometrů v hodině ve výšce dva metry nad povrchem.
V tomto okamžiku dojde k vypnutí motorů a modul dosedne na povrch, kde bude jeho dopadová energie absorbována deformovatelnou strukturou vestavěnou přímo do něj.
Uplyne přitom méně než osm minut mezi okamžikem, kdy modul Schiaparelli vstoupí do atmosféry, do chvíle, kdy dosedne na povrch Marsu do oblasti známé jako Meridiani Planum. Sada vědeckých přístrojů na modulu Schiaparelli bude v průběhu přistávacího manévru získávat data o atmosféře a následně provede lokální měření v místě dosednutí.
Další články v sekci
10 nejdražších a nejlevnějších míst na světě
Kde je na světě nejdráž a kde naopak nejlevněji? Odpověď hledá každoroční žebříček Economist Intelligence Unit
Economist Intelligence Unit (EIU) je jeden z předních vydavatelů ekonomických analýz na světě. Z jejich nejnovějšího reportu hodnocení měst vyplývá, že nejdražším místem na světě je Singapur, na opačném konci žebříčku se naopak nachází Lusaka v africké Zambii. Singapur obhájil pozici nejdražšího města na světě z minulého roku. Největší posun z první desítky zaznamenala města New York a Los Angeles, která na žebříčku poskočila o 15, respektive o 19 míst. Oproti loňskému roku se naopak o tři místa propadla Paříž.
Zpráva EUI porovnává více než 50 tisíc cen jednotlivých produktů a služeb v celkem 160 oblastech. Patří mezi ně potraviny, nápoje, oblečení, domácí potřeby, předměty osobní hygieny, náklady na bydlení, ceny elektřiny, školné a další položky.
10 nejdražších měst podle EUI
- Singapur (Singapur)
- Curych (Švýcarsko)
- Hongkong (Čína)
- Ženeva (Švýcarsko)
- Paříž (Francie)
- Londýn (Spojené království)
- New York (USA)
- Kodaň (Dánsko)
- Soul (Jižní Korea)
- Los Angeles (USA)
10 nejlevnějších měst podle EUI
- Caracas (Venezuela)
- Damašek (Sýrie)
- Nové Dillí (Indie)
- Karáčí (Pákistán)
- Čennaí (Indie)
- Alžír (Alžírsko)
- Almaty (Kazachstán)
- Bombaj (Indie)
- Bengalúru (Indie)
- Lusaka (Zambie)
Další články v sekci
Zemědělství v poušti: V Abú Zabí vzniká farma na potraviny a biopalivo zároveň
Ve Spojených arabských emirátech spouštějí experimentální farmu v poušti, zavlažovanou mořskou vodou
V poušti je nouze o vodu i živiny, takže je nutné využít, co se dá. Ve Spojených arabských emirátech (SAE) místní šejkové uvedli do provozu experimentální pouštní farmu, která jako první produkuje potraviny i palivo zároveň.
Farma se rozkládá na 2 hektarech v prostoru hlavního města Spojených arabských emirátů Abú Zabí. K zavlažování se na farmě využívá mořská voda, které mají jako jediné v pouštní krajině dostatek.
V mořské vodě chovají ryby a korýše k jídlu, a také s ní zavlažují rostliny odolné proti zasolení, které lze sklidit a vyrobit z nich biopalivo. Pokud se experimentální farma osvědčí, tak ve Spojených arabských emirátech hodlají zprovoznit stejnou farmu na rozloze 200 hektarů, podél západního pobřeží Abú Zabí.
Další články v sekci
Dron v hlubinách: Boeing představil výkonnou autonomní ponorku
Patnáctimetrový podvodní autonomní dron Boeing Echo Voyager může operovat pod hladinou celé měsíce bez přestávky
Když se řekne Boeing, lidé si obvykle představí dopravní letadlo. Ve skutečnosti ale společnost Boeing už od šedesátých let vyvíjí i podvodní plavidla. Jejich nejnovější podvodní dron Boeing Echo Voyager může autonomně operovat pod mořskou hladinou celé měsíce.
15,5 metrů dlouhý Echo Voyager dovede autonomně sbírat data v oceánu pro vědecké, vojenské i jiné účely. Velkou výhodou je, že nepotřebuje doprovodné plavidlo, které by zajišťovalo jeho provoz z hladiny.
Boeing Echo Voyager může vyrážet z pobřežních základen a zase se do nich vracet, což významně šetří finanční prostředky, které by bylo nutné vynaložit na provoz a posádku doprovodných lodí.
Když je to třeba, tak se dron automaticky vynoří a komunikuje s pozemní obsluhou, které může posílat získaná data. Letos v létě by už měl Boeing Echo Voyager trénovat v oceánu u kalifornského pobřeží.
Další články v sekci
Historické vítězství: Umělá inteligence Google porazila velmistra Go
Vítězství programu AlphaGo nad světovým šampionem je významným úspěchem programátorů umělých inteligencí
Společnost pro vývoj umělé inteligence DeepMind, která je ve službách Google, vytvořila program AlphaGo. Tento program hraje starobylou čínskou deskovou hru Go a hraje jí mistrovsky.
Potvrdilo se to v těchto dnech, kdy AlphaGo ve velice mediálně sledovaném zápasu porazil úřadujícího světového velmistra hry Go. Jihokorejec Lee Se-dol se podle komentátorům držel velice dobře, ale program ho nakonec porazil. Jde o historické vítězství, jehož dosah zřejmě přesáhne i vítězství superpočítače IBM Deep Blue nad tehdejším šachovým velmistrem Garry Kasparovem v devadesátých letech.
Velmistr Lee Se-dol se s umělou inteligencí postupně utká v pěti partiích, přičemž aktuální stav je 3:1 ve prospěch počítače. Znamená to tedy, že počítač již v klání zvítězil, souboj ale bude pokračovat a o celkovém skóre se rozhodne v páté partii 15. března. Ve hře byla prémie 1 milion dolarů pro vítěze - odměnu pro AlphaGo Google prý věnuje na charitu, což by mohlo zlepšit vnímání umělých inteligencí veřejností.
Pro AlphaGo jde již o druhý cenný skalp - v říjnu si program poradil s evropským šampionem v go Fan Hui pocházejícím z Číny. Počítač vyhrál zcela jednoznačně 5:0. Po porážce Se-dola se již o možnost utkat se s počítačem přihlásila další světová hvězda go - AlphaGo vyzval čínský šampion Ke Jie, který je momentálně nejvážnějším soupeřem Se-dola na světě a zároveň nejmladším velmistrem.
Další články v sekci
Nejefektivnější typ tanku: Vítězí zlatá střední cesta
Historie 2. světové války ukázala, že nejefektivnějším typem tanků jsou ty střední. Své charakteristické rysy přitom stroje této kategorie získaly už v meziválečném období
Když vyjely během první světové války britské tanky na bitevní pole, způsobily německým obráncům naprostý šok. Tehdejší Mk I a konečně i celá plejáda jejich následovníků (Mk IV, Mk V a dalších) ale představovaly ohromné neforemné krabice velké hmotnosti, které se jen s obtížemi a pomalu prodíraly rozbitým terénem. Neměly ani otočnou věž a jejich stěny se doslova ježily hlavněmi kanónů a kulometů. Pro rychlé manévrové operace a především obchvaty a obkličování protivníka se naprosto nehodily.
Naopak malé a poměrně obratné francouzské Renaulty FT nenabízely dostatečnou pancéřovou ochranu a potřebnou palebnou sílu. Již v době nasazení prvních obrněnců ve Francii i Velké Británii pracovali na typech stojících mezi oběma velikostními protiklady a výsledkem se stal tank střední kategorie. Britskou školu reprezentoval Mk. I Whippet, francouzskou Schneider 1917 a oba se dočkaly sériové výroby a nasazení na frontě. Jak Whippet tak Schneider ještě ale viditelně představovaly produkty první světové války, jelikož jejich výzbroj byla rozmístěna v kasematech ve stěnách.
Průchodivost terénem a rychlost byly u těchto strojů sice lepší než u tehdejších těžkých obrněnců, přesto se jednalo o poměrně neohrabaná a pomalá vozidla. Je tedy až s podivem, že několik dávno překonaných Schneiderů vydrželo ve výzbroji španělské armády až do období občanské války.
Hledání ideálu
Rozdělení na lehké, střední a těžké tanky již zůstalo zažité a vydrželo po desítky let, až do vyřazení posledních těžkých strojů z výzbroje v osmdesátých letech. Během dvaceti let mezi světovými válkami však dostal střední tank základní rysy, které si v základní podobě udržel dodnes. Stal se obrněným pásovým vozidlem s plně otočnou věží, nesoucí hlavní výzbroj. Tu dodnes tvoří kanón a kulomety, případně doplňkové zbraně.
V průběhu následujících desetiletí se objevovaly pokusy umístit kanón do přídě trupu nebo boční kasematy, později vznikaly bezvěžové obrněnce a další spíše experimentální konstrukce. Tradiční výše popsaná konfigurace však určovala zásadní směry vývoje po celou dobu. Střední tanky byly v meziválečném období ve většině armád výrazně přečísleny lehkými tanky a tančíky, což způsobila zejména jejich pořizovací cena.
Už první střetnutí druhé světové války však ukázala, že dominantním prvkem výzbroje pozemních sil je stroj střední kategorie, dostatečně pancéřovaný a silně vyzbrojený, aby dokázal ničit nepřátelskou techniku a vytvářet obrněné klíny, schopné prorážet průlomy v liniích nepřátelské obrany.
Válečné změny
Během válečných let docházelo k zesilování pancéřování, zvyšování výkonu motorů i ráže hlavních zbraní. Zatímco na počátku války střední tank vážil kolem dvaceti tun a disponoval 37mm kanónem, generace z konce konfliktu měla hmotnost až padesát tun a kanón ráže i 90 milimetrů. Většina typů ještě používala benzinové motory, naftové se montovaly především do modernějších sovětských strojů a dále do některých italských nebo amerických.
Diesel zcela vytlačil benzinový motor v poválečné éře. Přestože otázka, který z tanků druhé světové války byl nejlepší, je z mnoha ohledů nesmyslná, lze říci, že k nejdokonalejším patřil sovětský T-34/85, německý Panther či americký M26 Pershing. V poválečných desetiletích se vývoj středních tanků nejdříve soustředil na zdokonalování posledních konstrukcí ještě z let války, potom však přišla nová generace, reprezentovaná sovětským T-54 nebo americkým M48 Patton.
Střední stroj se stal nejvýznamnějším prvkem obrněné techniky, postupně se pro něj ujalo i označení MBT (Main Battle Tank – Hlavní bojový tank). Na obrněncích se aplikovaly nové technologické poznatky, pancíř se měnil z homogenního na vrstvený, navíc doplněný prvky reaktivní ochrany, neuvěřitelným způsobem se zdokonalovala elektronika, výzbroj i munice.
Nová generace
Současné tanky jsou schopny boje za jakýchkoliv klimatických podmínek, ve dne i v noci, jejich kanóny ráží 120 či 125 milimetrů jsou plně stabilizované a dovolují vedení přesné střelby i za rychlé jízdy v terénu. Nedílnou součástí vybavení se staly střelecké počítače, laserové dálkoměry a další systémy pro vedení boje.
Moderní tank je na rozdíl od svých předchůdců schopen zasáhnout cíl na několikakilometrovou vzdálenost. Dokonalá filtroventilační zařízení nabízejí osádce ochranu před účinky jaderných, chemických i biologických zbraní. Pohonné jednotky prošly rovněž složitým vývojem a dnes je lze v podstatě řadit do dvou kategorií – plynové turbíny a vícepalivové diesely. Systémy přenosu dat a napojení na GPS umožňují veliteli výměnu informací s velením i průzkumnými prostředky v reálném čase.
Negativum u nejmodernější vojenské techniky představuje astronomický nárůst pořizovacích i provozních nákladů, takže vlastní vývoj tanků třídy MBT si v současné době může dovolit fi nancovat jen několik států. Nejvýznamnějšími zástupci této kategorie jsou v současné době americký M1A2 Abrams, německý Leopard 2A7, ruský T-90, izraelský Merkava IV, britský Challenger či francouzský Leclerc.
Přestože řada teoretiků po léta předvídala středním tankům konec jejich kariéry a zobrazovala je jako bezmocné terče bitevních vrtulníků a dalších pokročilých zbraní, praxe ukazuje, že jejich role je a ještě dlouho bude nezastupitelná. Arabsko-izraelské války, první válka v Perském zálivu i porážka armády Saddáma Husajna v roce 2003 dokazují, že bez nasazení strojů MBT lze těžko zničit silně vyzbrojená nepřátelská vojska. I přes pesimistické předpovědi má tento druh zbraně před sebou zřejmě dlouhou budoucnost.
Další články v sekci
Uprostřed minulého týdně měli obyvatelé Indonésie a dalších částí světa možnost pozorovat úplné zatmění Slunce. Díky videu Mika Kentrianakise víme, jak tato událost vypadala z paluby letadla pohybujícího se ve výšce 11 kilometrů nad Zemí. Jak ale zatmění Slunce vypadá při pohledu z hlubin vesmíru? Odpověď na tuto otázku přináší snímek kamery EPIC (Earth Polychromatic Imaging Camera) umístěné na družici DSCOVR (Deep Space Climate Observatory), nacházející se v prostoru mezi Sluncem Zemí.
Další články v sekci
Planetu Uran objevil v roce 1781 pomocí dalekohledu vlastní výroby anglický astronom německého původu William Herschel. Uran byl první objevenou planetou, která nebyla známa již od dávných časů, a ačkoliv byl při mnoha příležitostech pozorován již dříve, vždy byl mylně považován za další hvězdu. Nejstarší zaznamenané pozorování se datuje do roku 1690, když jej anglický astronom John Flamsteed katalogizoval jako 34. hvězdu souhvězdí Tauri.
TIP: Historie hledání planet: Uran byl nalezen náhodou, považovali jej za kometu
Herschel nově objevenou planetu pojmenoval původně Georgium Sidus (Hvězda krále Jiřího) na počest anglického krále Jiřího III. Toto jméno se však mimo Británii neujalo. Na návrh Jeromeho Lalanda jej francouzští astronomové začali nazývat Herschel, zatímco Němec Johann Bode prosadil jméno Uran po řeckém bohu.
TIP: Fakta o měsících Uranu: 216 let hledání a nových objevů
Další články v sekci
15. březen 1917 se stal významným mezníkem v ruských dějinách. Třísetletá vláda Romanovců byla u konce. Car Mikuláš II. složil korunu i žezlo a stáhl se z ruské politické scény.
TIP: Poprava carské rodiny: Postřelené princezny doráželi bolševici bajonetem
Rok 1917 nezačal pro stabilitu ruského impéria dobře. V Evropě zuřila první světová válka a boje na frontě Rusko značně vyčerpávaly. Vládnímu kabinetu se nevedlo lépe ani na domácí půdě. Sílila nespokojenost a čím dál tím hlasitěji se ozývaly hlasy radikálů. Mikuláš začal ztrácet hlavu a nakonec se rozhodl abdikovat. Nemohl tušit, že tím neochrání Rusko ani sebe před revolucí, která vynesla do čela země bolševiky. A právě ti se rozhodli zbavit symbolu starého režimu jednou provždy.
Další články v sekci
Zemřel Klement Gottwald: Zabíjela syfilis, otrava nebo prasklá aorta?
Jen co Československo oslavilo výročí pěti let od „Vítězného února“, zahalilo se do nuceného smutku. Zemřel přece komunistický učitel pracujícího lidu soudruh Stalin! Za pár dní se černé prapory rozvlnily naplno. Svůj vzor následoval 14. března 1953 na druhý břeh sám prezident Klement Gottwald!
Už ve chvíli, kdy se vypravil do Moskvy na Stalinův pohřeb, se necítil zcela ve své kůži. Holdování alkoholu stejně jako syfilis, se kterou se už nějaký ten pátek potýkal, udělaly se zdravím své. Povinnost ale zavelela a Gottwald i přes námitky lékařů nasedl na letadlo. Změny atmosférického tlaku ale negativně zapůsobily na výduť na aortě, která přetížení nevydržela. Krátce po návratu domů si už nevěděli rady českoslovenští ani sovětští odborníci.
TIP: Konec Gottwaldova lékaře: Zakazoval mu alkohol a skončil ve vězení
Když Gottwald zemřel, objevily se dokonce spekulace, že byl v Moskvě otráven! Ty ale prezidentova pitva vyvrátila. Čelního komunistu zkrátka zradilo zdraví, kterému svým nestřídmým životním stylem nijak nepomohl.