Konec března je ve znamení zářivých komet – již 21. března se k Zemi přiblíží první vlasatice - 252P/Linear prolétne ve vzdálenosti 5,3 milionu kilometrů od Země, tedy přibližně 14× dál, než činí vzdálenost k Měsíci.

Druhou kometou je P/2016 BA14 (Pan-STARRS), která mine Zemi v ještě menší vzdálenosti - 22. března ji bude od Země dělit 3,5 milionu kilometrů, tedy asi 9 vzdáleností k Měsíci. Znamená to, že průlet komety P/2016 BA14 bude v pozorované historii třetím nejtěsnějším průletem komety.

Ani jedna z komet ale nebude pozorovatelná bez odpovídající výbavy, pokud tedy chcete tyto vesmírné cestovatelky spatřit na vlastní oči, vydejte se v uvedených dnech do nejbližší hvězdárny.

Situace kolem rezistence bakteriálních infekcí k antibiotikům se zhoršuje přímo před očima. Podle nové souhrnné studie je to vážné i mezi dětmi.

Vědci dali dohromady výsledky celkem 58 studií ze 26 zemí, které se zabývaly infekcemi močových cest u dětí, vyvolaných škodlivými kmeny bakterie E. coli. Ve světě přitom tyto bakterie zodpovídají za více než 80 procent všech zaznamenaných infekcí močových cest.

Ukázalo se, že více než polovina dětí z 77783 zahrnutých ve výzkumu trpělo infekcemi s bakteriemi, které jsou odolné vůči běžným antibiotikům. O něco méně častá, stále ale varující, byla i přítomnost bakterií odolných vůči méně používaným antibiotikům.

Situace je přitom znatelně horší v zemích, které nejsou sdružené v Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). V těchto méně rozvinutých zemích je dětí s bakteriemi odolnými vůči antibiotikům mnohem víc.

Pandy jsou vzácné, ohrožené a v mnoha ohledech zvláštní. Co také čekat od medvěda, který se živí bambusem?

Vědci nedávno zjistili, že k neobvyklým prvkům chování pand velkých lze připočítat i to, že si u nich své partnery hledají i samice. U většiny savců se do hledání protějšku pouštějí samci. Ale jak se zdá, pandy jdou rády proti proudu.

Badatelé pozorovali chování pand v jižní Číně pomocí obojků s vysílačkami. Díky nim mohli detailně zaznamenat pohyby jednotlivých pand v krajině. Výpravy samic pand za láskou jsou mezi medvědy zcela výjimečné a i mezi ostatními samci nejsou nijak běžné.

17. března 1936 se v německém Heinersdorfu (dnšní Dziewiętlice v Polsku) narodil český astronom a astrofyzik, významný popularizátor vědy v oblasti astronomie, astrofyziky a vztahu vědy a víry RNDr. Jiří Grygar, CSc. V letech 1954–1957 studoval fyziku na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně a v letech 1957–1959 specializaci astronomie na MFF UK v Praze. V té době publikoval práce z oboru meteorické a kometární astronomie. Po promoci nastoupil do vědecké aspirantury v Astronomickém ústavu ČSAV v Ondřejově a ukončil ji v roce 1963.

V letech 1963–1980 pracoval ve stelárním oddělení ústavu, kde se zabýval výzkumem zákrytových dvojhvězd a kataklyzmických hvězd (nov). V roce 1967 se stal vedoucím nově otevřeného dvoumetrového reflektoru (Zeiss, Jena), tehdy 7.–9. největšího dalekohledu na světě. Koncem roku 1980 přestoupil do oddělení nízkých teplot Fyzikálního ústavu ČSAV v Řeži, kde se zabýval dálkovým průzkumem Země a možnostmi měření magnetického pole neutronových hvězd – pulsarů.

Okna vesmíru dokořán

V roce 1991 začal pracovat v oddělení vysokých energií Fyzikálního ústavu AV ČR v Praze. Byl odpovědným řešitelem dvou prvních grantů, jež českým odborníkům z Fyzikálního ústavu v Praze, Společné laboratoře optiky na Palackého univerzitě v Olomouci a také pracovníkům Ústavu jaderné a částicové fyziky MFF UK umožnily zapojit se do projektu vybudování obří observatoře pro kosmické záření Pierra Augera. 

V letech 1991–1993 předsedal vědecké radě Grantové agentury Akademie věd, v letech 1992–1997 zastával funkci předsedy Rady České televize a v letech 1992–1998 působil v čele České astronomické společnosti. V roce 1994 byl jmenován zakládajícím členem Učené společnosti ČR, v letech 2004–2008 byl jejím předsedou. V roce 1996 získal Cenu Kalinga, kterou každoročně uděluje UNESCO za popularizaci vědy. V letech 1967 a 2006 předsedal redakční radě kongresových novin při XIII. a XXVI. valném shromáždění Mezinárodní astronomické unie v Praze. V letech 1975–2007 byl postupně školitelem jedenácti českých i slovenských astronomů a fyziků.

Publikoval přes 200 odborných prací a stal se autorem či spoluautorem zhruba dvou desítek knih. Od roku 1966 každoročně sestavuje přehled nejdůležitějších astronomických objevů uplynulého roku pod názvem Žeň objevů a v roce 2003 za něj získal cenu Littera Astronomica České astronomické společnosti. Jako věřícího člověka jej nenechává chladným ani vztah mezi vědou a vírou, jemuž věnoval jednu ze svých knih (O vědě a víře, 2001). Coby člen výboru Českého klubu skeptiků Sysifos se angažuje také ve vyvracení různých pověr i mýtů a bojuje proti nejrůznějším pavědám.

Jiří Grygar, Žeň objevů

Na svátek svatého Víta Léta Páně 1086 kronikář Kosmas napsal: „Egilbert, arcibiskup trevírský, jsa poslušen císařova rozkazu, přijel do hlavního sídla Prahy a dne 15. června při slavné mši svaté pomazal Vratislava, oděného královskými odznaky, na krále a vložil korunu na jeho hlavu i na hlavu jeho manželky Svatavy, oblečené v královské roucho.“

Domácí nespokojenci

Knížata Konrád a Jaromír sledovali bratrův vzestup jen s nevolí. Pražského biskupa Jaromíra se to týkalo dvojnásobně, nebyl příliš ochoten během důležitých církevních svátků nasazovat svému bratrovi korunu na hlavu. Svým způsobem je pravda, jak se uvádí v učebnicích dějepisu, že královská koruna byla osobním oceněním pro Vratislava a neměla se dědit pro jeho nástupce. Jenže omyl spočívá v tom, že to bylo kvůli císaři. Z posledních výzkumů historiků vyplývá, že královskou korunu naopak odmítali především domácí velmoži. Nelíbilo se jim totiž, že by na výběr panovníka měl vliv pouze císař (či římský král), zatímco oni sami by byli připraveni o své starodávné právo volby knížete. Především z toho důvodu projekt prvního českého království zkrachoval. Příští vládci z řad Přemyslovců si prostě nemohli dovolit jít proti vůli velmožů, protože byli na jejich podpoře závislí.

Co na to Kosmas?

Sám kronikář Kosmas neměl prvního českého krále příliš v oblibě. Přesto mu přiznává, že mu byli věrně oddáni všichni rodem, věkem i zkušeností vynikající muži. Nejen to z něj však dělá výtečného panovníka. O jeho schopnostech svědčí především to, že se byl schopen udržet u moci přes 30 let (1061–1092), přestože měl tři bratry (čtvrtý Spytihněv byl jeho předchůdce na knížecím stolci a zemřel právě roku 1061). V přemyslovském rodě bylo totiž obvyklé, že bratři mezi sebou bojovali o moc z více či méně malicherných příčin. To se nevyhnulo ani Vratislavovi, přesto ho nikdo z Prahy nevystrnadil. Povýšení na královské důstojenství pak bylo jen takovou třešinkou na dortu, která dodala lesk jeho vládě a zapsala ho do dějin jako prvního českého krále. A to už se počítá.

Ceres je největším objektem hlavního pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem a jediné těleso v této oblasti Sluneční soustavy, které je klasifikováno jako trpasličí planeta.

Na oběžné dráze kolem Ceres krouží již více než rok kosmická sonda Dawn, která za tuto dobu stihla již poměrně detailně zmapovat celý povrch. Jedním z velkých překvapení byl objev světlých skvrn, které odrážejí mnohem více světla, než jejich výrazně tmavší okolí. Nejnápadnější z těchto útvarů se nachází uprostřed kráteru Occator.

Zaostřeno na Ceres

Nová velmi přesná pozorování provedená ze Země pomocí spektrografu HARPS z observatoře La Silla v Chile, umožnila nejen detekovat pohyb skvrn v důsledku rotace trpasličí planety Ceres, ale odhalila rovněž nečekané další variace. Tyto změny naznačují, že materiál tvořící světlé skvrny je těkavý a sublimuje působením slunečního záření.

Podle vědců by materiál s vysokou reflektivitou ve skvrnách na Ceres mohl představovat čerstvé depozity vodního ledu nebo hydratovaných síranů hořčíku.

Hlavní autor studie Paolo Moralo vysvětluje: „Když sonda Down odhalila přítomnost těchto tajemných skvrn na povrchu Ceres, ihned jsem si uvědomil, že by mohly způsobovat i efekty měřitelné ze Země. Jak Ceres rotuje, skvrny se přibližují a opět vzdalují, což ovlivňuje vzhled spektra odraženého slunečního záření.“

Ceres se kolem osy otočí za devět hodin. Výpočty ukázaly, že efekt, způsobený pohybem skvrn směrem k Zemi a od ní v důsledku rotace trpasličí planety, bude velmi malý – rozdíly v rychlosti se budou pohybovat do 20 km/h. Je to však dost na to, aby změny byly měřitelné prostřednictvím Doplerova jevu pomocí vysoce přesných přístrojů, jako je HARPS.    

Členové týmu pozorovali Ceres pomocí HARPS v červenci a srpnu 2015. „Výsledky byly překvapivé,“ dodává spoluautor studie Antonino Lanza. „Našli jsme očekávané variace ve spektru způsobené rotací Ceres, ale také další nápadné změny, které se objevovaly ze dne na den.“ 

Odpařující se těkavé sloučeniny

Členové týmu dospěli k závěru, že pozorované změny by mohly být důsledkem přítomnosti těkavých sloučenin, které se po vystavení slunečnímu záření odpařují. Když jsou skvrny uvnitř kráteru Occator osvětleny Sluncem, odpařující se látky velmi efektivně a odrážejí sluneční světlo. Sloučeniny se však rychle vyčerpají, tím oblast ztratí svoji reflektivitu a to vede k pozorovaným změnám. Tyto rychlé variace vázané na rotaci Ceres však způsobují vznik dalších krátkodobých i dlouhodobých změn.

TIP: Prolétněte se nad trpaslíkem Ceres v nejnovější animaci NASA

Pokud bude tato interpretace provedených pozorování potvrzena, mohlo by to znamenat, že se Ceres výrazně liší od dalších velkých objektů v hlavním pásu planetek. Přestože je relativně izolován, zdá se, že je stále aktivním tělesem. Je známo, že na Ceres se vyskytuje velké množství vody. Je však otázkou, jestli existuje nějaká souvislost mezi vodou a těmito jasnými skvrnami. Rovněž není jasné, jaký zdroj energie pohání kontinuální únik materiálu z podpovrchových vrstev na povrch.

Pohyby jasných skvrn na povrchu Ceres

Ve výzkumu Ceres a povahy těchto záhadných skvrn stále pokračuje sonda Dawn. Ale pozorování ze Země pomocí HARPS a dalších podobných zařízení bude možné provádět i nadále, i po ukončení této kosmické mise.

Vysokorychlostní dopravní systém Hyperloop, za nímž stojí šéf společností SpaceX a Tesla Motors Elon Musk, možná brzy pronikne do střední Evropy. Společnost Hyperloop Transportation Technologies (HTT) plánuje spojit touto dráhou Vídeň, Bratislavu a Budapešť.

TIP: Se stavbou superdráhy Hyperloop se začne příští rok

Vše je zatím ve fázi předběžných příprav. Konkrétní plány prý zatím ještě nejsou hotové. Slovensko zatím projekt přivítalo s tím, že Hyperloop zcela změní dopravu v Evropě.

Propojení uvedených měst podtlakovými tunely systému Hyperloop, které povedou víceméně přímým směrem, by zkrátilo cestu mezi Vídní, Bratislavou a Budapeští na pár minut. Energii by pro Hyperloop dodávaly solární panely. Sníh, déšť ani jiné zlomyslné počasí Hyperloopu nevadí, větším problémem by mohly být politické turbulence.

Čerstvé letecké záběry Wu-chanu ale ukazují také jeho odlišnou tvář – exodus vyšší a střední třídy mnoha Číňanů z center velkých měst na předměstí. Na vině jsou jednak astronomické nájmy v centrálních částech mnoha čínských měst a také silně znečištěný vzduch. 

Přestože jsou pro nás magnetické síly neviditelné, hrají v našem životě důležitou a zcela nezastupitelnou roli. Magnetické pole Země nás například chrání před ničivým působením slunečního větru. Nový snímek sluneční observatoře SDO odhaluje, jak vypadá magnetické pole v koróně naší hvězdy. Snímek vznikl kombinací záběrů observatoře a modelového softwaru PFSS (Potential Field Source Surface).

Píše se 18. března 1965 a vysoko nad zemí se pohybuje vesmírná loď Voschod 2. Její posádku tvoří dva muži, Pavel Běljajev a Alexej Leonov. Druhý jmenovaný otvírá dveře kabiny a právě vstupuje jako první člověk do volného kosmu.

Úkol, kterého se Leonov úspěšně zhostil, nebyl zdaleka tak jednoduchý, jak by se mohlo zdát. V 8 hodin a 32 minut otevřel podle plánu dveře do vesmíru a na přes 5 metrů dlouhém lanu se spustil do volného prostoru, kde se mu naskytl fantastický pohled. V černočerné tmě zářila Země a Leonov mohl dokonce rozpoznat záliv u Kaliningradu.

TIP: Alexej Leonov: Jeho první výstup do kosmického prostoru málem skončil tragédií

Už od prvního „kroku do neznáma“ ho ale provázely potíže. Náročné kroužení doprovázely nárazy o kabinu. Nepoddajný skafandr stejně jako nutnost držet jednou rukou kameru mu značně komplikovaly návrat. To nejhorší ale mělo teprve přijít. Oblek se nafoukl a byl větší než průchod do kabiny. Po fyzicky vyčerpávajícím boji se mu nakonec podařilo na sedmý pokus dostat dovnitř a zavřít za sebou dveře. Sovětský svaz si mohl připsat na vrub další prvenství.