Pietro Leopoldo, jak byl ve svém velkovévodství Leopold II. označován, vládl v Toskánsku už čtvrtstoletí a měl za sebou bohatou reformní činnost. Ta učinila z monarchie s přibližně jedním milionem obyvatel bohatý a vzkvétající stát. Velkovévoda se dokonce rozhodl dát svým poddaným ústavu, která by změnila Toskánsko v konstituční monarchii. Byl to však Josef II., který mu to z moci vládnoucího císaře a hlavy rodu zakázal.

Odcizení bratři

Přestože byli oba bratři v pravidelném písemném styku, jejich poměr nebyl vřelý. Z Florencie do Vídně vyrazil Leopold až po Josefově smrti. Ve staronové domovině se ocitl v nezáviděníhodné situaci. Čekalo ho dědictví Josefova radikalismu, jenž vyvolal silnou opozici ve všech habsburských zemích.

V prvé řadě hleděl uspokojit Uhry a obnovit rakouské panství v Belgii, což se mu díky obratnému postupu zdařilo. Slíbil také bez váhání, že se dá korunovat uherskou a českou korunou. Musel se vyrovnat i s problémy Josefovy zahraniční politiky. Znamenalo to uzavřít mír s Turky, urovnat vztahy s Pruskem a zaujmout stanovisko k revoluci ve Francii. Nehodlal proti ní zasahovat a sám několikrát prohlásil, že francouzská šlechta pouze sklízí ovoce své sobecké politiky.

Neuskutečněné přísliby

Zatímco Leopold upokojil šlechtu obnovením některých zemských privilegií, podrýval na druhé straně její pozice podněcováním protifeudální opozice měšťanstva a sedláků. Vytvořil síť důvěrných spolupracovníků a informátorů, kteří měli vytvářet náladu pro Leopoldovu politiku a organizovat propagandu proti zemské šlechtě. Jejím cílem bylo probudit politickou aktivitu měšťanstva a svobodných sedláků, o kterou by se mohl později opřít. Je však těžké odhadnout, jak by se politická situace v monarchii vyvíjela dál, protože Leopold II. zemřel nečekaně 1. března 1792.

Jednatřicetiletý Martin Rak pochází z Prahy, kde pracuje jako obchodní zástupce pro společnost prodávající outdoorové vybavení. Jeho snímek „Záře“ je ohromujícím obrazem přírody za mlhavého říjnového rána v lyžařském středisku Alpe di Siusi v italských Dolomitech. „Je pro mě velikou ctí být vybrán z tolika talentovaných fotografů z České republiky, navíc v tak prestižní soutěži, jako je Sony World Photography Awards,“ komentuje Rak svůj úspěch v soutěži. Letošní ročník Sony World Photography Awards byl opět rekordní - porota v něm hodnotila přes 230 tisíc snímků ze 186 zemí celého světa.

Je jistě mnoho věcí, které na palubě kosmické lodi nikdo vidět nechce. Vedle krvežíznivého vetřelce bude na jednom z předních míst takového seznamu nežádoucích věcí i požár. Paradoxně právě požár k vidění bude – a půjde o cílený experiment NASA.

Požár na palubě kosmické lodi

Požár vypukne na nákladní lodi Cygnus, která v rámci zásobovací mise dopraví na ISS zásoby. K Mezinárodní vesmírné stanici se nákladní loď vypraví již 22. března. Poté co budou zásoby bezpečně přemístěny na palubu ISS, dojde k odpojení lodi a po jejím bezpečném oddálení zažehne v uzavřeném boxu Saffire, umístěném na palubě Cygnusu, k řízenému požáru. Experiment bude odstartován vzdáleně ze Země a trvat by měl 15 až 20 minut.

Požár bude přitom snímat několik senzorů a také dvojice kamer. Vědci si od poněkud drsného experimentu slibují, že rozšíří jejich poznatky o chování požáru a hoření v prostředí mikrogravitace. Poměrně pikantním faktem na plánovaném experimentu je, že právě nákladní loď Cygnus se stala obětí ohnivého pekla při explozi rakety Antares v říjnu 2014.

Jak bude vypadat experiment Saffire

Falšování vědeckých výsledků je staré jako věda sama a dochází k němu samozřejmě i dnes. Na jeho analýzu se zaměřuje například Daniele Fanelli, vedoucí výzkumný pracovník na Stanford University.

TIP: Nejzajímavější případy oklamané vědy

Fanelli v několika rozsáhlých anketách sledoval, jak badatelé přistupují k pravosti vlastních výsledků. Ve 2 % případů dotázaní připustili, že svá data falšovali nebo manipulovali, 14 % z nich navíc uvedlo, že znají kolegu, který podvádí. Falšování se liší i napříč obory: Nejvíc podvodníků lze podle Fanelliho najít na poli psychologie a psychiatrie, zatímco například v astrofyzice dochází k záměrnému vědeckému zkreslení málokdy.

Rovněž příspěvky z USA obvykle vykazují víc falešných výsledků než podobné výzkumy v Evropě či Kanadě. Na vině je zřejmě tamní konkurence a silný tlak na úspěch badatelů.

Trus může mít rozmanitý tvar, barvu nebo konzistenci. Vombati, vačnatci z Austrálie, jsou ale v tomto ohledu naprosto výjimeční. Dělají totiž kostky.

Vombati jsou noční tvorové. Asi tak metr dlouhý dospělý vombat vytvoří za jednu noc takových 80 až 100 kostek. Spí asi tak 16 hodin denně a v noci se krmí trávou a listy.

Kostky přitom nedělají jen tak, kde se jim zachce. Používají je totiž k vyznačení svých teritorií, aby tím předešli možným konfliktů se sousedy. Vystavují je na viditelných místech, aby je druzí vombati náhodou nepřehlédli.

TIP: Pozoruhodný výzkum: Gorilí trus má hodně co říct k lidskému zdraví

A proč má jejich trus právě takový tvar? Vombati mají čtyřhranný řitní otvor, a zároveň velmi pomalu tráví, obvykle dva až tři týdny. Proto je jejich trus velmi kompaktní, suchý a krátký, takže výsledkem je právě tvar blízce připomínající kostky.

Konec března je ve znamení zářivých komet – již 21. března se k Zemi přiblíží první vlasatice - 252P/Linear prolétne ve vzdálenosti 5,3 milionu kilometrů od Země, tedy přibližně 14× dál, než činí vzdálenost k Měsíci.

Druhou kometou je P/2016 BA14 (Pan-STARRS), která mine Zemi v ještě menší vzdálenosti - 22. března ji bude od Země dělit 3,5 milionu kilometrů, tedy asi 9 vzdáleností k Měsíci. Znamená to, že průlet komety P/2016 BA14 bude v pozorované historii třetím nejtěsnějším průletem komety.

Ani jedna z komet ale nebude pozorovatelná bez odpovídající výbavy, pokud tedy chcete tyto vesmírné cestovatelky spatřit na vlastní oči, vydejte se v uvedených dnech do nejbližší hvězdárny.

Situace kolem rezistence bakteriálních infekcí k antibiotikům se zhoršuje přímo před očima. Podle nové souhrnné studie je to vážné i mezi dětmi.

Vědci dali dohromady výsledky celkem 58 studií ze 26 zemí, které se zabývaly infekcemi močových cest u dětí, vyvolaných škodlivými kmeny bakterie E. coli. Ve světě přitom tyto bakterie zodpovídají za více než 80 procent všech zaznamenaných infekcí močových cest.

Ukázalo se, že více než polovina dětí z 77783 zahrnutých ve výzkumu trpělo infekcemi s bakteriemi, které jsou odolné vůči běžným antibiotikům. O něco méně častá, stále ale varující, byla i přítomnost bakterií odolných vůči méně používaným antibiotikům.

Situace je přitom znatelně horší v zemích, které nejsou sdružené v Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). V těchto méně rozvinutých zemích je dětí s bakteriemi odolnými vůči antibiotikům mnohem víc.

Pandy jsou vzácné, ohrožené a v mnoha ohledech zvláštní. Co také čekat od medvěda, který se živí bambusem?

Vědci nedávno zjistili, že k neobvyklým prvkům chování pand velkých lze připočítat i to, že si u nich své partnery hledají i samice. U většiny savců se do hledání protějšku pouštějí samci. Ale jak se zdá, pandy jdou rády proti proudu.

Badatelé pozorovali chování pand v jižní Číně pomocí obojků s vysílačkami. Díky nim mohli detailně zaznamenat pohyby jednotlivých pand v krajině. Výpravy samic pand za láskou jsou mezi medvědy zcela výjimečné a i mezi ostatními samci nejsou nijak běžné.

17. března 1936 se v německém Heinersdorfu (dnšní Dziewiętlice v Polsku) narodil český astronom a astrofyzik, významný popularizátor vědy v oblasti astronomie, astrofyziky a vztahu vědy a víry RNDr. Jiří Grygar, CSc. V letech 1954–1957 studoval fyziku na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně a v letech 1957–1959 specializaci astronomie na MFF UK v Praze. V té době publikoval práce z oboru meteorické a kometární astronomie. Po promoci nastoupil do vědecké aspirantury v Astronomickém ústavu ČSAV v Ondřejově a ukončil ji v roce 1963.

V letech 1963–1980 pracoval ve stelárním oddělení ústavu, kde se zabýval výzkumem zákrytových dvojhvězd a kataklyzmických hvězd (nov). V roce 1967 se stal vedoucím nově otevřeného dvoumetrového reflektoru (Zeiss, Jena), tehdy 7.–9. největšího dalekohledu na světě. Koncem roku 1980 přestoupil do oddělení nízkých teplot Fyzikálního ústavu ČSAV v Řeži, kde se zabýval dálkovým průzkumem Země a možnostmi měření magnetického pole neutronových hvězd – pulsarů.

Okna vesmíru dokořán

V roce 1991 začal pracovat v oddělení vysokých energií Fyzikálního ústavu AV ČR v Praze. Byl odpovědným řešitelem dvou prvních grantů, jež českým odborníkům z Fyzikálního ústavu v Praze, Společné laboratoře optiky na Palackého univerzitě v Olomouci a také pracovníkům Ústavu jaderné a částicové fyziky MFF UK umožnily zapojit se do projektu vybudování obří observatoře pro kosmické záření Pierra Augera. 

V letech 1991–1993 předsedal vědecké radě Grantové agentury Akademie věd, v letech 1992–1997 zastával funkci předsedy Rady České televize a v letech 1992–1998 působil v čele České astronomické společnosti. V roce 1994 byl jmenován zakládajícím členem Učené společnosti ČR, v letech 2004–2008 byl jejím předsedou. V roce 1996 získal Cenu Kalinga, kterou každoročně uděluje UNESCO za popularizaci vědy. V letech 1967 a 2006 předsedal redakční radě kongresových novin při XIII. a XXVI. valném shromáždění Mezinárodní astronomické unie v Praze. V letech 1975–2007 byl postupně školitelem jedenácti českých i slovenských astronomů a fyziků.

Publikoval přes 200 odborných prací a stal se autorem či spoluautorem zhruba dvou desítek knih. Od roku 1966 každoročně sestavuje přehled nejdůležitějších astronomických objevů uplynulého roku pod názvem Žeň objevů a v roce 2003 za něj získal cenu Littera Astronomica České astronomické společnosti. Jako věřícího člověka jej nenechává chladným ani vztah mezi vědou a vírou, jemuž věnoval jednu ze svých knih (O vědě a víře, 2001). Coby člen výboru Českého klubu skeptiků Sysifos se angažuje také ve vyvracení různých pověr i mýtů a bojuje proti nejrůznějším pavědám.

Jiří Grygar, Žeň objevů

Na svátek svatého Víta Léta Páně 1086 kronikář Kosmas napsal: „Egilbert, arcibiskup trevírský, jsa poslušen císařova rozkazu, přijel do hlavního sídla Prahy a dne 15. června při slavné mši svaté pomazal Vratislava, oděného královskými odznaky, na krále a vložil korunu na jeho hlavu i na hlavu jeho manželky Svatavy, oblečené v královské roucho.“

Domácí nespokojenci

Knížata Konrád a Jaromír sledovali bratrův vzestup jen s nevolí. Pražského biskupa Jaromíra se to týkalo dvojnásobně, nebyl příliš ochoten během důležitých církevních svátků nasazovat svému bratrovi korunu na hlavu. Svým způsobem je pravda, jak se uvádí v učebnicích dějepisu, že královská koruna byla osobním oceněním pro Vratislava a neměla se dědit pro jeho nástupce. Jenže omyl spočívá v tom, že to bylo kvůli císaři. Z posledních výzkumů historiků vyplývá, že královskou korunu naopak odmítali především domácí velmoži. Nelíbilo se jim totiž, že by na výběr panovníka měl vliv pouze císař (či římský král), zatímco oni sami by byli připraveni o své starodávné právo volby knížete. Především z toho důvodu projekt prvního českého království zkrachoval. Příští vládci z řad Přemyslovců si prostě nemohli dovolit jít proti vůli velmožů, protože byli na jejich podpoře závislí.

Co na to Kosmas?

Sám kronikář Kosmas neměl prvního českého krále příliš v oblibě. Přesto mu přiznává, že mu byli věrně oddáni všichni rodem, věkem i zkušeností vynikající muži. Nejen to z něj však dělá výtečného panovníka. O jeho schopnostech svědčí především to, že se byl schopen udržet u moci přes 30 let (1061–1092), přestože měl tři bratry (čtvrtý Spytihněv byl jeho předchůdce na knížecím stolci a zemřel právě roku 1061). V přemyslovském rodě bylo totiž obvyklé, že bratři mezi sebou bojovali o moc z více či méně malicherných příčin. To se nevyhnulo ani Vratislavovi, přesto ho nikdo z Prahy nevystrnadil. Povýšení na královské důstojenství pak bylo jen takovou třešinkou na dortu, která dodala lesk jeho vládě a zapsala ho do dějin jako prvního českého krále. A to už se počítá.