Na rozdíl od loňského zatmění Slunce jsme to letošní ani neznamenali – březnový překryv Slunce Měsícem totiž nebyl z území Česka pozorovatelný. Díky Miku Kentrianakisovi si ale tuto nevšední podívanou můžeme vychutnat z pohodlí domova a co víc - Mikovo zatmění nabízí opravdu unikátní pohled. Tento vědec a člen americké astronomické společnosti natočil úplné zatmění Slunce ve výšce 11 kilometrů, během letu z Aljašky na Havaj.

K zachycení události byla potřeba i spolupráce leteckého dopravce, který s ohledem na unikátní událost změnil letový plán. Celá operace se domlouvala více než rok. Aby se letadlo AS870 nacházelo ve správný čas na správném místě, musel být jeho start z aljašského letiště v Anchorage o 30 minut opožděn.

O auta mizející uprostřed silnice v masivních dírách není v Číně nouze, aby ale v závrtu na rušné křižovatce zmizel celý autobus již tak obvyklé není. Přesně to se ale stalo včera v čtyřmilionovém městě Kuej-jang v provincii Kuej-čou. Autobus, ve kterém v tu chvíli byl jen řidič a dva cestující, mířil právě na místní nádraží. Uprostřed křižovatky se s ním ale propadla vozovka a celý zmizel v masivním závrtu. Podle čínských médií byli řidič i cestující vyproštěni přibližně po 40 minutách. Řidič havárii odnesl vážným poraněním hlavy, oba cestující vyvázli jen s lehčími poraněními.

Neurovědci vyvinuli mozkové rozhraní, které dovoluje mozku pokusných opic makaků komunikovat s elektronikou robotického kolečkového křesla. Mozkové rozhraní zpracovává signály ze stovek neuronů zároveň, které pocházejí ze dvou oblastí mozku makaků. Jedna z těchto oblastí se zabývá pohybem, druhá zase pocity makaků.

Makakové si představují, že se pohybují směrem k vytyčenému cílu, což v tomto případě byla místa plná lákavých hroznů. Rozhraní v jejich mozku zpracuje signály příslušných neuronů a přeloží je do podoby pokynů pro robotické kolečkové křeslo.

TIP: Rozhraní mezi mozkem a počítačem umožňuje ovládat exoskelet myšlenkami

Neurovědci samozřejmě nepracují na tomto mozkovém rozhraní kvůli opicím, ale věří, že by jej mohli využívat těžce invalidní pacienti, kteří se nemohou ani pohnout. Pokud by si mohli řídit kolečkové křeslo nebo i jiná zařízení myšlenkami, velmi by jim to usnadnilo život.

Orchideje tropických lesů střední a jižní Ameriky rodu Dracula dostaly své jméno podle slavného upíra hraběte Drákuly. Zbarvení jejich květů totiž připomíná krev.

Vědci si už delší dobu mysleli, že se orchideje svými květy snaží přilákat mouchy kvůli opylování. Teď to potvrdili pěkným experimentem se zdařilými 3D tištěnými replikami květů těchto orchidejí.

Ukázalo se, že drákuly opravdu opylují mouchy, které láká vzhled květů, jejich tvar a velikost, a také jejich pach, velmi připomínající houby. Mouchy omylem považují orchideje za houby, ke kterým obvykle létají. Než svůj omyl zjistí, tak orchidejím zajistí opylení.

V současné době se snažíme co nejvíce snížit emise oxidu uhličitého. Velkým zdrojem těchto emisí je přitom stavebnictví, zejména výroba oceli a betonu. Vědci se je proto snaží nahradit materiály, které by méně zatěžovaly atmosféru.

Jednou z možností je použití takzvaných biomimetických materiálů, které napodobují osvědčené materiály v přírodě. Takovým vzorem jsou pro vědce kosti, chrupavky, svaly nebo například vaječné skořápky.

Nanoinženýři v současné době analyzují strukturu těchto přírodních materiálů s vynikajícími konstrukčními vlastnostmi. Hledají přitom postupy, jak pomocí nanotechnologií vytvořit naše vlastní verze kosti či skořápky, jako suroviny pro stavaře.

Interferometr VLTI (Very Large Telescope Interferometer) z observatoře v Chile získal dosud nejdetailnější záběr prachového disku kolem stárnoucí hvězdy. Vědci tak poprvé měli možnost srovnat disky kolem mladých a starých hvězd – a ukázalo se, že v obou případech vypadají překvapivě stejně. Dokonce je možné, že disky, které se u hvězd vytvoří v závěrečných fázích života, by mohly být schopné tvorby druhé generace planet.

Dvojhvězda ze souhvězdí Plachet

Cílem pozorování byla stará dvojhvězda IRAS 08544-4431 ležící na obloze v jižním souhvězdí Plachet, nacházející se asi 4 tisíce světelných let od nás. Dvojhvězdu tvoří rudý obr, který vyvrhuje množství hmoty do okolního prachového disku, a nedaleko obíhající menší obyčejná hvězda. 

Člen výzkumného týmu Jacques Kluska (Exeter University) vysvětluje: „Díky kombinaci světla z několika dalekohledů systému VLTI jsme získali záběr s mimořádnými detaily, který svým rozlišením odpovídá snímku z dalekohledu s primárním zrcadlem o průměru 150 m. Rozlišení je tak velké, že bychom byli schopni určit velikost a tvar eurové mince pozorováním ze vzdálenosti 2 000 km.“ 

Členové týmu objevili, že disky kolem stárnoucích hvězd jsou velmi podobné diskům u mladých hvězd, kde probíhá formování planet. Jestli může v takovém disku kolem staré hvězdy skutečně vzniknout druhá generace planet, je potřeba ale teprve zjistit.

Hindenburg nezískal primát největšího létající stroje všech dob náhodou. Na délku měřil úctyhodných 245 metrů, v průměru dosahoval 41 metrů. Celkem byl letoun schopen pojmout na 72 pasažérů včetně 61 členů posádky. Svým cestujícím poskytoval maximální možný komfort. Sprchy s teplou a studenou vodou byly samozřejmostí stejně jako teplé občerstvení a přeprava automobilů, přičemž v klubovně na vyhlídkové palubě mohli pasažéři naslouchat pianistovi. Takový luxus ovšem něco stál, tehdejší cena jednosměrné letenky ve výši 450 USD zhruba odpovídá dnešním 150 000 Kč.

Vzducholoď LZ-129 představovala mistrovské dílo německých konstruktérů. Kolos, poháněný čtyřmi dieslovými motory, dokázal letět rychlostí až 135 km/h. Původně měl být poháněn heliem, ale embargo Spojených států přimělo německé techniky ke změně projektu. Volba nového vznosného plynu padla na vodík. Inženýři si byli dobře vědomi rizik spojených s jeho vysokou hořlavostí, přesto o bezpečnosti stroje nepochybovali. Vždyť se na palubě nacházela také kuřárna! Mělo se zkrátka jednat o pýchu technického pokroku.

Ohnivá zkáza během 34 sekund

Sláva LZ-129 ale předcházela její pád. Při transatlantickém letu z Frankfurtu do Spojených států došlo ke katastrofě. 6. května 1937 se vzducholoď přiblížila k letišti Lakehurst v New Jersey a zahájila přistávání. Přílet nebeského kolosu přilákal nejen zvědavce, ale také novináře, kteří vše bohatě dokumentovali. Když se Hindeburg nacházel asi 60 metrů nad zemí, elektrický výboj na kotvícím laně způsobil, že se vzducholoď vzňala a během 34 sekund celá shořela. Z necelé stovky lidí, kteří byli tou dobou na palubě, si tragédie vyžádala životy 13 cestujících a 22 členů posádky. Nehoda se nestala osudným pouze Hindenburgu, ale předznamenala konec éry vzducholodí vůbec.

10. března 2006 vstoupila na oběžnou dráhu Marsu americká sonda Mars Reconnaissance Orbiter, která zkoumá povrch rudé planety. Před příletem roveru Curiosity dokonce pomáhala agentuře NASA vytvořit jakousi předpověď počasí pro přistání.

MRO na cestě k Marsu

Sonda byla vypuštěna z kosmodromu Kennedy Space Center na Floridě 12. srpna 2005 dvoustupňovou nosnou raketou Atlas V Model 4001. Pomocí šesti hydrazinových motorů byla 10. března 2006 navedena na silně excentrickou oběžnou dráhu kolem planety.

Dne 24. března 2006 sonda pořídila první snímky povrchu Marsu kamerou HiRISE z výšky 2 489 km s rozlišením 2,49 m/px. Poté nastala fáze brzdění s využitím atmosféry (tzv. aerobraking), která trvala v období od března do listopadu 2006, než bylo dosaženo potřebné nižší dráhy. Teprve poté započal vlastní vědecký výzkum planety, přičemž základní vědecká mise byla plánována do prosince 2008. Sonda nicméně funguje dosud.

TIP: Družice MRO zachytila místo, kde „bydlel“ hrdina románu Marťan

Hlavním cílem výzkumů je snímkování povrchu s vysokým rozlišením, což umožní detailní naplánování dalších expedic automatických sond. V období od ledna 2009 do prosince 2010 byla sonda využívána jako retranslační družice pro zajišťování spojení s jinými sondami a automatickými laboratořemi na povrchu Marsu.

Naši nejbližší příbuzní šimpanzi stráví téměř půl svého dne žvýkáním potravy. Vynakládají na to spoustu sil a potřebují masivní čelisti, aby své jídlo zvládli.

My si naopak jídlo užíváme s mnohem menší námahou a žvýkání nám obvykle mnoho času nezabere. Podle nového výzkumu z Harvardu přinesla právě úprava jídla zásadní změnu v naší evoluci.

Vědci tvrdí, že před 2 až 3 miliony let naši předci zavedli do svého jídelníčku větší množství masa a začali používat kamenné nástroje k důkladné úpravě jídla. Prý jim to ušetřilo asi tak 2,5 milionu žvýknutí ročně, což jim poskytlo čas na jiné věci. Omezení žvýkání také umožnilo anatomické změny lidského obličeje a rozvoj řeči.

Oko se skládá s vysoce specializovaných tkání. Vědci už dříve dokázali v laboratoři vytvořit z kmenových buněk jednotlivé typy očních buněk rohovky nebo sítnice.

Teď se jim povedlo z lidských kmenových buněk vytvořit více typů očních buněk najednou, včetně buněk čočky, rohovky a spojivky.

Jeden typ buněk, buňky rohovkového epitelu, tenké rychle rostoucí a regenerující vrstvy na povrchu rohovky, vědci dokázali napěstovat v laboratoři a pak je transplantovat do záměrně poškozených očí králíků. Vložené buňky pak králíkům vrátily zrak.

Ve Velké Británii každoročně transplantují část rohovky tisícům pacientů, až doposud ale lékaři byli závislí na lidských dárcích.