Je s podivem jak snadno dokáží vědci překlenout politické nesváry. Zatímco politické napětí mezi Ukrajinou a Ruskem by se dalo krájet, spolupráce obou zemí v oblasti výzkumu na Mezinárodní vesmírné stanici funguje (alespoň navenek) na jedničku. Do „klubu spolupracujících“ se nyní připojila i Indie.

Rok a půl na oběžné dráze

Indická sonda MOM (Mars Orbiter Mission), která operuje na oběžné dráze Marsu již rok a půl, pořídila obrovské množství mimořádně zajímavých snímků. Kromě fotografií ale Indická vesmírná agentura (ISRO) zveřejnila jen naprosté minimum skutečných vědeckých dat. Tedy až doposud.

Během září sestoupila MOM se své obvyklé 400 kilometrové oběžné dráhy na mnohem nižší úroveň. Od povrchu rudé planety ji dělilo jen 260 kilometrů. Tento manévr umožnil jednomu z šestice vědeckých přístrojů na palubě sondy detailně analyzovat atmosféru Marsu. Indická agentura nyní zveřejnila data z přístroje MENCA (Mars Exospheric Neutral Composition Analyzer) - detektoru kyslíku, dusíku a oxidu uhličitého v různých úrovních marsovské atmosféry.

Dalším důležitým přístrojem MOM je přístroj MSM (Methane Sensor for Mars), který dokáže detekovat v atmosféře metan. Ten je důležitým (i když ne absolutním) indikátorem možného života. Přestože byl metan detekován v atmosféře již dříve, je jeho nové zjištění pro vědce velmi důležité – opakovaně zjištěné poznatky jsou totiž základem každého vědeckého bádání.

Když se 7. března 1916 spojily dvě německé firmy, Rapp Motorenwerke a Gustav Otto Flugzeugwerke, vznikla Bayerische Flugzeugwerke. O rok později si firma změnila jméno na Bayerische Motoren Werke (Bavorské Motorové Závody), tedy BMW. Málokdo tehdy tušil, že se rodí skutečná legenda.

Letadla a motorky

Počátky BMW jsou spojeny s leteckými motory. S jedním z nich dokonce firma získala světový rekord, když v roce 1919 Franz Diemer dosáhl s letadlem poháněným motorem BMW IV rekordní výšky 9 759 metrů. Po první světové válce přišly na řadu motocykly a v roce 1928 první automobil. Skutečný průlom v automobilovém průmyslu přinesl až model BMW 303, se kterým přišel i dnes charakteristický „ledvinový“ design přední masky vozu.

Nevydařené nákupy na ostrovech

Stylově i technicky vyspělé vozy se zpočátku prodávaly jen ve velmi omezených sériích. BMW to dávalo punc luxusu a solidnosti. Vzestup značky pokračoval až do 90. Let, kdy firma poprvé překročila metu půl milionu prodaných vozů za jediný rok. V roce 1994 ale přišlo klopýtnutí – nákup churavějícího britského koncernu Rover Group (Rover, MG a Land Rover) byl pro BMW doslova katastrofou. Šest let po nákladné a nevydařené akvizici se mnichovská automobilka většiny z portfolia Roveru zbavila, aby se již o dva roky později opět vyhoupla nad magickou hranici milionu prodaných vozů ročně.

Od roku 2000 pokračuje automobilka v setrvalém růstu prodejů. I přes rozšiřující se portfolio vozů si BMW zachovává i po 100 letech punc luxusu a exkluzivity. Firma úspěšně přestála i pokles prodejů v důsledku finanční krize a v roce 2012 se její prodeje přehouply přes 2 miliony vozů ročně.

Konkurence v automobilové branži je ale tvrdá - z velké německé trojky se na ni postupně tlačí Daimler AG (Mercedes-Benz), který by BMW mohl již letos předstihnout v počtu prodaných vozů. Prémiové vozy navíc nabízí i velké automobilky orientované především na masovou produkci. V posledních letech navíc BMW ztrácí zejména na největším trhu světa v Číně. I přesto se zdá, že mnichovská legenda je i po 100 letech ve skvělé kondici.

První světová válka pohřbila starý svět a s ním strhla do propasti i některé z evropských monarchií. Členové přeživších panovnických domů se pozvolna vyrovnávali s nově vzniklou situací, přičemž jednou z jejich jistot bylo setrvávání na starých osvědčených hodnotách. V podmínkách sílícího sociálního hnutí by si jen málokdo dovolil provokovat svým výstředním životem, a tak se i rozvod stal na dlouhá desetiletí nevyřčeným přáním několika trpících.

Od velké lásky k rozluce

Největší a nejsledovanější rozvodovou kauzou dvacátých let 20. století se proto stal případ vnučky bývalého rakouského císaře Františka Josefa I. (1830–1916), arcivévodkyně Alžběty (1883–1963), která se jako výstřední a egocentrická žena nabažila vynuceného manželství s princem Ottou Windischgraetzem (1873–1952) a na konci 1. světové války se rozhodla rozvést.

Rezervovaný a nekompromisní postoj nového císaře Karla I. ji neodradil od nechutných výstupů a provokací, které řešila policie i političtí představitelé Rakouské republiky. Princ Otto nakonec v rámci klidu rezignoval i na výchovu dětí, ke kterým mu žena zamezila přístup, a po majetkovém vyrovnání souhlasil roku 1924 také s rozvodem. Díky přísným církevním pravidlům a konkordátu bylo manželství uzavřené v roce 1902 pouze rozloučeno od stolu a lože. K definitivnímu rozvodu došlo až v roce 1948. 

Na Zemi žije celá řada zdatných letců, kteří dovedou překonat velké vzdálenosti. Podle nového výzkumu ale ze všech nejdál létá malá vážka Pantala flavescens, která létá  z kontinentu na kontinent a překonává při tom tisíce kilometrů přes oceán.

Důkazy o tom mají v genech. Vědci nalezli vážky, jak žijí na tak navzájem vzdálených místech, jako je Texas, východní Kanada, Japonsko, Korea, Indie a jižní Amerika. Jsou přitom geneticky prakticky stejné, což by za normálních okolností neměly být.

Jediné rozumné vysvětlení spočívá v tom, že tyto vážky létají na takové vzdálenosti, že je to vzhledem k jejich malé velikosti téměř neuvěřitelné. Badatelé je už například přistihli, jak přelétávají přes Indický oceán, z Asie do Afriky.

V tomto případě cestují z Indie, kde je období sucha, do Afriky, kde zase panuje vlhko. Podle všeho vážky tuhle cestu absolvují jednou ročně. Potřebují totiž vlhko ke svému rozmnožení. Hodně jich cestou zahyne, ale část vážek přežije a zajistí pokračování dalších generací.

Solární observatoř SDO zachytila fascinující pohled na mohutnou protuberanci na Slunci. Dramatický výjev pokrývá v reálném čase přibližně 90 minut a odehrál se v únoru 2011.

Protuberance začínají na povrchu Slunce ve fotosféře a vybíhají do koróny. Zatímco koróna obsahuje velmi horké plazma, protuberance se svým složením blíží chromosféře — obsahuje mnohem chladnější plazma. Klidná protuberance trvá typicky asi měsíc a může vyústit ve výron koronální hmoty CME. Energetický mechanismus, který sluneční protuberance vytváří, je stále předmětem výzkumu. Jisté ale je, že jde o jev téměř epických parametrů – do plápolajících chocholů protuberance by se hravě vešla celá naše planeta a to dokonce několikrát. Zatím nejdelší pozorovaná protuberance byla dlouhá 350 000 km, což je asi 28 průměrů Země.

V rámci mise STS-102 zamířil 8. března 2001 k Mezinárodní vesmírné stanici raketoplán Discovery s nákladem zásob a výbavy a umožnil rovněž první střídání dlouhodobé posádky komplexu. Ke spojení s ISS došlo o 2 dny později 10. března 2001 kde zůstal raketoplán téměř 9 dnů ukotven. K přistání raketoplánu došlo 21. března 2001 na přistávací dráze Kennedyho vesmírného střediska.

Posádku raketoplánu tvořili velitel James D. Wetherbee, pilot James McNeal Kelly, a specialisté Andrew S. W. Thomas a Paul William Richards. K ISS dopravili Jurije Usačova, Jamese Vosse a Susan Helmsovou. Domů se naopak vrátili William Shepherd, Jurij Gidzenko a Sergej Krikaljov.

Když 5. března 1979 proletěla ve vzdálenosti 20 600 km od Jupiterova měsíce Io sonda Voyager 1, podařilo se jí vyfotit zvláštní krajinu mnoha barev bez přítomnosti větších impaktních kráterů svědčící o relativně mladém povrchu. Detailní snímky ukazovaly mladé útvary zvláštních tvarů, hluboké deprese, hory vyšší než Mount Everest a tělesa připomínající lávové proudy známé ze Země.

TIP: Co pohání vulkanickou aktivitu Jupiterova měsíce Io?

Krátce po průletu (8. března 1979) si navigační inženýrka Linda A. Morabito všimla tmavého oblaku vycházejícího z povrchu na jednom ze snímků. Analýza dalších snímků ukázala devět takových mračen rozptýlených po celé ploše měsíce, které prokázaly, že Io je vulkanicky aktivním tělesem. Io se tak stal prvním vesmírným tělesem mimo Zemi, na kterém byl aktivní vulkanismus potvrzen.

Snímek rotujícího povrchu Io; velký červený kruh je kolem sopky Pele

Zatímco otec udělal kariéru v armádě, jeho syn František Antonín Špork, který se narodil 9. března 1662, proslul spíše jako milovník umění a kritik dobových poměrů.

Bylo všeobecně známé, že je hrabě tak trochu recesista a vyžívá se v drobných šarvátkách. Když kupříkladu skolil bílého jelena, dar ruského cara císaři Karlu VI., byl mu uložen vysoký peněžitý trest. Špork si ale z pokuty nic nedělal a na dvorním plese ve Vídni se objevil v kalhotách ušitých právě z kůže ono jelena. Na poznámky o nevhodnosti reagoval slovy, že jsou to nejdražší kalhoty, které má.

TIP: Tajemstvím opředené bratrstvo: Kdy se v českých zemích objevili zednáři?

Ve snaze o náboženskou toleranci neváhal jít hrabě ještě dál. Ve své soukromé tiskárně vydával zakázané knihy. Tento skandál, jenž vyvrcholil roku 1729, stál Šporka nejen konfiskaci rozsáhlé knihovny, ale navíc obvinění z kacířství. Díky intervenci mocných přátel však nakonec vyvázl opět pouze s pokutou.

Po německé kapitulaci u Stalingradu zahájila sovětská armáda postup, který se ale v únoru 1943 zastavil. Okolo Charkova se vytvořil prostor, který neměli Sověti plně pokrytý. A právě toho využil Wehrmacht. 8. března 1943 se mu však u Sokolova postavil 1. čs. samostatný prapor.

TIP: Rozhovor s Gustavem Singerem, účastníkem bojů u Sokolova

Hodiny odbíjely půl druhé odpoledne, když čtrnáct německých tanků zaútočilo. První nájezd se sovětským dělům a raketometům podařilo odrazit, ale ten, který přišel o dvě hodiny později, měl dalekosáhlejší důsledky.

Tanky pronikly do vesnice a okolo devatenácté hodiny nezbylo obráncům Sokolova, kteří zůstali odříznuti od jakékoliv pomoci, než se stáhnout. Ačkoliv druhý den byla část města získána zpět, sovětský protiútok se nevyvíjel dobře a českoslovenští vojáci byli nuceni ustoupit. I přesto se bitva stala legendou, kterou pro své potřeby využila německá i sovětská propaganda. A nutno říct, že posloužila i komunistickým pohlavárům v Československu.