Termální jezírko Morning Glory vděčí za svůj název paní E. N. McGowanové. Manželka zástupce náčelníka Národního parku Yellowstone tak bazének pojmenovala v roce 1883, protože jí barvou připomínal květ convolutus. Latinský název žlutooranžové květiny má totožný význam, tedy Ranní sláva. Specifická barva vodní nádrže je způsobena bakteriemi, které ve vodě žijí.

TIP: Pustiny Severní Ameriky aneb Čtyři druhy pouště

Při několika příležitostech se jezírko Morning Glory projevilo jako termální gejzír, přičemž obvykle následovalo zemětřesení nebo jiná seismická aktivita. Bazének má ale do ničivé hrozby daleko. Naopak v minulosti opakovaně trpěl vandalismem návštěvníků. Lidé do nádrže vhazovali nejrůznější předměty, což vedlo ke snížení průtoku a několikrát hrozilo, že nádrž zcela zmizí. Správci parku bylo iniciováno několik umělých erupcí, které měly za úkol bazének pročistit. Ne všechny ovšem měly byť jen částečný úspěch. Aby nadále nedocházelo ke znečištění, muselo být upraveno a zabezpečeno několik přístupových cest. S ohledem na opakované znečišťování bylo jezírko neoficiálně přejmenováno na Fading Glory, tedy volně přeloženo Zašlá sláva.

Hlavní trvale osídlené Normanské ostrovy (anglicky Channel islands), pojmenované Jersey (118 km²), Guernsey (78 km²), Alderney (8 km²) a Sark (5 km²) v historii rozhodně nepředstavovaly bezvýznamné území zapomenuté kdesi ve vlnách. Naopak hrály důležitou úlohu v šarvátkách anglické a francouzské šlechty. Ve zdejších zátokách operovaly pirátské škunery a boháči sem utíkali před revolučními bouřemi.

Svastika místo Union Jacka

Ve dvacátém století zdejší klima lákalo už zejména turisty a movité rentiéry na odpočinku. Nicméně od roku 1461 až do druhé světové války nevstoupila na půdu těchto závislých území britské koruny (stejný správní status má ještě ostrov Man v Irském moři) noha cizího okupanta. Teprve 30. června 1940 zmizela ze stožárů vlajka Spojeného království a v divokém větru z Atlantiku začala vlát nová, bílo-rudá vlajka se svastikou uprostřed. Šestnáct dní předtím padla Paříž a za další týden země galského kohouta podepsala potupnou kapitulaci.

Německá vojska se rozmístila po celém francouzském pobřeží a britská vláda ve spolupráci s lokální administrativou narychlo provedla evakuaci všech vojenských jednotek a zhruba třetiny z 92 000 obyvatel. Nejsevernější Alderney například zcela osiřel, když všech patnáct set místních nastoupilo na přepravní loď směřující do bezpečí.

Adolf Hitler v opojení z drtivého tažení západní Evropou nařídil připravit plán obsazení Velké Británie, byť si byl vědom nutnosti ovládnutí vzdušného prostoru před jakýmikoliv námořními a pozemními operacemi. Zahájení Operace Lvoun (Unternehmen Seelöwe) se ovšem mnohokrát posunulo, až bylo odloženo na neurčito a vůdce upnul svou pozornost k východu. Normanské ostrovy tak pro Berlín zůstaly jedinou kořistí, kterou se podařilo Londýnu uzmout.

Nenápadný zábor

Ostrovy samy o sobě byly jen stěží ubranitelné. Letka bombardérů Heinkel He 111 podnikla 28. června 1940 nálet na Guernsey a Jersey, při němž zahynulo 44 lidí. O dva dny později přistály první stroje Luftwaffe na nedávno otevřeném letišti na Guernsey. Kapitána von Obernitze oficiálně přivítal velitel policie inspektor Schulpherem, který mu sdělil, že ostrov je neozbrojen a připraven na podmínky říšské správy. Tím momentem oficiálně začala německá okupace. Zároveň se rozběhla operace Zelený šíp (Unternehmen Grüne Pfeil) s cílem obsazení zbylých ostrovů.

Ke splnění mise stačilo pouhých šest praporů. Jersey kapituloval 1. července, Aldersney 2. července a nejmenší Sark 4. července. Příchod okupační moci na poslední jmenovaný ostrov lze zařadit do kategorie kuriózních. Sark byl historickým lénem feudálního rodu Collingsů. Jeho dědička, Sibyl Collingsová-Hathawayová s titulem Paní ze Sarku, uvítala příchozích deset německých vojáků na přístavním molu a pozvala je do své rezidence na čaj. Po celých pět let s nimi zdvořile jednala jak s hosty. Pohostinnost se postarší lady beztak nevyplatila, neboť jejího manžela Němci odvlekli do koncentračního tábora.

Okupace ostrovů proběhla hladce, nedošlo k žádným násilným excesům a jednotky Wehrmachtu se chovaly veskrze slušně. Důstojníci zabrali vyhlášené hotely v největších městech St. Helier a St. Peter´s Port, mužstvo se nastěhovalo do opuštěných britských pevností a kasáren. Německá vojenská správa narychlo vydala jedenáctibodový rozkaz pro obyvatele. Vyhlašoval zákaz vycházení po jedenácté hodině večer, zákaz požívání alkoholu na veřejnosti a prodeje pohonných hmot pro civilní účely. Všechna vozidla na ostrovech byla ostatně zanedlouho zkonfiskována, stejně jako velká část úrody farmářů a úlovků rybářů.

Němci zvyšují porodnost

Každý, kdo se pokusil vlastními silami uprchnout po moři do Británie, měl být na místě zastřelen nebo uvězněn. Od počátku se formovalo nepatrné hnutí odporu, tvořené hrstkou komunistických buněk a pobouřenou mládeží. Izolované akce spočívaly v šíření letáků, ukrývání židovských sousedů, krádežích zbraní a střeliva z německých skladů, ničení poštovních zásilek pro okupační vojáky či malování symbolů hákového kříže na domy ostrovanů, kteří dle názoru odboje kolaborovali. Němci na tuto kampaň reagovali po svém. Nechali takto namátkově označit stovky budov. Projevy vzdoru ovšem měly natolik limitovaný rozsah, že na ostrovech ani nevznikly úřadovny gestapa a represivní aparát byl ve srovnání s Francií minimální.

V nadcházejících letech se soužití komplikovalo a do konce války si na 4 000 lidí vyslechlo rozsudky za prohřešky proti německým zákonům, především za napomáhání uprchlým vězňům. Na druhou stranu nelze opomenout fakt, že němečtí vojáci udržovali družné kontakty s místními dámami a přičinili se o zvýšení porodnosti na ostrovech o 800 dětí. Civilní obyvatelstvo však vadilo opevňovacím plánům, a tak z Berlína přišel v září 1941 rozkaz deportovat přes dvě tisícovky ostrovanů do pracovních táborů Biberbach a Laufen v Bavorsku. Šlo především o ty, kteří se narodili v Británii.

Image

Čtěte také

Německá okupace Normanských ostrovů: Vítězství totální izolace a vyhladovění

Vesmírný teleskop Jamese Webba má za sebou další sérii kontrolních testů – tentokrát šlo o vibrační a akustické zkoušky. Testy probíhaly ve sterilním prostředí „čisté místnosti“ Goddardova kosmického střediska v Marylandu. Během pátrání po nečistotách a kontaminaci dalekohledu používají technici speciální UV svítilny. Místnost a s ní i teleskop se tak na čas ponořili do úplné temnoty. Rozmazané stíny přízračných postav vznikly během dlouhé expozice.

Je to sotva pár tisíc let, co v místě současné vyprahlé pouště byla vlhká bažinatá krajina, pokrytá jezery. Jak je možné, že se tak rychle změnila z kvetoucího kraje na písečnou pustinu?

TIP: Miliony let pustiny: Pouště ve střední Asii jsou starší než 30 milionů let

Nový výzkum ukazuje, že v této dramatické změně nejspíš sehráli klíčovou roli tehdejší lidé. Archeologové společně s ekology zjistili, že asi před 8 tisíc lety začali lidé v okolí Nilu experimentovat s pastevectvím. Pastviny a stáda dobytka se posouvali stále dál na západ a krajina se postupně měnila v poušť. Výsledkem je dnešní monumentální poušť Sahara.

Supernovy jsou extrémní exploze velkých hvězd, po nichž zůstane jen mlhovina rozptýlené hmoty s neutronovou hvězdou nebo černou dírou. Některé hvězdy ale jen „předstírají“, že vybuchly jako supernova.

Jedna taková falešná supernova (anglicky supernova impostor) se zřejmě odehrála 16. května 2015, kdy v galaxii NGC 2770, vzdálené 80 milionů světelných let, explodoval zářivý modrý proměnlivý veleobr. Událost sice tehdy dostala označení jako supernova SN 2015bh, vědci si ale vůbec nejsou jistí, zda hvězda skutečně celá explodovala.

Falešná supernova

Christina Thöne ze španělského institutu Institute for Astrophysics of Andalucia a její spolupracovníci se domnívají, že skutečně šlo o falešnou supernovu. Stejná hvězda totiž již od roku 1994 zaznamenala řadu dramatických erupcí a několik jich vědci zaznamenali i v roce 2015.

TIP: Nejzářivější známá supernova: 20× zářivější než celá Mléčná dráha

Badatelé se domnívají, že se dotyčná hvězda chová podobně, jako jiný zářivý modrý proměnlivý veleobr – slavná, extrémně zářící a obrovská hvězda Eta Carinae, která vyvrhuje ohromná množství hmoty v divokých erupcích.

Netradičnímu koníčku se věnuje stavební dělník Felix Guirola z Kuby. Konstruuje gigantická kola vysoká několik metrů a jezdí na nich ulicemi Havany. Naposledy postavil ze starých čínských bicyklů desetimetrový stroj, s nímž se chce dostat do Guinnessovy knihy rekordů. Zatím mu v tom však brání fakt, že si nemůže dovolit koupit řetězy, aby obří kolo zprovoznil. Snímek ho zachycuje na stroji měřícím „pouhých“ pět metrů. 

Spousta lidí umí ve tváři vykouzlit úsměvnou či děsivou grimasu, ne každý se však s něčím podobným propracuje až do Guinnessovy knihy rekordů. Mezi šťastlivce, jimž se to podařilo, patří Tchang Šu-čchüan z Číny. Zápis si vysloužil za nejzkroucenější obličej na světě, jenž zahrnoval i přetáhnutí spodního rtu přes nos. Na svém „umění“ prý Číňan pracoval víc než sedm let. Na ulici byste jej ovšem nepoznali: Tvář nemá nijak zdeformovanou a vypadá jako každý jiný. 

Kasino MGM National Harbor bylo otevřené sotva dvě hodiny, když Chad Power uviděl něco, co ho vzrušilo mnohem víc než rozlehlé atrium či restaurace zvučných jmen: Zahlédl chlapíka, který nevypadal jako zrovna dobrý hráč pokeru – a právě skládal na stůl žetony v hodnotě 25 tisíc dolarů, tedy asi 630 tisíc korun… 

Přesně tohle táhne profesionály, jako je Chad, do nové pokerové svatyně: čerstvá kořist. Kasino za 1,4 miliardy dolarů otevřené v bohatém regionu přiláká hráče, kteří mají víc peněz než schopností. Tedy aspoň do chvíle, než přijdou na buben. „Tihle vydrží obvykle tak rok,“ vysvětluje Power polohlasem opodál zmíněného stolu. „Nakonec si spočítá ‚má dáti – dal‘ a zjistí: ‚Panebože, vyhodil jsem z okna čtyři sta tisíc dolarů…‘“ Během hodiny dostává Chad esemesku od jednoho ze svých pokerových kontaktů, která potvrzuje, že je dotyčný skutečně „velryba“ – člověk, jenž rozhazuje ve velkém, a kromě peněz nemá nic, tedy především zkušenosti. 

Power, který se předloni téměř probojoval k finálovému stolu Světové pokerové série (viz Mistrovství světa), nakoupí žetony za 500 dolarů a posadí se. Dneska nehledá vážnou hru, jež by se mohla táhnout i víc než tucet hodin. Ne, dnes si dá jen pár partií během zahajovacího večírku s povinným oblekem a kravatou. Chce si „osahat“ svoji novou základnu. „Mám z tohohle místa dobrý pocit,“ pokyvuje hlavou. 

Tým Power

Poslední tři roky měl osmadvacetiletý Power základnu v kasinu Maryland Live nedaleko Baltimoru. Žil v domku v Hanoveru a kasino bylo tak blízko, že se k němu dalo pohodlně dojít pěšky. Dům s ním sdílelo na půl tuctu hráčů: Chad je všechny trénuje výměnou za poloviční podíl na výhře a dohromady tvoří pokerovou stáj, přičemž směny mají rozdělené po deseti, patnácti, a někdy i dvaceti hodinách, jež tráví v místnosti zasvěcené karetním hrám. Kasina mají otevřeno čtyřiadvacet hodin denně a alespoň jeden člen „Týmu Power“ je vždycky na scéně. 

Nicméně fakt, že se pouhou hodinu odtud otvíralo nové, větší a krásnější kasino, postavilo Powera před volbu, která ve skutečnosti nebyla až tak těžká. Plány na přesun své stáje začal spřádat hned poté, co MGM ohlásilo datum otevření svého podniku.

S blížícím se 8. prosincem se Chadovou hlavní starostí stalo zajistit vhodnou základnu pro celý tým. Procházel v okolí National Harbor nabídky pronájmů, jež by vyhovovaly kritériím šestice hazardních profíků: minimálně šest pokojů, dost velké přízemí, aby se tam vešly matrace (protože další pokeroví přátelé se potřebují někde natáhnout po dlouhé hře), a především snadná dostupnost kasina. „Nejtěžší je překonat nedůvěru pronajímatelů, kteří prostě nechtějí přenechat svůj dům profesionálnímu hráči pokeru,“ vysvětluje Power, jenž obvykle za rok vydělá 400 až 800 tisíc dolarů (10 až 20 milionů korun) a začal investovat do ropných a plynařských podniků. 

Nový domov nakonec našel ve Fort Washington, v dvoupatrové budově v koloniálním stylu, kde ho očekává realitní agentka Gabriela Nitescu. Shodou okolností bývala kdysi šéfkou krupiérů blackjacku v kasinu Maryland Live. „Fakt?“ ptá se Power. „V Maryland Live mi zakázali hrát blackjack, protože jsem počítal karty.“ „Hm,“ prohodí Nitescu, zatímco opouští dům. „Pracovala jsem přes den. Nejspíš jsem nic neviděla.“

Spousty velryb

Power začal s pokerem ještě jako obyčejný osmák z Pittsburghu – hru objevil na kabelové televizi ESPN. Jeho svobodná matka mu nechtěla dovolit hrát on-line, a tak si své dovednosti brousil ve škole při partiích o pět dolarů. Na střední se mu dařilo dost na to, aby mohl studium zabalit a začít pravidelně hrát v místním kasinu. 

V roce 2012 už trénoval pár svých přátel a společně se přestěhovali do Atlantic City, kde pak žili víc než rok v hotelu (a současně kasinu) Borgata. Poté se přesunuli do kasina Maryland Live, které otevíralo v roce 2013. „Nemůžu o Maryland Live říct půl křivého slova. Spousta skvělých lidí. Ale tady to bude mnohem hezčí a přitáhne to spoustu velryb,“ vysvětluje Chad. 

Fort Washington musí týmu stačit. Je o sedm minut blíž než druhý nejvhodnější dům. A jeho majitelka Cisa Rileyová – která doufá, že něco vydělá na očekávaném hazardním boomu – proti přítomnosti hráčů a způsobu, jakým si vydělávají na chleba, nic nenamítá. Řekla jim jen: „Podle mě prostě děláte to, co milujete.“ 

Zásadní zlepšení: jídlo

Týden poté už je Power jedním z prvních lidí, kteří prošli dveřmi MGM na grandiózní zahajovací ceremonii, než se kasino otevře pro běžné zákazníky – dostal VIP pozvánku. Samantha Hartnessová, jeho bývalá přítelkyně a občasný záskok servírek v Maryland Live, mu dělá při prohlídce prostoru zářícího novotou garde. Vítají je desítky přátel, zákazníků i zaměstnanců, protože svět kasin si nemůže nechat ujít příležitost se tu pořádně porozhlédnout. 

„Ta vstupní hala se mi strašně líbí,“ rozplývá se Samantha, zatímco pohledem klouže po obrovském atriu. Power jen krčí rameny. Nezajímají ho sochy, svícny ani jiný luxus, jímž MGM celý monstrózní prostor na ploše pěti městských bloků naplnilo. „Osobně mi to nic neříká,“ vysvětluje, „ale chápu, že to přitahuje lidi, kteří rádi utrácejí za hezké věci.“

Jedno zásadní zlepšení zní: jídlo. Power se zálibně prochází podél restaurací, které si zde otevřeli José Andrés či bratři Voltaggiovi. Nepohrdne cheeseburgerem z tácu nabízeného před jídelnou Shake Shack. „Otázka je, kdy zavírají,“ zamýšlí se Chad. „Chcete mít svůj prostor tak ve tři ráno. Lidi, kteří tu takhle pozdě zůstávají, mají tendenci prohrávat.“

Otevřený jako kniha

Když Chad se Samanthou konečně dojdou do pokerové místnosti – tiché enklávy tří desítek stolů, která je pečlivě oddělena od cinkání a pípání výherních automatů – Powerovi se rozsvítí oči. Sesune se do křesla a párkrát si poposedne, aby vyzkoušel, jak je pohodlné. „Pěkné světlo a žádná okna,“ komentuje uznale. „Lidi zůstanou a budou hrát.“ Johny Grooms, manažer pokerové místnosti s elvisovským účesem, se přichází představit. „Nevěděl jsem, že mě znáte,“ usmívá se Chad, zatímco si podávají ruce. „Já znám všechny,“ odvětí Grooms. 

Profíci jako Power jsou vítáni v každém kasinu. Nejenže hazardují celé dlouhé hodiny, ale také přitahují hráče, kteří chtějí poměřit síly s těmi nejlepšími. „Pokud dokáže ze svého týmu dohodit dva nebo tři lidi do her o vysoké částky, je pro nás mnohem jednodušší tyhle partie vůbec začít,“ vysvětluje Grooms. Oba muži probírají pravidla místnosti, časový plán pěti krupiérů, dostupnost šesti set bezpečnostních schránek. 

Power se ptá, jestli by bylo „OK“ zahrát si občas u stejného stolu s členy jeho týmu. Grooms má však jednoznačný názor – nevidí to rád: „Budu k vám upřímný. Jestli se ukáže, že někomu u stolu přihráváte, mí chlapci vás budou sledovat.“ „Naprosto v pohodě, nemám s tím žádný problém,“ usmívá se Chad. „Jsem otevřený jako kniha.“

Soukromí především

Power se ptá i na možnost oddělit prostřední stoly, kde se hraje o nejvyšší sázky, od zbytku místnosti přenosnou zástěnou. Často plánuje hry přímo na pozvánku, a tihle lidé mají rádi své soukromí. „Když hraje Michael Phelps, nemůže si dovolit, aby ho u toho někdo vyfotil. A Kevin Hart si s náma taky občas otočí kartu.“ Grooms přikyvuje: „Na to jsme mysleli.“

Chad přisedá ke stolu, aby si dal pár partií Texas Hold’em – nízké sázky, žádný limit. Vítá se s hráči, všechny je velmi dobře zná. V půl jedenácté pak patro zaplní stovky lidí, kteří se na tuto událost těšili měsíce. „Prvních pár dní to tady bude šílené,“ vysvětluje Power, zatímco míří do Tap Sport Baru na burger s několika přáteli. „Pak sem přijdeme my a ukážeme, jak se hraje na vážno.“

Chci prostě hrát

V polovině prosince je pokerový dům Fort Washington už obydlený, ačkoliv většina věcí ještě zůstává v krabicích. Police u dveří přetéká teniskami, úplně stejně jako na minulé štaci. Velký pokerový stůl, jaký mívají v kasinech, stojí uprostřed jídelny. Dvě z pěti televizí jsou už ale vybalené, včetně té s úhlopříčkou 1,7 metru: Kraluje v obýváku rovnou před třemi pohovkami, které barevně vůbec neladí. 

V horním patře si členové týmu upravují svoje spartánsky zařízené pokoje. V prostředí, kde se všechno točí okolo peněz, se místnosti musely mezi obyvatele přirozeně rozdělit pomocí aukce. Šestadvacetiletý Mike Rutkowski ukořistil ten největší za 630 dolarů měsíčně (asi 16 tisíc korun). Aaron Mendelsohn platí 530 dolarů za pokoj s výhledem na parkoviště dodávek. Bývalý svářeč to s Powerem táhne už od roku 2013 a nové kasino vidí jako příležitost vyrazit něco z desetihodinové šichty, kterou drží u pokerového stolu každý den. „Všechna ta nová krev – bude to silně výnosná místnost,“ říká. Svůj první výlet do kasina plánuje právě na tuto noc. 

Power přitom má svou první noc v MGM už za sebou. Hrál devět hodin a do kapsy shrábl osm tisíc dolarů (přes 200 tisíc korun). Zatímco slunce zapadá za obzor, on by měl nejspíš zapadnout do postele. Místo toho přemýšlí o návratu ke stolům. „Měl bych spát,“ uvažuje. „Jenže já chci prostě hrát.“

V námořním muzeu v jihoanglickém Falmouthu je k vidění neobvyklá výstava mapující historii tetování v Anglii. Stovka předních umělců z celé Anglie ozdobila silikonové ruce v tomto unikátním a svého druhu největším projektu.

TIP: Historie pod kůží: Kde a jak vzniklo tetování?

Podle Doc Price, 85leté tatérské legendy a kurátora neobvyklé výstavy, je akce dokladem, že „tetování není na ostrovech žádná nová móda. A pokud ano, pak trvá už více než 150 let.“  Sám Doc Price, který je i v pokročilém věku stále aktivním tatérem, se „inkoustovému řemeslu“ věnuje již od roku 1962.

Fluorescence, neboli schopnost absorbovat záření kratších vlnových délek a pak jej opět vyzářit na delších vlnových délkách, je známá spíše u mořských živočichů. Na souši je fluorescence neobyčejně vzácná. Zatím jsme ji znali jenom u některých štírů a papoušků. Teď k nim přibyl i obojživelník.

TIP: Sedm nových miniaturních žab z brazilského Atlantického pralesa

První známou fluoreskující žábou se stala rosnička tečkovaná (Hypsiboas punctatus), která je běžným druhem jižní Ameriky. Když vědci posvítili na rosničku ze Santa Fe v Argentině dlouhovlnným UVA zářením, tak se ukázalo, že fluoreskuje krásně zelenou barvou. Zatím si nejsou jisti, k čemu by to rosničkám mohlo být dobré. Biologové ale doufají, že takových žab by ve skutečnosti mohlo být víc.