Kanadský výrobce vibrátorů We-Vibe čelí ve Spojených státech vlně žalob. Ukázalo se, že jejich sexuální pomůcka tajně odesílala vývojářům informace o používání zařízení zákazníky. Konkrétně mělo jít o informace o teplotě a intenzitě vibrací u modelu We-Vibe 4 Plus.

Soud v Illinois nyní rozhodl, že podobné shromažďování citlivých informací je nejen neetické, ale i nezákonné. Podle rozhodnutí soudu musí výrobce svým zákazníkům vyplatit tučné odškodné – lidé, kteří použili pomůcku ve spojitosti s mobilní aplikací mají nárok na odškodné ve výši 10 tisíc dolarů. Ti, kteří nepožívali k ovládání mobilní aplikaci, mohou požadovat vrácení kupní částky – 199 dolarů. Celkově by měl kanadský výrobce zaplatit odškodné okolo 4 milionů dolarů.

TIP: Chytrá aplikace Lovely vám spočítá, jak moc dobří jste v sexu

Nejde o první problém spojený s tímto typem vibrátoru. Krátce po jeho uvedení na trh se ukázalo, že zabezpečení ovládací aplikace je naprosto nedostatečné. Bezpečnostní odborníci upozorňovali na možnost neoprávněného vzdáleného přístupu a riziko možného sexuálního násilí.

Výpravu k vraku legendárního Titanicu, ležícímu v hloubce čtyř tisíc metrů ve vodách Atlantiku, nabízí britská cestovní kancelář Blue Marble Private. Zájemci o osmidenní adrenalinový zájezd ale musejí počítat s tím, že nejde o levnou záležitost. Cenu společnost stanovila na 105 139 dolarů (2,6 milionu Kč) na osobu, což odpovídá ceně lístku v první třídě na Titanicu v roce 1912 při započítané inflaci.

Čtyři kilometry pod hladinou

První turisté budou moci ke ztroskotanému parníku vyrazit v květnu příštího roku. Osmidenní expedice, která pro jeden turnus počítá s devíti klienty, bude začínat ve městě St John’s v kanadském Newfoundlandu. Odtud cestující vyrazí vrtulníkem k jachtě, která bude plout v místě potopení lodi.

TIP: Nové důkazy: Titanic šel ke dnu kvůli rozsáhlému požáru

První den se klienti seznámí s lodí, v dalších dnech už začne hlavní část výpravy. Až tři turisté najednou se budou moci ponořit k vraku, který leží ve čtyřkilometrové hloubce, ve speciální miniponorce vyrobené z titanu a uhlíkových vláken a slavnou loď si prohlédnout zblízka. Na cestě do mořských hlubin je doprovodí pilot plavidla a odborník na podmořský život. Výprava k vraku se uskuteční, až bude příznivé počasí. Zbytek času bude skupina trávit přednáškami o legendárním parníku, oceánech a lodní technice. Pokud o výpravu bude zájem, zařadí ji cestovní kancelář do nabídky i v létě 2019.

Na počátku 20. století to byla technologická senzace. V roce 1933 se ale rotorové lodě, k jejichž pohonu částečně přispívají takzvané Flettnerovy rotory, přestaly používat kvůli vyšším nákladům oproti naftovým motorům.

V dnešní době se ale ustupuje od fosilních paliv a rotorové lodě z části využívají energii větru, takže se možná dočkají slavného comebacku.

TIP: Japonský inženýr navrhl větrnou turbínu pro získávání energie z tajfunu

Dánska skupina Maersk, která je největším provozovatelem kontejnerových lodí na světě, se rozhodla, že jednu ze svých velkých lodí vybaví dvěma rotory o výšce zhruba 30 metrů. Rotory pro ni vyrobí finská společnost Norsepower.

Sagittarius A*, neboli supermasivní černá díra v centru naší Galaxie bývá klidná a tichá. Občas ale něco pozře. Většinou to je nějaké kosmické kamení, občas ale spolkne i něco většího…

Rongmon Bordoloi z Massachusettského technologického institutu a jeho spolupracovníci zjistili, kdy si naše domácí supermasivní černá díra naposledy dala něco pořádného. Využili pozorování Hubbleova vesmírného teleskopu, který se nedávno zaměřil na takzvané Fermiho bubliny. To jsou ohromné protilehlé struktury tvořené gama záření a rentgenovým zářením, které se tyčí z centra Mléčné dráhy, vždy do vzdálenosti asi 25 tisíc světelných let.

Fermiho bubliny

Detailní pozorování charakteristik severní z dvojice Fermiho bublin pomocí záření vybraných kvasarů ze vzdáleného vesmíru ukázala, že tyto bubliny vznikly asi před 6 až 9 miliony let. Tehdy šlo o nesmírně intenzivní, energetickou událost, kdy supermasivní černá díra zřejmě spolykala velký oblak kosmického plynu a při tom vyfoukla ohromné Fermiho bubliny.

TIP: Supermasivní černá díra v nitru Mléčné dráhy před 6 miliony let divoce bouřila

Od té doby si zřejmě černá díra v centru Mléčné dráhy dává jenom příležitostné svačinky. Na další pořádné jídlo si zřejmě ještě bude muset nějaký čas počkat.

Pro naše lovce mamutů zřejmě byly příznačné občasné hody. Určitě nejedli ve skrytu, ale jídlo pro ně bylo spíše společenskou záležitostí.

Na světoznámého výrobce leteckých motorů Gnome et Rhône uvalili Němci po pádu Francie v červnu 1940 vlastní správu. Továrně nejprve nařídili produkovat licenční motory BMW 801. Tento dvouřadý hvězdicový motor o vysokém výkonu 1 150 až 1 470 kW využívala například stíhačka Focke-Wulf Fw 190 nebo bombardéry Dornier Do 217, Junkers Ju 88 a Heinkel He 277.

Neméně důležitá se pro Němce ukázala produkce původních francouzských motorů. Gnome-Rhône 14M Mars zachránil realizaci projektu jediného letadla určeného převážně pro boj s tanky – silně vyzbrojeného a pancéřovaného stroje Henschel Hs 129.

• NÁZEV: Société des Moteurs Gnome et Rhône
• ZAMĚŘENÍ: letecké motory, motocykly
• HLAVNÍ SÍDLO: Paříž
• DOBA PŮSOBENÍ: 1915–1945
• NÁSTUPCE: Snecma S. A.

Zprvu užívané řadové motory Argus As 410 neměly dostatečný výkon, takže bitevník neunesl těžší bomby ani kanóny větší ráže. Problém vyřešil právě motor Gnome-Rhône 14M Mars, používaný od roku 1941 k výrobě celkem 900 Henschelů Hs 129 B. Pohonná jednotky posloužila také v případě transportního letounu Gotha Go 244.

Francouzský motor Gnome-Rhône 14N využili Němci zase pro obří šestimotorové transportní Messerschmitty Me 323 Gigant. Továrna přitom nikdy nedokázala splnit všechny německé objednávky a do května 1944 vyrobila „jen“ 8 500 motorů z požadovaných 25 000, přičemž svou roli hrály sabotáže.

Mlhovina Medúza, známá také jako IC 443, je pozůstatkem supernovy, která explodovala někdy před 30 tisíci lety. Uvnitř této nádherné mlhoviny vědci objevili rychle rotující neutronovou hvězdu - neboli pulzar. Tato hvězda specifických vlastností je jasně patrná ve výřezu složeném z obrazů rentgenového a viditelného spektra.

Kolem pulzaru je také dobře viditelný prstenec, tvořený zpomalujícím proudem energetických částic z neutronové hvězdy, a také růžový ohon známý například z komet. Přestože se nepodařilo prokázat, zda je tento ohon ve skutečnosti spojen s pulzarem, pozorování jiných pulsarů naznačují, že tomu tak je. Zářivý ohon nám tak s největší pravděpodobností ukazuje, jakým směrem se neutronová hvězda pohybuje.

Vodopád Horsetail Fall (Koňský ocas) se nachází na východní straně žulové stěny El Capitan v Yosemitském národním parku a voda se z něj řítí ve dvou samostatných pramenech. Ten, který je položený východněji, padá do hloubky 470 metrů, západní část je asi o 10 metrů vyšší. Jde o nejvyšší čistě vertikální yosemitský vodopád, který se poté znovu spojuje do jednoho proudu a přes prudké stupňovité terasy se dostává o dalších 150 metrů níž. Celková výška Horsetail Fall je tedy kolem 650 metrů. Tento pozoruhodný přírodní úkaz je však sezónní a je možné jej vidět pouze v zimě a na začátku jara.

TIP: Islandský vodopád Dettifoss: Voda, která rozechvívá zem

Během krátkého období kolem poloviny února se navíc během západu slunce naskýtá všem přítomným úchvatná podívaná, kdy jsou roztříštěné vodní kapky nasvícené úzkým pruhem posledních slunečních paprsků. Díky tomu se zdá, jako by po skalním úbočí tekla rozžhavená láva nebo pramínek ohně.

Některé velké druhy pavouků si dají k snědku ještěrku, pavouka a někdy i ptáka. Většina pavouků si ale pochutnává na hmyzu. A jak se zdá, pavouci toho spořádají doopravdy hodně…

Podle nového výzkumu pavouci každým rokem spořádají něco mezi 400 a 800 miliony tun biomasy, tedy v naprosté většině hmyzu. To je více než dvojnásobek celkové hmotnosti všech dospělých lidí na světě.

TIP: Nová inventura pozemského života: Kolik váží veškerý život na Zemi

Obří apetit je dán velkým počtem pavouků. Pokud bychom zvážili všechny živé pavouky na Zemi, vážili by zhruba 25 milionů tun. A tolik pavouků pochopitelně sežere ohromné množství kořisti. Pavouci díky tomu hrají v přírodě a potravních vztazích dost klíčovou roli.

Mezi největší a nejoddanější fanoušky Supermana patří Marco Zorzin z anglického městečka Wheathampstead. Tento původem Brazilec je majitelem největší sbírky memorabilií s tématikou známého superhrdiny z planety Krypton. Jeho sbírka čítá více než 2 tisíce položek, tak či onak tematicky spjatých se Supermanem, včetně například dvoumetrové sochy hrdiny. Marcova sběratelská posedlost bude brzy stvrzena také oficiálním zápisem – jeho velkolepá sbírka má objevit v novém vydání Guinessovy knihy rekordů.

Nejde ale jen o figurky a další sběratelské artefakty. Svou sounáležitost se svým idolem stvrdil Marco i poněkud méně běžným způsobem – na matrice si nechal změnit jméno na Marco Superman Zorzin. Jeho vášně nezůstala ušetřena ani rodina – křestní jméno jedné z Marcových dcer odkazuje na biologickou matku Supermana – Laru Lor-Van a druhá dcera dostala jméno po lásce Clarka Kenta (alias Supermana) Laně Lang.