Exoplaneta HAT-P-7b ze souhvězdí Labutě, která je od nás vzdálená asi 1 000 světelných let je jedním z takzvaných horkých jupiterů. Je asi o 40 procent větší a o 80 procent hmotnější než náš Jupiter. Obíhá ale v těsné blízkosti své hvězdy, a je permanentně rozžhavená na téměř 2 tisíce stupňů Celsia.

David Armstrong z britské Univerzity ve Warwicku a jeho kolegové zpracovali data teleskopu Kepler, který tento hvězdný systém s mnoha dalšími pozoroval po dobu několika let. Zjistili, že se jasnost planety HAT-P-7b během času mění.

Badatelé dospěli k názoru, že změny jasnosti způsobují ohromná oblaka, která kondenzují na odvrácené straně planety. V atmosféře HAT-P-7b zřejmě vanou mohutné vichry a ty prohánějí oblaka po planetě.

TIP: Řídká jako balsové dřevo: Planeta KELT-12b je nafouklý horký jupiter

Planeta HAT-P-7b je tak nesmírně horká, že látky, které běžně známe v pevné podobě, na ní zřejmě tvoří součást oblaků. Proto mraky na HAT-P-7b obsahují základní stavební molekuly minerálů, jako jsou rubíny nebo třeba safíry.

Historik Josef Macek se pokusil z dostupných informací poskládat charakteristiku Ludvíka Jagellonského, ale je to dost těžké u krále, který nastoupil na trůn v deseti letech (1516) a zemřel o dalších deset let později.

Mladý král

Málokdo ví, že za dnešní podobu zámku zachycenou na dobovém vyobrazení vděčíme rodu Gallasů, kteří ho získali roku 1634 a později z něj udělali nejstarší hradní muzeum ve střední Evropě.

Ve Valdštejnově moci

Syn Melchiora a Kateřiny Kryštof z Redernu byl posledním členem rodu v Čechách. Zúčastnil se stavovského odboje a ztratil frýdlantské i liberecké panství. Roku 1621 odešel na své lužické statky a o jeho panství se začal zajímat Albrecht z Valdštejna. Zprvu na Frýdlant umístil pouze svoji vojenskou posádku, ale netrvalo dlouho a v červnu 1621 získal od císaře panství jako zástavu za půjčené peníze. O necelý rok později udělil Ferdinand II. Valdštejnovi panství Liberec i Frýdlant v léno. Později byla jeho panství prohlášena za fideikomis a majorát v mužské linii a Albrecht z Valdštejna se tak mohl psát i „ z Frýdlantu“. Sen Albrechta z Valdštejna o vlastním dominiu se začal uskutečňovat.

Frýdlantské panství bylo svou polohou na severu Čech optimální a mělo se stát centrem Valdštejnovy „země“. V březnu 1624 bylo sice vyhlášeno vévodství frýdlantské, ale faktickým sídlem císařského generalissima se stal Jičín. Valdštejn na zámku často nepobýval, což se projevilo i v tom, že zámek v podstatě zůstal v podobě, jakou mu vtiskli páni z Redernu. Poté, co byl Albrecht z Valdštejna v Chebu v únoru 1634 zavražděn, získal frýdlantské panství jako odměnu za Valdštejnovu likvidaci hrabě Matyáš Gallas. 

Dháka: Nejhorší místo na světě

Země: Bangladéš
Počet obyvatel: 14 399 000

Třiadvacátého dubna 2013 se na osmipatrové budově Rana Plaza na předměstí hlavního města Bangladéše objevily velké trhliny, a mnozí zaměstnanci proto továrnu urychleně opustili. Na místo dorazil stavební inženýr, který konstatoval, že objekt není bezpečný. Jenže vedení fabriky veškeré obavy odmítlo a nařídilo zaměstnancům přijít další den do práce. Kvůli častým výpadkům elektřiny (v Dháce se opakují i padesátkrát za den) fungovaly v horních patrech budovy obrovské generátory, jejichž provoz narušoval už tak chatrnou statiku objektu. Když se pak následujícího rána zapnuly, továrna se zřítila a v troskách zahynulo 1 127 lidí. Došlo k tomu přitom jen pár měsíců poté, co při požáru jiné továrny na předměstí Dháky zemřelo 117 lidí. 

V Bangladéši funguje okolo pěti tisíc textilních továren, které vyrábějí oblečení pro řadu známých oděvních značek po celém světě. Když se nedávno tamní zaměstnanci vydali demonstrovat za zvýšení platu zhruba z osmi set korun měsíčně na dva tisíce, policie proti nim použila slzný plyn a gumové projektily. Společnost The Economist Intelligence Unit vypracovala žebříček nejhorších světových míst k životu, přičemž brala v úvahu kritéria jako politickou stabilitu, úroveň zdravotní péče, vzdělání nebo infrastrukturu – a Dháku zařadila hned na druhé místo. Hůře už dopadl jen syrský Damašek zmítaný občanskou válkou.

Většina cizinců při návštěvě Dháky nejhůř hodnotí naprosto chaotickou dopravu. Kvůli všudypřítomným dopravním zácpám může překonání několikakilometrové trasy trvat i hodiny. K tomu připočtěte permanentní hluk, žebráky, špínu, znečištěný vzduch a získáte alespoň přibližnou představu, proč se toto město považuje za téměř nejhorší místo k životu na světě.

San Pedro Sula: Domov samotného Satana

Země: Honduras
Počet obyvatel: 719 000

„V San Pedru žije samotný Satan,“ tak popsal život v tomto městě majitel tamního pohřebního ústavu. „Lidé se tu zabíjejí, jako by to byla kuřata.“ Honduraské San Pedro Sula bývá označováno jako „světové hlavní město vražd“. Na sto tisíc obyvatel tady připadá 173 násilných úmrtí ročně. Odhaduje se, že zhruba 80 % kokainu, který míří do Severní Ameriky, putuje přes Honduras. V ulicích řádí gangy a obětí vraždy se může stát prakticky kdokoliv: studenti, mechanici, farmáři, řidiči autobusů, obchodníci či novináři. 

Mužů zákona potkáte v ulicích jen pár, a navíc jsou mnozí z nich zkorumpovaní, či dokonce sami zapletení do zabíjení. Tristní situace panuje rovněž v místních přeplněných věznicích, kde jsou vraždy též na denním pořádku. 

Peking: Megapole pod oblakem smogu

Země: Čína
Počet obyvatel: 21 150 000

Peking by mohl sloužit jako odstrašující příklad, kam až může vést bezohledná honba za ekonomickým růstem. Už řadu let má město obrovské problémy se smogem a zdá se, že se situace příliš nezlepšuje. Čínské úřady se snaží se znečištěným ovzduším bojovat pomocí utlumování provozu továren (je-li úplně nejhůř) či omezováním počtu nových automobilů. Jenže už teď jezdí ulicemi Pekingu přes pět milionů aut, takže zmíněné opatření samo o sobě nestačí. Čas od času proto hlavní město Číny zahalí na řadu dní šedý oblak smogu, který je zřetelně vidět dokonce i z vesmíru. 

Podle nedávné studie uveřejněné ve vědeckém časopise BMJ (British Medical Journal) zkracují zplodiny obyvatelům města život v průměru o děsivých patnáct let. Mnozí lidé se proto snaží pobyt venku co nejvíce omezovat, a když už musejí na ulici, tak jedině s ochrannými rouškami. 

Přes všechny problémy se na začátku letošního roku objevila překvapivá zpráva, že Peking již o své prvenství přišel – nejvíce znečištěným městem na Zemi je nyní oficiálně indické Dillí.

Manila: Město sužované tropickými bouřemi

Země: Filipíny
Počet obyvatel: 1 652 000

Žádnou zemi na světě nedevastují tropické bouře tak často jako Filipíny – za rok se jich na toto souostroví snese pět až deset. Poslední děsivou připomínkou zmíněného prokletí se stal v listopadu 2013 „supertajfun“ Haiyan, který dosahoval v nárazech rychlosti až 275 km/h, a jedná se tak zřejmě o nejsilnější vichřici všech dob. Počet obětí jenom na Filipínách přesáhl tehdy 6 200 a ještě v lednu 2014 se nacházela další těla. 

Ačkoliv hlavní město Manila nepatřilo mezi nejvíce postižené lokality, mělo tehdy namále. Nachází se v metropolitní oblasti Metro Manila, kde žije téměř dvanáct milionů lidí, přičemž tajfuny i záplavy tu patří k běžným jevům. Například v roce 2009 zatopil tajfun Ketsana některé lokality až do výšky dvoupatrového domu a celkově tehdy na Filipínách zahynulo nejméně 464 lidí. Části města zůstaly odříznuty od světa a řada obyvatel uvízla na dlouhé dny na střechách svých domů. Situace se opakovala v roce 2011, kdy se kvůli tajfunu Nesat museli mnozí Manilané brodit ulicemi města po pás ve vodě.

Norilsk: Otrávené místo v mrazivém sevření

Země: Rusko
Počet obyvatel: 175 000

Ruský Norilsk je nejseverněji položeným městem světa, přesto má 175 tisíc obyvatel. Celkem 250–270 dní v roce jej pokrývá sníh a 110–130 dní tam zuří sněhové bouře. Polární noc zde panuje od prosince do půlky ledna, což znamená zhruba šest týdnů nepřetržité tmy. V létě se teploty asi tři až čtyři měsíce pohybují nad nulou, po zbytek roku mrzne, až praští. Autobusy jezdí v konvojích, aby bylo možné cestující okamžitě přesunout do jiného vozu v případě, že jeden z nich uvízne ve sněhu. 

Mrazivé počasí však nepředstavuje jediný důvod, proč patří Norilsk do kategorie „Extrémov“. Ve městě se totiž nachází obrovský důlní a metalurgický komplex na těžbu niklu, mědi a kobaltu. Kdysi tu byli na práci nasazeni vězni z gulagů; v letech 1935–1956 jich přitom ve zdejších lágrech dřelo více než 500 tisíc – v nelidských podmínkách a kruté zimě. Dnes Rusové pracují v továrnách dobrovolně, protože si tak mohou vydělat slušné peníze.

Daní za vytěžené suroviny je však katastrofální míra znečištění – Norilsk v tomto ohledu zaujímá jednu z prvních příček na světě. Na jih od města tak zmizely všechny stromy a vegetace do vzdálenosti desítek kilometrů a vystřídala je šedivá pustina.

Kvůli emisím oxidu siřičitého a dalších nebezpečných chemických látek čelí místní obyvatelé zvýšenému riziku rakoviny a onemocnění dýchacích cest. Průměrná délka života pracovníků zdejších továren je pak asi o deset let nižší než u zbytku ruské populace.

Rio de Janeiro: Bohatství uprostřed chudoby

Země: Brazílie
Počet obyvatel: 6 323 000

Pokud jde o nerovnost v příjmech obyvatel, patří Brazílii přední místo ve světovém žebříčku: zatímco 10 % nejbohatších Brazilců shrábne 42,7 % celkového příjmu národa, 34 % těch nejchudších si z něj ukrojí jen 1,2 %. A zřejmě nikde jinde to není vidět víc než ve slavném Rio de Janeiru.

Na jedné straně ulice stojí honosné vily milionářů a luxusní výškové budovy, zatímco doslova proti nim se rozprostírají tisíce slumů neboli favelas, jak jim říkají místní. Ti nejchudší nemají ve svých dřevěných či plechových chatrčích ani vodovod. Šťastnější jedinci si pak mohli dovolit robustnější zděné domky. Lidé se zde živí, jak se dá: přebírají odpadky, čistí boty a seznam končí prostitucí či obchodem s drogami.

Ze slumů se ovšem stala i oblíbená turistická atrakce – každoročně si je přijedou prohlédnout desítky tisíc turistů, obvykle však z bezpečí klimatizovaných autobusů. Pro tamní vládu představuje samozřejmě existence chudinských čtvrtí problém. Policie se snaží při masivních zátazích vytlačit ze slumů zločinecké gangy, ale výsledky jsou zatím rozpačité. Přestřelky a vraždy tak zůstávají na denním pořádku.

Detroit: Pád až na dno

Země: USA
Počet obyvatel: 681 000

Kdysi byl Detroit symbolem úspěchu a výkladní skříní automobilového průmyslu. Stěhovali se sem lidé z celých Spojených států, aby si splnili svůj americký sen. V roce 1950 mělo město 1,85 milionu obyvatel, kteří pobírali v dobách prosperity nejvyšší průměrný plat v celé zemi. Téměř 300 tisíc lidí zde pracovalo ve výrobě. 

Dnes je ale všechno jinak: Detroit se z velké části proměnil v město duchů, které připomíná scény z postapokalyptických filmů. Počet obyvatel klesl na pouhých 680 tisíc a dluhy dosáhly takové výše, že musela radnice požádat o ochranu před věřiteli. Dlužná částka přepočtená na jednoho Detroiťana činí asi 25 tisíc dolarů, tedy zhruba půl milionu korun. 

Ve městě narazíte na tisíce chátrajících domů a dalších staveb a v mnoha ulicích už ani nesvítí pouliční lampy. Nezaměstnanost dosáhla značných rozměrů a kriminalita vesele bují: na sto tisíc obyvatel připadlo v roce 2012 celkem 53 vražd, tedy desetkrát víc než v New Yorku. Počty policistů v ulicích přitom v posledních deseti let vytrvale klesají, takže se daří objasnit jen 10 % všech zločinů. Pokud byste tedy chtěli do Detroitu zavítat, pak nezapomeňte – vstup jen na vlastní nebezpečí!

Počasí skutečně hladinu hluku ovlivňuje: například na tiché ulici se její úroveň pohybuje kolem 40 decibelů (dB), ovšem při sněhové pokrývce může klesnout až o 7 dB. Vysvětlení je přitom snadné: Zatímco od hladkého povrchu se zvukové vlny odrážejí s nezměněnou hlasitostí, v dutinách mezi vločkami tvořícími sněhovou pokrývku zůstávají částečně uvězněny.

TIP: Hlasem proti hmotě: Jak vysoký musí být tón k rozbití skleničky na víno?

Kinetická energie zvukových vln totiž vyvolává v dutých prostorách tření, a zvuk se tak mění v teplo, které sníh pohltí. Naopak silnice mokrá po dešti je mnohem „hlučnější“ než suchá vozovka, neboť ve vodě se zvukové vlny šíří rychleji.

Na šíření zvuku má vliv také teplotní rozvrstvení a vlhkost vzduchu. Například vnímáte-li v noci zvuky venku jako hlasitější než ve dne, pak vězte, že nejde jen o zdání. V noci bývá vzduch u země často chladnější a hustší. Zvukové vlny ze zdroje se pak odklánějí k těmto studeným vrstvám, kde se odrážejí, a tudíž zesilují.

Jedním z největších nepřátel Františka Antonína Šporka byl kancléř František Ferdinand Kinský. Špork mu vyčítal zaujatost v několika svých sporech, které rozhodoval a jež se týkaly jeho dluhů.

Pohoršený kancléř

Když Kinský vážně onemocněl, napsal mu Špork „silný“ dopis, v němž mu vyčetl, že mu ubližuje, když věří nesvědomitému prokurátorovi, a vyzval ho k projevu účinné lítosti. Tvrdil mu, že jeho těžkou nemoc nezpůsobilo ani tak stáří či tělesná slabost, ale potlačování neviny. Pan kancléř se kvůli tomuto dopisu naštval natolik, že vstal z lože a rychle se uzdravil. Procesy se tak rozjely naplno.

A aby toho nebylo málo, do všeho se ještě zapletl Šporkův mladší bratr. Byl to psychopat a duševně nemocný člověk se sklony k sadismu. Zavraždil svého štolbu a pokusil se otrávit i svoji ženu. Když po dalším pokusu o vraždu komorníka začal vyhrožovat i svému bratrovi a manželce, že je dá též zavraždit a jejich majetek zapálit, byl obžalován. František Antonín Špork mu zajistil advokáta, universitního profesora Václava Neumanna z Puchholzu. Ten byl považován za jednoho nejlepších v zemi a zdál se jako skvělá volba. Bohužel se pan advokát dostal do sporu se samotným hrabětem. Hrabě ho obvinil, že mu neodevzdal všechny bratrovy peníze a šperky a následovala žaloba. Mohlo by se zdát, že se teď Václav Neumann vrhne na vlastní případ, ale ne. Stále a možná ještě horlivěji obhajoval Šporkova bratra. A tak se stalo, že dluhy mladšího bratra neustále narůstaly a František Antonín nemohl nebo nechtěl platit. A byla tu první exekuce.

Do jeho zámku v Lysé nad Labem vtrhlo pětadvacet husarů, kteří se přes veškeré protesty stáhli teprve tehdy, když se vykázal kvitancí o zaplacení příslušné sumy několika desítek tisíc zlatých. Trápení Františka Antonína tím však neskončilo, protože advokátu Neumannovi se podařil husarský kousek a mladší Šporkův bratr byl zbaven obvinění. Vrátil se do Heřmanova Městce naplněn ještě větší záští k manželce a k staršímu bratrovi. Okamžitě dal zničit všechno, co tu František Antonín stačil za krátkou dobu pořídit – zahradu se zahradnickým domkem i nový nábytek v zámku. Na oslavu takto vydařeného návratu uspořádal pitku, při níž „se jako prase vyválel v kaluži piva a bratřil se se špatnou selskou chátrou.“ Za vším zlým viděl prsty svého staršího bratra, zatímco hrabě Špork obviňoval ze všech svých trampot advokáta Neumanna. 

Zdejší zaměstnanci denně připravují děsivé propriety pro filmaře a hudebníky. Inventář z dílny Dapper Cadaver si zahrál ve filmu Noční můra z Elm Street nebo v seriálech Zákon a pořádek a Dexter. Mezi stálé zákazníky ale patří i známí hudebníci – Alice Cooper, Slipknot, Kesha, Kanye West nebo Marilyn Manson. Nakoupit si zde ale mohou i běžní smrtelníci.

Meteority jsou jako časové schránky z doby před miliardami let. Mnohé z nich vznikly na počátku historie Sluneční soustavy a prozrazují leccos zajímavého o původu Slunce i planet.

TIP: Král všech planet, Jupiter: Plynný obr s kamenným jádrem

Brandon Johnson z Brownovy univerzity a jeho tým prozkoumali meteority jednoho vzácného typu. Šlo o uhlíkaté chondrity CB, které sice obsahují přes 50 procent niklu a železa, ale jejich mineralogické a chemické vlastnosti je řadí k uhlíkatým chondritům. 

Tyto meteority obsahují zrnka kovu, která pocházejí z kovu odpařeného ve srážkách těles za vysokých rychlostí. Podle Johnsona a jeho kolegů CB chondrity vznikly díky působení planety Jupiter.

Velké přesuny planety Jupiter

Vědci ovšem z analýzy meteoritů vyvozují, že Jupiter ve skutečnosti vznikl na periferii Sluneční soustavy. Obří planeta se pak v průběhu prvních milionů let své existence přesunula blíže ke Slunci, kde se dnes nachází pás asteroidů. Po nějaké době se Jupiter přesunul na svou dnešní pozici, zřejmě působením gravitace dalšího plynného obra, planety Saturn. Tento scénář bývá označován jako Hypotéza velké změny kurzu (Grand Tack Hypothesis). A uhlíkaté chondrity CB tuto hypotézu potvrzují. 

Podle jeho výrobce je dron AirSelfie navržený speciálně pro lidi, podle nichž jsou drony s kamerou extrémně komplikované – příliš drahé a masivní. AirSelfie není ani jedno.

Dron je vybaven 5-megapixelovou kamerou, která může snímat fotografie i videa ve vysokém rozlišení. Vyletí až do výšky 20 metrů, váží 52 gramů a k pro pořizování selfie má k dispozici miniaturní sonar, další kameru, gyroskopy, barometry a geomagnetické senzory. Data pak dron ukládá na 4GB microSD paměťovou kartu.

TIP: Okřídlená selfie tyč: Dron Roam-e je specialistou na snímky tváře

AirSelfie může zvěčnit jednotlivé lidi i celé skupiny z rozmanitých vzdáleností, výšek a úhlů, z nichž by to nikdo vybavený selfie tyčí nebo jen vlastní rukou nedokázal. Dron lze ovládat pomocí aplikace na chytrém telefonu. Prodávat se bude v roce 2017 za 300 dolarů (něco přes 7 500 Kč).

Součástí vysvětlení je určitě i to, že lidé ve vyšším věku mají více zkušeností a mohou důkladněji zhodnotit možné následky. Vědci teď ale zjistili, že nižší ochotu riskovat může mít na svědomí i zmenšování objemu šedé hmoty v určitých oblastech mozku.

TIP: Lidské tělo má nejspíš pevně daný věkový limit: 115 let

Vědci experimentovali s dobrovolníky ve věku od 18 do 88 let. Zjišťovali jejich ochotu riskovat a zároveň jejich mozky sledovali na magnetické rezonanci. Ukázalo se, že zdravým lidem během stárnutí klesá obsah šedé hmoty v oblasti mozku zvané pravý posteriorní parietální kortex. A právě tato oblast úzce souvisí s rozhodováním, které zahrnuje riskování.