Spousta profesí už naštěstí zmizela v propadlišti dějin. Tohle je ochutnávka těch nejpozoruhodnějších.

Ochutnávač

• Co dělal: Chránil svého pána před otrávením
• Nejhorší bylo: Každé sousto mohlo být posledním
• Kdy a kde: Napříč dějinami i kulturami

Mocní lidé měli vždycky plno nepřátel a strach o život. Ve starověkém Římě byl třeba oblíbený jed. Významní muži v čele s císaři si proto pořizovali ochutnávače. Otroka, jehož úkolem bylo okusit všechno jídlo dřív, než ho pozře jeho pán. Pokud krmi přečkal ve zdraví, mohl se do hostiny pustit císař. 

Bez ochutnávače se ve středověku neobešli králové a papežové, ani novověcí prezidenti a vůdci. Ovšem ne vždy svého pána takový ochutnavač zachránil. Například římský císař Claudius byl otráven, i když jeho ochutnávač Halotus přežil bez újmy. Hádej, kdo byl hlavním podezřelým ze spiknutí proti císaři?

Krysař

• Co dělal: Zbavoval města hlodavců
• Nejhorší bylo: Riziko nemocí. A lidé se ho štítili
• Kde a kdy: V Evropě od raného středověku až do konce 19. století

Středověká Evropa byla špinavé a smradlavé místo. Ulice byly jedním velkým smetištěm, na kterém se rychle množili všelijací hlodavci. Krysy, potkani, myši. Vyžírali zásoby a taky přenášeli všelijaké nemoci. Hlavně smrtelný mor! Lidé je nesnášeli. A tak si města platila profesionální krysaře, kteří hlodavce rukama nebo do pastí chytali. Někdy měli i pomocníky – kočky!

Krysaři dostávali tučné odměny, ale není jim co závidět. Pracovali v temných a špinavých koutech, riskovali pokousání a nemoci. Navíc lidé jejich řemeslo považovali za nečisté, stejně jako hrobníky a katy.

Správce královské stolice

• Co dělal: Asistoval královi při vyměšování
• Nejhorší bylo: Umývat králův řitní otvor  
• Kde a kdy: V Anglii od 16. století do začátku 20. století

Ano, králové někdy byli pěkně zhýčkaní. Ti angličtí si třeba pořizovali pomocníky, kteří se starali o jejich stolici. Správce stolice u sebe nosil přenosný záchod, vodu a ručníky, a jakmile to na krále přišlo, byl připraven mu asistovat. No, a když bylo dokonáno, umyl mu pozadí.

Správce stolice se mimo to staral o králův jídelníček, takže jeho stolici dokázal předpovídat. Jistě to nebyla nejvoňavější práce, ale správce stolice měl ke králi blíže než kterýkoliv jiný sluha. Stával se jeho důvěrníkem a mohl udělat skvělou kariéru. Jeden to dotáhl až na předsedu vlády! 

Nejvíce, tedy 72 vozidel s označením KBVP, operuje v naší armádě jako bojové vozidlo pěchoty. Tomu také odpovídá výběr nástavby, kterou představuje ve dvou rovinách stabilizovaný, dálkově ovládaný věžový komplet RCWS-30 Samson izraelské zbrojovky Rafael.

Obsahuje automatický kanón Mk.44 Bushmaster II ráže 30 mm americké společnosti Alliant Techsystems a s ním spřažený kulomet M240 ráže 7,62 mm, vyráběný americkou firmou s belgickými kořeny Fabrique Nationale d‘Herstal. Tuto výzbroj doplňují dvě izraelské protitankové střely Spike-LR řízené optickým kabelem, kterými lze dosáhnout účinného zásahu do 4 000 m.

Český pandur pětkrát jinak

Do vybavení věže patří vrhač kouřových granátů, umožňující zadýmování okolí vozidla. Standardní Pandur II nese tři kamery, poskytující osádce přehled o situaci v okolí vozidla. Výrobce Samson k nim přidává ještě kamery pro denní a noční vidění a laserový zaměřovač, zvyšující přesnost palby. Díky tomu, že se věžový komplet RCWS-30 nachází zcela vysunutý nad korbu, pojmou útroby vozidla kromě dvou členů posádky ještě dalších 12 pěšáků.

Čtyři z českých Pandurů II prošly ještě před nasazením v Afganistánu dalšími úpravami a nesou označení KBVP M1 RVS. Ochranné kovové pláty nahradila speciální keramika a přibylo ještě přídavné, tzv. mřížové pancéřování před protitankovými střelami používanými Tálibánem. Pravdou ovšem je, že touto úpravou přišlo vozidlo o svou obojživelnost. Za označením KBVP-PZ a KBVP-PZLOK se pak skrývá dvakrát osm průzkumných pandurů.

Také do jejich výbavy patří věžový komplet RCWS-30. Nad jeho rámec ovšem disponují dalšími, mnohem výkonnějšími senzory, které umožňují pozorování a případné laserové zaměřování zachycených cílů v denní i noční době. Všechny tyto prostředky tvoří integrovaný průzkumný systém a nacházejí se na výsuvném stožáru. Verze PZLOK má navíc k dispozici radiolokátor z produkce francouzské firmy Thales. Ten i přes malý vyzařovaný výkon 1 Watt dokáže zjistit pohybující se osobu na vzdálenost 10 km, jedoucí osobní vůz na 15 km a nákladní vůz, tank nebo letící vrtulník až na vzdálenost 25 km.

Do vybavení obou modifikací pak ještě patří souprava dálkového průzkumu, představovaná obdobnými senzory jako v předchozích případech, které ovšem osádka používá mimo vozidlo. Pro zajímavost dodejme, že průzkumné pandury pomáhaly od prosince 2014 střežit areál muničního skladu ve Vrběticích. Čtyři kusy zdravotnického kolového obrněného transportéru KOT-Zdr mají zadní zvýšenou nástavbu. Do svých útrob díky tomu pojmou potřebné medicinské vybavení a čtyři ležící, osm sedících nebo dva ležící spolu se čtyřmi sedícími osobami. Osádku stroje tvoří tři vojáci včetně zdravotníka.

Také ženijní KOT-Ž si česká armáda pořídila ve čtyřech exemplářích. Na tomto vozidle se nachází věžový komplet RCWS-12,7 vybavený těžkým kulometem Browning M2HB ráže 12,7 mm americké provenience a senzorové vybavení shodné s typem RCWS-30. Vůz má navíc ve výbavě naviják a disponuje schránkami či koši pro přepravu potřebného ženijního vybavení. Odhlédněme od okolností provázejících samotný nákup strojů. Mimochodem, takřka každý, i mnohem méně lukrativní byznys vždy vzbuzuje otazníky a podezření. A nemusí jít vždy nutně o obchod se zbraněmi v kombinaci s českou kotlinu.

Jaký tedy Pandur II skutečně je? Jednoznačná odpověď opravdu neexistuje. Především nutno říct, že je prakticky nemožné vytvořit takříkajíc „univerzální“ obrněný transportér či bojové vozidlo pěchoty. A také, že u každého zbraňového systému se dříve či později najde jedna či více slabin. Možná kdyby existoval Pandur II v době, kdy se česká armáda aktivně podílela na řešení krize v zemích bývalé Jugoslávie, býval by zřejmě ideálním strojem. Nyní se ovšem bezpečnostní situace výrazně změnila a tak jedině čas ukáže oprávněnost jeho volby. 

Americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) zásadně změnil názor na látku MDMA, známou jako extáze. MDMA je sice stále oficiálně považována za nebezpečnou drogu, ale zároveň se množí vědecké důkazy, že může být velmi prospěšná v léčbě duševních poruch.

Několik vědeckých studií v USA i v jiných zemích dospělo k závěru, že extáze má velmi slušný potenciál v léčbě sociální úzkosti nebo posttraumatické stresové poruchy. Výsledky prvních pokusů s lidmi jsou prý excelentní.

TIP: Jak účinkují nejznámější drogy na lidský organismus

Úřad pro kontrolu potravin a léčiv teď pustil MDMA v USA do další fáze klinických zkoušek, která zahrnuje testy s větším počtem pacientů. Podle odborníků to svědčí o tom, že úředníci léčbě extází důvěřují. Jestli výsledky budou stejně pozitivní, jako doposud, mohla by se MDMA stát v USA oficiálním lékem už kolem roku 2021.

Zdálo se, že nejslavnější éru má Radecký  na sklonku 40. let za sebou. Nikdo netušil, že největší sláva ho teprve čeká! Horká půda Itálie se začala chvět. Radecký byl odvelen do funkce velitele rakouských vojsk v Lombardii a v severní Itálii. Zkušený muž k nelibosti důstojnického sboru i armády začal vojsko uvádět do stavu pohotovosti. V roce 1848 v souvislosti s evropskou revoluční vlnou vypuklo v Miláně povstání. Nato sardinský král vypověděl válku.

V žáru boje

I přes početní nevýhodu vybojoval dvě velké bitvy. Vítězil díky vojevůdcovskému umění, tak díky disciplinovanosti. Kvalita rakouských vojáků, které na válku připravil, byla rozhodující. Sardinský král rezignoval. Radecký byl jmenován guvernérem Lombardsko-Benátska. Pro vlastenecké Italy však představoval největší zlo. U nás se spor o Radeckého projevil v tahanicích o jeho památník na Malostranském náměstí v době okupace. O Radeckém je však známo, že to nebyl tupý řezník, který by si liboval v masakrech. Naopak jim všemožně bránil. Dokonce mnozí Italové o něm psali jako o člověku, který své řemeslo provozoval s noblesou a ohleduplností!

Radecký absolvoval za život sedmnáct polních výprav a získal všechny rakouské řády. S manželkou Františkou Kamillou ze Štrasolda měl osm dětí. Podřízení ho zbožňovali a nazývali otcem. Ve svých devadesáti jedna letech v rodinné milánské rezidenci uklouzl na voskovaných parketách. Zlomil si krček stehenní kosti. Nezničitelný maršálek následně podlehl banálnímu zranění a v požehnaném věku zemřel. 

Nový rekord nemusí podle čínských meteorologů vydržet dlouho. Dlouhodobé předpovědi varují před extrémní zimou jako důsledku působení fenoménu La Niña. Letošní zima má předčít i mimořádně chladnou zimu z roku 2012.

V absolutním žebříčku mrazivých rekordů patří čerstvý čínský zápis mezi ty nadprůměrné. V rámci asijského kontinentu byla nižší teplota naměřena v roce 1933 v ruském Verchojansku (−67.8 °C), v mongolském Züüngovi (−55,3 °C, 1976), v turecké provincii Ardahan (−50,3 °C, 1941) a v roce 1972 v íránském Saqqezu (−46 °C).

Český rekord drží již 87 let Litvínovice – v roce 1929 zde byla naměřena teplota −42,2 °C. Vůbec nejnižší teplotu na Zemi se podařilo naměřit v roce 1983 na ruské výzkumné stanici Vostok ve Východní Antarktidě. Teplota zde padla na −89,2 °C.

Niagarské vodopády jsou oblíbenou turistickou atrakcí, která každoročně přiláká statisíce návštěvníků. Zvláštní atmosféru nabízí vodopády zejména v noci. Poprvé se valící se proudy vody rozzářili již v roce 1860 u příležitosti návštěvy britského panovníka Eduard VII. Trvalého osvětlení se ale dočkaly až o 65 let později – v roce 1925. Od té doby je temnota pohlcuje jen během opravdu výjimečných časů – například během úsporných opatření za 2. světové války.

TIP: Niagarské ledopády: Pýcha USA a Kanady pod sněhem

Nyní se osvětlení dočkalo výrazného vylepšení – Niagarské vodopády nově rozzářilo 12 300 barevných LED diod, které nahradily 21 zastarávajících halogenových světel. Projekt, financovaný kanadskými a americkými úřady, který vyšel daňové poplatníky na 3 miliony dolarů, má návštěvníkům nabídnout ještě lepší podívanou. Obří panely s LED diodami umožní nasvícení v barvách a je i výrazně úspornější. Proti stávajícím halogenům spotřebují až o 60 % energie méně.

Celkem je k vidění okolo 150 exponátů dokumentujících kulturu významných říší Evropy, Asie, Afriky, Ameriky i Oceánie. Výstava „Korunovační klenoty v dějinách světa“ potrvá v Ostravském muzeu až do 5. března 2017.

Oblaka dokáží občas vykouzlit jen těžko uvěřitelnou podívanou. S lehkostí se transformují do podoby zvířat, věcí nebo i lidských tváří. Nad japonskou Fujisawou byl k vidění oblak v podobě takřka dokonalé koule. Podle morfologie šlo zřejmě o oblak typu Stratocumulus, který řadíme k oblakům nízkého patra. Vyskytuje se ve výškách od několika desítek nebo stovek metrů nad zemí až do výšky kolem dvou kilometrů. Obvykle má podobu kupovitých valounů nebo peřin, často šedé barvy. Tento oblak je většinou složený z vodních kapiček, někdy i s příměsí ledových krystalků.

Amatérský astronom objevil veliké skvrny na hvězdě, která je společníkem pulzaru. Přítomnost skvrn svědčí o existenci mimořádně silných magnetických polí. Jde o významný objev, který napomůže objasnit zatím ne zcela jasné chování pulzarů.

Ohromné skvrny na společníkovi pulzaru

Jihoafrický amatér André van Staden používá 30 centimetrový dalekohled, což je na amatéra velice slušná výbava. Van Staden dlouhodobě pozoroval systém MSP J1723-2837, což je těsná dvojhvězda pulzaru a hvězdy běžné velikosti.

Badatel pořizoval snímky MSP J1723-2837 déle než rok a všiml si, že jasnost tohoto systému kolísá s delší periodou, než jaká by odpovídala oběžné době obou společníků, která činí zhruba 15 hodin.

Podle van Stadena prochází hvězdný společník pulzaru změnami magnetické aktivity, které na hvězdě vytvářejí ohromné skvrny, mnohem větší než jaké známe například na Slunci. Je to poprvé, kdy astronomové spolehlivě detekovali magnetickou aktivitu na hvězdě ze systému s pulzarem. Odborníci jsou teď přesvědčeni, že rozhodně nebude poslední. Podobných systémů totiž existuje víc.

Britská vědecká stanice Halley VI se nachází na Bruntově ledovém šelfu ve Weddellově moři u pobřeží Antarktidy. Stojí na 150 metrů silném ledu a přesto má problém. Ledový šelf praská a jedna z prasklin, která se šíří několik kilometrů od základny, ji hrozí odříznutím od vnitrozemí. Základna by se pak ocitla izolovaná na malém kusu ledovce.

TIP: Kolaps Antarktického ledového příkrovu? Největší ledová masa světa se rozpadá

Stanici Halley VI proto čeká velký přesun. Jednotlivé moduly, z nichž se stanice skládá, jsou vybaveny lyžemi, takže je na nové místo mohou odtáhnut mohutné polární traktory.

Pokud vše půjde podle plánu, tak přesun skončí 6. dubna 2018 a stanice se ocitne o 23 kilometrů dále na východ, směrem do vnitrozemí.