Již jen dva dny zbývají do zahájení 26. letních olympijských her v brazilském Riu. I tentokrát se sportovci utkají o čest, slávu, peníze a pochopitelně o medaile. V Brazílii bude v 28 disciplínách rozděleno celkem 306 sad medailí a jejich tvůrci na nich propojili sílu olympijských hrdinů s mocí přírody.

Zhruba 500 gramů vážící medaile jsou vyrobeny v duchu udržitelného rozvoje – zlato na těch nejcennějších bylo získáno bez využití rtuti a stříbrné a bronzové medaile byly vytvořeny z 30 procent z recyklovaných materiálů. Ještě větší poměr recyklovaných materiálů v sobě mají stuhy, na nichž jsou medaile zavěšeny. Z poloviny jsou vyrobeny z plastových lahví. Originálně pojaté jsou i medaile pro paralympiádu. Ty navíc v sobě obsahují kuličky, podle kterých je dokáží odlišit i nevidomí sportovci.

Oheň neznamená jen teplo, dobré jídlo a ochranu proti divoké zvěři. Oheň představuje i spoustu kouře. A jak se zdá, lidé našeho druhu snášeli kouř mnohem lépe než konkurence.

Když vědci porovnali genomy lidí Homo sapiens, kteří žili před 45 tisíci let, s genomy tří neandertálců a jednoho denisovana, vyšlo najevo, že naši předci byli tehdy mnohem lépe chráněni proti neblahým účinkům kouře.

Genomy tehdejších lidí totiž obsahují mutaci v genu AHR, která významně zvyšuje odolnost buněk například vůči polycyklickým aromatickým uhlovodíkům, rakovinotvorným látkám hojně obsaženým v kouři spalovaného dřeva.

TIP: Neandertálci kompletně zmizeli jen pár tisíc let poté, co osídlili celou Evropu

Neandertálci ani denisované tuto mutaci neměli. Experimenty s geneticky upravenými buňkami ukázaly, že odolnost buněk bez této mutace vůči kouři může být až tisíckrát nižší. Dnes jen těžko zjistíme, jestli tahle výhoda našeho druhu byla doopravdy rozhodující. Neandertálci to ale určitě měli s ohněm těžké.

Po dlouhém vyčkávání a několika nezdařených vyjednáváních padla jeho volba na Barboru Cellskou, dceru jednoho z jeho věrných uherských spojenců, hraběte Heřmana Cellského. Přestože Heřman nebyl příliš mocný muž, Barbořina matka pocházela z urozeného rodu, byla sestrou bývalé královny Alžběty, která po smrti svého manžela tak mocně ovlivňovala uherskou politiku. 

Mladička nevěsta

Svatba se konala roku 1408 a přestože jí bylo tehdy pouhých čtrnáct nebo patnáct let, porodila svému čtyřicetiletému manželovi už o rok později dceru jménem Alžběta. Není žádných pochyb o tom, že jejím otcem je skutečně sám Zikmund, i když to bylo jeho dítě jediné a poslední. V dalších letech totiž Barbora získala pověst dost prostopášné ženy, která byla svému muži často nevěrná. To u urozených žen nebývalo ve středověku zvykem, na rozdíl od mužů. Budoucí papež Eneáš Silvius Piccolomini o ní napsal: „Byla to žena nesmírně smyslná.“ Nicméně Zikmund jí nevěru oplácel stejným dílem, takže to mezi nimi tak nějak zvláštně fungovalo.

Dcera Alžběta hrála jako jediná dědička důležitou roli. Zikmund ji provdal za svého dalšího spojence, mladého Albrechta V. Habsburského. Měl vřelý a přátelský vztah už k jeho otci Albrechtu IV., jemuž na smrtelné posteli slíbil, že se o syna postará. A skutečně to splnil. Albrecht zůstal jako jeden z mála středoevropských panovníků skutečně stálým a věrným spojencem Lucemburkovy politiky. Svému zeti pak Zikmund odkázal všechny své trůny: český, uherský i římský, ale Albrecht bohužel zemřel už dva roky po Zikmundovi roku 1439.

Pro naše pochopení vzniku života je klíčové porozumět vzniku a vývoji Sluneční soustavy. V této souvislosti jsou velice důležité komety. Astronomové nebo přinejmenším část z nich, si doposud nebyli jistí, zda jsou komety skutečně pozůstatky nejstarší fáze Sluneční soustavy, nebo zda nejde o úlomky, které vznikly až v pozdějších srážkách těles Sluneční soustavy.

Teď už jsou si ale vědci mnohem jistější, že komety pocházejí z dob vzniku Sluneční soustavy. Když totiž analyzovali data evropské sondy Rosetta, tak se ukázalo, že jádro komety Čurjumov-Gerasimenko je velmi porézní, tedy plné dutin. To rozhodně neodpovídá našim představám o tom, jak by měly komety vypadat, kdyby vznikly ve vesmírných srážkách.

TIP: Kometa Čurjumov-Gerasimenko bouří: Od perihelu ji dělí jediný den

Scénář vzniku komet byl podle všeho takový, že se utvořily v prvních stovkách milionů let na periferii Sluneční soustavy postupným nabalováním z materiálu, který tam zbyl po tvorbě větších transneptunických těles.

Od roku 1965 je keporkak zařazen mezi obecně ohrožené druhy a jeho lov je zakázán. Bohužel, některé státy, v čele s Japonskem, se záminkou lovu pro vědecké účely pokračují v masakrování a maso z kytovců se nadále objevuje na trzích od Japonska po USA. Od roku 2007 naplánovalo Japonsko ulovit každoročně v chráněné oblasti Jižního oceánu padesát keporkaků a mnoho jiných druhů kytovců, údajně pro výzkum.

Největší síto na světě

Keporkaka snadno rozeznáme podle až pětimetrových prsních ploutví. Díky nim má i latinské jméno Megaptera (velké křídlo). Na hranách prsních ploutví a na hlavě má hrbolky, ze kterých vyrůstají vousky, jenž pravděpodobně slouží k orientaci v kalných vodách, kde nemůže využít zrak. Dalším znakem keporkaků je jejich zpěv, který se u nich projevuje ze všech velryb nejvýrazněji. V tropických vodách v době rozmnožování zpívají pouze samci. Jednotlivé písně se stále opakují a můžou v kuse přesahovat deseti minut. Domníváme se, že čím delší a hlubší zpěv samec vydává, tím více demonstruje svou sílu.
Za den je keporkak schopen zkonzumovat přes tunu potravy, která je tvořena převážně krylem (součást planktonu, drobné krevetky atd.).

TIP: Jak rostou korály aneb Život v podmořské zahradě

Velryba do otevřené tlamy pojme až 6 m3 vody s planktonem. Pak ji zavře a směs díky mohutnému jazyku žene přes kostice (třásně), jež visí z horní čelisti. Kostice tvoří síto drobným živočichům, kteří se na nich zachytávají. Po vytlačení vody velryba polyká vše, co jí ulpělo v tlamě. Kostice bývají dlouhé 50–70 cm a jsou poskládány až v 600 řadách za sebou.

Hektolitry mléka za den

S koncem léta keporkak opouští polární vody bohaté na kryl a vydává se na dlouhou pouť do tropických oblastí, kde se rozmnožuje. Březost trvá 11 až 12 měsíců a matka rodí vždy jen jedno mládě. Když novorozeně přijde na svět, dosahuje už čtyři metry a váží okolo jedné tuny. Po narození potřebuje mládě pomoc od matky, která jej postrkuje k hladině, kde se poprvé nadechne čerstvého vzduchu. Aby nevdechlo do plic vodu a neutopilo se dřív, než se dostane nahoru, chrání jej zvláštní ústrojí chlopní, které otevře dýchací otvory až při kontaktu se vzduchem. Tento drobeček může za jediný den vypít přes 200 litrů mléka a za půl roku jen díky mateřské tekutině zdvojnásobí svou hmotnost. Od matky je odstaven přibližně v jednom roce, kdy dosahuje velikosti téměř deseti metrů. Nějakou dobu po odstavení se mládě drží ve skupině poblíž matky a po pěti letech dosahuje pohlavní dospělosti.
Odhady říkají, že na světě dnes zbývá pouze deset tisíc těchto zpívajících obrů. Je jen na nás, zda naše děti budou moci rovněž žasnout nad majestátností těchto tvorů, nebo se staneme generací, která pro svou chamtivost dopustila zmizení dalšího ze zázraků přírody.

Neobyčejné vlastnosti velryb

Velryby jsou stejně jako my teplokrevné a udržují si vnitřní teplotu na 37 °C. Přitom přes léto se drží v polárních vodách, které mají teplotu 2–5 °C a v zimních měsících se vyskytují v tropických vodách o teplotě přes 20 °C. Z toho důvodu má velryba dvojí systém regulace. Za prvé to je tuková vrstva, která může být přes dvacet centimetrů silná a funguje jako izolační vrstva. Druhým systémem je dýchání – v teplé vodě dýchá velryba rychleji a v chladné zpomalí svou dechovou frekvenci až na jeden nádech za pět až deset minut. Tím si udrží delší dobu v plicích teplý vzduch.

Na československém území se v květnu 1945 nacházely statisíce příslušníků německých jednotek, které zajali nejen Američané či rudoarmějci, ale též různé formace českého domácího odboje. Situace v letních měsících roku 1945 byla značně nepřehledná: československé orgány předávaly zajaté Němce Spojencům a naopak. Kromě toho se do Československa začínali vracet nejen vojáci českého nebo slovenského původu (například ze smíšených manželství), ale i etničtí Němci propuštění ze zajetí.

Pod dohledem Červeného kříže

Teprve ve druhé polovině roku 1945 se na území republiky konstituovala soustava zajateckých táborů spadajících pod kompetenci československé armády. Jejich počet postupně klesal, jako první byli propuštěni sudetští Němci, zařazovaní do odsunu. Po nich následovali Rakušané. Koncem března 1946 existovalo v Československu 30 kmenových zajateckých táborů, v nichž se nacházelo 48 000 německých válečných zajatců. Poměry v nich se do značné míry konsolidovaly a začal na ně (byť v omezené míře) dohlížet Červený kříž.

Československo s jistými výhradami přistoupilo k rozhodnutí moskevské konference ministrů zahraničí čtyř velmocí z dubna 1947, podle něhož mělo k propuštění všech zajatců dojít do konce následujícího roku. V létě 1947 se v ČSR (bez jáchymovských uranových dolů, kde zcela mimo kontrolu čs. úřadů pracovali zajatci podléhající sovětské gesci) nacházelo již jen necelých 8 000 zajatců. Velká část z nich byla propuštěna ještě před komunistickým převratem.

TIP: Noví lidé do pohraničí: Jak vypadalo poválečné osídlování Sudet?

Politické události ostatně v této otázce neměly příliš velký vliv – mnohem větší význam měly ohledy hospodářské. Zajatci pracovali především v zemědělství a hornictví a nebylo možné se jich zbavit ze dne na den. Na podzim 1948 však byli zbylí němečtí vojáci soustředěni do zajateckého tábora v Praze-Motole, odkud je do konce roku propustili a repatriovali do jejich domovů.

Údaje o počtu zemřelých v čs. zajateckých táborech se různí – jako nepravděpodobnější se jeví odhady pohybující se mírně nad hranicí 2 000 (největší část z nich pak samozřejmě v období před stabilizací poměrů v táborech). Z Jáchymovska poslední němečtí zajatci odešli v roce 1950, kde je ale nahradili mimo jiné čeští političtí vězni… 

Jen máloco tak názorně dokumentuje obří rozměry Jupiteru, jako průběh mise Juno. Sonda, která k planetě dorazila již před měsícem, má za sebou teprve polovinu prvního oběhu kolem planety. Do nejzazšího bodu své oběžné dráhy se Juno dostala 31. července, tedy 26 dnů po svém příletu. V tuto chvíli sodu od planety dělilo přibližně 8 milionů kilometrů.

TIP: Sonda Juno přežila extrémní radiaci: Pořídila první fotografie Jupiteru

Nyní se sonda začala opět přibližovat k planetě. K největšímu sblížení má dojít 27. srpna, kdy se sonda dostane na 4 200 kilometrů od svrchních vrstev atmosféry Jupiteru. V této době vědci očekávají, že by sonda měla odstartovat svou vědeckou část mise.

Dlouhá oběžná dráha ale není sondě souzena napořád – od října by se měla zkrátit ze stávajících 53 dnů na pouhých 14 dnů. Tedy za předpokladu, že vyjde plánovaný korekční manévr.

3. srpna 2013 odstartovala z japonského kosmodromu na ostrově Tanegašima kosmická loď Kounotori 4, vezoucí zásoby a vybavení na ISS. Plavidlo s několika tunami nákladu dosáhlo cíle o několik dní později, navzdory potížím s manévrovacími tryskami. Mezi přivezenými věcmi byl i humanoidní robot Kirobo, schopný verbálně komunikovat s astronauty.

Každý rok na začátku května se největší celebrity z celého světa sjedou do Metropolitního muzea v New Yorku. Kdo se objeví na guest listu této akce, je oficiálně prohlášen za star. Kromě ukázky, kdo ve světě showbyznysu něco znamená, je večer spojený i s high fashion. Každý rok dostane akcé své téma, které přesně definuje, v čem se hodí přijít. A co to bylo tentokrát? Oslava technologie s názvem Manus x Machina: The Age of Technology.