Exoticky vyhlížející stavba zachycená na fotografi není ničím jiným než slavným minaretem, který vyrostl na počátku 19. století v lednicko-valtickém areálu.

Zámek Lednice původně patřil rodu Sirotků. Jeho páni ale více než péči o majetek holdovali alkoholu, karbanu a prodejným ženštinám. Nakonec přišli o vše. Lichtenštejnové tak honosné sídlo získali levně. Brzy z Lednice i jejího nejbližšího okolí udělali unikát. Zámek svou současnou podobu ve stylu anglické gotiky získal během rekonstrukce v 19. století. Panstvo žijící na zámku Lednice si jednoduše potrpělo na všechno historické.

Šedesátimetrový kolos

Mecenáš umění Alois Josef I. chtěl prý původně v Lednicko–valtickém areálu vybudovat kostel. Nemohl se ale dohodnout s poddanými, kde stánek páně postavit. Brzy mu ze všech těch tahanic došla trpělivost a výsledkem celého sporu je škodolibá knížecí pomsta: islámský symbol uprostřed křesťanské země! Existují spekulace, že bylo v plánu postavit celou mešitu, čehož se místní nedočkali jenom proto, že pohyblivé písky v podloží nedovolily projekt uskutečnit.

Podle dochovaných záznamů navrhl rozhlednu v islámském stylu architekt Josef Hardtmuth. Vybudovat šedesát metrů vysokou stavbu stálo téměř milion zlatých! Pracovali tu zkušení arabští umělci a vzhledem k nezvyklému tvaru bylo třeba vybudovat speciální lešení. Dělníci se neznámé konstrukce báli a odmítali na ni vstoupit. Jejich obavy rozehnal až císařský kaprál, který na koni vyjel k vrcholu, aniž by se jediná část lešení pohnula. Dnes na vyhlídkovou plošinu vede tři sta dva schodů a lze z ní spatřit i vrcholek věže Svatoštěpánského dómu ve Vídni.

Společnost PLP Architecture a Univerzita v Cambridgi představili plán na stavbu ambiciózního dřevěného mrakodrapu v centrální části Londýna.

Pokud se projekt podaří realizovat, stane se 300metrový mrakodrap nejvyšší budovou svého druhu na světě a zároveň druhou nejvyšší budovou v Londýně, hned po 310 metrů vysokém mrakodrapu The Shard.

Autoři projektu předpokládají, že by dřevěný mrakodrap vyrostl z přibližně 65 tisíc kubíků dřeva z lesních plantáží. Díky relativně lehkému dřevu by stavba takového mrakodrapu trvala o něco kratší dobu, než je v podobných případech obvyklé.

TIP: Nejvyšším mrakodrapem Londýna je The Shard

Použití dřeva jako stavebního materiálu by rovněž znamenalo, že se v konstrukci mrakodrapu uskladní 50 tisíc tun oxidu uhličitého. To odpovídá ročním emisím tohoto skleníkového plynu od 5 tisíc obyvatel Londýna.

Na Saturnu se občas objevuje bílá skvrna, která tvoří obdobu Velké rudé skvrny na Jupiteru. Její velikost lze přitom srovnat s průměrem Země. Jedná se zřejmě o „bouřkové mraky“ v atmosféře planety. Proud přehřátého vzduchu zachycuje oblaka ze spodních vrstev atmosféry a vynáší je vzhůru. Ve vysokých výškách nad planetou se pak bílá skvrna stává hříčkou větrů, které tam vanou rychlostí až 1 800 km/h. V důsledku toho nakonec splyne s okolním prostředím, přičemž její životnost je poměrně krátká – maximálně několik měsíců.

Jednu z největších pozorovaných skvrn na Saturnu se podařilo objevit 24. září 1990, poslední pak vědci identifikovali v roce 2010: nakonec přerostla do dlouhého pásu pokrývajícího čtyři miliardy kilometrů čtverečních povrchu planety. Při maximální intenzitě produkovala bouře více než deset blesků za sekundu, a dokonce přístroj RPWS s milisekundovým rozlišením na palubě sondy Cassini jen obtížně rozlišoval jednotlivé signály.

Ještě zajímavější útvary se podařilo pozorovat v okolí Saturnových pólů. Zatímco průměrná teplota atmosféry planety dosahuje −185 °C, v oblasti pólů, kde se vyskytují obří rotující víry, teplota stoupá a dosahuje až −122 °C. Polární vír na severní polokouli má podobu pravidelného šestiúhelníku s průměrem překračujícím dvojnásobek průměru Země a rotuje s periodou 11 hodin proti směru pohybu hodinových ručiček rychlostí přes 480 km/h.

K děsivě dramatickému konci Maxmiliánův život směřoval spletitými cestami. Narodil se roku 1832 na zámku Schönbrunn ve Vídni. Celým jménem byl Ferdinand Maxmilián Josef a po většinu života byl také oslovován jako Ferdinand Maxmilián. Byl druhým synem rakouského arcivévody Františka Karla a jeho manželky princezny Sofie. Vzhledem k tomu, že otcův bratr, slabomyslný císař Ferdinand I. Dobrotivý, neměl žádné potomky, stal se jeho nástupcem Maxmiliánův sourozenec František Josef.

Za oceánem

V roce 1857 byl Maxmilián ustaven vícekrálem Lombardska-Benátska a o několik měsíců později se oženil se sedmnáctiletou belgickou princeznou Charlottou. Sídlem mladého páru se stal romantický zámek Miramare, vystavěný nedaleko Terstu. Mezitím se však na druhém břehu atlantského oceánu odehrávaly události, jež měly Maxmiliánův a Charlottin osud provždy změnit.

Mexiko, které si teprve před několika desetiletími vydobylo samostatnost na Španělsku, bylo státem zmítaným vnitřními nepokoji a slabostí. Země několikrát změnila státní zřízení a byla vnitřně rozdělena mezi konzervativce a liberály, mezi nimiž došlo v letech 1858–1861 k občanské válce. Boj zemi nadále vyčerpával a obě strany se uchylovaly k zahraničním půjčkám, v nichž hrály nejdůležitější úlohu Velká Británie a Francie. Nakonec se válečné štěstí přiklonilo na stranu liberálů, v jejichž čele stanul populární politik indiánského původu Benito Juárez. Válečné drama v Mexiku mohlo skončit. Tehdy ale do hry vstoupil francouzský císař Napoleon III. 

Boje v Mexiku

Záminkou k akci v Mexiku se měly stát dluhy vůči evropským věřitelům. Jejich hlavní zástupci, tedy Británie, Francie a Španělsko, se proto dohodly, že své zájmy zajistí obsazením mexického pobřeží a vybíráním cel. Jejich dohoda s Mexikem obsahovala podmínku nezasahování do vnitřních záležitostí země. Velmi brzy se ale mělo ukázat, že Napoleon III., vydatně povzbuzovaný mexickými konzervativními emigranty, tento slib na rozdíl od ostatních signatářů vážně nezamýšlel. Španělé i Angličané po dohodě o náhradách svoje jednotky záhy stáhli, zatímco francouzští generálové vyrazili vstříc k hlavnímu městu Ciudad de México. Hlavní město padlo a odpor pod Juárezovým vedením se stáhnul do provincií. 

Císařem mexickým

Před Napoleonem III. stanula nová otázka: Jaký režim v dosud nezpacifikované zemi nastolit? Jestliže byla monarchie dobrá pro Francii, bude jistě vhodná i pro Mexiko. Jako nejvhodnější kandidát se zdál být Napoleonovi III. i konzervativcům právě Maxmilián. A tak v říjnu roku 1863 mexická delegace nabídla arcivévodovi v Miramare císařský trůn. Jeho souhlas ovšem nepřišel okamžitě. Požadoval stvrzení svého nástupu mexickým obyvatelstvem, čímž konzervativce značně zaskočil. Podmíněný souhlas většiny obyvatel snadno zařídil zmanipulovaný plebiscit, na jehož základě Maxmilián v dobré víře a za podněcování Charlotty souhlasil korunu přijmout. 

Moderní uhlíkový materiál grafen se prosazuje v mnoha odvětvích. Pozadu není ani energetika. Grafen nachází uplatnění v bateriích, palivových článcích a hodí se i pro konstrukci solárních panelů.

Čínští vědci nedávno zjistili, že grafen lze důmyslně využít i pro získávání energie z kapek deště. Vtip je v tom, že asi nikde na světě neprší destilovaná voda. Dešťová voda vždy obsahuje určité množství rozpuštěných solí v podobě kladných a záporných iontů. S pomocí grafenu lze z těchto iontů získat energii.

TIP: Solární energetika na střechách by pokryla téměř polovinu spotřeby USA

Na základě tohoto objevu by časem mohly vzniknout solární panely, které budou dodávat elektřinu za každého počasí. Když se za deště setmí, solární panely část energie doplní z kapek deště.

Když letadla vstoupila do první světové války v roli nevyzkoušené novinky, hledal se teprve nejlepší způsob jejich uplatnění. Letectvo generalita prvně vnímala především jako ideální prostředek průzkumu. Až později se rozšiřovala myšlenka využití létajících strojů k útokům na pozemní cíle.

Za vrchol evoluce letecké techniky v období Velké války lze považovat tzv. obří letouny. Obvykle čtyřmotorové stroje tehdy vytvořily základ strategického bombardovacího letectva. Prvním z nich byl slavný ruský Ilja Muromec, na jehož tehdy opravdu impozantní výkony odpovědělo Německo letouny řady R. Největšího výrobce těchto typů představovala Zeppelinova společnost. 

Návrhy hraběte Zeppelina

Letoun Ilja Muromec propůjčil Rusku v oblasti těžkých bombardérů zřetelný náskok. Další mocnosti se ale nechtěly nechat zahanbit a tak zahájily práce na podobných letadlech. Velmi zvláštní situace nastala po roce 1914 v císařském Německu, kde se letadlům všeobecně nejprve příliš nedůvěřovalo. Když později přišla řeč na dálkový průzkum či bombardování, vsadili Němci z počátku konfliktu výhradně na Zeppelinovy majestátní vzducholodě.

Samotného hraběte Ferdinanda von Zeppelina ovšem od vývoje vlastní vzduchoplavecké techniky vojáci vlastně odstavili. Aristokrat však zůstával také velkým vizionářem, a proto si plně uvědomoval omezení bojového nasazení vzducholodí. Opakovaně se pokoušel prosadit stavbu velkých letounů těžších než vzduch.

Zanedlouho se ukázalo, že se nemýlil. Po prvních impozantních úspěších začaly mít německé vzducholodě problémy. V roce 1915 proto císařské letectvo konečně zavedlo novou kategorii letounů, a sice řadu R (Riesenflugzeuge, obří letouny). Hlavní rozdíl mezi „normálními“ těžkými bombardéry řady G (Grossflugzeuge, velké letouny) a novou řadou R spočíval v tom, že u obřích letadel měla jejich konstrukce umožnit dohled mechaniků na chod motorů i za letu.

První možnost takového řešení představovala trupová „strojovna“ s dálkovými náhony k vrtulím na křídlech, kdežto druhé řešení kalkulovalo s využitím rozměrné křídelní gondoly s motory a vrtulemi. Vývojem a výrobou letadel kategorie R se zabývaly mj. značky AEG, Gotha či Siemens.

Největších úspěchů na tomto složitém poli nakonec dosáhla společnost Zeppelin, resp. její pobočka ve městě Staaken. V císařském Německu během Velké války vzniklo přibližně 30 typů „obřích letadel“, ovšem drtivá většina byla postavena jen v jednom či dvou kusech.

Pouze firma Zeppelin-Staaken dokázala rozběhnout sériovou produkci jednoho zvoleného typu, jímž se stal bombardér R.VI. Rozměrný prototyp poprvé vzlétl v roce 1916. Továrna ve Staakenu zhotovila celkově osmnáct kusů stroje, jež používaly dvě jednotky. Nazývaly se příznačně oddíly obřích letadel (Riesenfl ugzeug-Abteilung) č. 500 a 501 a operovaly na východní i západní frontě.

Nevyužitý potenciál bombardérů

Zeppelin-Staaken R.VI představoval z hlediska zvolené aerodynamiky klasický dvojplošník. Pokud jde o pohon, aplikovali konstruktéři řešení křídelních gondol s motory a vrtulemi, avšak dosti zvláštním způsobem. Letoun tak měl čtyři motory značky Mercedes či Maybach, ale jen dvě křídelní gondoly. Každá z nich obsahovala dva motory, jeden pohánějící vrtuli tažnou a druhý tlačnou.

Osádku tvořilo zpravidla sedm mužů – velitel, dva piloti, radista, palivář a dvojice mechaniků. Mezi charakteristické znaky letadla se řadil masivní hlavní podvozek pod křídlem (doplněný pomocným podvozkem pod přídí) a vpřed vysunuté pozorovací stanoviště na přídi. Zde se zároveň nacházel jeden z obranných kulometů. Druhý kulomet nesla záď kabiny, třetí a čtvrtý se nalézaly ve spodní části trupu.

V pumovnici býval zpravidla nesen náklad asi jedné tuny bomb, maximální nosnost však byla až dvojnásobná. R.VI mohl dopravit (na tehdejší dobu) skutečně obrovské bomby, z nichž největší vážila zhruba tunu. Nejčastějším cílem náletů císařových bombardérů se pochopitelně stávala Velká Británie a Francie, již tehdy ale docházelo i k taktickým útokům na frontové cíle.

Zeppelin-Staaken R.VI

Většina náletů na Británii probíhala za měsíčných nocí – němečtí letci se tak mohli orientovat podle řeky Temže. K soubojům se spojeneckými stíhačkami docházelo pouze vzácně, jelikož Němci létali ve značných výškách. Z osmnácti zhotovených letadel zůstaly čtyři ztraceny v boji, šest dalších letectvo odepsalo kvůli technickým poruchám a haváriím.

Efekt útoků letadel kategorie R zůstával především psychologický, jelikož císařské letectvo neumělo využít značný potenciál silných strojů. Zdá se, že si německé velení jednoduše nedokázalo ujasnit, co od obřích bombardérů očekává. Chyběla tak doktrína optimálního nasazení. Hromadné nálety probíhaly pouze vzácně, ačkoli potřebná letadla stála na letištích; navíc chyběly přidělené doprovodné stíhačky a nebyla dořešena taktika obrany formace proti stíhačkám nepřítele. Zeppelin-Staaken R.VI představoval konstrukčně jistě velmi zajímavý letoun, avšak jeho vliv na průběh války byl nakonec zanedbatelný.

V poušti u nevadského North Las Vegas zhruba do dvou let vyroste továrna startupu Faraday Future. V této továrně by se měly vyrábět elektromobily pro náročné zákazníky.

Za startupem stojí čínský mediální magnát, miliardář Jia Yueting. Kolem financování startupu se zpočátku rojily pochyby, teď už ale důvěra v tento projekt vzrůstá.

TIP: Budou automobily vyrábět mikrotovárny se 3D tiskárnami?

Ve Faraday Future už testují mechanické systému i software a na konci roku by chtěli mít hotový plnohodnotný prototyp. Místní úřady továrnu za miliardu dolarů vítají. Oceňují i 4.500 pracovních míst, které přinese.

Pramínek vody vypadá na první pohled neškodně. Pokud se ale dostatečně natlakuje a ještě se přidá brusivo, řeže jako laserový paprsek.

Řezání vodním paprskem je vlastně v mnoha věcech lepší než laser. Jde totiž o studený řez, při kterém nedochází k rozpálení řezaného materiálu.

TIP: Ani lasery ale nejsou úplně bez šance

Na YouTube nedávno vznikl kanál Cut In Half, kde je k vidění rozřezání spousty běžných věcí vodním paprskem Omax Abrasive Waterjet, v němž voda tryská pod tlakem přes 4 tisíce atmosfér. Tohle zařízení řeže rychlostí 4,5 metrů za minutu.

Podle Kosmy se Oldřich potkal s Boženou po návratu ode dvora císaře Jindřicha do Čech, což mělo být roku 1002. V tom roce měl bojovat s Poláky a už se měl narodit i Břetislav. To není jisté, ale určitě se to mělo stát před rokem 1004, protože od té doby Oldřich v Čechách nepobyl až do roku 1012, kdy se stal konečně vládcem. A tehdy už musel být Břetislav dávno na světě, když v roce 1021 podnikl onu známou akci „Jitčin únos“. 

Výchova vyvolených

Vědci z vojenské laboratoře Air Force Research Laboratory vyvinuli palivo, které by měl v budoucnu nahradit v současné době používaný hydrazin. Ten je vysoce toxický, což pochopitelně představuje velkou zátěž pro životní prostředí. Zároveň pro jeho skladování a manipulaci platí mimořádně přísná pravidla, což ve svém důsledku znamená i vysoké náklady.

Zelené palivo budoucnosti

Novým palivem se má stát hydroxyl dusičnanu amonného označovaný jako AF-M315E. Velkou výhodou nového paliva je kromě výrazně nižší toxicity i jeho až o 45 % vyšší hustota – do nádrží se ho tak vejde mnohem více, případně bude možné použít menší nádrže. Zároveň vědci slibují o polovinu vyšší výkon, než má hydrazin. Prvním plavidlem, které si nový typ paliva vyzkouší, má být sonda, kterou do vesmíru vynese již v příštím roce raketa Falcon. Půjde o ryze testovací projekt, při kterém chce NASA ověřit vlastnosti nového paliva.