Astronomové již před časem zjistili, že se v blízkosti červeného trpaslíka Gliese 832 nacházejí dvě exoplanety -  Gliese 832b a Gliese 832c. Zatímco Gliese 832b je pravděpodobně plynný obr podobný Jupiteru, Gliese 832c je považována za superzemi, přibližně 5,4× hmotnější než je naše planeta. V žebříčku potenciálně obyvatelných světů ESI (Earth Similarity Index) je hodnocena jako pátá Zemi nejpodobnější extrasolární planeta.

Třetí do party

Nová měření pomocí změny radiální rychlosti ukazují, že mezi drahami Gliese 832b a 832c se možná skrývá ještě třetí objekt – z hlediska podobnosti se Zemí možná ten úplně nejnadějnější.

TIP: Záhadné exoplanety: Jak se hledá život ve vesmíru

Podrobná data o novém světě zatím chybějí, podle astronomů může být nová exoplaneta podobně hmotná jako Země, může ale být až 15× hmotnější. Také odhady vzdálenosti od mateřské hvězdy jsou značně široké – novou superzemi může dělit vzdálenost od 0,25 do 2 astronomických jednotek. Nejzajímavější tak na nově objevené superzemi je její vzdálenost – od Země ji totiž dělí jen 16 světelných let, což je s výjimkou zatím nepotvrzené tau Cet e*, nejméně ze všech doposud objevených superzemí.

Potenciálně obyvatelné exoplanety (ESI index)

Přestože nelze brát Earth Similarity Index (ESI) s přehnanou vážností, představuje rozhodně zajímavý pohled na vesmírné objekty podobné naší planetě. Kritérií, podle kterých se žebříček podobnosti stanovuje, je celá řada a ne všechny jsou známé. 

Výchozím bodem pro podobnost je pochopitelně Země, její klon by měl v žebříčku hodnotu 1 – byl by přesnou kopií naší planety. U ostatních planet je podobnost určována na základě poloměru, hustoty, povrchové teploty a únikové rychlosti. Čím vyšší je hodnota v indexu, tím podobnější je daná planeta naší Zemi.

Odeslat psaní na rudou planetu by rozhodně nebylo levné: Za přesné vyčíslení ceny za tuto službu přitom vděčíme pětiletému Oliveru Giddingsovi z Británie. Ačkoliv většina dětí směruje každoročně svá vánoční přání Santovi na severní pól, zmíněný chlapec se nedávno rozhodl poslat svůj seznam rovnou na Mars. Rodiče záměr synka podpořili, a před britskou poštovní službou Royal Mail tak vyvstala zajímavá otázka: Kolik by vlastně doručení běžného psaní na rudou planetu stálo?

Úředníci dotaz konzultovali s americkou vesmírnou agenturou NASA a dostalo se jim odpovědi, která rodiče zvídavého chlapce zřejmě příliš nepotěšila: Za běžný dopis o hmotnosti 100 gramů by odesílatel zaplatil asi 18 tisíc dolarů, tedy v přepočtu zhruba 450 tisíc korun.

Zemětřesení je divoká destruktivní síla, která ohrožuje celou řadu hustě osídlených oblastí planety. Většina budov postižených zemětřesením ale nespadne kvůli samotným otřesům, nýbrž kvůli posunutí základů a následnému rozkývání budovy, které nakonec vede k jejímu zhroucení.

TIP: Zemětřesení může posunout celá města

Japonská společnost Komatsu Seiren nabízí zajímavé řešení. Vymysleli postup, při němž vytvoří z uhlíkových vláken kolem ohroženého domu další vrstvu, chránící dům před zemětřesením. Jejich návrh počítá s uhlíkovými vlákny společnosti Cabkoma, která jsou pětkrát lehčí, než stejně pevná ocelová lana. 160 metrů takového uhlíkového vlákna váží pouhých 12 kg.

Perníčky, caletky, jazejčky, piprle, marcipán nebo také konfety či cukrové květy, to vše si mohli dopřát naši zámožnější předci a později příležitostně i ti, kdo měli do kapsy hlouběji. Díky tomu se mohli uživit perníkáři i další specializovaní výrobci a prodejci sladkostí.

Cukráři a cukrářky

Mezi prvními „podnikateli“ v tomto oboru u nás je uváděn roku 1501 Pražan Mates. V 16. století jich v hlavním městě působilo asi patnáct a většina se přistěhovala z ciziny, především z Německa, ale i z Francie a Itálie, aby u nás zavedli výrobu sladkostí známých na francouzském dvoře. Zpočátku pracovali pouze pro císařský dvůr, kam dodávali velmi složitě vyráběné a honosně zdobené cukrovinky v podobě pávů, květinových košů a podobně. Postupně jejich služeb začala využívat i šlechta a nejbohatší měšťanstvo. Zboží prodávali ve vlastním krámě i na trhu. Na rozdíl od většiny jiných řemesel se cukrářství věnovaly i ženy, v Praze v 16. a 17. století například paní Uršila, Kateřina a Anna Písecká.

Marcipán, perník i zboží z dovozu

Mezi přední pražské cukráře na počátku 17. století patřil Mikuláš Zelander, u nějž kupoval laskominy Tycho de Brahe, Václav ze Šternberka či Oldřich z Lobkovic. V roce 1613 vlastnil tento zámožný řemeslník 414 forem, 105 krabic s konfetami a zásoby v celkové hodnotě 1 505 kop českých. V krámu míval sladkosti uložené v 15 truhličkách s víčky a v regálu, kde stály sklenice s nakládaným ovocem nebo sirupy. V sudech měl mandle, cukrované koření, červené, vlašské i lískové ořechy. V krabicích skladoval marcipány, citronová jádra a sladké syrečky. Nabízel marcipánové a kdoulové lvíčky, šneky, cukrové a perníkové lodičky, nakládané cibéby (hrozinky), kdoulovou šťávu a běžně také další zboží z dovozu, jako datle, fíky, pomeranče či norimberský perník. Obecně však cukráři neměli stálé odbytiště, a tak nedělali cukrovinky do zásoby, ale spíše na objednávku nebo před blížícími se trhy.

Cílem studentského soutěžení bylo navrhnout raketu, která by byla schopna vystoupat do výšky alespoň jedné míle (1,6 kilometru) a s pomocí padáků poté bezpečně přistát. Nešlo ale jen o samotné vzlety - rakety musely během demonstrace sbírat vědecká data. Odborníci z NASA nyní hodnotí úspěšnost jednotlivých projektů a na počátku května vyhlásí výsledky. Obdobné projekty zaměřené na studenty známe i z Česka - minulý měsíc například odstartovala Expedice Mars.

Dne 23. dubna 2016 se bude v Armyparku Ořechov u Brna konat již tradiční vojensko-historická rekonstrukce, jež má připomínat osvobozování jižní Moravy. Letos se v Ořechově tato akce koná naposledy, nenechte si ji tedy rozhodně ujít! Tak jako každý rok se můžete těšit na dvě stovky účastníků a celou řadu vojenské techniky.

Areál bude otevřen od 10.00 a kromě ukázky, jež začíná ve 14.00, připravili organizátoři pestrý program, ve kterém nebude chybět burza militárií, ukázky historických jednotek a techniky, vojenské tábory, polní pošta či polní fotograf. O půl dvanácté můžete shlédnout ukázku, kterak pracovala zdravotní služba.

Vstupné: 130/ 70 Kč

Více informací na stránkách http://www.orechov1945.cz/  

Podle Národního úřadu pro oceán a atmosféru NOAA je už prakticky na dohled příchod období známého jako La Niña. Odborníci ho očekávají již letos na podzim. Pokud se tyto odhady potvrdí, tak La Niña přijde po rekordním období El Niño, jehož konec NOAA předpovídá na toto léto.

Pro období El Niño jsou typické abnormálně vysoké teploty povrchu oceánu, zatímco během období La Niña jsou zase teploty povrchu oceánu nižší než obvykle. NOAA zdůrazňuje, že ne vždy musí po období El Niño přijít La Niña. Zatím poslední La Niña na Zemi skončila v roce 2012.

TIP: Klimatické cykly houpou hladinou oceánu

Jestli La Niña doopravdy přijde, nebude  to jenom znamenat zvýšení rizika sezóny intenzivních hurikánů v Atlantiku. Můžeme prý čekat i teplejší a sušší zimy v jižních oblastech USA a naopak mrazivější počasí na Severozápadě Spojených států, na jihu Aljašky i Středozápadu.

Představa nezávislosti na fosilních palivech v příští dekádě se může jevit jako přehnaně optimistická. Profesor Benjamin Sovacool z univerzity v Sussexu si to ale nemyslí. Revoluce v energetice je podle něj mnohem blíž, než si jsme ochotni připustit. Nová studie naznačuje, že naše závislost na fosilních palivech skončí do deseti až dvaceti let.

Jsme na prahu energetická revoluce?

Přechod od spalování dřeva k uhlí trval v Evropě přibližně 160 let. Velký skok ale podle profesora Sovacoola vždy doprovázejí menší, dílčí změny, které se sejdou v jednom okamžiku. Právě takové změny se podle něj již dějí. Pokud se potvrdí jeho závěry, blížíme se bodu další velké energetické změny.

Nestane se to ale jen tak, samo od sebe. Přechod na zelenější energetiku bude podle odborníků vyžadovat výrazné posuny v technologiích, politických regulacích, cenové politice a také v chování zákazníků.

TIP: Budeme namísto fosilních paliv spalovat kovy?

Příklady ze světa dávají profesoru Sovacoolovi částečně za pravdu – kanadské Ontario snížilo svou závislost na uhlí z 25 % na nulu během pouhých 11 let. Produkce elektrické energie z jádra představovala ve Francii v 70. letech pouhá 4 procenta z celkové produkce - dnes je to 75 procent.

Skotsko produkuje 57 procent veškeré energie z obnovitelných zdrojů, Kostarika dokonce 99 %. Švédsko je na dobré cestě stát se první zemí zcela nezávislou na fosilních palivech. Podle agentury International Energy Agency (IEA) bude v roce 2020 více než čtvrtina světa poháněna energií z obnovitelných zdrojů. Otázkou je, zda k tomu bude i dostatek politické vůle.

V lesích poblíž města Zavidovići v centrální Bosně a Hercegovině nedávno objevili velikou kamennou kouli. Na první pohled vypadá jako dílo lidských rukou. Místní „Indiana Jones“, dobrodruh a archeolog Semir Osmanagich tvrdí, že jde o důkaz existence doposud neznámé balkánské civilizace, z doby asi před 1500 lety.

Zdání ale v tomto případě nejspíš klame. Experti jsou skeptičtí a tvrdí, že koule o průměru přibližně 3 metry a váze kolem 30 tun vznikla zcela přirozeným způsobem.

Podle odborníků neexistuje žádný důkaz, že by tato koule byla dílem lidských rukou. Vše nasvědčuje tomu, že jde o konkreci, zcela přirozeně vzniklé zahuštění minerálů v usazených horninách.

TIP: Za pozornost stojí i Obrův chodník v Severním Irsku

Podobné kamenné konkrece je možné vidět například na pobřeží Jižního ostrova Nového Zélandu. Říká se jim Moeraki Boulders a mohou mít až 3 metry v průměru.

Komety mají velmi špatnou pověst, a pokud se v minulosti hledal „viník“ nějaké katastrofy, komety byly vždy „první na ráně“. Mor v Evropě? Mohou za to komety. Masové vymírání? Komety! Záhadné pohasnutí hvězdy ze souhvězdí Labutě? Na vině jsou samozřejmě komety. Americký profesor nyní tvrdí, že by komety mohly mít „na svědomí“ i nejslavnější (a doposud nevysvětlený) zachycený signál z vesmíru…

Signál Wow!

Když 15. srpna 1977 analyzoval Dr. Jerry R. Ehman záznam z teleskopu Big Ear - oněměl údivem. Své překvapení dokumentoval ručně psanou poznámkou, která dala signálu i jméno – zrodil se Signál Wow!

Signál Wow! je vlastně záznamem signálu na frekvenci nejrozšířenějšího prvku ve vesmíru – vodíku. Ehman věřil, že frekvence 1 420 MHz by mohla být mimozemskými civilizacemi využita jako „lingua franca“ mezihvězdné komunikace. Pomocí jednoduchého klíče převáděl zachycený signál (respektive změny v jeho intenzitě) na text - signál v rozmezí 10,0 až 10,999 znamenal písmeno „A“, 11,0 až 11,999 písmeno „B“, atd. Klíč pamatoval i na číslice a mezery.

15. srpna 1977 se Ehmanovi podařilo zachytit signál, který po převedení do pozemštiny zněl: 6EQUJ5. Zdrojem signálu měla být oblast v souhvězdí Střelce, blízko dvojhvězdy páté magnitudy Chi-1 Sagittarii, vzdálené zhruba 220 světelných let od Země.

Pátrání po tajemném signálu

Signál vzbudil velký zájem a o jeho původu vzniklo okolo stovky vědeckých studií, nikdy v budoucnu se jej ale již nepodařilo zachytit znovu. V letech 1987 a 1989 se o to snažil s mnohem výkonnější technikou Robert Grey a stejně dopadl i v letech 1995 a 1996 při použití obrovské soustavy radioteleskopů Very Large Array v Novém Mexiku. Signál Wow! již nikdy nezazněl.

S odvážným tvrzením nyní přišel profesor Antonio Paris z floridské univerzty. Paris, který v minulosti pracoval pro americké ministerstvo obrany, tvrdí, že zdrojem tajemného Signálu Wow! mohla být dvojice komet. Konkrétně jde o komety 266P/Christensen a 335P/Gibbs. Právě tyto dvě vlasatice se podle Parise vyskytovaly ve vymezené oblasti 15. srpna 1977.

Přestože většina odborníků není nové teorii příliš nakloněná, Paris hodlá svá tvrzení doložit. Bude k tomu mít příležitost již zanedlouho - kometa 266P/Christensen se má ve stejné oblasti jako před 39 lety objevit 25. ledna 2017 a 335P/Gibbs o rok později – 7. ledna 2018. Dost možná tak vysvětlení jedné z největších vesmírných záhad budou mít „na svědomí“ (jak jinak) opět komety.