„Tak jsem slyšel, Karle, že jsi tomu Pražákovi načechral pilíř…“ Legendární hláška z filmové komedie dokonale pasuje i k fotografii pořízené minulý týden v Číně. Podle serveru watch-cn.com ale zřejmě za bizarní nehodou nestála nepozornost závozníka. Řidič po složení nákladu písku jednoduše zapomněl sklopit korbu svého náklaďáku a neštěstí bylo na světě. Samotný řidič vyvázl z nehody jen s lehčími poraněními a vážnější škody podle čínských médií neutrpěla ani nabouraná mostní konstrukce.

Kousek od Prahy, nad zákrutem řeky Berounky, se tyčí kopec Plešivec. Právě na tomto místě začal roku 1348 budovat český král a římský císař Karel IV. hrad Karlštejn. Jeho srdcem se stala kaple svatého Kříže, jejíž výzdobu panovník svěřil svému vrstevníkovi, Mistru Theodorikovi.

Mistrův život

Theodorik se narodil někdy ve dvacátých letech 14. století, v padesátých letech žil na Hradčanech, byl členem malířského cechu, mezi lety 1359–1367 působil na císařském dvoře jako mistr zodpovědný za výzdobu kaple svatého Kříže, vlastnil dvůr v Mořině a zemřel v sedmdesátých letech. Pravděpodobně neměl potomky, neboť jejich dědičné právo není zmíněno v darovací listině zajišťující Theodorikovi vlastnictví mořinského dvora. Veškerá další Theodorikova životopisná data zůstávají jen domněnkami novověkých badatelů.

Theodorikovy inspirace

Lze předpokládat, že Theodorik přišel do kontaktu s italským a francouzským malířstvím. Deskové obrazy italského malíře Tomase Modeny viděl na vlastní oči, protože je vlastnil Karel IV. a triptych od tohoto mistra navíc tvoří součást výzdoby oltářní stěny kaple svatého Kříže. U francouzského vlivu tak jasné vodítko nemáme, nicméně závěr jednoho poměrně aktuálního výzkumu je, že snad pobýval mezi umělci francouzského dvora, kde získával své malířské zkušenosti. S vysokou pravděpodobností čerpal inspiraci i z maleb vytvořených v českých zemích. V této souvislosti jsou nejčastěji zmiňováni malíři, kteří se podíleli na výzdobě emauzského kláštera v Praze, včetně Mistra Lucemburského rodokmene, který pracoval i na Karlštejně. Vybaven těmito zkušenostmi přistoupil Mistr Theodorik k výzdobě kaple svatého Kříže. 

Přesně podle plánu proběhlo v sobotu kolem osmé hodiny ranní připojení nafukovacího modulu BEAM k uzlu Tranquility. Modul byl nejprve uvolněn z nákladového prostoru zásobovací lodě Dragon, poté si jej převzala robotická paže Canadarm2 a přemístila jej k připojovacímu uzlu. Nakonec byl modul zajištěn pomocí čtveřice automaticky ovládaných šroubů. K finálnímu nafouknutí modulu BEAM dojde až na konci května. Poté budou následovat testy, které budou probíhat přibližně dva roky.

#ICYMI: An explanation of #BEAM, the expandable habitat that was successfully attached to the space station today.https://t.co/AvwfhaTYcl

— Intl. Space Station (@Space_Station) April 16, 2016

Válka neznala slitování a závažnost některých prostředků nebyla brána v potaz, pokud měly pomoci zvrátit výsledek ve prospěch jedné či druhé mocnosti. To platí také o první světové válce, která poprvé přinesla masové užití bojových plynů.

Přestože se tento typ zbraní již nějakou dobu používal, je 22. duben 1915 považován za začátek „chemické války“. Právě onoho dne vypustili němečtí vojáci na francouzské pozice 180 tun vysoce toxického plynného chloru. Jedovatá látka zasáhla na 15 000 vojáků, z nichž do tří dnů 5 000 osob útoku podlehlo.

Dva roky a sto tisíc zlatých. To jsou čísla, která stála za vznikem nejstarší divadelní scény v Praze. Celý podnik financoval hrabě František Antonín Nostic-Rieneck, osvícenec a vlastenec v jedné osobě. 21. dubna 1783 uvítalo Nosticovo divadlo Lessingovou občanskou tragédií Emilia Galotti své první návštěvníky.

TIP: Národní divadlo: Nejen z kapes českého národa

Přestože hrabě Nostic-Rieneck zamýšlel uvádět v divadle především německou činohru a italskou operu, pouhé dva roky po otevření zazněla na jeho prknech čeština. A čeští stavové šli ještě dál, když na sklonku 18. století divadlo zakoupili a přejmenovali na Stavovské. Od té doby se zde česká představení objevovala s železnou pravidelností. Právě v jeho zdech se roku 1834 poprvé ozvaly tóny písně Kde domov můj?.

Ve stejnou chvíli, kdy na evropské dveře klepala druhá světová válka, sváděl František Salvátor, který byl za slavných časů monarchie zetěm samotného císaře, svou poslední bitvu. Tu dobojoval 20. dubna 1939. 

TIP: Anděl z Wallsee: Jaký byl život nejoblíbenější dcery císařovny Sissi?

Arcivévoda, pocházející z toskánské linie Habsburků, byl od mládí pohledný chlapík. Jeho kouzlu ve vojenské uniformě propadla i nejmladší dcera císařského páru Františka Josefa a Sissi. A protože jí matka kdysi slíbila, že bude-li chtít, smí si jednou vzít i kominíka, jen když bude šťastná, slavila se roku 1890 veselka. Nutno říct, že manželství bylo velmi úspěšné a narodilo se z něj jedenáct dětí! To ale Františkovi nezabránilo, aby se občas nezapomněl jinde. Svou lásku k ženám neztratil ani po skonu Marie Valerie. Pět let před svou smrtí se coby čiperný osmašedesátník podruhé oženil. Jeho poslední vyvolenou se stala Melanie z Risenfelsu.

Letoun SULSA (anglicky Southampton University Laser Sintered Aircraft) se před 5 lety stal prvním kompletně 3D tištěným letadlem na světě. Teď pomáhá v Antarktidě.

Komponenty těla letadla vyrobí 3D tiskárna EOSINT P730, která laserem spéká nylon. Tyto součásti pak lze za pár minut sestavit dohromady a přidat k nim motor a elektroniku.

Letoun SULSA má rozpětí křídel 2 metry, váží cca 3 kilogramy a může dosáhnout rychlosti až 161 kilometrů za hodinu. Cena jednoho takového letadla činí necelých 10 tisíc dolarů (asi 240 tisíc Kč). To odpovídá méně než hodině provozu pilotované námořní helikoptéry, kterou může SULSA při hledání cesty v ledu nahradit.

TIP: Nedávno vzlétl i 3D tištěný tryskový dron

Královské námořnictvo nedávno vyslalo do Antarktidy loď HMS Protector. Letoun SULSA ji hledal nejlepší trasu při průjezdu ledem.

Výzkum mladých členů gangů ve Spojených státech ukázal, že to s jejich psychikou není valné. Zůčastnilo se ho celkem 15 tisíc středoškoláků, z nichž asi 5 procent bylo členem nějakého gangu.

Vědci zjistili, že oproti ostatním lidem gangsteři mnohem častěji trpí depresemi, častěji myslí na sebevraždu a také častěji sebevraždy páchají.

TIP: V státech s více zbraněmi jsou američtí policisté stále častěji zastřeleni

Ke gangům se obvykle přidávají velmi problematičtí jedinci a jejich členství v gangu prý často odráží snahu vyrovnat se s psychickými poruchami. Podle odborníků to ale moc nefunguje a psychické problémy gangsterů se naopak spíše prohlubují.

Pokud jste se někdy zadívali na noční oblohu, možná jste spatřili padající hvězdu a něco si přáli. Ve skutečnosti pochopitelně nešlo o hvězdu, ale o meteor - světelnou stopu doprovázející zánik malého vesmírného tělesa. Padající, či spíše vysokorychlostní hvězdy ale skutečně existují.

Super-rychlé hvězdy

Vysokorychlostní hvězdy představují opravdovou vzácnost. Jejich existenci poprvé předpověděl v roce 1988 americký fyzik Jack G. Hills a vědeckého potvrzení se vysokorychlostní hvězdy HVS (Hypervelocity stars) dočkaly v roce 2005, kdy tým astronomů objevil prchající hvězdu pohybující se rychlostí 853 kilometrů za sekundu!

Předpokládá se, že v Mléčné dráze se nachází okolo tisícovky vysokorychlostních hvězd (známých je zhruba dvacítka) – z celkového počtu 100 miliard hvězd v Mléčné dráze tak představují jen nepatrný zlomek. K tomu, aby mohla být hvězda zařazena mezi HVS, potřebuje rychlost – tedy lépe řečeno obří super-rychlost. Běžné hvězdy se pohybují rychlostí okolo 100 kilometrů za sekundu, HVS tuto rychlost překračují až desetinásobně!

Nebezpečná rychlost

Vědci zatím netuší, jak tyto vysokorychlostní hvězdy vznikají, ani kde se vzala jejich abnormální rychlost. Některé teorie hovoří o tom, že za jejich rychlostí stojí gravitace supermasivních černých děr, jiné, že svou extrémní rychlost nabraly v důsledku vesmírné srážky, případně odmrštěním při výbuchu supernovy. Ani jedna z těchto teorií ale zdá se neplatí pro nově objevenou vysokorychlostní hvězdu s označením PB3877.

PB3877 se nachází přibližně 18 tisíc světelných let od Země, blízko okraje Mléčné dráhy. Nejde o jednu hvězdu, ale o binární dvojhvězdný systém. Všechny doposud objevené HVS přitom byly samostatné hvězdy! Primární hvězdou je trpaslík, který je teplejší než naše Slunce, má ale jen zhruba poloviční hmotnost. Jeho souputníkem je hvězda, která je naopak asi o tisíc stupňů chladnější než Slunce a o 30 % menší.

Vzhledem k tomu, kde se PB3877 pohybuje, není podle vědců pravděpodobné, aby hnací energií byla gravitace černé díry. Trajektorie ukazuje, že se v blízkosti centra naší Galaxie nikdy nepohybovala. Teorie kolize či výbuchu supernovy zase nevysvětluje, jak by se v takovém případě mohl udržet pohromadě její binární systém. Podle vědců je možným vysvětlením pro neobvyklou rychlost a polohu dvojhvězdy PB3877 nějaká neznámá forma interakce s temnou hmotou. Dost možná jde také o návštěvníka z úplně jiné galaxie.