Podle nového výzkumu pocítí kritický nedostatek vody každý rok alespoň dvě třetiny lidské populace, asi čtyři miliardy lidí.Tyto lidi zasáhne každý rok dramatický nedostatek vody minimálně jeden měsíc v roce.

V předešlém výzkumu se přitom odhady počtu lidí postižených suchem pohybovaly mezi 1,7 až 3,1 miliardami. Polovina z lidí trpících nedostatkem vody přitom žije v Číně a v Indii.

Velké počty obyvatel postižených suchem mají i v Bangladéši, Mexiku, Nigérii, Pákistánu a kupodivu i v USA, kde se to týká jižní států, jako je Kalifornie, Texas nebo Florida. Vzrůstající požadavky na vodu má na svědomí rozsáhlejší zavlažování v zemědělství, vyšší životní standardy v řadě zemí a také rostoucí populace.

Peggy Whitsonová není žádný astronautský nováček. Tato 56letá Američanka má za sebou již dvě mise na Mezinárodní vesmírné stanici a celkově strávila ve vesmíru již více než rok (téměř 377 dnů). V letošním roce ji čeká mise třetí – v rámci Expedice 50/51 bude Peggy působit na ISS jako letový specialista. Na svou misi se aktuálně pilně připravuje v Johnsonově vesmírném středisku, kde v bazénu testuje skafandr pro výstup do otevřeného prostoru. K ISS by Whitsonová měla vyrazit 15. listopadu 2016.

Chřestýši se odedávna objevovali v amerických legendách, zejména u indiánů kmene Hopi. Není divu – původní obyvatelé amerického kontinentu jejich jed využívali k rituálním účelům i k léčení, ale také do něj namáčeli hroty šípů. Všech 36 známých druhů a 70 poddruhů chřestýšů obývá území Ameriky, přičemž jejich teritorium sahá od jihu Alberty a Britské Kolumbie až po centrální Argentinu.

Predátoři dorůstající délky až 2,5 m se živí nejrůznějšími hlodavci, ptáky či žábami. Loví v noci a využívají přitom schopnost „vidět“ infračervené záření – mohou tak poměrně přesně určit velikost, druh i vzdálenost své kořisti. S výjimkou lovu však není chřestýš agresivní a případnému nebezpečí se snaží vyhnout „útěkem“. V přírodě má mnoho přirozených nepřátel včetně člověka, ale mezi ohrožené druhy se řadí spíš z jiného důvodu.

Z jeho původních teritorií zbyl totiž mnohde pouhý zlomek: například chřestýš diamantový dnes obývá jen 3 % svého někdejšího domova a k jeho posledním útočištím patří rezervace Severní Karolíny a část Louisiany.

Galileo Galilei (*1564 - †1642) byl toskánský astronom, filosof a fyzik těsně spjatý s vědeckou revolucí. Mezi jeho úspěchy řadíme vylepšení dalekohledu, rozmanitá astronomická pozorování, první z Newtonových zákonů pohybu a účinnou podporu Koperníka. Často je označován za „otce moderní astronomie a moderní fyziky“ a dokonce i „otce vědy“. Jeho experimentální činnost je obecně považována za důležitý doplněk spisů Francise Bacona, jimiž byla založena moderní vědecká metoda. Galileovo dílo je považováno za nejvýznamnější průlom od dob Aristotelových.

Dostalo se jí té nejlepší výchovy na dvoře jejího otce, saského krále. Ovšem ve Vídni to musel být očistec: žít s krásným Ottou, jehož aféry byly pověstné! Jednou prý běhal úplně nahý po hotelu Sacher. Jediným oblečením byla jeho šavle, bílé rukavičky a Řád zlatého rouna.

Poměr s císařským svolením

Této dámě se vůbec nemůžeme divit, že si vyžádala od Františka Josefa I. souhlas s pořízením milence – dvorního herce Otty Treslera. Jinak v těchto otázkách prudérní František Josef prý s neobvyklou žádostí souhlasil. Vše muselo být ale přísně utajeno. Skandál, natož rozvod nepřicházel v úvahu. Mariin manžel Otto, ve Vídni velice oblíbený, totiž postoupil na druhé místo v následnictví. A tak Marie aspoň zvala svého milého do svého paláce na oficiální společenské večeře, ale vše se dělo ve vší počestnosti. Otto Tressler pro ni ale znamenal brzy nejen tělesnou, ale hlavně duchovní útěchu, když manželovy výstřelky stále hůře snášela. Když arcivévoda zemřel a Marie se stala vdovou, všichni mysleli, že vztah s pohledným hercem zlegalizuje. Nicméně stal se pravý opak – milenci se rozešli. Stavovská hrdost jí to nedovolila… 

Planetka Apophis, patřící do tzv. Atenovy skupiny planetek (tedy planetek protínajících oběžnou dráhu Země), má v letech 2029, 2036 a 2068 prolétnout v bezpečné vzdálenosti okolo Země. Přestože byla Apophis v době svého objevu považována za potenciálně nebezpečnou a NASA uvažovala o možnosti vysadit na ni radarový odpovídač, postupně zpřesňované údaje o její trajektorii ukázaly, že šance její srážky se Zemí je jen 2,3 k milionu.

Příležitost pro testování balistických střel

I malé riziko na srážku je ale podle ruských vědců stále rizikem a rozhodli se proto o neobvyklý pokus. Na planetku Apophis hodlají zamířit mezikontinentální balistickou raketu a pokusí se jí tak zničit.

Podle Sabita Saitgarajeva, pracovníka raketového střediska Makejev OKB, představují objekty jako Apophis nebezpečí především z důvodu omezeného operačního času - rakety schopné zasáhnout planetky totiž potřebují příliš mnoho času na přípravu k odpálení. K likvidaci planetky proto hodlají Rusové využít rakety Vojevoda (SS-18 Satan). Přestože přípravné práce již probíhají, není vůbec jasné, zda k oznámenému testu ve skutečnosti dojde.

O životě Hieronyma Bosche (vlastním jménem Jheronimus Anthonissoen van Aken) se toho mnoho neví – narodil se kolem roku 1450 pravděpodobně v holandském ’s-Hertogenboschu (neformálně přezdívaném Den Bosch). S tímto dnes stopadesátitisícovým městem zůstal spjat po celý život. Většinu svých obrazů, s převážně náboženskou tématikou, namaloval Bosch pro zdejší katedrálu sv. Jana. Kolik jich ale přesně bylo, dnes nikdo neví – připisováno je mu autorství zhruba 25 obrazů.

Ztracené dílo

Nejnovějším přírůstkem v odkazu středověkého mistra je fragment obrazu Pokušení svatého Antonína, který ležel 86 nepovšimnut v muzeu umění v americkém Kansas City. Nalezený obraz získalo muzeum do své sbírky již v roce 1930, dlouho jej ale odborníci považovali za dílo některého z mnoha Boschových studentů. Teprve až výzkum s pomocí moderních technologií odhalil, že jde o dílo samotného Hieronyma Bosche. Odborníci se domnívají, že jde o součást většího panelu, dost možná malířského triptychu, namalovaného v letech 1500 až 1510.

Obraz Pokušení svatého Antonína je jedním z hlavních lákadel retrospektivní výstavy, uspořádané u příležitosti 500 let od smrti slavného malíře. Výstava nabízí zcela unikátní pohled na dílo Hieronyma Bosche – v muzeu Noordbrabants bude až do května 2016 k vidění 20 z 25 mistrových obrazů a dvě desítky skic.

Zahrada pozemských rozkoší

Vystavovatelům se podařilo získat i zřejmě nejslavnější dílo slavného malíře – triptych Zahrada pozemských rozkoší, který je majetkem madridského Museo Nacional del Prado. Španělská galerie přitom cenný obraz zásadně nepůjčuje a Boschova olejomalba nyní opustila madridské muzeum poprvé po dlouhých 450 letech.

Rekordmanem v rychlosti skládání Rubikovy kostky je čtrnáctiletý Lucas Etter, který si s hlavolamem poradí za méně než 5 sekund. Pro robotí šampiony je vyřešení hlavolamu otázka necelé sekundy. Patrně žádný z nich by si ale nepřišel na kostku Tonyho Fishera – jeho obří Rubikova kostka měří 1,56 metru a jde tak s největší pravděpodobností o největší plně funkční Rubikovu kostku na světě.

Když v lednu 2009 proletěla Francií zimní bouře Klaus, tak zdevastovala velké plochy lesa. Řada lidí si tehdy všimla, že bouře zlámala všechny stromy bez ohledu na jejich věk, výšku nebo druh stromu. A podobná pozorování uvádějí i historické prameny.

Francouzští vědci uskutečnili řadu laboratorních experimentů a tato pozorování potvrdili. Bouře může doopravdy zlomit všechny stromy, bez ohledu na to, jak vypadají. Ať je to dub nebo borovice, velký nebo malý strom, podle výsledků experimentů se stromy zlomí, když vítr dosáhne rychlosti přibližně 42 metrů za sekundu, čili něco přes 150 kilometrů za hodinu.

Proč nejsou velké a mohutné stromy výrazně odolnější vůči větru? Vědci to vysvětlují tak, že velké stromy mají více defektů ve kmeni, které usnadňují jejich zlomení. A velké stromy jsou také vystavené působení větru větší plochou.

Lehké autonomní drony Zephyr evropské společnosti Airbus z uhlíkových vláken létají na solární energii. Přes den se jim dobíjejí lithium-sírové baterie, které pak pohánějí letoun v noci.

Zephyry mohou být vyslány na dlouhodobé mise, kroužit ve velké výšce nad rozsáhlým územím a monitorovat ho průzkumnými přístroji. Stejně tak mohou být použity k udržování mobilního a internetového spojení v odlehlých oblastech, podporovat pozemní mise, a v případě potřeby mohou provádět dlouhodobý výzkum.

Britská armáda nedávno zakoupila dva drony Zephyr za 10,5 milionů liber. Slibuje si od nich věci, které dříve mohly dělat jenom satelity, které jsou mnohonásobně dražší. Zephyr také, narozdíl od satelitu, může v případě potřeby přistát, například kvůli opravě.

Zephyry, stejně jako podobné drony vyvíjené Facebookem, a také Googlem, podle odborníků ohlašují počátek věku nepřetržitých letů. Umožnil to rychlý rozvoj technologií lehkých materiálů, solární energetiky, baterií a autonomní navigace.