atmosféra

Polární záře představují velmi efektní podívanou, přičemž za ni z velké části může magnetické pole Země.

Radioaktivní záření z testů jaderných zbraní působí na tvorbu dešťových mraků a ovlivňuje množství srážek.

Ilustrace zachycuje noční stranu extrasolární planety WASP-76b. Na denní straně tohoto mimořádně horkého plynného obra (ultra-hot gas giant) stoupá teplota nad 2 400 °C, což je dost na to, aby se odpařovalo železo.

Síť optických a akustických detektorů by ročně mohla zachytit několik ultrarychlých meteoroidů z explozí supernov.

Příprava observatoře PICTURE-C k úvodnímu letu balónem

Hladina oxidu uhličitého (CO2) v atmosféře je vyšší než kdykoli v posledních 400 000 letech. Během doby ledové se hladina CO2 pohybovala kolem 200 ppm, během teplejších interglaciálních období to bylo okolo 280 ppm. V roce 2013 překročila hladina CO2 poprvé v zaznamenané historii 400 ppm.

Jižní pól Jupiteru na snímku sondy Juno. Pro srovnání siluety USA a Texasu

Americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) prozkoumal nová data roveru Curiosity z Marsu a zjistil, že se na rudé planetě nečekaně pohybuje hladina kyslíku. 

„Rejnoci“ v husté atmosféře Venuše

Světelné sloupy mohou být odrazem světla přicházejícího od Slunce, Měsíce, ale i z pozemních zdrojů, jako je třeba pouliční osvětlení

Vizualizace exoplanety K2-18b

Ilustrace kamenného deště na horkém Jupiteru