civilizace

Teprve hostina bývala v historii stvrzením uzavřených dohod či obchodů. Svou roli zřejmě hrál příjemný pocit plného břicha a omámení alkoholem.

Kniha knih

Název: Bible
Autoři: židovští kněží a apoštolové
Vznik: 10. století př. n. l. – 100 n. l.

Bible představuje nejčtenější a nejpřekládanější spis na světě a zároveň svatou knihu křesťanství, které je s více než dvěma miliardami věřících nejrozšířenějším světovým náboženstvím. Na jeho základech se vedle antického kulturního dědictví formovala celá západní kultura. Bible však není knihou jedinou, ale tvoří ji celý soubor knih, které vznikaly zhruba 1 100 let, přičemž všechny spojuje téma smlouvy uzavřené mezi Bohem a jeho lidem. Jeden z největších českých znalců Bible Jan Heller poznamenal: „Není to ani historická empirie ani soubor výmyslů, ale záznam zkušeností, které lidé s Bohem učinili.“

V době vzniku „knihy knih“ tvořil polyteismus (víra ve více bohů) základ většiny náboženství. Bible však přišla s jediným Bohem – Hospodinem. Nejednalo se přitom o zcela originální nápad: první doloženou snahou o vytvoření monoteistického kultu byl již pokus faraona Achnatona (vládl v letech 1353–1336 př. n. l.) povýšit na jediné všemocné božstvo slunečního boha Atona. Později se však ukázalo, že víra v jednoho Boha s sebou nese zásadní negativum – nesnášenlivost vůči ostatním věroukám. Dokud bylo na polyteistickém starověkém nebi dost místa pro všechny bohy, vedly se války o cokoliv, jen ne o náboženské vyznání… 

Historie i poetika

Bible sestává ze Starého a Nového zákona, přičemž židé uznávají pouze Starý zákon, křesťané pak oba. Starý zákon obsahuje původní židovské texty a skládá se ze tří částí. Tóra, tedy pět knih Mojžíšových doplněných o knihu Jozue, popisuje stvoření světa, nejstarší dějiny, vznik izraelského národa a příchod do zaslíbené země. Knihy proroků se zaměřují na historii Izraelitů v zaslíbené zemi, vznik a rozvoj království a na proroctví o budoucnosti. Poslední část zahrnuje životopisy, úvahy, poetické texty či pozdější historické texty. 

Starý zákon byl původně napsán převážně v hebrejštině a malá část v aramejštině. V 3. století př. n. l. se dočkal překladu do helénské řečtiny a ve stejném jazyce vznikl mezi lety 50 a 100 n. l. Nový zákon. Jeho hlavním obsahem je zpráva o životě a smrti Ježíše Krista a z větší části ho tvoří čtyři evangelia – Markovo, Matoušovo, Lukášovo a Janovo. (foto: Unsplash)

Pozůstatky koupelen v Lóthalu - jednoho z nejvýznamnějších měst harappské kultury. Ve výřezu harappská obřadní nádoba z doby 2600–2450 př. n. l.

Písmo sice Hamoukarští neznali, ale jejich město mělo svou správu i právní systém. Zdejší obyvatelé byli natolik řemeslně natolik zdatní, že dokázali žít bez úrodné půdy po nohama.

Babylonská věž, Pieter Brueghel starší, 1563. (foto: Wikimedia Commons, Pieter Brueghel the Elder, CC0)

Studené klima počátku 17. století se někdy označuje jako vrchol „malé doby ledové“.

Klimatickou katastrofu v podobě deseti ran egyptských popisuje i biblická kniha Genesis.

V 16. století mělo město 260 tisíc obyvatel a bylo dvakrát větší než Londýn. Pohled na něj vyrážel dech. Takto mohl podle rekonstrukce vypadat život v rušné aztécké metropoli.

Písmo čarodějnic

thébská abeceda
použití: v čarodějnických spisech | vznik: 16. století

Thébská abeceda se v tištěné podobě objevila poprvé v knize Polygraphia, kterou vydal na počátku 16. století německý opat Johannes Trithemius. Ve svazku přiřkl autorství písma Honoriovi z Théb – historické postavě opředené tajemstvím a mýty, o jejíž existenci se dodnes pochybuje. Postupem času se ukázalo, že se jedná o šifru, pomocí které lze zakódovat latinku – každé písmeno latinské abecedy má protipól v thébské. Chybí nicméně znaky pro j, u a w, jež se objevily až po 17. století. Thébskou alfabetu si posléze oblíbili hlavně lidé praktikující wiccu či jiné formy moderního čarodějnictví, neboť jim dovolovala šifrovat spisy. A především s čarodějnictvím se spojuje dodnes.

V Perské říši žilo v roce 480 př. n. l. celých 44 % populace planety.

Legendární hlavy vznikaly z obrovských čedičových balvanů, jež se díky měkké pórovité struktuře dobře opracovávají.

Soustava gama teleskopů VERITAS

Mezihvězdný objekt ʻOumuamua má rozhodně netradiční tvar.

Pumapunku představuje jednu ze čtyř staveb, jejichž ruiny po sobě zanechala civilizace Tiwanaku.