Francie

Jezdci na koních triumfálně vandrují po pařížských ulicích.

Obsluha francouzského kulometu během bojů na západní frontě

„Ví, jak milovat. Bylo by velkým potěšením být jí milován,“ prohlásil prý Ludvík XIV. o paní de Maintenon.

Mary Stevenson Cassattová bývá označována za jednu ze tří nejvýznamnějších impresionistických malířek. Jejím nejčastějším uměleckým námětem byly scény z každodenního života žen a zobrazení matek s dětmi.

Francouzští vojáci během bitvy na Marně konecm léta 1914. Během následujících let jich padlo přes 1 400 000.

Jindřich prchající z Polska na obraze polského romantického malíře Artura Grottgera.

Vinice mezi městy Nuits-Saint-Georges a Beaune zahrnují 1 247 parcel a roku 2015 si vysloužily zápis na seznam UNESCO.

Pozemní personál chystá do akce Bristol Blenheim Mark IV.

Pevnost Boyard leží mezi ostrovy Aix a Oléron v úžině Pertuis d'Antioche u západního pobřeží Francie.

Nalezená velká amfora s pohřbeným člověkem.

Ludvík XIII., George Villiers, 1. vévoda z Buckinghamu, kardinál Mazarin a Anna Rakouská.

Marie Antoinetta na obrazu od francouzské malířky Élisabeth Louise Vigée Le Brun z roku 1788

Nejstarší 3D mapa podle archeologů zřejmě znázorňuje území v západní Francii.

Dobře fungující stroj

Ludvík XVI. (1754–1793) | Francie

Byť je dnes Ludvík XVI. považován za osvíceného panovníka, jeho reformy neměly šanci na úspěch. Přispěl k tomu i tím, že se stále považoval za absolutistického mocnáře, jenže tenhle model vlády už měl svůj zenit za sebou. Navíc: Francie byla tehdy sice ohromně zadlužená, ale daně tu přitom platili jen obyčejní lidé. Šlechta si dál žila v přepychu a navíc se neustále pokoušela uzurpovat moc. Podmínky pro revoluci tak byly rozdané dřív, než s nimi mohl v rozhodování dost omezený panovník něco udělat. Ne že by se nesnažil. Například očesal výdaje marnotratného a zastaralého námořnictva a uspořený peníz vložil do likvidace daně na chleba pro chudé. Jenže to už nestačilo.

Čím se tedy Ludvík ve volných chvílích baví? Uspokojení a relaxaci nachází v „systémech, kde všechno dokonale funguje“. Jedno zubaté kolečko sem, druhé tady, pružinka – a hodinový strojek se točí! Ano, v takové prosté mechanice měl zalíbení. Ozubená kolečka vahadel totiž běžela bezchybně podle jeho zadání, nekradla z poloprázdné královské pokladnice, nešidila na daních a nežádala si svolání stavů a větších práv. Tiše tikající hodinky a lehce cvakající zámky, to bylo prostě jeho. Lid tuhle ušlechtilou zálibu krále nedocenil a strhal ji v pomlouvačných pamfletech. Na konci téhle hodinářské pohádky se bohužel tyčila naostřená gilotina. (foto: Wikimedia Commons, Joseph-Siffred Duplessis, CC0)

Kabaret nebyl nejhorším místem pro dětství a dal Edith další aureolu trpící holčičky.