hvězda

Hvězdy ve středu Mléčné dráhy na snímku z Hubbleova teleskopu: Různé barvy vypovídají o odlišných teplotách na jejich povrchu. Podrobnější spektrum pak poskytuje informaci o chemickém složení a vývoji, kterým stálice v minulosti prošly.

Tento mimořádný záběr objektu Herbig-Haro (HH 46/47) vznikl kombinací pozorování získaných v rádiové oblasti pomocí teleskopu ALMA a dalekohledu NTT ve viditelné oblasti spektra. Záběry mladé hvězdy získané pomocí ALMA (oranžové a zelené odstíny vpravo dole) odhalují mohutný jet hmoty pohybující se směrem od nás, která je na snímcích ve viditelné oblasti skryta za oblaky prachu a plynu. V levé části (v růžových a fialových odstínech) je zachycena část jetu mířícího směrem k nám, pozorovatelná ve viditelné oblasti spektra.

Ohňostroje v pěti blízkých galaxiích ukazují, kde probíhá intenzivní tvorba nových hvězd

10. Nejbližší trojice

Alfa Centauri

absolutní jasnost: +4,38 | zdánlivá jasnost: −0,29 | svítivost: 1,52× vyšší než Slunce
vzdálenost: 4,37 ly | souhvězdí: Kentaur

Alfa Centauri představuje ve skutečnosti soustavu tří hvězd a na severní polokouli není pozorovatelná. Dvě stálice, typem i stářím podobné Slunci, kolem sebe krouží v těsné blízkosti, třetí složku tvoří Proxima Centauri. Dvojhvězda Alfa Centauri A+B dosahuje jasnosti −0,29 a její členky se nacházejí tak blízko sebe, že je pouhýma očima nerozlišíme. Leží 4,37 ly od Země a v jejich soustavě se podařilo objevit tři exoplanety.

Alfa Centauri A je známá také jako Rigil Kentaurus neboli „noha kentaura“. Patří do spektrální třídy G2, je asi o 10 % hmotnější než Slunce a má o 22 % větší průměr. Alfa Centauri B alias Toliman reprezentuje hvězdu hlavní posloupnosti spektrální třídy K1, dosahuje 90 % hmotnosti naší mateřské stálice a má o 14 % menší průměr. Alfu Centauri C známe spíš jako Proximu Centauri, nejbližší hvězdu po Slunci, přičemž je pozorovatelná jen v dalekohledu. Tohoto červeného trpaslíka spektrální třídy M6 dělí od Země 4,24 ly, v porovnání se Sluncem je zhruba 20 000krát slabší a dosahuje pouze 0,12 jeho hmotnosti. (foto: Stellarium, Wikimedia Commons, ESO, CC BY 4.0)

Betelgeuse zacloněný gigantickým oblakem prachu.

Hvězda Sirrah leží těsně na hranici mezi Andromedou a Pegasem.

Hvězda roztržená černou dírou

Obrovská a nesmírně zářivá hvězda AG Carinae ze souhvězdí Lodního kýlu

Jak by to vypadalo mít čtyři slunce na obloze? Pokud v soustavě HD 98800 existují planety, mohou takový pohled zakoušet. 

Jupiter je sice velkou planetou, ale jeho hmotnost je hluboko pod limitem pro zážeh hvězdné fúze.

Ve středu hvězdotvorné oblasti 30 Doradus se nachází množství největších, nejžhavějších a nejhmotnějších známých hvězd.

Ilustrace zobrazuje hvězdu (v popředí) procházející ‚špagetifikací‘ během slapového roztrhání a postupného pohlcování superhmotnou černou dírou (v pozadí). 

Opečený ultrahorký neptun LTT 9779b je zřejmě zbytkem mnohem většího plynného obra.