JWST

Vizualizace exoplanety LHS 475 b z jižního souhvězdí Oktantu. (ilustrace: NASA, ESA, CSA, Leah Hustak (STScI), CC BY 4.0)

Planetární mlhovina NGC 3132 na snímku kamery NIRCam Vesmírného dalekohledu Jamese Webba. Její tvar je výsledkem působení hned několik hvězd současně. (foto: NASA, ESA, CSA, STScI, CC BY-SA 4.0)

Kometa v souhvězdí Velké medvědice. (ilustrační foto: NASA.APOD, Alessandro Falesiedi, CC BY-SA 4.0)

Mimořádně jasná galaxie GLASS-z12 (ve výřezu) na snímku dalekohledu Jamese Webba. Podle vědců tato galaxie existovala již zhruba 350 milionů let po Velkém třesku. (foto: NASA, ESA, CSA, Tommaso Treu (UCLA), CC BY 4.0)

Nový snímek JWST ukazuje nejméně 17 prachových prstenců vytvořených vzácným typem hvězdy a jejího společníka. (foto: NASA, ESA, CSA, STScI, JPL-Caltech, CC BY-SA 4.0)

Následky kolize DART s planetkou Dimorphos zachycené dalekohledem SOAR. Za planetkou se táhne ohon, který je podle vědců dlouhý více než 10 000 kilometrů. (CTIO/NOIRLab/SOAR/NSF/AURA, T. Kareta, M. Knight, CC BY-SA 4.0)

Exoplaneta Corot-7b se nachází tak blízko své mateřské hvězdě, že na ní musí panovat extrémní podmínky. Pravděpodobná teplota na její „denní“ straně je nad 2 000 stupňů, zatímco na její „noční“ straně mínus 200. Teoretické modely naznačují, že planeta může mít lávu nebo vařící oceány na svém povrchu. (ilustrace: ESO, L. Calçada, CC BY-SA 4.0)

Neptun na výřezu snímku kamery NIRCam, ze 12. července 2022. (foto: NASA, ESA, CSA, STScI; Joseph DePasquale, CC BY-SA 4.0)

Mlhovina Tarantule okem dalekohledu Jamese Webba. (foto: NASA, ESA, CSA, STScI, CC BY 4.0)

Horký plynný obr WASP-39b o hmotnosti Saturnu má v atmosféře spoustu oxidu uhličitého. (ilustrace: NASA, ESA, CSA, Joseph Olmsted (STScI), CC BY-SA 4.0)

Výrazně světlý bod vlevo je Jupiterův měsíc Amalthea, méně zřetelný a blíže k planetě se nacházející je měsíc Adrastea. (foto: NASA, ESA, CSA, Jupiter ERS Team; Judy Schmidt, CC BY-SA 4.0)

Kvůli rozpínání vesmíru je galaxie GLASS-z13 nyní vzdálena asi 33 miliard světelných let. (foto: NASA/CSA/ESA/STScI, Rohan Naidu, Pascal Oesch, T. Treu, GLASS-JWST, CC BY 4.0)

Mlhovina Carina

Prvním z nich je snímek rozlehlé mlhoviny Carina, která je od Země vzdálená 7600 světelných let. Tato emisní mlhovina z jižního souhvězdí Lodního kýlu (Carina) je jednou z největších oblastí ionizovaného vodíku, označovaných jako oblasti HII, v Mléčné dráze. Je domovem hvězd mnohokrát větších než Slunce a dalších, které se v ní rodí. Snímek JWST ukazuje takzvané kosmické útesy, které připomínají skalnaté hory za měsíčního svitu. Jejich nejvyšší vrcholky na délku měří až sedm světelných let. (foto: NASA, ESA, CSA, STScI, CC BY-SA 4.0)

Vesmírný dalekohled Jamese Webba vytvořil dosud nejhlubší a nejostřejší infračervený snímek vzdáleného vesmíru.  Jde přitom o oblast, kterou byste zakryli zrnkem písku v natažené ruce. (foto: NASA, ESA, CSA, STScI, CC BY-SA 4.0)