migrace

Marie Kubátová píše ve své knize Krkonošské pohádky, že „Krakonoš měl kvíčaly ve svém kalendáři jako znamení, co všechno se musí udělat a zařídit, než jeho krajinu pokryje sněhová plachta.“ (foto: Shutterstock)

Tučňáci novozélandští patří mezi tučňáky k menším druhům, ale jejich plavecké schopnosti je bezpochyby řadí na mnohem přednější pozice. (foto: Shutterstock)

Jméno Loulandská krasavice dostalo tělo mladé ženy evropských rysů, velmi vysokého vzrůstu (180 cm) a s rudými vlasy. Stáří této tarimské mumie se odhaduje na 3 800 let, a patří tak k nejstarším nalezeným. (foto: Flickr, Michael Kan, CC BY 2.0)

Národní park pokrývá šedesát procent ostrova a domov tam našla řada endemitů, například kaloň černouchý, terej Abottův nebo fregatka Andrewsova. (foto: Wikimedia Commons, Jacinta.riley, CC BY-SA 4.0)

Analýza DNA téměř 800 pravěkých lidí ukázala, že příchozí na jih Británie mezi lety 1300 až 800 před naším letopočtem tvořili zhruba polovinu genetického původu pozdějších populací.

Netopýři parkoví migrují na čím dál větší vzdálenosti, což je spojováno s globální změnou klimatu, a očekává se, že to bude na tento druh mít v budoucnu ještě znatelnější dopad.

Nejen při přechodu obou řek, ale také v bahnitých mělkých vodách jezera Ndutu a Masek spousta pakoňů utone

„Plavit se“ umí i gekoni

Indický oceán z Madagaskaru na Andamanské ostrovy přepluli před 6 miliony předci gekonů felsuma andamanská (Phelsuma andamanense). Na přírodním voru se plavili více než 5 000 kilometrů. Dnes jsou v Bengálském zálivu jedinými zástupci felsum. Jejich nejbližší příbuzní žijí stále v „domovině předků“ na jihozápadě Indického oceánu. 

Havajský strom koa (Acacia koa) sahá až do výšky 33 metrů

Růžová záplava v ohrožení

Obří hejno plameňáků růžových nedaleko keňského jezera Nakuru je oblíbenou turistickou atrakcí. Turismus zde generuje příjmy okolo 1,3 milionu dolarů měsíčně (v přepočtu asi 30 milionů korun). Jezero ale trpí značným znečištěním a poklesem hladiny. V záchraně jezera a jeho růžových obyvatel se proto angažuje místní neziskové sdružení.

CALIPSO sleduje migraci v oceánu pomocí LIDARu

Podle aktuálních výzkumů urazí rybácí dlouhoocasí (Sterna paradisaea), kteří hnízdí na Islandu nebo v Grónsku, každým rokem vzdálenost kolem 70 tisíc kilometrů. Jedinci, kteří hnízdí v Nizozemsku, mají „v křídlech“ ještě o cca 20 tisíc kilometrů víc.