námořnictvo

Nejvýznamnější německou kořistí se během operace Juno stala britská letadlová loď Glourious

 

Součást Marschallova svazu tvořila také bitevní loď Gneisenau

Polední siesta c. a k. posádky ponorky č. III

Ponorka č. III před novým spuštěním na Dunaj

 

Německá bitevní loď Baden se nikdy do ostré akce nedostala

Vykládání německé techniky v Tripolisu, leden 1941. V popředí je tank PzKpfw III.

Cílem operace britských miniponorek se stala německá bitevní loď Tirpitz

Ve stísněných prostorách dokázala posádka ponorky třídy X vydržet jen pár dní

Posádka britské HMS Victorious vynáší z letadla zraněného člena osádky po jednom z neúspěšných útoku na bitevní loď Tirpitz.

Na křižníku byla dobře patrná i jeho impozantní výzbroj s kanony ráže 152 mm

 

USA versus barbarští piráti

Kdy: přelom 18. a 19. století
Kde: severní Afrika

V 18. a 19. století se Spojené státy americké musely potýkat s hrozbou pirátů ve vodách severní Afriky, jimž se říkalo piráti z barbarského pobřeží nebo barbarští piráti. Do vyhlášení nezávislosti v roce 1776 chránily zemi britské dohody se severoafrickými vládci. Panovníci černého kontinentu ovšem záhy (Maroko dokonce jako první na světě) nezávislost Ameriky uznali, a mohli tudíž začít přepadat její lodě. Jakmile se k útokům připojili i další severoafričtí vůdci, musely s nimi Spojené státy podepsat mírové smlouvy a platit jim tribut. V roce 1800 činily zmíněné „poplatky za ochranu“ a výpalné 20 % veškerých amerických výdajů.

Ačkoliv Spojené státy zvítězily ve dvou barbarských válkách v letech 1801 a 1815 a přestaly tribut vyplácet, konec pirátů ze severní Afriky znamenala až francouzská okupace Alžíru v roce 1830.

Expedice Jeana-Françoise de La Pérouse chtěla objevit námořní spojení mezi Atlantikem a Tichým oceánem.

Německý pomocný křižník Seeadler se stal posledním plachetním korzárem.

Spojenečtí ponorkáři se mohli v prvních měsících války, narozdíl od svých německých protějšků, na svá torpéda spolehnout

Bratři Sullivanové, zleva Joe, Frank, Albert, Matt a Georg