peníze

Modrá perla z Mauricia

Co: Modrý Maurius
Nominální hodnota: 2 pence
Aktuální hodnota: 64 milionů korun

Píše se 20. září roku 1847 a úctyhodný sir William Maynard Gomm, bývalý indický polní maršálek a aktuálně guvernér ostrova Mauricius, má plnou hlavu starostí. Trápí ho snad stav britské flotily, vývozní kvóty bavlny nebo politika královského impéria? Nikoliv, jeho drahá žena Sofie Pennová připravuje společenský večírek. „Radši znovu bojovat proti hordám sipáhíjů v Indii, než tohle,“ myslí si pravděpodobně Gomm. Už měsíc poslouchá, že všechno musí být zorganizováno jako ve staré dobré Anglii. Zasedací pořádek, vybrané menu, smyčcový kvartet. „A rozešleme poštou pozvánky všem váženým hostům,“ říká guvernérova choť. Jenže právě na téhle banalitě málem pohoří. V hlavním městě Mauricia Port Louis, není na poštovním úřadě dost známek. Normálně se jich z Velké Británie přiváží jen pár archů. 

Pennová-Gommová soptí. Vzala si za muže guvernéra ostrova, kde si nemůže ani koupit dost známek na rozeslání pozvánek k večírku! Indií zocelený Gomm, zvyklý chladnokrevně čelit smrtelnému nebezpečí, se zachová jako správný voják. Pověří úředníka a tiskaře Josepha Osmonda Barnarda vypravením speciální edice známek, jež vejdou do dějin pod názvem „Modrý Mauricius“. Večírek jeho ženy je zachráněn. S nominální hodnotou dvě pence a počtem 500 kusů se skutečně jedná jen o zalepení problému s rozesláním pozvánek. Do světa jich vyrazí jen pár. V současnosti existuje jen dvanáct exemplářů modré barvy, z toho 4 nepoužité a osm použitých. Dvě vlastní Alžběta II., která je získala z vlastní rodinné pozůstalosti.

Templáři bývali ve výběru daní efektivnější než panovník – což vyvolávalo nenávist šlechticů.

Podobnost nikoli náhodná. Japonští tvůrci kopírování nevnímají jako vykrádání cizích nápadů, ale naopak jako hold imaginaci originálního tvůrce. Vlevo japonský komiks Jungle Emperor (1950), uprostřed americká verze Lví král (1994), vpravo nejnovější remake (2019)

Jenom přístav nestačí

Severní Amerika
kdy: 1803
cena: 5,95 miliardy korun

Obrovské území o rozloze 2 140 000 km², jemuž se v 18. století říkalo Louisiana, představovalo od kolonizace Severní Ameriky žhavou oblast evropské politiky a nadvládu nad ním si postupně předávala Francie se Španělskem. V roce 1800 jej sice získal zpět pod kontrolu Francouzů Napoleon Bonaparte, nicméně jeho zemí zmítaly nepokoje a válka s Brity, což vojevůdce přivedlo na myšlenku prodat Louisianu Američanům. Svým rozhodnutím nahrál do karet tehdejšímu prezidentovi Thomasi Jeffersonovi, který o koupi území již dlouho usiloval – jeho součást totiž tvořila strategicky významná řeka Mississippi a také přístav v New Orleans: Podle původního plánu měly Spojené státy koupit pouze zmíněné město, ale po poradě s delegáty Jamesem Monroem a Robertem Livingstonem se jejich zájem rozšířil na celou Louisianu. 

V roce 1803 skutečně došlo k prodeji v přepočtu za 5,95 miliardy korun a navrch USA odpustily Francii dluh ve výši 1,9 miliardy korun. Díky tomuto obchodu se přitom rozrostly takřka dvojnásobně: Na novém území vznikly státy Louisiana, Arkansas, Missouri, Iowa, Oklahoma, Kansas či Nebraska, ale zahrnuje rovněž části Severní i Jižní Dakoty, Montany, Wyomingu, Colorada, Minnesoty či Texasu. 

Téměř sériový sporťák 

Ferrari 250 LM | 1963–1966 | 413 000 000 Kč

Toto Ferrari mělo nahradit model 250 GTO ve skupině 3 v kategorii GT – tedy vozidel určených původně na běžné silnice, v nichž se ovšem také závodí. Mezinárodní automobilová federace však odmítla povolit homologaci, protože firma vyrobila mnohem méně než sto kusů, jak požadovala určená hranice. Zmíněný model tak musel soutěžit ve vyšší třídě prototypů až do roku 1966, kdy byl finálně zařazen do kategorie sportovních vozů.

Na složitém měnovém systému vydělávali tradičně směnárníci, bez nichž by mezinárodní obchod nemohl fungovat.

Ve výřezu Jorge Eduardo Costilla Sánchez, přezdívaný „El Coss“.