společnost

Eskymáci, nebo Inuité?  

Původní název národa obývajícího nejsevernější části Grónska, Kanady, Ruska a Aljašky zní „Inuité“. S označením „Eskymáci“ přišli až domorodí Američané, v jejichž jazyce výraz „eskimo“ znamená „pojídači syrového masa“. V současnosti se zmíněný pojem již takřka nepoužívá, a například v Kanadě se dokonce považuje za urážlivý. Kmeny žijící na Aljašce mu však dávají přednost, stejně jako ty na území Ruska. „Nejbezpečnější“ oslovení Inuitů se tak odvozuje od konkrétních kmenů: Na Aljašce jde například o Jupiky a Inupiaty.

V 16. století mělo město 260 tisíc obyvatel a bylo dvakrát větší než Londýn. Pohled na něj vyrážel dech. Takto mohl podle rekonstrukce vypadat život v rušné aztécké metropoli.

Krása umí odstartovat lepší kariéru, než jaké dosáhnou méně obdařené kolegyně – i kdyby měly srovnatelné schopnosti. 

Plástové město Çatalhöyük nemělo ulice – chodilo se po střechách domů, do nichž se sestupovalo žebříky.

Než vyplují na Temži sčítat labutě, připíjejí si posádky „Na královnu!“

Karolina princovi nabídla své přátelství a později lásku.

V současnosti žije na Zemi 7,7 miliardy lidí a zmíněné číslo v následujících desetiletích dál poroste.

Knihovna na každé ulici

New York Public Library
velikost sbírky: 55 milionů 

Svou sbírku 55 milionů knih, map a dalších tištěných materiálů rozprostírá New York Public Library do 92 poboček po celé metropoli. Jedná se o druhou největší knihovnu Spojených států, která navíc funguje coby nezisková organizace. Její historie sahá až do roku 1895: Vznikla díky daru obchodníka Johna Jacoba Astora, který dovětkem v závěti věnoval na vybudování instituce sumu odpovídající v přepočtu dnešním 296 milionům korun. První pobočka se proto jmenovala Astor Library. 

Dům, který si Sarah Ponsonbyová a Eleanor Charlotte Butlerová postavily, dostal jméno Plas Newydd – Nové sídlo. Tady žily jako skutečný pár. Dámy nosily samozřejmě sukně, ale ráz jejich oblečení byl velice maskulinní.

Dnes v California City žijí převážně zaměstnanci přilehlé věznice, letecké základny a kosmodromu.

Západní myšlení je zaměřeno především na sebe, východní se orientuje spíše na společenství.

Karel Čapek (30) a Olga Scheinpflugová (18)

Kde: Praha
Kdy: 1920

V pražské redakci Lidových novin zve Karel Scheinpflug mladšího kolegu na večer po práci do divadla. Hraje jeho dcera Olga – nadaná začínající umělkyně. A také krásná! Po představení čeká před divadlem muž. „Já jsem Čapek, slečno, ten, co napsal nějaké povídačky. Počkal jsem si na vás. Drzost, že!“ Osmáctiletá drobná blondýnka se nechá ráda obletovat. A on dělá, co jí na očích vidí. Dokonce přesto, že od vlastní matky slyší: „Nevoď domů cikánky a herečky!“

Umíněně plánují svatbu.  Lékaři  i rodina však Čapkovi manželství rozmlouvají, hrozí mu totiž ochrnutí kvůli nemoci páteře. Karel utíká do Itálie před bolestmi těla i duše. S Olgou se loučí srdceryvným dopisem a žádá ji, aby si našla milence. Čapek však dál prověřuje možnosti a diagnóza je náhle příznivější. Jeho lásce s Olgou tedy snad už nic nebrání! Berou se roku 1935. Karel touží zase žít, psát a milovat. Má ženu i múzu. Olga stojí při něm, když je vystaven nesmírnému tlaku při nástupu fašismu. Ještě když zesláblý leží na smrtelné posteli, pokřikují pod okny odpůrci jeho názorů. Olga ho ale do poslední chvíle drží za ruku a tvrdí mu, že usíná. Už nikdy se znovu neprovdá.

Šahíd se svou ženou. Mluvit o rodinné historii pro něj bylo velmi obtížné.