Vládcem středověkého obchodu se staly Benátky – městský stát, jemuž vévodili obchodníci. Vše, co republika činila, skutečně podřizovala obchodním zájmům. Dokonce i války vedla nikoliv pro čest či území, nýbrž pro finanční zisk. Vláda obchodníků však vůbec neznamenala svobodu podnikání. Benátští patricijové záhy vytvořili jakýsi státní kapitalismus. Tamní systém neumožňoval soukromým osobám volně obchodovat, pouze lidem dovoloval financovat státní podnikání a rozdělovat si podíl na zisku. 

Město se členilo do zón pro jednotlivá řemesla a obchodníci v benátském senátu přidělovali produkci na základě kvót. Obchodní flotila republiky čítala 3 300 lodí, ale všechny byly ve vlastnictví státu, který je pronajímal na určité trasy. Úřady také rozhodovaly, jaké zboží plavidlo poveze, kudy popluje a kdy vyrazí.

Monopol s požehnáním

Svého obchodního úspěchu dosáhly Benátky vytvořením trhu, kde místo zákazníka rozhodoval stát – přesněji úředníci, kteří určovali nejen ceny, ale i veškerou hospodářskou aktivitu. Vláda obchodníků se pokusila všem kupcům v čele republiky zajistit stejné ekonomické podmínky, riziko i výnos. Neúspěch museli zaplatit drobní řemeslníci a obchodníci, kteří se nemohli podílet na dálkovém obchodě. Když v roce 1356 benátští maloobchodníci protestovali proti monopolu rodiny Cornerů na dovoz vlny, cukru a soli z Kypru, nedosáhli ničeho – kromě toho, že jim stát začal regulovat ceny drobného zboží, o něž se do té doby nezajímal. 

Ani kupci samotní si však nemohli příliš „vyskakovat“. Směli si svobodně vybrat jen to, v jakém oboru budou podnikat. Všechno ostatní předepsal stát: počínaje druhem zboží, jeho původem a místem k prodeji, konče lhůtami, dodavateli či kvalitou.

Podivně efektivní systém

V republice neexistoval rozdíl mezi státem a obchodem, což vedlo ke vzniku unikátního systému „ekonomického nacionalismu“. Benátský obchodník byl spíš státní úředník, který profitoval z toho, že republika díky silnému loďstvu ovládala pohyb zboží ve Středomoří. V přístavech směly kotvit pouze benátské lodě a produkty cizinců se mohly prodávat jen jako doplněk artiklů dovezených státem. 

TIP: Přeslavné zrození konzumu: Před 150 lety byl otevřen první obchodní dům

V uzavřené středověké ekonomice byl však systém mimořádně efektivní. Na svém vrcholu, počátkem 16. století, představovaly Benátky centrum evropské produkce se 180 tisíci pracujícími. Poměry změnily teprve nizozemské, francouzské a anglické trhy, jež začaly fungovat s mnohem méně striktními regulemi. Přerod se završil vznikem mezinárodního obchodu a importu zboží z Asie a z Ameriky. Benátská zkostnatělost se nedokázala otevření světového obchodu přizpůsobit a pružně měnit výrobu a dovoz v souladu s poptávkou. Místo aby kupecká republika uvolnila pravidla, ztratila své ekonomické postavení po prvním náporu konkurence. 

Vypořádat se s následky nejhorších povodní za posledních sto let pomáhá obyvatelům severoaustralského státu Queensland armáda. Voda zaplavila školy i letiště, ohrožuje přes dvacet tisíc domů a stovky lidí se již musely evakuovat.

Úřady ve městě Townsville vyzvaly obyvatele k ostražitosti poté, co lidé spatřili krokodýly v rezidenčních oblastech zatopených povodní. Nebezpečí údajně hrozí i od jedovatých hadů. Queenslandská ministryně životního prostředí Leeanne Enochová varovala obyvatele, aby byli maximálně obezřetní - krokodýli a hadi se mohou vyskytovat na nečekaných místech jako jsou malé zavlažovací nádrže nebo studny.

TIP: Nečekaná překážka: Žralok uprostřed australské venkovské cesty

Krokodýli a hadi ale nepředstavují jediné nebezpečí. Policie zaznamenala několik případů, kdy si ve vodě hrály děti. Voda z povodní přitom podle policistů může obsahovat splašky z odpadních vod.

„Je to bezprecedentní záležitost. Tohle se stane jednou za sto let. Nikdy jsme nic podobného nezažili,“ prohlásila premiérka státu Queensland Annastacia Palaszczuková.

Na severu povodně, na jihu vedra

Zatímco Queensland se potýká s přívaly vody, zbytek země naopak trápí nebývalá vedra a sucha. V Adelaide na jihu země byl překonán teplotní rekord, když se rtuť teploměru vyšplhala až na 49,5 stupně Celsia.

Vlna veder vyvolala rozsáhlé požáry. Jen na ostrově Tasmánie hořelo po více než dva týdny až na 40 místech. Kvůli extrémním teplotám muselo mnoho lidí vyhledat lékařskou pomoc, byly také zaznamenány rozsáhlé výpadky elektřiny a úhyny volně žijící zvěře.

Únorová noční obloha bude alespoň co se planet týče poměrně skoupá. Bez pořádného dalekohledu na ní totiž bude k vidění pouze jediná planeta – Mars, pozvolna se přesouvající ze souhvězdí Ryb do Berana. Merkur bude viditelný od poloviny února jen zvečera nízko nad západem, Venuše zase ráno nad východem. Ve stejnou dobu ale nad jihovýchodem bude možné spatřit Jupiter a Saturn. Na Uran si pozorovatelé počkají k večeru, kdy se vyhoupne na jihozápadě a Neptun nebude viditelný vůbec.

Vzhůru za hvězdokupami

Majitelé dalekohledů si ale mohou udělat výlet za méně jasnými objekty zimního nebe. Pro pozorovatele s triedry se nabízí třeba hezká otevřená hvězdokupa M35 (NGC 2168) ze souhvězdí Blíženců, která je na hranici viditelnosti očima. V polovině 18. století ji nezávisle na sobě objevili dva astronomové: Švýcar Jean-Philippe Loys de Chéseaux si jí všiml již v roce 1745, během následujících pěti let ji však nejspíš zaregistroval také anglický lékař a přírodozpytec John Bevis. Objevuje se totiž v jeho hvězdném katalogu Uranographia Britannica z roku 1750. 

Při hledání M35 začněte u nápadné hvězdy Éta Geminorum. Od ní se vydejte do úhlové vzdálenosti 2,3° severozápadním směrem a M35 se objeví v zorném poli vašeho přístroje. V dalekohledu bude už při menších zvětšeních vypadat jako hustá okrouhlá skupina hvězd o úhlovém průměru 0,5°. Při troše trpělivosti byste v ní napočítali asi 120 stálic šesté až třinácté hvězdné velikosti, celkem jich však obsahuje přinejmenším čtyřnásobek. 

V úhlové vzdálenosti pouhých 25′ jihozápadně od centra M35 narazíte na další, ovšem o poznání menší otevřenou hvězdokupu NGC 2158, s jasností 8,6 mag. Několik desítek jejích nejnápadnějších stálic však zahlédnete teprve ve větších přístrojích, při použití přibližně stonásobného zvětšení.

Přestože se M35 a NGC 2158 nacházejí na nebi velice blízko u sebe, ve skutečnosti mnoho společného nemají. První zmíněnou od nás dělí téměř čtyři tisíce světelných roků a vznikla zhruba před 150–200 miliony lety. Kompaktní NGC 2158 je oproti ní mnohem starší i vzdálenější: Existuje přibližně dvě miliardy roků a světlo z ní k nám putuje asi 11 tisíc let. Není přitom vyloučeno, že představuje pojítko mezi mladými a neuspořádanými otevřenými hvězdokupami a velmi starými a hustými kulovými hvězdokupami.

Zajímavé setkání bude k vidění na konci února - konkrétně 27. a 28. února. Na na ranním nebi nad jihovýchodem se postupně objeví seskupení Měsíce, Jupitera, Saturnu, Venuše a jasné hvězdy Antares ze souhvězdí Štíra.

Východy a západy Slunce

V první polovině měsíce se Slunce nachází ve znamení Vodnáře, 19. února v 0:04 SEČ vstoupí do znamení Ryb.

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety na noční obloze

• Merkur – viditelný od poloviny února zvečera nízko nad západem
• Venuše – viditelná ráno nad východem
• Mars – viditelný v první polovině noci
• Jupiter – viditelný ráno nad jihovýchodem
• Saturn – viditelný ráno nízko nad jihovýchodem
• Uran – pozorovatelný večer vysoko nad jihozápadem
• Neptun – nepozorovatelný

Úkazy na nebi

• 2. února – zákryt Saturnu Měsícem na ranní obloze velmi nízko nad jihovýchodem; začátek zákrytu v 6:47 SEČ při levém středním okraji Měsíce, konec v 7:40 SEČ při pravém horním okraji 
• 10. února – setkání úzkého měsíčního srpku a Marsu na večerní obloze
• 13. února – setkání Marsu a Uranu na večerním nebi; Uran se bude nacházet v úhlové vzdálenosti cca 1° severně od Marsu a bude pozorovatelný pouze dalekohledem
• 13. února – setkání Měsíce a jasného Aldebaranu ze souhvězdí Býka na večerní obloze nad západem (bude je dělit úhlová vzdálenost cca 3°)
• 18. února – setkání Venuše a Saturnu na ranním nebi nízko nad jihovýchodem (bude je dělit úhlová vzdálenost cca 1°)
• 19. února – setkání Měsíce a jasného Regula ze souhvězdí Lva na večerní obloze nad východem
• 27. února – Merkur v největší východní elongaci, v úhlové vzdálenosti 18° od Slunce
• 27. a 28. února – seskupení Měsíce, Jupitera, Saturnu, Venuše a jasné hvězdy Antares ze souhvězdí Štíra na ranním nebi nad jihovýchodem

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském čase (SEČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno

Mozky všech lidí stárnou, jak se ale zdá, nestárnou vždy úplně stejně. U někoho se časem rozplývají duševní schopnosti, zatímco u jiného zůstávají výkonné až do pozdního stáří. Nový výzkum amerických vědců ukazuje, že ve stárnutí mozku také hraje důležitou roli také pohlaví.

Badatelé z Washingtonovy univerzity v St. Louis měřili rychlost metabolismu mozku, která je jedním z ukazatelů jeho kondice. V průběhu stárnutí totiž dochází k poklesu metabolické aktivity mozku.

Mozkové letokruhy

Výzkumu se zúčastnilo 205 dobrovolníků obou pohlaví (21 žen a 84 mužů), ve věku od 20 do 82 let. Pomocí pozitronové emisní tomografie (PET) vědci měřili kyslík a glukózu v mozcích dobrovolníků.

TIP: Odpověď na odvěkou záhadu: Existuje mozek mužský a ženský?

Výsledky ukázaly, že ženské mozky jsou metabolicky průměrně o 3,8 roku mladší než biologicky stejně staré mužské mozky. Největší rozdíly ve stáří mozků byly pozorovány u mladších žen kolem dvacítky.

Podle neurologů ale není rozdíl způsobený tím, že by mužské mozky stárly rychleji. Muži podle vědců začínají dospělost s mozkem o tři až čtyři roky starším než ženy. Zjištění by mohlo osvětlit, proč ženy nezažívají ve vysokém věku takový intelektuální úpadek jako muži.

Donedávna jsme v pyramidě egyptského faraóna Chufua věděli o třech místnostech. Nejvýše se nachází králova pohřební komora určená pro uložení mumie samotného vládce. Vchází se do ní impozantní halou označovanou obvykle jako „velká galerie“. O něco níže je umístěna královnina pohřební komora a ještě níže pak podzemní komora.

Generace badatelů, snílků i naprostých šarlatánů věřily v existenci dalších prostor. Nahlédnout do nitra masy kamení však bylo dlouho mimo technické možnosti badatelů. Teprve moderní technologie daly pátrání reálný základ. 

Výsledky výzkumu mezinárodního týmu z roku 2017 vrátil teorie o utajené prostoře zpět do hry. Jejich měření bylo součástí rozsáhlého projektu ScanPyramid, v němž tým odborníků z mnoha vědních disciplín pod záštitou egyptského ministerstva památek zkoumal Chufuovu pyramidu různými technikami. Vědci sledovali pyramidu např. v infračervené oblasti záření.

Miony ve službách archeologů

Součástí výzkumu byla i měření nestabilních elementárních částic označovaných jako miony. Ty odpadají na Zemi z kosmu se stále stejnou intenzitou a procházejí i pevnými překážkami, jako jsou kamenné kvádry Chufuovy pyramidy. Některé částice v mase kamení přece jen uvíznou. Pokud je ale někde v masivu pyramidy prázdná prostora, mají tam miony o něco snadnější průstup a jejich ztráty se tak zmenší. Je to podobné, jako když za slabší zdí slyšíme z hovoru ve vedlejší místnosti více, než za tlustou zdí. Aby si vědci mohli být výsledky měření jistí, měřili průnik mionů pyramidou po dlouhou dobu a hned v několika různých úhlech. 

Během dvou let výzkumu vědci narazili na známky po skrytých dutinách hned několikrát. Pokaždé však šlo o poměrně málo objemné prostory a to otevíralo možnost, že se jedná o chybu v měření nebo o pouhou mezeru mezi kamennými kvádry. Nakonec ale narazili na tak významné nepravidelnosti v dopadu mionů na čidla měřících přístrojů, že už je jednoduše ignorovat nemohli. „Jsme si jistí, že v pyramidě je prázdná prostora a že má opravdu impozantní rozměry. A to, pokud víme, nikdo nečekal,“ ohlásil v tiskové zprávě vedoucí projektu ScanPyramide Mehdi Tayoubi. 

Velká prázdnota

Poprvé začali vědci tušit blízkost významného objevu už v roce 2016, když umístili do královniny pohřební komory detektor mionů dovolující trojrozměrné zobrazení hmoty nad ní. Očekávali, že se jim na snímcích jasně ukáže králova pohřební komora a velká galerie. Jenže snímek odhalil ještě něco jiného. „K našemu velkému překvapení jsme uviděli linii rovnoběžnou s velkou galerií a pochopili jsme, že jsme narazili na něco zásadního,“ říká Mehdi Tayoubi. 

Může jít o chybu? Vědci se rozhodli zahnat pochybnosti dalšími měřeními pomocí detektorů mionů pracujících na odlišném principu. Ta přinesla totožné výsledky jako výzkum z roku 2016. Nad velkou galerií se nachází prázdný prostor. Vědci se ho zdráhají označit za „komoru“, protože o jeho uspořádání a účelu netuší zhola nic. Začali mu proto říkat „Big Void“ čili „Velká prázdnota“. A tak ho také popsali ve studii publikované v prestižním vědeckém časopise Nature.

Velká prázdnota má průřez srovnatelný s Velkou galerií, která je široká asi 2 metry a vysoká skoro 9 metrů. Ve srovnání s Velkou galerií dlouhou bezmála 49 metrů se zdá Velká prázdnota o něco kratší. Měří asi 30 metrů. 

Poklad nikdo nečeká

Na rozdíl od předchozích „nálezů“ provázených od samého začátku pochybnostmi, se tentokrát odborníci vyjadřují o studii vesměs pochvalně a v reálnou existenci Velké prázdnoty věří. Nikdo si však nemyslí, že by se v nově objevené prostoře nacházely poklady srovnatelné třeba s obsahem hrobky faraóna Tutanchamona. 

„Objev podobných prázdných prostor nezmění náš pohled na dějiny starého Egypta,“ říká přední světový egyptolog Mark Lehner. „Mohou nám však prozradit ledacos nového o tom, jaké úsilí Egypťané vynakládali při zbudování pyramid.“

Lehner si dokonce nemyslí, že Velká prázdnota je zbudována z dokonale přiléhajících kamenných kvádrů. Z těch jsou stěny chodeb či pohřebních komor. Samotné nitro pyramid však podle Lehnera připomíná „spíše ementál než čedar“. Mezi jednotlivými kvádry nechávali stavitelé často velké mezery, které vysypali sutí. Tyhle mezery mohou být i tři metry široké. Objevitelé Velké prázdnoty ale namítají, že jimi odhalená prostora je mnohem rozměrnější. „Není to malá mezera a není to velká prostora vysypaná drtí a většími kameny,“ namítá člen výzkumného týmu Hany Helal z káhirské univerzity. „Je to velká, prázdná dutina.“

TIP: Čísla zakletá v kameni: Nerozluštěná záhada pyramid v Gíze

Lehner se domnívá, že dutinu zbudovali stavitelé pyramidy zcela cíleně, aby odlehčili tlaku masy kamenných kvádrů působícímu na Velkou galerii. Podle jiných teorií sloužila dělníkům při stavbě jako manipulační prostor při usazování kamenných kvádrů na své místo. Ledacos může napovědět další detailnější výzkum Velké prázdnoty, především přesnější určení jejích rozměrů a tvaru. Vědci za tímto účelem plánují nasazení miniaturních robotů. „Tohle není konec projektu,“ zdůrazňuje Hany Helal. „Je to jen jeden krok z mnoha, které budou následovat.“

Politika zasahuje hluboko do soukromých životů obyvatel. Ukazuje to i nedávný výzkum ve Spojených státech, který nalezl překvapivé spojení mezi výsledkem prezidentských voleb v roce 2016 a používáním antikoncepce Američankami. 

Vědci a lékaři zpracovali data z databáze IBM MarketScan, která obsahuje více než 250 milionů zdravotních záznamů pacientů. Zajímaly je údaje o ženách ve věku 18 až 45 let, u nichž pak analyzovali jejich používání antikoncepce, konkrétně takzvané dlouhodobé reverzibilní antikoncepce (LARC, z anglického „long acting reversible contraception“), která zahrnuje různá nitroděložní tělíska a implantáty.

TIP: Již brzy: Gel proti početí pro muže půjde do klinických testů

Výsledky tohoto výzkumu potvrdily, že po prezidentských volbách v roce 2016 došlo k nárůstu používání takové antikoncepce o 21,6 procent. To představuje přibližně 2 nová použití antikoncepce LARC na 100 tisíc Američanek každý den. Důvod je podle badatelů nasnadě – ženy v Americe se obávají, že Trumpova administrativa nějak zasáhne proti antikoncepci.

Nirartha se na ostrůvku uložil k odpočinku, aby zde strávil noc. Místním rybářům, kteří za ním později přijeli s dary, řekl, že by na ostrově měli postavit chrám. Prý totiž jde o svaté místo balijských mořských bohů.

TIP: Sopky indonéského souostroví: Ostrovy chvějící se země

Od té doby je chrám součástí zdejší mytologie a jedním z devíti směrových chrámů ostrova. Na úpatí skály žijí jedovatí mořští hadi, kteří údajně chrání místo před vetřelci a zlými duchy. Ještě mocnějšího ochránce však Tanah Lot má v legendárním obřím hadovi, který se prý zrodil z Nirarthova šátku.

Za to, že chrám můžeme stále obdivovat, vděčíme do značné míry japonské vládě. Když se totiž v roce 1980 začala bortit část skalní stěny, byla to právě japonská vláda, které Indonésanům nabídla pomocnou ruku a hlavně štědrou pomoc ve výši 130 milionů dolarů (téměř 3 miliardy korun). Přestože to na pohled není poznat, třetina skály prošla důkladnou renovací.

V883 Orionis je mladičká hvězda, nebo spíše protohvězda, v souhvězdí Orionu. Vznikla asi před půl milionem let a je součástí slavné Mlhoviny v Orionu, přičemž je od nás vzdálená asi 1350 světelných let. Jako každá správná protohvězda je i V883 Orionis obklopena protoplanetárním diskem z prachu, plynu, a také ledu.

Astronomům se nedávno podařilo zachytit náhlý výtrysk záření, který je podle všeho způsobený přívalem materiálu z protoplanetárního disku do hvězdy. Odborníci odhadují, že takové výtrysky obvykle trvají stovky let, takže jsou relativně vzácné. Mohou ale nabídnout unikátní příležitosti k pozorování.

Sublimace v protoplanetárním disku

Jeong-Eun Lee z jihokorejské Kyung Hee University a její spolupracovníci využili toho, že náhlý výtrysk záření V883 Orionis zahřál protoplanetární disk, v němž pak došlo k sublimaci ledových zrnek mikrometrové velikosti. A při této sublimaci se uvolnily rozmanité látky, doposud uvězněné v ledu.

TIP: ALMA objevila probiotickou atmosféru v akrečním disku hvězdného mláděte

Badatelé následně pozorovali disk protohvězdy se soustavou radioteleskopů ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) a podařilo se jim detekovat komplexní organické molekuly, jako je metanol, aceton, acetaldehyd, metylformiát a acetonitril. Je to vůbec poprvé, kdy jsme přesvědčivě detekovali aceton v oblasti kolem mladé hvězdy.

Pokud se potýkáte s neschopností usnout, nočním buzením či dalšími problémy souvisejícími se spánkem, rozhodně nejste sami. Poslední průzkumy odhalily, že alespoň občas trpí poruchami spánku víc než třetina evropské populace. Podle mezinárodní společnosti pro výzkum trhu GfK představuje nespavost v Česku druhý nejběžnější zdravotní problém, hned po nachlazení. Její závažnější forma, která se řadí do škatulky „chronická“, trápí asi deset procent dospělých. 

Osm hodin jako norma 

Na potřebu spánku poukazuje stále víc odborníků a center. Světová zdravotnická organizace (WHO) už dokonce vyhlásila epidemii spánku napříč průmyslovými zeměmi. A někteří lékaři jej začínají „předepisovat“ – nikoliv ve formě pilulek, ale jako opravdový zdravý noční odpočinek. 

K propagátorům zdravého spaní patří i britský neurovědec Matthew Walker, který své poznatky shrnul v knize „Proč spíme: Odhalte sílu spánku a snění“. Mimo jiné se v ní dočteme, že dvě třetiny dospělých ve všech rozvinutých zemích nespí doporučených osm hodin, nýbrž pouze šest nebo sedm, což badatel považuje za nedostatečné. Méně než osm hodin nočního odpočinku totiž podle něj vede k dvojnásobně vyššímu riziku vzniku rakoviny a cukrovky, či dokonce k propuknutí Alzheimerovy choroby. Tím ovšem výčet neduhů zdaleka nekončí. „Pokud spíte málo, víc vás ohrožuje ucpání a kornatění cév a s tím spojená kardiovaskulární onemocnění. Špatný spánek také přispívá ke vzniku nejrozšířenějších psychiatrických poruch – depresí, úzkostí a sebevražedných tendencí,“ dodává autor. 

Podle dalších badatelů ovlivňuje nedostatek nočního odpočinku negativně i tvorbu hormonů, které zvyšují chuť k jídlu – po probdělé či špatně prospané noci lidé víc jedí, nebo dokonce pociťují návaly hladu. Jak shrnuje Robert Oexman, ředitel institutu Sleep to Live v Joplinu v Missouri: „Většina výzkumů došla k závěru, že existuje spojitost mezi délkou spánku a kvalitou zdraví.“ Spánek obnovuje arzenál našeho imunitního systému, a tedy obranyschopnost vůči nemocem. Zároveň upravuje tělesný metabolismus, protože jemně vylaďuje rovnováhu inzulinu a cukru v krevním oběhu. A samozřejmě posiluje schopnost se učit, pamatovat si a logicky se rozhodovat. 

Záhada cirkadiánního rytmu 

Položme si však otázku: Jak by se náš spánek a bdění střídaly, kdybychom se zcela odřízli od denního světla? Odpověď se už v roce 1938 pokusili nalézt profesor Nathaniel Kleitman a jeho asistent Bruce Richardson z University of Chicago. Vydali se do Mamutí jeskyně v Kentucky, aby se ukryli před slunečními paprsky a „ošálili“ svůj biorytmus. S sebou si vzali mimo jiné řadu přístrojů na měření tělesné teploty, bdělosti a spánkové činnosti. V úplné temnotě nakonec vydrželi 32 dnů a dospěli k závěru, že i když na člověka sluneční světlo nepůsobí, rytmus střídání dne a noci u něj přetrvá. I ve tmě si totiž badatelé vytvořili předvídatelné a pravidelné schéma bdělosti. Mimochodem – spali zhruba devět hodin. 

Na Kleitmana a Richardsona navázali další vědci a stanovili, že cyklus tzv. endogenních cirkadiánních hodin – tedy našich vnitřních biologických hodin, které běží nezávisle na okolním slunečním světle – má zhruba 24 hodin a 15 minut. Blíží se tak 24hodinové rotaci Země. „Přirozené světlo každý den pravidelně nuluje náš nepřesný vnitřní hodinový strojek a ‚natáčí‘ nás zpátky na přesných dvacet čtyři hodin. Není proto náhoda, že mozek k takovému vynulování využívá denní světlo,“ vysvětluje Walker. Podle něj tvoří zároveň denní světlo ten nejspolehlivější signál v našem životním prostředí. Vedle člověka tak i většina organismů zřejmě přijala cirkadiánní rytmus proto, „aby seřídily samy sebe a své životní aktivity“. 

Sovy versus skřivani 

Biologické hodiny každého z nás jsou seřízeny trochu jinak, a to nejen vlivem genetiky, nýbrž také evoluce. Ještě za dob lovců a sběračů existovalo u člověka oproti dnešku jiné naprogramování spánku, jež mělo své výhody. Noční sovy chodívaly spát až v jednu či ve dvě hodiny v noci a vstávaly nejdříve v devět nebo v deset. Skřivani uléhali kolem deváté večer a vstávali v pět ráno. Spící, a tudíž i zranitelná tlupa tak zůstávala bez „hlídky“ zhruba jen tři hodiny denně místo osmi, pokud by byli všichni sladěni stejným časem spánku. 

Současný styl života je ovšem nakloněn spíš skřivanům. Pracuje se od osmi či od devíti, kdy by sovy nejraději ještě dospávaly. Skřivani jsou bdělí hned po ránu, ale ospalost na ně doléhá se soumrakem. V populaci tvoří asi 40 %, zatímco k sovám, které bývají aktivnější odpoledne a do postele chodí později, se řadí zhruba 30 % lidí. Zbytek obyvatel planety se pohybuje někde mezi oběma typy. 

Jak vysvětluje Matthew Walker, standardní pracovní doba nutí sovy do nepřirozeného rytmu spánku a bdělosti. Jejich pracovní výkon je přitom po ránu celkově mnohem nižší a svůj skutečný potenciál pozdního odpoledne a brzkého večera nestihnou projevit, protože v té době už jejich pracovní doba končí. „Největší neštěstí spočívá v tom, že jsou sovy častěji chronicky spánkově deprivované, protože vstávají se skřivany, ale dokážou usnout až pozdě v noci,“ dodává badatel. A spolu s nedostatkem spánku přichází i častější výskyt depresí, úzkostí, infarktů či cukrovky. 

Hrozba jménem modré světlo 

Spánek by měl – alespoň pro skřivany – správně začít mezi osmou a desátou večerní. Zvlášť v posledním století však lidé nespí, jak příroda zamýšlela. Od Edisonova vynálezu žárovky můžeme v noci pracovat a ve dne spát. Jenže nestačí jen zhasnout a jako na povel usnout. Není například žádoucí sledovat před spaním televizi nebo používat tablet. Umělé večerní osvětlení je sice skromné, přesto náš organismus mate: Mozek si myslí, že se ještě nesetmělo. 

Každé záření – ať už ze Slunce, žárovky, či displeje – totiž obsahuje tzv. modré světlo. „Modrá složka slunečního světla se v průběhu dne mění. Když sluneční kotouč zapadá, vidíme ho jako červenooranžový, protože modrá se v hustší atmosféře nad obzorem rozptýlí a odfiltruje,“ vysvětluje Hynek Medřický, který se dlouhodobě zabývá vlivem modrého světla na člověka.

Škodlivé podle něj začíná být ve chvíli, kdy se chystáme jít spát. Tehdy by měla stoupat hladina melatoninu, jemuž se přezdívá „hormon tmy“ a zjednodušeně řečeno nás připravuje na spánek. Jak vysvětluje Walker: „Melatonin funguje jako obří hlásná trouba, z níž vychází jasná zpráva pro mozek a tělo: ‚Je tma! Je tma!‘ V té chvíli se oficiálně dozvíme o večerce a dostaneme biologický příkaz ke spánku.“

Půlnoční poledne 

Pokud se ještě v posteli díváme na televizi nebo hledíme do počítače či mobilu, dostává tělo kvůli vyzařovanému modrému světlu signál, že je poledne. „Lidé by měli přestat sledovat monitory devadesát minut před tím, než si jdou lehnout,“ doporučuje Medřický. 

Vliv má přitom i menší noční lampička. Pouhý náznak tlumeného světla o intenzitě 8–10 luxů prokazatelně brzdí příliv melatoninu. „Mírně osvětlený obývací pokoj, kde většina lidí tráví před spaním několik hodin, se pohybuje kolem dvou set luxů. Zmíněná úroveň odpovídá pouhému jednomu až dvěma procentům intenzity denního světla, zachovává si však padesát procent jeho schopnosti potlačovat tvorbu melatoninu v mozku,“ vysvětluje badatel. 

TIP: Osvědčené tipy pro zdravý spánek: Jak přes noc opravdu dobít baterky

Ještě horší jsou podle něj LED svítidla: Oproti běžným žárovkám přinášejí mnohé výhody, zahrnující nižší energetickou náročnost nebo delší životnost. Bohužel však dost možná také zkracují naše životy. LED osvětlení – ať už v teplém, nebo studeném tónu – totiž vyzařuje oproti klasickým žárovkám mnohem víc modrého světla. Snížit kvalitu spánku nebo nás o něj přímo okrást umějí i další vymoženosti moderní doby, například přetopené místnosti, kofein či budíky, kvůli nimž vstáváme dřív, než je pro nás přirozené.

Spát tak akorát 

V oblasti zdravého spánku se nabízí otázka: Spali jste dnes moc, nebo málo? „Když ráno snadno vstáváte a přes den vám nedělá potíže zůstat bdělí, spíte tak akorát,“ uvádí Robert Oexman. Také podle Matthewa Walkera si kvalitu a délku svého spánku můžete snadno ověřit. Položte si dvě otázky: Když se ráno vzbudíte, dokázali byste v deset nebo v jedenáct hodin dopoledne opět usnout? Pokud ano, nejspíš nespíte dost kvalitně nebo dlouho. Druhá otázka zní: Zvládáte před polednem fungovat bez dávky kofeinu? Zní-li vaše odpověď ne, zřejmě máte nakročeno ke spánkové deprivaci. A jako každý dluh, i ten spánkový budete muset jednou splatit – například fyzickými či psychickými problémy. 

Počátky československé kriminalistiky spadají do přelomu 19. a 20. století. Tehdy na naše území společně s technickým pokrokem začaly pronikat nejen mnohé vymoženosti, jež využívali zločinci k páchání trestné činnosti, ale také nové metody a technické prostředky, které k boji se zločinem zaváděly bezpečnostní orgány. Kriminální technika měla vyšetřovatelům poskytnout jednak pomůcky k vyhledání a zajištění stop a jednak stopy odborně zpracovat jako důkaz pro potřeby soudu. 

Daktyloskopie

Jedním z prvních, kdo upozornil na určité rýhy na prstech rukou z vědeckého hlediska, byl český fyziolog Jan Evangelista Purkyně. Dalším z významných průkopníků byl sir William James Herschel, který žil v 19. století v Indii. Vyplácel zde důchody velkému počtu penzionovaných indických vojáků, které těžko rozeznával. V roce 1858 je proto všechny vyzval, aby otiskli ukazovák a prostředník pravé ruky na seznam důchodců a na potvrzení o příjmu. Zabránil tak podvodům a zároveň nasbíral materiál ke zkoumání obrazců na konečcích prstů. Prokázal také, že věkem se otisk nemění, dokonce ani po smrti.

Avšak vědecké základy moderní klasifikace obrazců papilárních linií pro kriminalistické účely dal Francis Galton. Svým dílem Finger Prints přivedl daktyloskopii k praktickému uplatnění u anglické policie.

TIP: Je pravda, že někteří lidé nemají žádné otisky prstů?

V roce 1931 ve věku 80 let v Londýně zemřel sir Edward Richard Henry, který zavedl daktyloskopii ve Scotland Yardu. Tento fakt připomnělo mimo jiné odpolední vydání Národní politiky z 31. března článkem Mistr daktyloskopie zemřel.

Henry byl v čele policejní studijní komise, která se zabývala otázkou vědeckého zjišťování totožnosti zločinců. Již jako inspektor ve službách kalkatské policie převáděl do praxe výsledky práce Galtona. Shromažďoval a evidoval otisky prstů a antropometrická měření (soubor technik měření lidského těla). V roce 1897, kdy sbírka obsahovala 200 000 karet, vypracoval vlastní daktyloskopickou soustavu, kterou předložil nezávislé komisi.

Ta došla k závěru, že jeho zjišťovací metoda pomocí otisků prstů a jím stanovené rozdělení je lepší než antropometrická metoda. Jelikož se osvědčila, byla v roce 1899 studijní komisí v Londýně definitivně zavedena pro kriminální službu. Vedle rychlosti vynikala i bezpečností, pravděpodobnost chyby byla jen 1:64 000 000 000.

V Čechách se otisky prstů snímaly vybraným vězňům pokusně od července 1891, kdy je tehdejší koncipista František Protivenský shromažďoval pro studijní potřeby. Teprve od roku 1903 začal se soustavným daktyloskopováním a zakládáním otisků do zatím soukromé sbírky, již pořizoval na vlastní náklady.

Zlom nastal v září 1908, kdy namísto antropometrických karet se začaly vystavovat pouze daktyloskopické. Byl tak položen základ desetiprsté sbírky otisků prstů na podkladě klasifikace určitých znaků. V průběhu dvacátých let padlo rozhodnutí, že daktyloskopické karty ze všech četnických stanic a policejních úřadů budou zasílány do zjišťovacího oddělení u policejního ředitelství v Praze. V roce 1929 se v evidenci nacházelo na 250 000 karet.

Mechanoskopie

Za vznikem mechanoskopie stojí nárůst vloupání do pokladen. Lupiči pokladen či kasaři byli „profesionálové“, kteří na místě činu zanechávali velice málo stop. Po případech, kdy je usvědčily otisky prstů, začali používat rukavice, a proto se tento důkaz na místě činu našel jen výjimečně. Jediné, co po nich zbylo, byla vyloupená pokladna se stopami po použitých nástrojích.

Ty hrály nezastupitelnou roli, protože kasaři používali kromě běžně sériově vyráběných nástrojů (kleště, nůžky na plech, pilníky, vrtačky, šroubováky) i nástroje zhotovované osobně nebo na zakázku přizpůsobené vlastním potřebám (paklíče, hasáky, páčidla). Jelikož se daktyloskopie stala neúčelnou, začala se na místě činu věnovat zvýšená pozornost způsobu jeho provedení, stopám po nástrojích na pancíři pokladen, ale i úlomkům kasařského náčiní. Občas se lupičské nástroje našly na místě, jindy je vyšetřovatelé zabavovali při domovních prohlídkách.

Za účelem vyhodnocování stop na vyloupených pokladnách byla v roce 1931 u Ústředního četnického pátracího oddělení v Praze zřízena „skupina lupičů pokladen“. Zaměřila se na systematický boj proti kasařům prostřednictvím nové metody, která se zabývala stopami nástrojů na pancířích vyloupených pokladen. Skupinu řídil vrchní strážmistr Ladislav Havlíček, který je zakladatelem a průkopníkem nové kriminalistické disciplíny v Československu – mechanoskopie.

Balistika

Podobně jako nástroje a jejich stopy, byly zkoumány i střely a nábojnice z místa činu a střelné zbraně. Odborná literatura uvádí jako počátek kriminalistické balistiky rok 1794, kdy byl v Anglii usvědčen z vraždy John Toms. Hlavním důkazem byl kousek papíru nalezený v ráně oběti, který sloužil jako ucpávka prachu za střelou v hlavni. Odpovídal vytržené části stránky z balady, nalezené v kapse obviněného Tomse.

TIP: Co odkrývá černá kronika z první republiky? Krvavé mordy i vraždy z vášně

První doložitelný znalecký posudek na území Čech vypracovali soudní znalci zbraní Matěj Hušer a Josef Prokop již v roce 1907 v případě obviněného Václava Karkulíka. Strážník Karkulík tehdy vypálil na strážnici ze služebního revolveru na svého nadřízeného c. k. velitele stráže Václava Reicherta, který na následky zranění zemřel. Pachatel byl zadržen na místě i s vražednou zbraní. Avšak za počátek vzniku vědecké kriminalistické balistiky se považuje teprve rok 1925, kdy se výsledky kriminalistického zkoumání prosadily v líčení před soudem jako nezpochybnitelný důkaz.