O výšce Mount Everestu se vedly debaty od roku 2015, kdy Nepál postihlo zemětřesení o síle 7,8 stupně, které připravilo o život tisíce lidí a změnilo krajinu této himálajské země. Satelitní data naznačovala, že Mount Everest – u nějž se doposud uváděla výška 8 848 metrů – se mohl kvůli otřesům půdy zmenšit.

To ale vyvrátily expedice Číny a Nepálu. Nepálská výprava na horu vystoupala v roce 2019, čínská letos a dnes představitelé obou zemí zveřejnili závěry. Podle nich je Everest o 86 centimetrů vyšší, než se do nynějška tvrdilo.

Výšku 8 848 metrů naměřili indičtí vědci v 50. letech minulého století, ke stejné hodnotě později dospěli i Nepálci. Čína uváděla výšku 8 844 metrů, přičemž za rozhodující považovala skalnatý vrcholek hory bez sněhové čepičky. Američané z bostonské Národní zeměpisné společnosti zase v roce 1999 satelitním měřením došli k výšce 8 850 metrů.

V životním cyklu pandemického koronaviru hraje významnou roli enzym, kterému se přezdívá „hlavní proteáza“ (M^PRO). Je nezbytný pro zpracování virových proteinů při tvorbě nových částic viru. Zároveň je to lákavý cíl pro léky a další látky, protože zablokování tohoto enzymu je pro virus zpravidla fatální. Někdy není nutné takové látky vynalézat, protože to příroda už dávno udělala za nás.

Biochemici De-Yu Xie a Yue Zhu z americké North Carolina State University pátrali mezi mnoha různými látkami obsaženými v rostlinách a hledali takové, které by, alespoň teoreticky, dokázaly hlavní proteázu pandemického viru vyřadit z činnosti. Používali k tomu počítačové simulace i laboratorní experimenty.

TIP: Dobrota pro zdraví: Hořká čokoláda rozpustí stres, zánět, zlepší paměť i náladu

Pátrání bylo úspěšné. Vědci objevili celou řadu rostlinných látek, které se mohou vázat na hlavní proteázu koronaviru a tím omezit či úplně vypnout její aktivitu. Uspěly například látky obsažené v zeleném čaji a bobulích americké révy okrouhlolisté, které blokují proteázu. Jako prospěšné se ukázaly i látky z kakaového prášku či hořké čokolády, které aktivitu enzymu snižují na polovinu.

Výzkum sice nezaručuje, že zmíněné látky budou fungovat u lidí, ale jejich případnou konzumací lidé nejspíš nic nezkazí. Jak uvádějí autoři studie, rostliny těmito látkami chrání samy sebe a i rostliny se mohou setkávat s různými viry. S trochou štěstí to budeme moci využít i my.

Kde začít? Přece u nebojácných průkopníků, lovců a traperů z proslulé Společnosti Hudsonova zálivu (HBC). A nejen proto, že tu s trochou fantazie můžeme dohledat českou stopu. Jedním ze zakladatelů byl totiž Ruprecht Falcký, syn slavného Fridricha, který českým zemím po jednu zimu kraloval. Právě Ruprecht se v zakládací listině HBC zavázal, že nezpochybnitelným teritoriem lovců budou všechny řeky ústící do Hudsonova zálivu.

Šlechticovy znalosti geografie Nového světa asi nebyly příliš valné. Nevědomky totiž svěřil do rukou lovců kožešin území pokrývající dobrou třetinu Kanady, chcete-li, 15 % rozlohy Severní Ameriky. Však ji na jeho počest nazvali Ruprechtovou zemí! HBC si pak toto obtížně představitelné území rozdělila na několik dílčích okrsků. Na nich zřizovala obchodní stanice, kde trapeři mohli kožešiny směnit za proviant. 

Tahle země ti nepatří

Vybudovali síť říčních přístavů, stavení, krčem a malých strážních fortů. Ty přišly vhod, když se lovci nepohodli s původními obyvateli. Celé území, na kterém začala HBC hospodařit s kožešinami, totiž patřilo indiánům. Ti ale v oficiál­ních kalkulacích HBC nikterak nefigurují. A to ani když nad nimi HBC oficiálně převzala správu, a řekněme, legislativní dohled.

Představte si třeba athabaského nebo čipevského indiána, který se jako každý podzim vydá na lov. Je úspěšný, ale když se vrací do svého kmenového loviště, potkají ho v lese méně šikovní trapeři. Kůže mu zabaví, protože porušuje pravidla monopolu, o kterém nikdy neslyšel. Chce se s nimi prát? Může snadno skončit ve vězení HBC, protože tahle země mu přece nepatří. Lovci kožešin kolonizovali severské pustiny až do roku 1870, kdy území podstoupili Kanadě.

Britská Východoindická společnost (BEIC) se počítá mezi nejstarší akciov­ky na světě. Na své zakládací listině měla datum 31. prosince 1600. A také podpis královny Alžběty I., která se tím vyvázala ze spousty nepříjemností. Vlastně už nemusela řešit nic, co se zámořského obchodu se zmíněným koutem světa týkalo. Mohla se soustředit jen na počítání vydatných příjmů královské pokladnice. Londýnské vedení společnosti na svá bedra převzalo všechny povinnosti a začalo plně spravovat obchod s bavlnou, hedvábím, barvivem indigo, ledkem, čajem a také s opiem. A když začala sláva hlavního obchodního partnera, Mughalské říše upadat? Vedení BEIC se rozhodlo v Indii „intervenovat“ za ochranu svých investic. Bengálskou část země pak společnost vojensky obsadila.

Armáda, loďstvo i království

BEIC totiž díky monopolu nad exotickým zbožím disponovala ohromnými finančními prostředky, které uměla zatraceně dobře investovat! Nejprve do úplatků doma i v zahraničí, stejně jako do poplatků za pronájmy přístavů. Později do výstavby ohromné flotily pěti stovek přepravních lodí. Investice šly ale i do lodí bitevních, které bránily náklad před pirátskými rejdy. A když skoupili přístavy a města na pobřeží? Se soukromými armádami začali prosazovat svou politiku v celých říších. Není divu, pod vlajkou BEIC byly shromážděny regimenty o síle 280 tisíc mužů. To je dvakrát víc, než oficiálně čítala britská armáda. Tento kolosální podnik nakonec asimilovala britská koruna. Není divu, BEIC tehdy spravovala území třináctkrát větší, než měly celé Britské ostrovy – a takový vliv bylo nutné podchytit!

Přísný, silný a nepoddajný. Tak hodnotila domácí belgická politika mladého krále Leopolda II., když v roce 1865 usedl na trůn. Pevný charakter a trochu ráznější přístup lidé ocení – zvlášť když vidí jeho budovatelský zápal. Díky jeho štědrosti pak země získávala stavební klenoty od Bruselu přes Bruggy, Gent až po Antverpy. Nikdo se už ale nevyptával, odkud na to bere peníze. Někteří to možná ani vědět nechtěli. Leopold II. byl totiž výhradním majitelem Svobodného státu Kongo a představeným Mezinárodního společenství Konga. Co to znamená? Že někde za mořem ve střední Africe se nacházelo území osmdesátkrát větší než celá Belgie, ze kterého plynuly zisky jedinému muži, který měl monopol na území i podnikání na něm.

Deset milionů mrtvých, miliarda zisků

Kaučuk, slonovina, plantáže cukrové třtiny i tabáku, zlato. Cokoliv, co tu mělo cenu, mířilo přímou cestou do Belgie, která na tomto obchodě rozhodně nebyla škodná. O obyvatelích Svobodného státu Kongo, jehož název je jen krutou ironií, to však rozhodně neplatilo. Všichni byli otroky jednoho pána, který si do svých rozhodnutí nenechal mluvit. Přesídlit celé vesnice. Vybít staré a nemocné. Vypálit stará stavení. Sehnat domorodce na plantáže a po sklizni je ubít, protože už stejně nemají kde bydlet a přesun na další lokalitu se nevyplatí.

TIP: Temná minulost Belgie: Krutovláda v africkém Kongu si vyžádala životy 10 milionů lidí

Přijde vám to šílené? Deset milionů mrtvých s vámi souhlasí. A také stejný počet zmrzačených, protože sekání rukou tu platilo za obvyklý trest. Když se svět konečně dozví, co se tu děje, rozhodne se Leopold „své“ Kongo odkázat Belgii. Dnes bychom panovníkovo jmění odhadli na miliardu liber.

Organizace Vereenigde Oost-Indische Compagnie (VOC), tedy Nizozemská Východoindická společnost, může vedle té britské vypadat jako chudý příbuzný. Nebylo tomu tak vždy. Ve skutečnosti byla první akciovou společností na světě. To proto, že se na její podnikání složili bohatí kupci z Amsterodamu. A když se jejich ozbrojené lodě postaraly o portugalskou konkurenci, dosáhli svými loděmi dál, než by si kdo byl schopen představit: Jáva, Indonésie, Moluky, Cejlon. Společnost samozřejmě získala také monopol na dovoz koření. Což byl o poznání výnosnější artikl, než nějaká bavlna. Zlatem se platilo už za pár gramů. Lodě ho převážely po tunách…

Když firma přeroste stát

Zámořské podnikání ale potřebuje pořádnou základnu. A tu si vedení VOC zřídilo v Jakartě. Tedy spíše v Batávii, protože původní Jakartu nechali srovnat se zemí a nové město obchodníků vybudovali na jejích základech. To mohlo dát místním dost jasný signál o tom, že mají problém. Bohužel jej ignorovali.

TIP: Boj o černý kontinent: Po stopách evropského drancování Afriky

Když začali Holanďané razit vlastní měnu, zřizovat další obchodní stanice, přístavy a města, aniž by se někoho ptali, bylo už trochu pozdě. Na výplatní listině totiž měli všechny vůdce komunit, starosty a vlastně i panovníky, které dosazovali a měnili podle libosti. Vytvořili si paralelní vládu, armádu i soudní systém. Nakonec začali jménem VOC uzavírat dohody se sousedními státy. S původní investicí pár stovek zlatých to nebyl špatný výsledek. Podnik, který už všem začal přerůstat přes hlavu, nakonec převzala nizozemská vláda.

Evoluční teorie nenabízejí pro převahu praváků nad leváky jasná vysvětlení. Pokud by pravorukost nepřinášela ve srovnání s levorukostí významné výhody, pak by se měl výskyt praváků a leváků v lidské populaci ustálit zhruba v poměru 50 : 50. Nebo by převládali lidé, kteří mají stejně zručnou pravou i levou ruku. Tato vlastnost, označovaná jako ambidexterita, se ale vyskytuje u méně než 1 % lidí. Navíc se jeví spíš jako hendikep, protože ji provázejí problémy, např. hyperaktivita nebo poruchy pozornosti.

Pokud by však neslo přednostní používání pravé ruky výrazné výhody, mělo by převládnout – a leváci by tudíž měli z lidské populace vymizet. Místo toho jsme svědky dlouhodobé neúplné dominance praváků nad leváky. V populaci jich bývá od 75 do 95 % a k levorukosti jsou muži o něco náchylnější než ženy. 

Pravorukost je silně podmíněna dědičnými předpoklady, ale nejde o záležitost jednoho nebo několika mála genů. Rozdíly mezi etniky přitom nejsou často dány genetickými rozdíly, ale odlišnostmi v kultuře. V zemích, kde se klade velký důraz na přizpůsobení jednotlivce většině, mají méně leváků, protože ti byli zhusta nuceni už od raného dětství používat přednostně pravačku. Na Tchaj-wanu je tak leváků jen 5 % populace, v Japonsku 3 %, a v Koreji dokonce 2 %. Fakt, že se leváctví v těchto zemích vůbec udrželo, svědčí o jeho velmi solidních kořenech. 

Pravolevá rozpolcenost

Preference ruky se projevuje u různých lidí různou měrou a vytváří v populaci spojité spektrum. Vyložení leváci a praváci představují krajní případy a mezi nimi je široká škála lidí, kteří nejsou v preferenci jedné ruky tak výrazně vyhranění. Velmi „silní“ praváci tvoří asi 60 % populace. U 20 % převažuje preference pravé ruky, přičemž tito lidé mají levou ruku poměrně šikovnou a zapojují ji do činnosti vyšší měrou, než bývá u ostatních praváků zvykem. Zbytek jsou leváci, přičemž levou ruku výhradně preferují pouhá 3 % populace.

Řada lidí tak sice používá přednostně pravou ruku, ale při některých činnostech se chovají spíše jako leváci. Jasně to dokazuje situace na trhu s hokejovými holemi. Asi dvě třetiny hokejek, které se každoročně ve světě prodají, jsou zahnutím čepele určeny levákům. Znamená to, že jako leváci hrají i hokejisté, kteří jsou od přírody praváci. Do držení hokejky se kromě vrozených dispozic promítá i národní „hokejová škola“ – tedy způsob, jakým jsou se základy hry seznamovány děti. Například ve Spojených státech hraje hokejkou pro leváky mírně nadpoloviční většina hokejistů. V sousední Kanadě je převaha uživatelů „leváckých“ hokejek podstatně vyšší.

Příklady pravolevé rozpolcenosti nabízejí i slavné sportovní hvězdy, jako jsou či byli tenista Rafael Nadal, golfista Phil Mickelson či boxer Marvin Hagler. Ti provozovali sport na elitní úrovni levačkou, ačkoli při ostatních činnostech preferovali pravou ruku. Naopak, boxer Oscar de la Hoya nebo golfista Arnold Parker měli ve svém sportu dominantní pravou ruku, i když mimo sport to byli leváci. 

O původu převahy

Převahu praváků nad leváky se vědci snaží vysvětlit už dlouho. Podle jedné z historických hypotéz byli lidé nuceni v boji držet zbraň v pravé ruce, protože levou rukou si drželi u těla štít a chránili si jím srdce. To mělo vést k dominantnímu užívání pravé ruky i při ostatních činnostech. Už v 19. století, kdy tato teorie vznikala, se však vědělo, že převaha praváků je neskonale starší než používání štítů. Vědci proto hledali jiná vysvětlení a dnes dávají některé moderní teorie pravorukost do souvislosti se vznikem řeči, protože u jejího zrodu zřejmě stála gestikulace rukou. 

Brocovo a Wernickeovo mozkové centrum řeči se nachází na levé mozkové polokouli, která má na starosti rovněž ovládání pravé ruky. Že to není náhoda, dokládá výzkum mozku šimpanzů. Tito nejbližší zvířecí příbuzní člověka často tleskají rukama nebo ukazují rukou na žádanou potravu. Přitom většina z nich dává přednost pravé ruce. Tato zvířata mají mohutněji vyvinuté mozkové centrum, jež u člověka odpovídá Brocově řečovému centru. Zdá se, že preferencí pravačky naši předci vykročili k rozvoji částí mozku, které následně využili ke zvládnutí řeči. Díky řeči pak získali další schopnosti: sdílení a hromadění informací.

Souboj hemisfér

Vztah mezi pravorukostí a evolučním rozvojem mozkových center řeči ale zjevně nebyl úplně přímočarý, protože i mezi praváky se najdou lidé, kteří pro kontrolu řeči používají z valné části pravou mozkovou polokouli. Jde však o pouhých 5 % všech praváků. Trend k řízení řeči levou mozkovou hemisférou je silný. To je patrné z faktu, že zhruba dvě třetiny všech leváků řídí řeč levou mozkovou polokoulí. Asi 16 % leváků zaměstnává při řeči pravou mozkovou hemisféru a zhruba stejný podíl připadá na leváky, kteří zapojují do kontroly řeči rovnoměrně obě mozkové hemisféry. 

Tyto skutečnosti se jasně odrážejí i v anatomii mozku. Praváci mají celkově levou mozkovou hemisféru větší a komplikovaněji organizovanou. Oblasti levé polokoule, kde se u nich nacházejí řečová centra, jsou až třikrát objemnější než odpovídající oblasti na pravé straně mozku. Totéž platí i o centru řídícím pohyb ruky. Na levé hemisféře praváků je jasně patrné jeho zvětšení. Mozek leváků však není zrcadlovým obrazem mozku praváků. Nevykazuje tak výraznou převahu jedné mozkové hemisféry a je celkově symetričtější. 

Je na vině velký mozek?

Specializace mozkových hemisfér na různé aktivity včetně dominance jedné ruky nad druhou mohou být nepřímým důsledkem zvětšování mozku. Primáti mají ve srovnání s jinými savci poměrně objemný mozek. Zvláště to platí o lidoopech a člověku. Jak objem mozkových hemisfér roste, stoupá nejen počet neuronů, ale i počet jejich vzájemných propojení. Ve složitěji organizovaném mozku se obtížněji udržuje adekvátní úroveň komunikace mezi levou a pravou hemisférou.

TIP: Nově objevené geny mohou za to, že lidé mají tak veliký mozek

Čím objemnější jsou hemisféry, tím menší je v poměru k nim například corpus callosum, jež obě hemisféry spojuje. Za této situace je každá hemisféra tlačena k tomu, aby řešila problémy samostatně bez výpomoci protější hemisféry. V konečném důsledku to může v jedné hemisféře vést ke specializaci center na určitý typ aktivit. Výsledkem je stav označovaný jako lateralizace mozku. 

Lateralizace má evolučně velmi hluboké kořeny, protože hlavní rozdíly mezi člověkem a šimpanzem nespočívají v tom, že by člověk měl mozek lateralizovaný a šimpanzi nikoli. Odlišnosti, které pozorujeme mezi hemisférami mozku člověka, najdeme také u šimpanzů – jen nebývají tak výrazné. Evoluční vymožeností lidského mozku tedy není samotná lateralizace, ale míra, v jaké u něj lateralizace proběhla.

Stěhovavé smysly

U lidských leváků se některé mozkové aktivity stěhují na opačnou mozkovou polokouli, než jaká je řídí u praváků. To platí například o rozeznávání tváří. Zatímco praváci pro tuto aktivitu využívají pravou mozkovou polokouli, leváci ji řeší levou mozkovou hemisférou. Některá mozková centra jsou ale napevno zakotvena v jedné mozkové hemisféře a pravorukost či levorukost na to nemá žádný vliv. K takovým činnostem patří třeba seřazení většího počtu pohybů do sekvence s přesně určeným pořadím. To má na starosti levá mozková hemisféra jak u praváků, tak i leváků. 

O velmi silném vrozeném základu rozdělení práce mezi levou a pravou mozkovou hemisférou svědčí i sledování aktivity mozku lidí, kteří se narodili jako leváci, ale jako děti se přeškolili na praváky. U těch převládají aktivity levé mozkové polokoule prakticky stejně jako u rodilých praváků. V jejich pravé mozkové polokouli jsou ale v odpovídajících místech patrné známky zvýšené aktivity. Vědci tento podivný fenomén vysvětlují tím, že aby rodilý levák zvládal aktivity podobně jako pravák, nestačí mu jen příslušná aktivita levé mozkové hemisféry. Musí navíc aktivně potlačovat spontánní aktivitu center v pravé mozkové hemisféře, která by podvědomě přidělila splnění úkolu levé ruce. 

Časné počátky preference

Většina lidských plodů už od 12. týdne pohybuje více pravou rukou a od 15. týdne si přednostně cucá palec pravé ruky. V těchto stadiích vývoje ještě není ruka pod kontrolou mozku. Preference jedné končetiny nad druhou je tu diktována zděděnými variantami genů. Tyto geny působí ve vyvíjející se míše, a to přednostně v úsecích, kde z ní odstupují nervy pro ovládání končetin. Budoucí praváci mají v těchto úsecích zvýšenou aktivitu vybraných genů na pravé straně míchy. Vyvíjející se mícha tedy předurčuje dominantní končetinu. Mozek následně tuto preferenci akceptuje a své funkce během vývoje nastavuje tak, jak mu to předurčila aktivita genů v míše. 

TIP: Mezi pravou a levou rukou: Jaká jsou rizika přeučování leváků?

Jaké geny se na pravorukosti a levorukosti podílejí, to i nadále obestírá záhada. Některé studie naznačují, že o preferenci jedné ruky spolurozhodují geny, jež se v raném embryonálním vývoji podílejí na určení pravolevé asymetrie našeho těla, např. na uložení srdce v levé části hrudního koše nebo jater v pravé části břišní dutiny. Tyto geny patří ke klíčovým regulátorům vývoje každého jedince a jejich podíl na vzniku pravorukosti nebo levorukosti naznačuje, že preference jedné ruky patří k důležitým vlastnostem a schopnostem člověka Homo sapiens. 

Jižní Korea rozvolňuje protiepidemická opatření, a restaurace tak mohou zákazníky obsluhovat i po deváté večerní. Mezi stoly však musejí zůstat dvoumetrové mezery a kontakt je stále potřeba omezovat.

Společnost KT Corp proto přišla s autonomním robotem nazvaným Aglio Kim, jenž rozváží po podniku jídlo namísto personálu: Hosté si na jeho dotykovém displeji navolí objednávku, stroj jejich přání odešle do kuchyně, načež tam vyzvedne hotové pokrmy a přiveze je. Zvládne obsloužit až čtyři stoly naráz, a díky technologii SLAM neboli „simultaneous localization and mapping“ navíc neustále monitoruje okolí, aby se vyhnul překážkám. 

TIP: Tokijská kavárna pořádá nedělní dýchánky pro robotické psy

Podle manažera restaurace Lee Young-jina se robotí obsluha osvědčila. Pro zákazníky jde o vítané povyražení a prý se také cítí bezpečněji. Cílem ale není náhrada lidské obsluhy roboty. Alespoň ne v nejbližší době. Roboti a lidé ale podle Leea mohou nejen v restauračních službách spolupracovat.  

Opakovačku Springfield M1903 lze označit za vůbec první moderní standardní pušku americké armády. Její vývoj podnítily především zkušenosti ze španělsko-americké války (1898), kdy američtí pěšáci vyzbrojení staršími puškami Krag-Jørgensen utrpěli vážné ztráty při přestřelkách se Španěly disponujícími německými zbraněmi Mauser Model 1893.

Stará dobrá springfieldka

Zároveň s puškou Američané vyvinuli i zcela nový náboj ráže .30-06 (7,62 mm), který se měl až do 50. let stát standardním puškovým nábojem US Army. Po zavedení do služby v roce 1903 si springfieldy rychle získaly oblibu vojáků pro svou robustnost a mimořádnou přesnost.

Puška se plně osvědčila i v krutých podmínkách zákopů první světové války, v roce 1936 ale armáda oficiálně zavedla pokrokovou zbraň v podobě později slavné poloautomatické pušky M1 Garand. Vstup USA do války ale přišel dříve, než mohly americké zbrojovky garandů vyrobit dostatek.

Návrat do Evropy

Ke slovu tak opět přišly osvědčené springfieldy, jejichž výroba byla obnovena a pokračovala až do poloviny 40. let minulého století. Pušky Springfield se účastnily prvních střetnutí války v Pacifiku, když s nimi američtí pěšáci bránili Filipíny a pacifické ostrovy. Vylepšená verze M1903A1 pak tvořila podstatnou část výzbroje americké námořní pěchoty na Guadalcanalu i během dalších kampaní úvodních fází války.

TIP: Mauser M 98: Nejlepší německá puška se vyráběla v Brně

Ačkoliv pak americké zbrojovky v druhé polovině války vyprodukovaly dostatek garandů pro přezbrojení všech ozbrojených složek, mnozí vojáci na osvědčené opakovačky nedali dopustit a ve službě se tak springfieldy udržely až do konce války. Odstřelovací variantu M1903A4 s puškohledem američtí snipeři používali i během korejské války a několik se jich na bojišti objevilo ještě ve Vietnamu.

Po několika kilometrech dojdou ke zdroji vody. Aby ji dostali domů, naplní velké nádoby, které s vynaložením velké námahy nosí zpátky domů. O tom, že jen tak otočí kohoutek a „ze zdi“ jim poteče voda v prakticky neomezeném množství, si můžou nechat jen zdát. Takto žije mnoho lidí v nejchudších zemích světa. Pro obyvatele vyspělých zemí jsou přitom strasti, které musejí tito lidé ještě ve 21. století podstoupit kvůli pár litrům vody, jen těžko představitelné.

Vynález na míru potřebám

Obyvatelé vesnice Kitengela mají od loňského roku cestu pro vodu přece jen trochu snazší. Život jim změnil Američan Herman Bigham, který se sem před pár lety přistěhoval. Přestože je Hermanovi už 70 let, nechybí mu evidentně energie ani touha měnit věci k lepšímu. Pohled na ženy obtěžkané obřími nádobami ho rmoutil natolik, že vynalezl na první pohled sice primitivní, ale velmi účelný „vozík“.

„Můj vynález se jmenuje Rolling Springs. Systém, který jsme dali dohromady, uleví ženám, dětem i postarším lidem od nošení vody na zádech. To na ně vynakládá velkou míru fyzické námahy a zvyšuje pravděpodobnost zranění,“ říká sám Herman Bigham. „Keňa i jiné africké země jsou velmi pokrokové v mnoha směrech, a zároveň jsou tady stále ženy a děti, které nosí vodu na zádech 10 nebo i 20 kilometrů daleko. Se synem jsme hledali způsoby, jak to změnit. Odměnou pro nás je, když vidíme, jak jsou lidé šťastní, obohacení a jak se jim ulevilo, když používají Rolling Springs.“

Dlouhé cesty za vodou

Ženy v odlehlých afrických vesnicích opravdu běžně chodí každý den několik kilometrů pro vodu. Nošení takové zátěže na zádech nebo na hlavě má velmi špatný vliv na jejich páteř a dobré to pochopitelně není ani pro duševní zdraví. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) musí 263 milionů obyvatel planety věnovat nošení vody více než třicet minut denně.

Například 26letá Esther Muindi má dvě děti a pro vodu musí chodit často. Dlouhé cesty s těžkým břemenem byly vyčerpávající a Rolling Springs je pro ni skutečná spása. „Nosit vodu na zádech je velká zátěž, zvlášť když jsem těhotná. Někdy potřebuju hodně vody, třeba 10 kanystrů. Zdroj vody je přitom dva kilometry daleko. Díky vozítku můžu snadno převézt 15 kanystrů a na zádech nést dítě,“ chválí vynález sama Esther.

Vozítka, která Herman a jeho syn vymysleli, se vyrábějí z různých recyklovaných materiálů přímo v Keni, a tak díky nim získali místní obyvatelé nové pracovní příležitosti. Nosnost zařízení je až 63 kilogramů a komplikovanější verze můžou najednou uvézt i tři barely s vodou.

Sbírka pro nejchudší

Herman uvádí, že jeho vynález vydrží při citlivém zacházení až 15 let. „Má to spoustu výhod, i když jde o jednoduchou technologii. Barel s vodou nikdy nepřijde do kontaktu se zemí. Díky tomu vydrží, nezašpiní se a také se velmi jednoduše převáží. Některé systémy, které pojmou víc vody, mají mnoho problémů. Například hrozí, že se barely používáním zničí,“ popisuje výhody vozítka Herman. Vesničané, kteří Rolling Springs používají, nemusejí už na převoz vody vynakládat takové úsilí jako dříve. S vozítkem jednoduše dojedou ke zdroji, naplní barel, připevní jej zpět do konstrukce a můžou vyrazit zpátky domů.

TIP: Mizející krev světa: 780 milionů lidí nemá dlouhodobě přístup k pitné vodě

Podle Hermana navíc voda uvnitř barelu funguje jako setrvačník: „Rolling Springs funguje tak, že voda uvnitř se stane v podstatě motorem, voda ho sama pohání k otáčení. Není třeba ho tlačit, pokud nejste zrovna ve velmi náročném terénu. Většinou prostě jdete, ruce ani nemusíte natahovat. Máte je prostě podél těla a barel pracuje za vás.“

Přestože jde o konstrukčně skutečně jednoduché zařízení, ti nejchudší, jimž je určeno, si vynález často nemůžou dovolit. Stojí 60 dolarů, tedy v přepočtu asi 1 500 korun. Herman proto zároveň uspořádal sbírku, která by mohla místním koupi vozítka umožnit. Rolling Springs není navíc jediným šikovným pomocníkem, který pro vesničany vynalezl, a tak není divu, že je pro ně skutečným hrdinou. 

Se stářím je obvykle spojená nejen moudrost a bilancování, ale často i přibývající zdravotní problémy, včetně poklesu duševního výkonu a fungování paměti. Bylo by skvělé mít k dispozici nějakou léčbu či terapii, která by dokázala alespoň částečně tyto změny tlumit nebo i zvrátit.

Podle výsledků výzkumu Petera Waltera z Kalifornské univerzity v San Franciscu a jeho kolegů se zdá, že to možné je. Ukazuje se, že mozek během stárnutí vlastně neztrácí své schopnosti, jak jsme si doposud mysleli. Vypadá to, že stárnoucí mozek stále své schopnosti má. Jen jsou nějakým způsobem blokované, takže je člověk nemůže využívat.

TIP: Izraelští vědci přelstili stárnutí krevních buněk pomocí kyslíkové komory

Walter a jeho kolegové se snaží tuto blokádu prorazit. Ve svém výzkumu zjistili, že dříve vyvinutý experimentální lék ISRIB (integrated stress response inhibitor) jen v pár dávkách a za krátkou dobu dokáže zvrátit pokles paměťových a duševních schopností u myší, který souvisí se stárnutím. Rychlost změn byla pro badatele až překvapující.

Walterův tým objevil ISRIB v roce 2013. Od té doby vyšlo najevo, že tato látka dokáže obnovit fungování paměti měsíce po poškození mozku pacienta, napravovat dopady Downova syndromu na duševní schopnosti, předcházet ztrátě sluchu, potlačovat nádory prostaty nebo i zvýšit duševní výkon u zdravých živočichů. Preparát ISRIB zřejmě čeká velká budoucnost.

Vesmírná observatoř, jakou je evropská Gaia, tu ještě nebyla. Získává ohromné množství dat o velkém počtu hvězd v Mléčné dráze i dalších objektech. Díky jejímu pozorování můžeme vytvářet velice detailní mapy Mléčné dráhy, především v našem širokém sousedství. Evropská kosmická agentura ESA v těchto dnech zveřejnila další dávku dat z pozorování observatoře, které značně rozšiřují náš pohled na Mléčnou dráhu.

Jde o první část třetí várky dat, která dostala označení „Early third Data Release“ (EDR3). Zahrnuje informace o zhruba 1, 812 miliardách hvězd, jejichž pozici Gaia změřila s nevídanou přesností. Díky těmto datům bylo možné sestavit doposud nejrozsáhlejší a nejvíce přesnou mapu Mléčné dráhy.

Poklad pro astronomy

Zároveň jde o další zpřesnění oproti předešlému souboru dat DR2, který byl zveřejněn v roce 2018. Podle Tima Prustiho z vedení týmu observatoře Gaia je nový soubor dat EDR3 výjimečně bohatý a slibuje velkou žeň vědeckých studií a objevů. A jak upozorňuje Prusti, stále není všem dnům konec. Gaia pozoruje a měří hvězdy dál.

TIP: Miliarda hvězd ve 3D: Tým observatoře Gaia publikoval první katalog hvězd

Z dat observatoře Gaia lze vyčíst úžasné věci. Například to, jak se Sluneční soustava pohybuje směrem k centru Mléčné dráhy. Za rok se přiblíží asi o 115 kilometrů. Data rovněž posloužila ke studiu pohybů hvězd v oblasti anticentra Mléčné dráhy, které se z našeho pohledu nachází u hvězdy Nath v souhvězdí Býka (a zároveň Vozky).

Kromě Mléčné dráhy se observatoř Gaia věnovala i Velkému a Malému Magellanovu mračnu nebo naopak našemu sousedství v Mléčné dráze. Do vzdálenosti 100 parseků od Země, což je 336 světelných let, Gaia zmapovala 331 312 hvězdných objektů. Podle odhadů jde asi o 92 procent skutečného počtu, přičemž zbytek tvoří především velmi chladní trpaslíci.