Ještě před vyhlášením války Srbsku vzala v habsburské monarchii za své všechna občanská a politická práva zaručená ústavou a 25. července 1914 byl v monarchii vyhlášen výjimečný stav. František Josef I. nechal uzavřít Říšskou radu a téhož dne ukončily činnost civilní porotní soudy. Osoby, obviněné z velezrady, urážky Veličenstva a členů císařského Domu, z rušení veřejného pokoje a řádu, z pozdvižení a vzbouření pak soudily vojenské zeměbranecké soudy.  

Za mřížemi

Současně rakouské úřady zahájily zajišťování politiků, podezřelých z protirakouského smýšlení. V Čechách policie zatkla 4. září 1914 předsedu České strany národně sociální Václava Klofáče a jeho spolupracovníka Emila Špatného. 

V květnu 1915 šel do vězení vůdce mladočeské strany Karel Kramář a starosta České obce sokolské Josef Scheiner. A jen o měsíc později uvěznily rakouské úřady významného funkcionáře Národní strany svobodomyslné Aloise Rašína, redaktora Národních listů Václava Červinku a desítky dalších osob. Byli obviněni z velezrady a nad Kramářem, Rašínem a jejich „soudruhy“ padl rozsudek smrti.

Následníkovi k svátku

Nový císař Karel I. se rozhodl vězněné české politiky v rámci svých reformních snah propustit. V pondělí 2. července 1917, v den jmenin následníka trůnu arcivévody Otty, vyhlásil amnestii a v jejím důsledku se dostali na svobodu jak Václav Klofáč a Karel Kramář, tak Alois Rašín a další „čeští výtečníci“, dosud rakouským tiskem označovaní za vlastizrádce. 

TIP: Zrození české odbojové organizace Maffie

Avšak již samo zvolené datum – aniž to kdo mohl tušit – vyjadřovalo marnost jeho snah. Amnestie byla vyhlášena v den, kdy se na ruské frontě bojovalo u dosud neznámého městečka Zborov. Rakouská armáda tam utrpěla těžkou porážku a mezi těmi, kdo se o ni skutečně zasloužily, byly československé legie.

Malpy pruhohřbeté (Cebus libidinosus) jsou prvními primáty mimo čeleď hominidů (kam patří gorily, orangutani a šimpanzi), u nichž byla objevena schopnost používat nástroje. Když chtějí malpy vyloupnout jádro ořechu, vyhledají kámen, na nějž ořech položí a jiným kamenem jej zručně rozbijí.

Při experimentu mělo deset malp rozbíjet ořechy a vědci natáčeli a analyzovali způsob, jakým opice staví ořech na plochu kamene. Malpy každým ořechem několikrát poklepaly na plochu spodního kamene a teprve potom jej rozbily. V 71 až 94 procentech pokusů dokázaly položit ořech na kámen v nejstabilnější poloze, takže se neskutálel dolů. Stejný úkol dostalo také čtrnáct dobrovolníků – sedm mužů a sedm žen. Jelikož malpy používají k ohledání ořechu pouze hmat, měli lidé při pokusu zavázané oči.

TIP: Co se v mládí naučíš: Matky šimpanzů učí své potomky používat nástroje

Výsledek experimentu ukázal, že opice i lidé dosáhli zcela stejných výsledků, jen způsob zacházení s ořechem se lišil. Lidé neťukali plodem o kámen, ale pečlivě ho ohmatávali a převalovali v rukou. Rozdílné metody poznávání tvaru ořechu jsou zřejmě dány velikostí dlaně, která je u lidí o mnoho větší než u malp.

Výsledky naznačují, že lidé a opice dokážou nástroje používat velmi podobně a pro dosažení maximálního efektu přitom vynaložit minimální námahu. Názorně tak vidíme předchůdce lidské schopnosti přizpůsobit nástroje různým potřebám a účinně je používat v odlišných podmínkách.

Nejstarší dochovaná píseň světa je stará zhruba 3 400 let a pochází ze Sumeru, konkrétně z města Ugarit. Fragmenty cihel někdejšího královského paláce popsané klínovým písmem objevili badatelé již roku 1950, jejich význam však pro ně dlouho zůstával záhadou. Teprve v roce 1972 přišla americká odbornice na starověkou Asýrii Anne Draffkorn Kilmerová s hypotézou, že by se mohlo jednat o notový zápis.

Zmíněný objev pak znamenal revoluci v oblasti archeologie, a především muzikologie: Nález z Ugaritu totiž dokázal, že sedmitónovou stupnici znali již staří Sumerové. Destičky zahrnují 29 skladeb, pouze jedna se však dochovala ve stavu umožňujícím rekonstrukci: Hymnus číslo 6 představuje chvalozpěv k bohyni Nikkal, patronce ovocných sadů. Zápis přitom obsahuje text písně, instrukce pro zpěváka doprovázeného na devítistrunný nástroj připomínající lyru a pokyny k jeho ladění.

Strážník Javed Khan se pokouší nakrmit krávu, která se zabydlela na zadním dvorku policejní stanice. Jeho muži zvíře odchytili nedaleko silnice poté, co vláda indického státu Uttarpradéš požádala policii, aby šla obyvatelům příkladem a začala se starat o zaběhlý dobytek. Jedná se o další krok při řešení mnohaletých potíží s krávami, které nikdo nechce. 

Problém ještě vyhrotila nová nařízení o zákazu prodeje dobytka, což má zajistit, že se přestárlé kusy nedostanou na porážku. Krávy, které již nedávají mléko, a farmářům jsou tudíž k ničemu, tak končí „zaběhnuté“ v přírodě, kde se o ně nemá kdo postarat. „Předtím zvířata toulající se venku nikoho nezajímala,“ tvrdí Khan. „Teď nám lidé volají a upozorňují na ně.“

Předvolební šílenství

Porážka krav představuje v Indii velmi výbušné téma – ačkoliv je v některých státech legální, ve většině země platí její zákaz, a krávy se tedy často porážejí načerno. Situace vyvolává velké vášně a žene vodu na mlýn politiků. Současné zpřísnění pravidel vzešlo z iniciativy premiéra Naréndry Módího, kterého podporují hinduističtí nacionalisté. V zemi, jež se nyní ponořila do předvolebního boje, to způsobilo velký mediální poprask. 

Problém s dobytkem rozdělil Indii na dva tábory: Bezmála 80 % populace, čítající 1,3 miliardy obyvatel, tvoří hinduisté uctívající krávy; zbytek se převážně hlásí k islámu, který hovězím nepohrdá. Názorové rozdíly na to, zda se krávy jíst mohou, či nikoliv, už podle lidskoprávní organizace Human Rights Watch stály život 44 lidí, zlynčovaných fanatickými uctívači sudokopytníků. 

V Uttarpradéši sice platí zákaz zabíjení krav, vláda však na jeho dodržování donedávna příliš nedohlížela. Nová nařízení ovšem podmínky chovu dobytka zpřísnila a mimo jiné připravila farmáře o možnost prodat krávy poté, co přestanou dávat mléko. Než by se o neproduktivní zvířata starali, hospodáři je raději vyženou. Nyní tak trpí nejen kožedělný průmysl, ale stěžují si rovněž zemědělci, kterým opuštěný dobytek devastuje pole. Paradoxně právě oni tvoří drtivou většinu Módího voličů a mezi 11. dubnem a 19. květnem přijdou k hlasovacím urnám.  

Krávy táhnou Indií

Osud zaběhlých krav rozebírají zprávy v novinách, sociálních médiích i v televizi: „Jistého muslima zabil dav kvůli podezření, že má v ledničce kus hovězího“, „Nový indický rychlovlak Vande Bharat se srazil s krávou“, „Po kolizi s krávou zahynul cyklista…“ Dokonce i bollywoodské filmové hvězdy zvažují, že se stanou tváří organizace na ochranu těchto zvířat. Mnohé z uvedených titulků se objevily v novinách nejlidnatějšího indického státu Uttarpradéš, kde je u moci Módího strana BJP (Bharatiya Janata Party) a kde čtyřicet milionů muslimů představuje asi pětinu populace. Tamní policie musela řešit i případ, kdy skupina 24 lidí obsadila základní školu, žáky i učitele vyhnala na ulici a „ubytovala“ v budově krávy. 

Tzv. gau rakshaks neboli „ochránci krav“ zesměšňují na internetu obchodníky s hovězím a snaží se apelovat na občany, aby se o zaběhlý dobytek starali. „Už teď kvůli krávám panuje v zemi napětí,“ tvrdí Himanshu, učitel ekonomie na univerzitě v Novém Dillí, který striktně vystupuje pouze pod jedním jménem. Podle jeho názoru je potřeba najít způsob, jak se stárnoucích turů zbavit. Odchyt a přemísťování do útulků přitom prý nepřipadají v úvahu. A dlouhodobé řešení podle něj vláda nemá. 

Státní dluh roste

Uttarpradéš je pro Módího předvolební kampaň klíčový, a navíc rozhoduje o největším počtu zákonodárců do parlamentu. Zároveň tam došlo k nejhorším náboženským potyčkám v historii země: Například v roce 1992 zničil dav hinduistů mešitu z 16. století a rozpoutal tím tvrdé střety, při nichž zemřely minimálně dva tisíce lidí, většinou muslimů. 

Módí tak musí najít způsob, jak se zavděčit tvrdému jádru hinduistů, ale zároveň také 260 milionům farmářů, které sužuje nápor krav i ochabující ekonomika. Během kampaně proto slíbil, že každý zemědělec s méně než dvěma hektary půdy dostane každoročně kompenzaci v přepočtené výši zhruba dvou tisíc korun. Indii tak „upsal“ k výdaji, jenž prohloubí státní dluh o 242 miliard korun. „Problém s krávami současné vládě zlomí vaz,“ myslí si zemědělec Jagvir Singh. „Zaběhlá zvířata jsou úplně všude a dělají nám ze života peklo.“ 

Oplotit a hlídat

Na území Indie žije zhruba každá pátá kráva planety. Zároveň asijská země představuje druhého největšího vývozce hovězího masa na světě. Loni však v důsledku vládních nařízení klesl export o 20 %, na 1,67 milionu tun masa. Zásahům se nevyhnul ani kožedělný průmysl, který zpracovává 13 % globální produkce kůže, z níž většina slouží k výrobě oděvů a obuvi. 

Dojnice žijí zhruba 12–15 let, mléko však obvykle dávají pouhých sedm. Každý rok tak v zemi přestávají být užitečné miliony krav a mnoho z nich, včetně nechtěných mladých býků, je ponecháno napospas osudu. Během posledního sčítání v roce 2012 pobíhalo po Indii zhruba 5,3 milionu kusů bezprizorního dobytka. Někteří farmáři své pozemky oplotili nebo najali hlídače, aby přežvýkavcům zabránili v přístupu na pole. Ne všichni si však mohou dovolit zaplatit v přepočtu přes 35 tisíc korun za zabezpečený hektar nebo 165 korun denně, jež si účtují strážci. 

Útulky nestačí

Ve vesnici asi sto kilometrů od Khanovy policejní stanice zkouší padesátiletý Ashok Kumar odehnat zdivočelé krávy od svého bramborového pole máváním klacku. Zvířata nakonec přejdou silnici a ocitnou se na pozemku Sunahariho Lala, ještě staršího farmáře, který už s nimi nic nezmůže – takže přijde o část úrody. „Trpíme kvůli vládě,“ tvrdí Kumar. „Pokud bychom krávy zaháněli nějak hruběji, můžeme skončit na měsíce ve vězení. Přitom za mřížemi by měli sedět ti, kdo dobytek vypouštějí do přírody.“ 

Problém spočívá ve výsostném postavení sudokopytníků v hinduismu (viz Matka všech krav). Pár návrhů na zmírnění situace se nicméně objevilo: Vláda státu Madhjapradéš například oznámila, že koupila 24,2 km² pozemků, kde vybuduje útulek pro nechtěná zvířata. S kalamitou v zemi však dané opatření příliš nepohne, neboť dá domov „pouhým“ sto tisícům krav. Opuštěný dobytek se také začne značit čárovými kódy a vznikne jeho databáze. Jistá snaha se odehrává rovněž na poli umělého oplodňování: Vědci se pokoušejí zajistit, aby se rodily hlavně krávy, a nikoliv býci.  

Dvacet korun denně

„V zemi chybějí útulky pro krávy a v současnosti se budují jen na papíře,“ tvrdí farmář Ramvir Singh. Podle něj tkví problém v tom, že se lidé neproduktivních turů tajně zbavují v noci. Země pak spoléhá na dobrovolníky, jako je Akhil Manglik, kteří provozují menší útulky – ten Akhilův pojme 350 zvířat. „Tohle místo je jako nemocnice pro krávy,“ tvrdí. „Jakmile se jednou zraněné zvíře ocitne v mé péči, do přírody už se nevrací.“

TIP: Úskalí sloního póla: Jde o sport, nebo obyčejné týrání zvířat?

Ekonomové spočítali, že chov jedné krávy vyjde v Indii v přepočtu na dvacet korun denně. Pochytat všechna opuštěná zvířata a dát jim nový domov by tudíž vyžadovalo minimálně 38,7 miliardy korun ročně. Uvedená částka přitom nezahrnuje prostředky na odkup půdy nezbytné pro jejich umístění. 

Setkání spermie s vajíčkem a následné oplození vypadá na první pohled docela jednoduše. Ve skutečnosti jde ale o velmi složitý proces, na jehož ovládání se podílí celá řada různých faktorů. Američtí vědci nedávno vystopovali klíčovou molekulu, která funguje jako senzor spermie a rozhoduje o její aktivaci a navedení směrem k vajíčku.

Odborníci už delší dobu věděli, že spermie mají k dispozici proteinový komplex CatSper, který používají jako detektor okolního prostředí. S jeho pomocí zjišťují například kyselost v reprodukčních orgánech ženy. Zatím ale nikdo přesně nevěděl, jak CatSper vlastně funguje. Nově objevená molekula dostala jméno EFCAB9. Jde o protein, který hraje roli dlouho hledaného senzoru pro komplex CatSper a zajišťuje, že spermie dokáže reagovat na okolní prostředí.

TIP: Rozsáhlý výzkum potvrzuje: Mužům z vyspělých zemí kvapem ubývají spermie

Objev molekuly EFCAB9 by podle vědců mohl vést hned ke dvěma zdánlivě protichůdným využitím. Na jedné straně ho bude možné využít pro léčbu mužů, kteří mají problém s plodností. Zároveň by se ale mohl velmi dobře uplatnit při vývoji nových typů antikoncepce, které nezasahují do citlivého systému pohlavních hormonů.

Marie Terezie je právem jeden ze symbolů „osvíceného“ 18. století, neboť se vydala cestou osvícenského absolutismu a modernizovala státní správu, školství i životní podmínky poddaných. Připravila tím cestu pro svého syna, Josefa II., jeho toleranční patent a zrušení nevolnictví. Může být rovněž chápána jako vzor emancipace žen, neboť vládla v převážně mužském světě. A panovala úspěšně, vždyť dokázala uhájit své dědictví, porazit nepřátele a diplomaticky vyjednat cenná spojenectví. 

Z krve Lucemburků i Přemyslovců

Marie Terezie byla příbuznou všech českých králů po roce 1526, v jejích žilách ale kolovala také krev Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny. Českou panovnicí se stala roku 1740, vládla tedy celkově čtyřicet let. Byla třináctým panujícím Habsburkem na českém trůnu, a svou čtyřicetiletou vládou se stala do té doby druhým nejdéle sloužícím příslušníkem rodu na našem trůně. Déle panoval pouze její dědeček Leopold I.

Jako česká královna ovlivnila Marie Terezie osud našeho národa nebývalým způsobem, neboť uhájila existenci podunajské monarchie a zavedla osvícenské reformy, které v 19. století umožnily mimořádný ekonomický vzestup českých zemí.

Starostlivá „macecha Čech“

Vláda Marie Terezie v českých zemích začala nešťastně, neboť poprvé od třicetileté války probíhaly boje i na našem území. Mnoho měst zažilo bombardování, obléhání a pobyt nepřátelských vojsk, která navíc vymáhala od venkovského obyvatelstva potraviny, často velmi surovým způsobem. Po zkušenostech z války o rakouské dědictví Marie Terezie dala přednost uherské šlechtě, která jí v kritickou chvíli nejvíce pomohla, zatímco čeští aristokraté přísahali věrnost protikráli. Také z tohoto důvodu nazvala po korunovaci českou svatováclavskou korunu opovržlivě „bláznovskou čepicí“, která ji na hlavě tíží mnohem více než uherská koruna.

TIP: Tereziánská reforma po česku: Co čekalo žáky po zavedení školní docházky?

Čeští buditelé ji také neměli v oblibě, neboť Čechy považovala za Němce hovořící slovanským jazykem, a v rámci centralizační politiky degradovala české země na provincie, spravované centrálními vídeňskými úřady. Pro mnoho českých poddaných proto nebyla starostlivou matkou vlasti, nýbrž „macechou Čech“. Přesto nebyla Čechům špatnou královnou, neboť se zasloužila o úpravu vztahů mezi pány a poddanými, vydala mnoho opatření ve prospěch obchodu a průmyslu a podporovala zakládání českých škol.

Ve vnitřní politice zahájila Marie Terezie období osvícenských reforem, zrušila nejzaostalejší feudální instituce a přes odpor šlechty i katolické církve prosazovala centralizaci, byrokratizaci, oddělení politické správy od soudní moci a oslabení stavovského vlivu na zemské úřady. Zasadila se o vytvoření tereziánských katastrů, zavedení jednotné měny, vypracování trestního zákoníku, schválení školního řádu a v neposlední řadě také o vydání robotního patentu.

Mezi druhohorními masožravými dinosaury byli zastoupeni obrovští predátoři, pod nimiž se doslova třásla země, v čele s populárním T. rexem. Našli se mezi nimi ale také malí subtilní dravci, kteří se krajinou pohybovali docela tiše a sázeli na jiné přednosti. Nedávno se k nim připojil drobný příbuzný T. rexe, tyranosauroid jménem Suskityrannus hazelae, který žil na území dnešního jihu Spojených států.

Výraz „suski“ pochází z jazyka místních indiánů kmene Zuni, kteří tak nazývají kojota. Suskityrannus byl vysoký asi jen 0,9 metru a od čenichu po ocas měřil 2,7 metru. Tenhle malý a lehce stavěný dravec byl jen o něco málo delší než samotná lebka T. rexe. Žil v období křídy, asi před 92 miliony let. Pravděpodobně lovil malé živočichy, kterých muselo být v křídových lesích plno.

TIP: Nově objevený příbuzný T. rexe z Nového Mexika se jmenuje Dynamoterror

Fosilní pozůstatky suskityrannuse objevil paleontolog Sterling Nesbitt, když mu bylo pouhých 16 let. Tehdy se v roce 1998 účastnil vykopávek v Novém Mexiku. Nedávno se již jako vystudovaný odborník dostal k tomu, aby tohoto dinosaura vědecky popsal. Dlouho totiž nebylo jasné, čí kosti Nesbitt vlastně objevil. Nakonec se ukázalo, že jde o velmi zajímavého malého příbuzného T. rexe.

Milionář Andrew Lippi si koncem dubna koupil od floridského města Key West ostrov Thompson Island v přepočtu za 181 milionů korun. Pozornost na sebe však upoutal mnohem obyčejnějším činem – krádeží zboží v hodnotě necelých sedmi tisícovek v obchodním domě Kmart.

Ve zmíněném řetězci si pořídil dva kávovary a sadu žárovek, nebyl však se zbožím spokojený, takže ho posléze vrátil. Jenže místo jednoho stroje na kávu byl v krabici basketbalový míč, zatímco ve druhé skončil starý opotřebovaný překapávač a ani žárovky nebyly tytéž. Balení působilo věrohodně, tudíž ho pracovník obchodu nekontroloval a na podvod se přišlo až později. Lippi svůj čin nepopírá, nicméně se nechal slyšet, že na vině je reklamační oddělení, které zanedbalo kontrolu zboží.

TIP: Triky ze staré školy: Seznamte se s pěticí vypečených podvodníků

Bohatých lidí, kteří mají na svědomí, vzhledem ke svému majetku drobné krádeže, je celá řada. Hollywoodská herečka Winona Ryderová v roce 2002 v obchodu v Beverly Hills ukradla oblečení v hodnotě 5 000 dolarů. Herečka Lindsay Lohanová musela jít na veřejně prospěšné práce a speciální kurz poté, co si v roce 2011 z obchodu chtěla odnést bez placení náhrdelník za 2500 dolarů. A známý britský kuchař Antony Worrall Thompson byl v obchodě přistižen při krádeži cibulí, sendviče, sýra a vína.

Završení výběrového řízení mělo nováčkům přinést nezapomenutelný zážitek. Obzvláště přísaha příslušníků Verfügungstruppe se vyznačovala mystickou atmosférou. Na rozdíl od přísahy Allgemeine-SS se konala opět 9. listopadu a za Hitlerovy přítomnosti, navíc ve večerních hodinách a na „posvátných“ nacistických místech v Mnichově. Ceremoniál osvětlovaly pochodně symbolizující mučedníky pivního puče. Rituál umocňoval pocit spojení mezi zbožšťovaným vůdcem a jeho služebníkem. Jeden ze svědků vzpomínal: „Nádherní vážní mladíci s dokonalým vystupováním. Elita. Slzy se mi draly do očí, když tisíce mužů sborově odříkávaly za svitu pochodně přísahu věrnosti. Znělo to jako modlitba…“ 

Stát ve státě 

Po složení přísahy esesman splynul s bratrstvem, které v sobě mísilo středověké mýty, germánské tradice a romantické kulty, feudální zvyklosti, sektářství i požadavek podřízení vůči Hitlerovi a třetí říši. Tuto podřazenost vyjadřoval též povinný závazek řídit se Himmlerovým sňatkovým rozkazem z prosince 1931. Reichsführer zde příslušníkům Schutzstaffel nařizoval, že se smějí oženit pouze při dodržení přísných zdravotních a rasových kritérií SS.

Předchozí část: Hledání identity Himmlerova černého řádu: Německé jednotky SS (1)

Aby podtrhl výlučnost černého řádu, vybavil Himmler jeho členy řadou privilegií. Esesmani kupříkladu přestávali podléhat civilním i vojenským soudům a spadali výhradně pod jurisdikci SS. V jejím čele stál Obergruppenführer Paul Scharfe, který výmluvně popsal důvody této výlučnosti: „Příslušník SS zaujímá vůči obyčejnému členu strany zvláštní postavení už proto, že se zavázal hájit hnutí a jeho vůdce v případě potřeby i obětováním života.“ S esesáky nesmělo být dokonce vedeno ani stranické disciplinární řízení. Těmito opatřeními činil Himmler Schutzstaffel stále méně závislou na berlínské vládě – SS se stávaly státem ve státě s vlastním výkonným aparátem i vojskem.

S nádechem romantismu 

S pragmatickými opatřeními ostře kontrastovala některá absurdní ustanovení, která Reichsführer zaváděl ve snaze přiblížit Schutzstaffel rytířským řádům či aristokracii. Na Himmlerův popud měl každý esesman mimo jiné právo hájit svou čest v souboji. S pedanterií sobě vlastní sepsal šéf SS pro tyto příležitosti obsáhlé instrukce. Pokud jeden člen bratrstva urazil jiného, měl poškozený ve lhůtě od tří do 24 hodin požádat protivníka o zadostiučinění či vysvětlení. Když tak nactiutrhač neučinil, měla za ním protistrana vyslat prostředníka – ideálně osobu stejné hodnosti jako viník.

Úkolem prostředníka bylo dohodnout pravidla souboje a volbu zbraně. Pouze ve výjimečných a přesně definovaných případech umožňoval předpis výzvu k souboji doručit písemně formou doporučeného dopisu. Himmlerova slabost pro romantická gesta vedla též k povolení sebevraždy coby čestného řešení obtížné životní situace. Můžeme dokonce hovořit o rituálním trestu smrti sebevraždou podobně jako v kultuře japonských samurajů. I tentokrát Himmler proces ošetřil obšírnými pravidly.

Byrokratičnost „asistované sebevraždy“ dokládá případ jistého Obersturmführera Johannese Bucholda, jehož SS odsoudila k smrti za zneužívání podřízených (přesný důvod obvinění se nedochoval). Pověřený úředník o události v červnu 1943 napsal: „Oznámil jsem Bucholdovi Himmlerův rozkaz a dal mu do cely na šest hodin pistoli s jedním nábojem. Zmínil jsem, že má možnost se sám vypořádat se svými zločiny. Pak jsem celu opustil.“ Po chvíli skutečně třeskl výstřel a Reichsführer následně stanovil, jak s ostatky naložit: „Buchold odčinil své činy smrtí a tělo bude vydáno rodině. Náležitosti pohřbu musejí být obstarány tak, jako by padl v boji.“ 

Insignie moci 

Podobná pravidla však nečekaným způsobem podrývala Himmlerovu snahu o výlučnost důstojníků SS. Čestná smrt či vlastní soudnictví byly náhle dostupné kterémukoliv příslušníku, což přinášelo až přílišné rovnostářství. I řadovým esesákům se totiž dostávalo výsad, jimž se kdysi těšili jen důstojníci šlechtického původu. Himmler pocítil potřebu oddělit vrstvu velitelů od zbytku řádu a inspiroval se přitom zvyklostmi svobodných zednářů. Elita v elitě – nejvyšší činitelé Schutzstaffel – měla obdržet čestné hodnosti i působivé insignie.

Dokončení: Německé jednotky SS: Hledání identity Himmlerova černého řádu (3)

Tu nejnižší představoval stříbrný prsten s umrlčí lebkou, jenž původně příslušel výhradně staré gardě z dob pivního puče. Jenže počet členů SS lavinovitě rostl, a tak Himmler rozšířil okruh možných držitelů prstenu na esesmany s číslem legitimace do 10 000. Ani to nestačilo a roku 1939 se jeho majitelem stal už prakticky každý výše postavený velitel, jenž působil ve funkci minimálně tři roky. Význam původních veteránů totiž upadal a moc přecházela do rukou mladších a racionálněji smýšlejících mužů.

Malá, ale cílevědomá společnost s novozélandskými kořeny Rocket Lab zaznamenala další významný úspěch, tentokrát brzy po předešlém startu. Po pěti týdnech se jim opět podařilo úspěšně vypustit nosnou raketu s nákladem tří experimentálních satelitů US Air Force na misi, kterou si u nich objednalo americké ministerstvo obrany. Šlo o v pořadí pátý start rakety Electron s nákladem na oběžnou dráhu.

Jejich malá a relativně levná nosná raketa Electron odstartovala 2. května 2019 v šest hodin odpoledne místního času z kosmodromu Rocket Lab Launch Complex 1 na novozélandském poloostrovu Mahia. O méně než hodinu později již byly dva cubesaty a jeden větší satelit na požadovaných oběžných drahách. Tuto misi Rocket Lab uvádějí, jak je jejich zvykem, pod poetickým označením. Tentokrát se jmenuje „That's a Funny Looking Cactus“ (česky „To je legrační kaktus“), což prý souvisí s testy kosmických technologií na základně Kirtland Air Force Base, v pouštní krajině Nového Mexika.

Rekordní náklad rakety Electron

Všechny tři satelity, tedy cubesaty SPARC-1 a Falcon ODE a větší satelit Harbinger dohromady vážily 180 kilogramů. Jde tedy zatím o nejtěžší náklad, jaký 17-metrová nosná raketa Electron zatím dopravila do vesmíru. Maximální možný náklad pro let na nízkou oběžnou dráhu by přitom pro tuto malou nosnou raketu měl být asi 225 kilogramů.

TIP: Rocket Lab úspěšně vypustili raketu Electron s nákladem cubesatů

Úkolem cubesatu SPARC-1 (Space Plug-and-Play Architecture Research Cubesat-1) je testovat extrémně malou avioniku pro satelity a další podobná zařízení. Cubesat Falcon ODE (Falcon Orbital Debris Experiment) poslouží odborníkům k testování pozemních systémů pro sledování vesmírného odpadu. Větší satelit Harbinger postavila společnost York Space Systems a představuje experimentální komerční systém.