Čajovníky i mnohé další druhy rostlin, z nichž se vyrábějí čaje, se pěstují na plantážích. Tam se pochopitelně setkávají s rozmanitými organismy, včetně velkého počtu druhů členovců. Taková setkání mívají následky, především pak v podobě biologického materiálu, jehož malá množství ulpívají na pěstovaných rostlinách.

Henrik Krehenwinkel z německé Trevírské univerzity a jeho kolegové prozkoumali „genetické duchy“, tedy stopy cizorodé DNA, ve vzorcích čajů, které si opatřili v obchodech s potravinami. Podařilo se jim detekovat environmentální DNA (eDNA) úctyhodných 1 279 druhů členovců. Genetické otisky ve vzorcích byly velmi pestré. Každý z nich obsahoval DNA minimálně 200 různých druhů členovců, přičemž největší rozmanitost zastoupené eDNA vědci identifikovali v zeleném čaji.

„Celkem jsme získali DNA 3 264 různých členovců, představujících 3 třídy, 22 řádů, 281 čeledí, 1 068 rodů a 1 279 druhů, zahrnujících býložravce, predátory, parazitoidy a detritivory,“ uvádějí autoři studie publikované v magazínu Biology Letters.

Genetický koktejl v čaji

Při vychutnávání lahodného nápoje nejspíš neočekáváme, že vlastně konzumujeme genetický koktejl. Není ale žádný důvod ke znepokojení. Ve skutečnosti by podobně dopadla řada dalších druhů potravin, které se vyrábějí srovnatelným způsobem – pěstováním na farmě. I na nich bychom nalezli spoustu DNA cizího původu a to nejen členovců.

TIP: Na stopě neviditelných predátorů: Žraloky prozradila DNA ve vodě

Vědci zdůrazňují, že jejich cílem rozhodně nebylo odrazovat od pití čaje a dalších „přírodních“ produktů. Zajímalo je, zda je možné využít sušený rostlinný materiál k výzkumu DNA dalších organismů. „DNA členovců v sušených rostlinách je nečekaně stabilní,“ popisují autoři studie. „Z herbářů a dalších zdrojů starých sušených rostlin se teď mohou stát genetické archívy, v nichž bude možné studovat DNA již dlouho mrtvých členovců.“

Kručení v břiš je zcela přirozený důsledek trávicího procesu, při němž se pozřená potrava díky peristaltickým stahům trávicí trubice převaluje, míchá a posouvá dál.

Protože při jídle spolykáme i určité množství vzduchu, vznikají v žaludku plynové bubliny, načež se uvolňují a pronikají ven za doprovodu charakteristického zvuku. Dochází k tomu, ať je orgán právě plný, či prázdný; ve druhém případě jsou však zvuky hlasitější, proto se může zdát, že se kručení objevuje ve chvílích hladu.

TIP: Obnova kyslíku, nebo varovný signál: Proč lidé zívají?

Dohromady se v našich útrobách nacházejí až dva litry plynů, pokud však spolykáme vzduchu příliš – například ve stresu, kdy řada lidí dýchá ústy – pomůže si trávicí trakt často kromě kručení i reflexivním říhnutím.

Znáte kultovní Klub rváčů Davida Finchera? Ano, všechno se v něm obrátí v happy end: Snímek nekončí explozemi a úplným rozvratem společnosti, ale policie naopak úspěšně zasáhne, vůdce strašlivé konspirace zatkne, zavře ho do psychiatrické léčebny a pak všichni žijí šťastně až do smrti. Ani ve finále Nespoutaného Djanga nedošlo ke krvavé přestřelce a například Zkrocená hora od tchajwansko-amerického režiséra Anga Leeho vůbec neexistuje, i když získala řadu ocenění. 

Že si uvedené snímky pamatujete poněkud jinak? Pak vězte, že se takto představily divákům v Číně, proslulé neúprosnými cenzory, kteří se nebojí stříhat, přepisovat, a dokonce ani vizuálně upravovat. A proč se Hollywood nechá dobrovolně cenzurovat? Jako vždy za tím stojí peníze: Lidová republika představuje po Spojených státech druhý nejvýdělečnější trh světa. 

Pověry, láska a hereze 

Cenzura filmů je v Číně skoro stejně stará jako médium samo: První úřad, který se zabýval usměrňováním kinematografie, vznikl už v roce 1911 a jeho cílem bylo vyhledávat snímky s „obscénními výjevy“, za jejichž promítání pak biografům odebíral licence. Za Čínské národní strany, která nastoupila v roce 1919, se zakazovaný obsah rozšířil. Promítat se nesměly například filmy propagující křesťanství, protože prý měly na společnost negativní dopad. Zapovězeny byly také záběry s únosy či fyzickými projevy lásky. Díla žánrů wu-sia a šen-kuej, opírající se o bojové scény, božstva, monstra a legendární válečníky, zas vládě vadila kvůli podněcování myšlenek k rebelii či „šíření pověr a nevědeckého myšlení“.

V roce 1930 Čína cenzuru filmů uzákonila a pro potřeby vymáhání trestů stanovila kategorie závadného obsahu: Zakázány byly snímky, jež poškozovaly hrdost čínského národa, vybočovaly ze stranické doktríny, narušovaly dobré mravy či veřejný pořádek anebo podporovaly pověrčivost. Daná pravidla se stala pomyslným základem, který se v průběhu 20. století dočkal drobných změn a následně se pozvolna rozrůstal. V roce 1983 už se například zakazovaly také filmy, jež by občany podporovaly v páchání nezákonné činnosti nebo v popírání zásluh významných osobností. Současný zákon upravující to, co je a není na stříbrném plátně přípustné, platí od roku 2017. A místy zahrnuje natolik obecné formulace, že s trochou snahy by mohly úřady do některé z osmi problematických kategorií „napasovat“ takřka každý snímek.  

Pýcha národa 

O vymáhání pravidel se stará speciální výbor, který posuzuje vhodnost díla pro čínský trh a na základě toho uděluje licence k promítání. Pokud film, seriál nebo obecně audiovizuální médium povolení nedostane, nejenže se v Číně neobjeví na plátnech ani v televizi, ale nesmějí ho streamovat ani digitální distribuce. Ne vždy však situace dospěje k celkovému zákazu jako u zmíněné Zkrocené hory, pojednávající o životě dvou homosexuálních kovbojů na americkém venkově. Láska stejného pohlaví je v Číně za hranicemi tolerance. V Leeho snímku se ovšem jedná o stěžejní motiv, který se jednoduše vypustit nedá, a tak si čínští diváci romantické drama zkrátka vychutnat nemohli. Když ovšem režisér získal za svůj počin Oscara a řadu dalších cen, státní zpravodajství se k jeho práci pokrytecky přihlásilo a označilo ho za „hvězdu čínské kinematografie i pýchu národa“. 

Mnohem běžněji se stává, že komise objeví problémy a filmy následně doznají změn. Postará se o ně buď samotné produkční studio, nebo čínská distribuce. Proslulá scéna z Titanicu, v níž Leonardo DiCaprio maluje polonahou Kate Winsletovou, je v čínské verzi „ořezaná“ tak, aby nebylo vidět hereččino poprsí. V Mission: Impossible III se zas Tom Cruise prohání po šanghajských střechách, kde se suší spodní prádlo. Čínským cenzorům však takové nahlédnutí do soukromí občanů velmoci přišlo urážlivé, a z filmu tak nakonec zmizelo šest minut záběrů. 

Kdo určuje pravidla?

Snímek Obchodník se smrtí, který zpracovává osudy cynického distributora zbraní, obsahuje tolik pro Čínu kontroverzních scén, že se stopáž stříháním zkrátila o celou půlhodinu a změny se nevyhnuly ani vyznění konce: V původní verzi má Nicolas Cage proslov, v němž nastíní, jak je vlastně politický systém zkorumpovaný. Následně jej zákulisní hráči propustí z vězení, aby se k obchodu se zbraněmi vrátil. Pro čínský trh ovšem dospěl projev jen do poloviny, dokud se dá ještě chápat tak, že hrdina lituje svých činů, před soudem se přizná a zbytek života stráví za mřížemi. Jinými slovy, v Číně zvítězí naivní spravedlnost.

Řada hollywoodských snímků však prochází autocenzurou už před natáčením. Dřív totiž vstupenky z amerických kin představovaly hlavní finanční hybnou sílu tamního filmového průmyslu. Jenže nástup streamovacích služeb a pirátství prodeje značně oslabily, zákazníci v USA už nestačili, a při natáčení se proto musely začít brát mnohem větší ohledy na požadavky zahraničních odbytišť. Lidová republika přitom od roku 2020 reprezentuje největší filmový trh, a není proto moudré si tamní cenzory znepřátelit. „Před natáčením si musíte dávat velký pozor, abyste si Čínu proti sobě nepoštvali. Víc než sedmdesát procent výdělků z prodeje vstupenek do kin pochází ze zahraničních trhů a bez Číny by hrozil masivní propad,“ vysvětluje Stanley Rosen, který na University of Southern California vyučuje politologii.       

Studená Severní Korea 

Natáčí se proto ve stínu cenzurních požadavků a jako dobrý příklad slouží snímek Mulan, který vznikl coby adaptace stejnojmenného animovaného filmu: Kvůli čínským restrikcím z něj zmizel zlatý drak Mu-šu, jedna z nejoblíbenějších postav původní verze, a místo jednoho hlavního padoucha se objevili dva, protože tak to má prý čínské obecenstvo raději. Polibek mezi Mulan a jejím přítelem se musel vynechat, i když ho herci natočili, a změn bylo mnohem víc. Nakonec Čína snímek stejně zakázala, protože ho zpravodajské portály zmiňovaly ve spojitosti s porušováním lidských práv, k němuž v zemi dochází. 

TIP: Strana, vlast a národ: Čínská vize výchovy občanů budoucnosti

V případě filmu Rudý úsvit: Nová krev byla situace ještě bizarnější. Remake klasiky z roku 1984, v níž Sovětský svaz spustí invazi do Ameriky, se už při natáčení potýkal s řadou potíží. Když se ovšem lidová republika dozvěděla, že původní sovětskou hrozbu nahradila právě Čína, strhl se mediální poprask a novinové titulky hlásaly: „USA předělávají film o studené válce, aby démonizoval Čínu!“ Produkční společnost MGM následně ve strachu z cenzury zavelela, že se veškeré odkazy na asijskou velmoc musejí pozměnit, a novým agresorem se měla stát Severní Korea. MGM proto povolala na pomoc hned pět týmů zabývajících se speciálními efekty, které pak celý snímek sekundu po sekundě procházely a měnily veškeré vlajky, pamětihodnosti nebo obecně čínskou symboliku za severokorejskou. Akční film s Chrisem Hemsworthem však nakonec v ČLR stejně nevyšel, kritika ho rozcupovala a výdělek nepokryl ani náklady. 

Přístavní městečko Lunenburg leží v kanadském Novém Skotsku na poloostrově Fairhaven, na západní straně zálivu Mahone Bay. A patří k nejlepším příkladům koloniální architektury podle britského vzoru v Severní Americe.

Ve vesnici Mikmaků

Na místě dnešního Lunenburgu se kdysi nacházela vesnice Mirligueche obývaná indiány kmene Mikmak a potomky francouzských katolíků, kteří tam přišli počátkem 17. století. Podle sčítání lidu z roku 1688 měla osada pouhých 21 obyvatel: deset Evropanů a jedenáct Mikmaků. Roku 1749 však Britové vesnici srovnali se zemí a na jejích ruinách začali budovat nové město: o čtyři roky později se v něm usadili přistěhovalci z Německa, Švýcarska a Francie, kteří se do Nového Skotska dostali v rámci britského plánu kolonizace.

Podle britského plánu

Po Halifaxu budovaném od roku 1749 představuje Lunenburg druhé sídlo, jež vzniklo podle britského „modelového“ městského plánu. V rámci geometricky pravidelné výstavby rozdělovaly pravoúhlé ulice prostor do několika obytných a veřejných bloků: sedm hlavních, 12,5 metrů širokých ulic vedoucích od severu k jihu protínalo v pravých úhlech devět ulic širokých 12,8 metru.

Ve městě se dodnes zachovala řada dřevěných domů, přičemž některé pocházejí až z 18. století. Mezi památkami dominuje protestantský kostel sv. Jana z roku 1754, který je zároveň druhým nejstarším protestantským svatostánkem v celé Kanadě.

TIP: Red Bay: Kanadská osada sloužila jako největší evropská základna pro lov velryb

V letech 1752–1753 se v místě usídlilo víc než 1 400 německy mluvících protestantů a německé tradice a řeč se pak v městečku udržely nezvykle dlouho. V Lunenburgu a přilehlých oblastech dodnes uslyšíte zvláštní dialekt známý jako „lunenburská angličtina“, v němž se odráží němčina i anglické nářečí užívané v Nové Anglii.

Nejběžnějším onemocněním, které přenášejí klíšťata, je lymská borelióza. Jejími původci jsou bakterie rodu Borrelia  ze skupiny spirochet. Přenášejí ji dospělá klíšťata i jejich mladší vývojová stádia. Přenos borelií probíhá uvolňováním infikovaných slin klíštěte do těla hostitele během sání krve, a to po 24 hodinách od přisátí. Onemocnění lze ve většině případů zvládnout antibiotiky, může ale spouštět i velmi nepříjemné komplikace, včetně postižení nervové a kardiovaskulární soustavy, případně dlouhodobé následky.

Tým čínských odborníků nedávno zveřejnil v časopise BMJ Global Health studii s rozsáhlým záběrem, která zkoumala promoření touto záludnou chorobou v rámci celé planety. Během výzkumu čínští vědci zpracovali data z předchozích 89 studií. Jde o doposud nejrozsáhlejší a také nejnovější výzkum na toto téma. Výsledky nás příliš nepotěší.

Borelióza ve světě

Stopy infekce boreliemi v podobě protilátek byly nalezeny u 14,5 procenta lidí z téměř 160 tisíc testovaných po celém světě. Ze všech sledovaných oblastí planety nejhůře dopadla střední Evropa. Boreliemi tu bylo nakaženo zhruba 20 procent obyvatel. Nejvíce ohroženou skupinou jsou přitom středoevropští muži starší 50 let, kteří žijí na venkově. Následuje východní Asie s 15,9 procenty infikovaných, západní Evropa s 13,5 procenty a východní Evropa s 10,4 procenty. Nejnižší výskyt boreliózy byl objeven u obyvatel Karibiku, kde se s touto chorobou setkalo jen asi 2 procenta lidí.

TIP: Nová léčba brání chronickým projevům obávané lymské boreliózy

Špatnou zprávou je, že se podle autorů studie za posledních 12 let výskyt lymské boreliózy prakticky zdvojnásobil. Jako možné příčiny uvádějí delší a sušší léta v důsledku oteplování planety, přesuny živočichů a častější kontakty s domácími mazlíčky. S klíšťaty se nejčastěji dostávají do styku lidé, kteří jsou v pravidelném kontaktu se zvířaty, zejména pak se psy nebo ovcemi.

Rabi Löw byl mužem několika profesí. Především však byl „maharalem,“ tedy učitelem. Jeho učebnice se většinou nezachovaly – shořely při požáru pražského ghetta roku 1689, pouze víme, že pod jeho dohledem byla sestavena hebrejská gramatika pro děti a ještě jiné texty. 

Obdoba Komenského

V mnohém se podobal svému současníkovi, Janu Ámosi Komenskému. Když rabi Löw zemřel, bylo Komenskému 17 let. Dá se tedy přepokládat, že budoucí „učitel národů“ rabína znal. Osobně nejspíše ne, ale jistě o něm slyšel. „Rabbiho věhlas tehdy už daleko přesáhl hranice ghetta,“ píše historik Tomáš Pěkný ve své Historii Židů v Čechách a na Moravě. Jeho vliv přetrvával i na Moravě. Biskup jednoty bratrské Komenský se navíc údajně zajímal o osud Židů, studoval jejich dějiny a na Moravě prý okusil „uklidňující atmosféru synagog“. Je tedy pravděpodobné, že Löwovy názory mu nebyly neznámy.

Rabínovy pedagogické názory se náramně podobaly názorům Komenského. Učitel má podle nich při výkladu postupovat od známého k neznámému, od jednoduššího k složitějšímu. Vyučování má být názorné, je třeba užívat příkladů, ale i pohádek, příběhů spojených s tím, co děti už znají. Děti nemají učební látku memorovat, musejí pochopit její obsah a souvislosti. Látka má být roztříděna a předkládána podle věku dítěte. Ve třídě nemá převládat strach, ale atmosféry hry.

TIP: Škola hrou: Jak si představoval Komenský moderní vzdělávání?

Oba zdůrazňovali důležitost otázek, rabi je nazýval „přestupními stanicemi k poznání“, a také potřebu odměny. Všeobecná shoda mezi nimi ale nepanovala, rabi Löw byl zásadně proti soutěživosti (na rozdíl od Komenského). „Soutěživost svádí k pokušení radovat se z toho, že jsi lepší!“ Studovat se podle něj má „z lásky k moudrosti“.

Kolosální systém Abell 2146 se nachází v souhvězdí Severní koruny a dělí ho od nás přibližně 2,6 miliardy světelných let. Podle vědců představuje tento pozoruhodný systém výsledek srážky a následného splývání dvou kup galaxií. Srážky kup galaxií patří k nejvíce energetickým událostem ve vesmíru od Velkého třesku, i když na první pohled nejsou tak divoké, jak samotný vznik vesmíru.

Pozorovat detailnější jevy v tak vzdálených objektech je vždy komplikované. Tým astronomů, který vedla Helen Russelová z britské Univerzity v Nottinghamu, k tomu využil pozorování vesmírné rentgenové observatoře Chandra a pozemního optického teleskopu Subaru, který pracuje na Havajských ostrovech. Analýza těchto pozorování odhalila detaily nezměrných rázových vln srážky, která vedla ke vzniku systému Abell 2146.

Rázové vlny bez srážek částic

Astronomové vystopovali dvě rázové vlny, které procházejí tímto systémem. Každá z nich má průměr zhruba 1,6 milionů světelných let. Jde o bezkolizní rázové vlny, což by mohlo znít paradoxně, když vznikly v důsledku srážky kup galaxií. Srážka kup galaxií ale není, jako když se srazí dvě auta na dálnici.

Rázové vlny v systém Abell 2146. (foto: NASA/CXC/University of Nottingham/H. Russell, CC BY 4.0)

Kupy galaxií jsou sice nesmírné hmotné a tvoří je obrovské množství částic, ty jsou ale obvykle uspořádané jen velmi řídce. Když se kupy srazí, mají částice v mezigalaktickém prostoru nesmírně malou šanci, že se srazí s částicí z druhé kupy galaxií. Při tak obrovském počtu částic sice ke srážkám občas dochází, ale rozhodně to nestačí k vytvoření pozorovaných rázových vln.

TIP: Největší rázové vlny ve vesmíru se klenou přes 6,5 milionů světelných let 

Pro rázové vlny v Abell 2146 bylo klíčové, že mnoho částic v mezigalaktickém prostoru je elektricky nabitých. Rázové vlny se tak objevily díky tomu, že se tyto nabité částice „srazily“ s mohutnými magnetickými poli druhé kupy galaxií. Vznik rázových vln se zásadně podepsal na dalším vývoji srážky. Odvedly totiž ohromné množství energie obou kup a zpomalily je, takže kupy nepokračovaly dál na cestě vesmírem, ale splynuly do systému Abell 2146.

Sovětští konstruktéři neusnuli po představení T-55 na vavřínech a neustále přicházeli s novými nápady. V centru pozornosti se ocitl systém stabilizace hlavně, s nímž se sovětští tankisté seznámili u shermanů dodaných za války z USA. V roce 1951 vznikl STP-1 Horizont stabilizující hlaveň v horizontální rovině, který se úspěšně odzkoušel na Objektu 137G.

Předchozí část: Obrněný nezmar z východu: Nejpočetnější sovětský tank T-55 (1)

Další vylepšení

Další podnět vzešel z prozkoumání amerických M26 a M46, které Číňané ukořistili během korejské války a předali Sovětům. Šlo o ejektor hlavně, jenž snižoval množství spalin vnikající do věže. Na Objektu 137G se objevily i další novinky: zařízení pro brodění do hloubky 5 m, teleskopický zaměřovač TŠ-2A-22, infračervený periskop řidiče spřažený s infračerveným reflektorem, výkonnější radiostanice nebo účinnější chlazení motoru.

Stroj byl zaveden do výzbroje coby T-54A a produkce se rozeběhla v polovině 50. let. Obrněnec měly dostávat též armády dalších zemí Varšavské smlouvy, jenže kapacita sovětských závodů nestačila. Proto se T-54A vyráběly mimo jiné v Československu, kde mezi roky 1958–1966 vzniklo 2 490 kusů.

Pro jaderné bojiště

Zatímco STP-1 Horizont zvýšil pravděpodobnost zásahu za jízdy z 3 na 30 %, dvouosý stabilizátor STP-2 Cyklon ji ještě zdvojnásobil. Jeho instalací se zrodil T-54B, který roku 1957 nahradil „áčko“ ve výrobním programu. V následujících letech tank dostával další průběžná vylepšení, z nichž stojí za zmínku nový infračervený světlomet Luna L-2 s infračerveným zaměřovačem TPN-1-22-11.

Tato kombinace přinášela osádkám na svou dobu unikátní nástroj pro boj za úplné tmy, který západním obrněncům scházel. Celkem sjelo ze sovětských linek asi 24 750 T-54 všech verzí, ostatní země Varšavské smlouvy postavily 5 465 kusů a Číňané vyprodukovali přinejmenším 9 000 strojů s označením Typ 59.

Pokračování: Obrněný nezmar z východu: Nejpočetnější sovětský tank T-55 (3)

Ztracená antihmota

• Kam se poděla téměř všechna antihmota?

Odborníci předpokládají, že hmota a antihmota vznikly na samém počátku vesmíru, navíc prakticky ve stejném množství. Zároveň se ovšem dnes zdá, že kosmos, který dokážeme pozorovat, je téměř zcela tvořen hmotou, a nikoliv antihmotou. Kam se tedy veškerá antihmota poděla?

V současné době zvažují vědci dvě možnosti: Buď byla zničena v jediné sekundě po svém vzniku ve víru Velkého třesku, nebo se během zrodu a vývoje vesmíru z nějakého důvodu ocitla daleko mimo náš dosah. Prostor viditelný pro astronomy by se tak celý nacházel uvnitř zóny hmoty a o oblasti antihmoty bychom nic nevěděli.

První varianta, tedy zničení antihmoty bezprostředně po Velkém třesku, by mohla být důsledkem například původně jen nepatrné asymetrie mezi vlastnostmi částic hmoty a antihmoty. Týmy fyziků pracující na urychlovačích částic se nyní usilovně snaží zjistit, zda se popsaný scénář skutečně mohl odehrát.

Druhou zmíněnou možností se zabývají pokusy na vysoko letících balonech a v kosmickém prostoru, jako je například experiment AMS-02 neboli Alpha Magnetic Spectrometer. Tento pokusný modul pro částicovou fyziku je nainstalován na vnější straně ISS: Smyslem pokusu je pátrat po temné hmotě a také po antihmotě z počátků vesmíru mezi částicemi kosmického záření. 

Vesmírné zrychlovače

• Proč kosmické lodě v blízkosti Země zrychlují?

Již řadu let víme, že vesmírné lodě při průletu kolem Země z nejasných důvodů zrychlují. Spolehlivé vysvětlení nám chybí, možných odpovědí však existuje několik: Zahrnují například vliv odporu zemské atmosféry, slapové pohyby oceánu či hmoty uvnitř planety, ovlivnění elektrického náboje a magnetického pole lodi slunečním větrem, tepelné záření, rotaci Země nebo nějaký dosud nepopsaný fyzikální jev. Mluví se rovněž o halu temné hmoty, tedy o oblaku zatím neznámých částic, jenž by mohl naši planetu obklopovat.

Je také zvláštní, že tento fenomén – anglicky nazývaný „flyby anomaly“ – zmizel počínaje průlety kolem Země v roce 2005. Například evropská sonda Rosetta na cestě ke kometě 67P/Čurjumov–Gerasimenko nejprve při průletu kolem naší planety v březnu 2005 takové anomální zrychlení zaznamenala; zatímco v listopadu 2009 – kdy si vědci připravili velice přesná sledování dráhy automatu, aby zmíněnému jevu přišli na kloub – se již záhadné zrychlení neobjevilo. Nezaznamenala ho ani americká sonda Juno, která Zemi míjela v roce 2013 při cestě k Jupiteru.

Osudová přitažlivost

• Co vyvolává gravitaci?

Gravitace je jednou ze základních fyzikálních sil ve vesmíru. Všechno, co má hmotnost, má rovněž gravitaci, tedy přitažlivou sílu – hvězdy, planety i lidé. Velikost přitažlivé síly roste s blízkostí hmotného objektu a také s jeho hmotností: Gravitace Země udrží lidi a vše ostatní na povrchu planety; gravitace Slunce udrží Zemi a další tělesa naší soustavy na oběžné dráze. Matematiku gravitace popsal již v 17. století Isaac Newton. Einstein přišel před sto lety s tvrzením, že bychom měli gravitaci chápat spíš jako zakřivení časoprostoru.

Stále přitom nevíme, co je její podstatou ani zda existují nějaké částice – gravitony – jež by tuto sílu zprostředkovávaly. Netušíme, proč je gravitace mnohem slabší než ostatní základní síly: Například dětský magnet dokáže vyvinout větší elektromagnetickou sílu, než je síla gravitace celé Země. Záhadou také zůstává, proč je gravitace tak exaktně „vyladěná“ – její síla totiž přesně postačuje ke vzniku hvězd a galaxií, aniž by se vzápětí gravitačně zhroutily. 

Ztraceni v čase

• Jak velký je vesmír?

Určit skutečnou velikost vesmíru je velice obtížné. Důvod tkví především v tom, že hlavní metodou zkoumání a také měření kosmu je pozorování světla, tedy elektromagnetického záření. A světlo jako takové má svá omezení, například nepřekročitelnou rychlost. Existují tudíž oblasti, odkud k nám záření nestačilo doletět za celou dobu existence vesmíru. Tzv. pozorovatelný vesmír, který můžeme alespoň teoreticky spatřit astronomickými přístroji, je podle velmi přibližných vědeckých odhadů asi 250krát menší než celý kosmos; jeho objem se přitom rovná těžko představitelným 420 bilionům krychlových světelných let. 

Chladno ve vesmíru

• Je temná hmota horká, nebo chladná?

O temné hmotě nevíme téměř nic a dohadujeme se i o jejích základních vlastnostech. Pokud jde o její „teplotu“, mají vědci na mysli rychlost dosud neznámých částic temné hmoty. Částice tzv. studené temné hmoty – pakliže vůbec existují – se od doby, kdy byl náš vesmír starý přibližně rok, pohybují mnohem pomaleji než světlo. Částice horké temné hmoty by se naopak dodnes pohybovaly rychlostmi blízkými světlu.

Vědci se v současnosti kloní k názoru, že je temná hmota víceméně vlažná a že tvoří shluky, v nichž vznikají galaxie – včetně Mléčné dráhy. Řada odborných týmů se v rámci různých experimentů snaží objevit částice chladné temné hmoty. Možných kandidátů je víc, přičemž největší šance se přisuzují tzv. WIMPům (z anglického „Weakly Interacting Massive Particles“) neboli slabě interagujícím těžkým částicím. Zatím je však nikdo neobjevil.