Čína opět ukazuje, že se na jejím území ukrývají nevídané fosilní poklady. Tentokrát skórovali čínští paleobotanici, kteří před časem objevili celý fosilizovaný les, pokrývající plochu 250 tisíc čtverečních metrů. Pozůstatky prvohorního lesa byly objeveny na místech těžby jílu, poblíž Sin-changu (Xinhang) v západní části Číny.

Nejstarší známý les Asie rostl na tehdejším pobřeží, v období devonu, zhruba před 365 miliony let. Podle všeho ale nebyl příliš podobný dnešním vzrostlým lesům. Tvořily ho především stromové nebo spíše keřové plavuně, které dosahovaly výšek 3 až 8 metrů. Měly spíše jednoduché kmeny, který vyrůstaly z až překvapivě složité a propletené sítě kořenů a oddenků.

TIP: Tropy v Arktidě: Kamenný prales odkryt na norském Svalbardu

Devonské bažiny a lesy, jako byl tento, byly předchůdci rozsáhlých močálů a hlubokých lesů s velkými stromovými plavuněmi a přesličkami, které pokrývaly většinu planety v následujícím období karbonu. Právě v karbonských močálech se rodilo černé uhlí, které po stovkách milionů let pohánělo průmyslovou revoluci.

Alfred Wegener byl německý meteorolog a geolog, ale také astronom a geofyzik, který se narodil v Berlíně v roce 1880. V roce 1912 předložil na valné hromadě Jednoty geologů ve Frankfurtu úvahu o soustavném posouvání kontinentů. A způsobil tím skandál. Ještě během jeho výkladu odborní kolegové vyskakovali a horlivě diskutovali nad nesmyslností Wegenerovy vize. Ten svůj objev postavil hlavně na nálezech tehdy hojně publikovaných zkamenělin fauny a flóry, identických na rozdílných kontinentech. 

Původní euforii z objevu brzy vystřídalo tvrdé vystřízlivění. Vědci odmítli byť jen připustit, že by na jeho teorii mohlo být něco pravdy, a ve svých urážkách byli skutečně vynalézaví: Wegener se od svých vědeckých kolegů dozvěděl, že jeho objev je „sen velkého básníka“, on sám „člověk stižený motolicí, co blouzní v horečce“ a jeho bádání se koneckonců „provádělo nevyhovujícími prostředky“.

Průkopník nové teorie se však s názory kolegů nehodlal smířit a svoji práci Vznik pevnin a oceánů, kde mimo jiné hovoří o takzvaném Urkontinentu neboli jednolitém prapředkovi všech kontinentů (dnes známému jako Pangea), publikoval v průběhu následujících let celkem čtyřikrát.

Od nepřejícných kolegů geologů si také jezdil odpočinout na expedice do dalekého Grónska, kde se zabýval zkoumáním polární cirkulace vzduchu. Poslední expedice v roce 1930 se mu však stala osudnou – zahynul při návratu od skupiny svých spolupracovníků, kterým vezl zásoby.

TIP: Pokrok lemovaný omyly: Rozpínající se Země a další překonané teorie

K teorii kontinentálního driftu se vrátil až koncem padesátých let anglický experimentální fyzik Patrick Blackett (1897–1974) a nakonec jí daly za pravdu až geologické objevy v šedesátých letech. Teprve tehdy byl Wegener uznán za otce jedné ze zásadních vědeckých revolucí dvacátého století.

Hlavní cíl operace s krycím názvem Biting představoval radar Würzburg, jehož klíčové součástky měli výsadkáři ukořistit a dopravit do Anglie. Pokud by to okolnosti dovolily, velení požadovalo zajetí obsluhy radaru či pořízení fotografií celého zařízení. Pro splnění úkolu měli Frostovi muži k dispozici pouze lehké zbraně – samopaly Sten a několik kulometů Bren. 

Předchozí část: Nájezd na Bruneval: Britská speciální operace Biting (1)

Radar i zajatci

Celý výsadek byl rozdělen do pěti skupin pojmenovaných podle významných britských admirálů, z nichž každá měla odlišný úkol. Největší z nich, „Nelson“, měla dobýt a zabezpečit pláž nutnou pro evakuaci po splnění úkolu. Deset mužů skupiny „Drake“ bylo určeno k odražení očekávaného protiútoku z komplexu budov severně od radaru. „Hardy“ pod velením samotného Frosta dostala na starost vilu jen pár desítek metrů od Würzburgu, o nějž se měl postarat „Jellicoe“. Poslední „Rodney“ pak po dopadu měla zamířit na východ a připravit se na případný protiútok z tohoto směru. 

Ráno 24. února si parašutisté přichystali osobní výstroj a výzbroj, pečlivě zabalili kontejnery a znovu si připomněli primární a sekundární úkoly. Po obědě následoval odpočinek, a když si vojáci vypili nezbytný čaj, přichystali se k cestě na letiště. Tou dobou také přišel rozkaz od generálmajora Browninga, že se akce pro špatné počasí odkládá o 24 hodin. Frostovi muži se proto vybalili a nervózně očekávali další den.

Neklidné přešlapování

Ten proběhl podle úplně stejného scénáře včetně opětovného posunutí operace. Také 26. února všichni zbytečně přešlapovali u náklaďáků, ale o den později už se dočkali. Kolona vozů vyrazila na letiště, kde parašutisté přestěhovali kontejnery na paluby whitleyů. Těsně před odletem se všichni vyrovnali podél letištní plochy a ulevili si, což bylo vzhledem k množství vypitého čaje a dlouhému letu nezbytné. V noci z 27. na 28. února zamířilo nad okupovanou Evropu mnohem více britských letadel, než bylo k přepravě 120 parašutistů nezbytné.

Několik strojů RAF zamířilo k Le Havru, aby podniklo diverzní nálet na tamní letiště a vlakové seřadiště. Hustá protiletadlová palba, kterou Němci proti královským letounům spustili, zasáhla také tři bombardéry Whitley přepravující parašutisty, naštěstí však šlo jen o lehká poškození a nikdo nebyl zraněn. Krátce před půlnocí zachytila blížící se whitleye ve vzdálenosti asi 30 km také obsluha Würzburgu a v domnění, že se blíží bombardování radaru, vyhlásila poplach. Místo bomb však po několika minutách dopadli do okolí nedaleké vesničky Bruneval výsadkáři. 

První problémy 

Jakmile většina parašutistů přistála na zemi, opět rozepínala poklopce a rychle si po dlouhé cestě ulevila. Teprve poté muži zamířili na shromaždiště, kde major Frost ke své hrůze zjistil, že mu chybí polovina skupiny „Nelson“ pod velením poručíka Charterise. Tu totiž bombardéry vysadily tři kilometry jižně od plánovaného místa dopadu. Velitel proto rozkázal kapitánu Johnu Rossovi, aby ještě chvíli počkal na případné opozdilce a pak se zbývajícími muži splnil „Nelsonův“ úkol.

Dokončení: Nájezd na Bruneval: Britská speciální operace Biting (3)

Mezitím jižně od Brunevalu shromáždil Charteris dvě desítky mužů a pokusil se zorientovat. Později na nezáviděníhodnou situaci vzpomínal: „Nemyslím si, že existuje horší pocit než zjistit, že jste na území nepřítele, ale netušíte, kde přesně. Pak jsem spatřil další letadlo a najednou mi bylo jasné, kterým směrem jít.“ Charteris si dobře uvědomoval, že na jeho mužích závisí úspěch evakuace, a tak vsadil vše na jednu kartu. Seřadil své výsadkáře na nedaleké cestě a rychlým pochodem zamířili k severu.

Strmé skalní stěny, ostře zařízlé rokle či údolí představují pro rovery, jakým je například marsovský Curiosity, v podstatě nepřekonatelnou překážku. Inženýři americké NASA proto vyvíjejí nové typy robotů pro efektivnější průzkum vesmírných těles.

V Laboratoři tryskového pohonu NASA postavili robota jménem LEMUR (Limbed Excursion Mechanical Utility Robot), který byl původně určený k opravám na Mezinárodní vesmírné stanici. Jeho tvůrci teď LEMURa testují dál a využívají své zkušenosti k vylepšování technologií a vývoji dalších typů robotů pro průzkum na Marsu i dalších slibných tělesech Sluneční soustavy.

Robotický horolezec

V letošním roce vyrazil LEMUR na terénní testy v atraktivním a zároveň velmi drsném prostředí kalifornského Údolí smrti. Robot tam lezl po skalách a testoval možnosti svého unikátního pohonného a pohybového systému v obtížném terénu. Během testů LEMUR rovněž pátral po prastarých prvohorních fosiliích, jaké se v Údolí smrti vyskytují. Tím operátoři simulovali pátrání po cizím životě na vzdálených světech.

TIP: Autonomní rover NASA objevoval život v chilské poušti Atacama

Robot LEMUR se pohybuje pomocí čtyř končetin. Každá z těchto končetin nese 16 prstů a na každém z prstů jsou stovky malých háčků, díky nimž se končetiny robota udrží na strmých skalních stěnách a srázech. Robot je vybavený umělou inteligencí, která pečlivě zkoumá terén a vybírá pro šplhajícího robota nejvhodnější trasu.

Římská říše ve třetím století před naším letopočtem ještě netvořila mocné impérium ovládající prakticky celý tehdejší známý svět. Říše se rozkládala na území Itálie a části řeckých měst. Co víc, dokonce měl Řím konkurenta, velké a slavné město Kartágo. Každý věděl, že válka mezi oběma rivaly musí dříve nebo později vypuknout, protože pro dvě ambiciózní mocnosti nebylo ve Středomoří dost místa, a také že bude Řím stát mnoho sil, aby své ambice prosadil. 

Velkou zkouškou římské síly se stal právě Hannibal a jeho legendární tažení z třetího století před naším letopočtem. Dojem hrozby a nepředvídatelného, obávaného soupeře zanechal nejen smělým plánem přechodu přes Alpy. On ohrozil i samotný Řím.

Z té doby se také zachovala okřídlená latinská fráze „Hannibal ante portas“ neboli „Hannibal před branami“. Nejedná se jen o suché konstatování (protože Hannibal nakonec k obléhání samotného města nepřikročil, neměl na to prostředky), ale o výkřik plný hrůzy. Hannibal svým troufalým činem rozpoutal mezi římskými občany děs, a i když válku nakonec nevyhrál, z mnoha bitev vyšel jako vítěz – a jako varování, že ani Řím není všemocný... 

Jak se zrodil hrdina?

Hannibal se narodil jako nejstarší ze tří synů a dvou dcer generála Hamilkara v Kartágu, i když většinu života prožil mimo město. Rodiče dbali na výchovu svých potomků a povolali tedy do města ze Sparty filozofa a učitele jménem Sosylos. Vždyť vzdělání, zkušenost a morálka vštípená příkladem byly hodnoty, které člověku už nikdy nikdo nemůže vzít.

A tak se Hannibal nejen vzdělal, ale také se naučil punštinu a řečtinu a později si osvojil i jazyky a dialekty, kterými se mezi sebou dorozumívali jeho vojáci. Hannibal se narodil do neklidné doby vzpour a válek. Nekonečná tažení, výboje, útoky i nutná obrana formovaly jeho neústupný charakter.  

Ve víru punských válek 

Války, které vedl Hannibalův otec, patřily mezi takzvané „punské“ probíhaly ve třetím století před naším letopočtem. Bylo jich několik a Řím a Kartágo během nich soupeřili o nadvládu nad Středomořím. A Řím byl úspěšnější. Nejenže zničil velkou část kartágské flotily, ale donutil svého poraženého protivníka také platit vysoké válečné reparace, a navíc římská vojska obsadila Korsiku a Sardinii. Ztráta strategických a bohatých ostrovů a lodí k tomu byla obzvlášť citelná, protože kartágská ekonomika stála na středomořském obchodu.

Srdnatý vojevůdce Hamilkar se pochopitelně nemohl smířit s pohledem na slábnoucí vlast. Podle římského historika Livia navštívil společně se svými syny chrám boha Baala, kde je přiměl odpřisáhnout věčnou nenávist vůči Římu. Hannibal cítil otcovu zášť vůči nepříteli a stejně jako on prahnul po pomstě. Jeho přísaha před bohem údajně zněla: „Přísahám, že jakmile mi to věk dovolí… ohněm a železem určím osud Říma.“ A protože se jednalo o posvátný slib, hodlal ho válečník rozhodnutý dodržet bojovat až do úplného konce, ať už by byl jakýkoliv. 

V Ibérii se Hannibal osvědčil jako velitel jízdy svého bratra Hasdrubala. Cvičil se v boji na koni i zblízka, studoval taktiku boje a nezapomínal přihlížet i diplomatickým jednáním a manévrům odehrávajícím se mimo bojiště. Římané, zaskočeni jeho úspěchy, si dávali velký pozor na to, aby se armáda, od níž se dalo čekat cokoliv, nespojila s jejich úhlavními nepřáteli – Galy. V roce 226 před naším letopočtem tak došlo k uzavření smlouvy, v níž řeka Ebro určovala hranici mezi kartágskou a římskou sférou vlivu. O pět let později byl Hasdrubal zavražděn jedním otrokem a teprve pětadvacetiletý Hannibal se stal velitelem hispánských území.

S jeho vojenskými úspěchy rostla chuť zkusit štěstí v dalších, a tak roku 219 oblehl spojenecké město Římanů Saguntum. Po osmi měsících, když byla jeho obrana prolomena, byli všichni obyvatelé zmasakrováni. Senát požadoval okamžité vydání zodpovědné osoby, vláda v Kartágu však tento požadavek rezolutně odmítla a Římané v mladém muži, který masakr nařídil, našli nového nepřítele číslo jedna.

Bitva u Kann

Druhého srpna roku 216 před začátkem letopočtu došlo k jedné z nejvýznamnějších bitev druhé punské války, v níž se Hannibal vyznamenal proti přesile natolik, že je jeho obléhací taktika dodnes vyučována na vojenských akademiích jako příklad dokonalé obkličovací bitvy. Ještě se dnes také říká „utrpět Kanny“, což odkazuje k porážce, kterou Římané utrpěli poblíž vesnice Kann v Apulii.

TIP: Tři největší nepřátelé Říma: Před kým se třáslo slavné impérium?

Toto vítězství ale stálo na počátku Hannibalovy prohry. Přestože se k jeho armádě přidali někteří dřívější římští spojenci a poddaní, římské postavení ve střední a severní Itálii se mu rozbít nepodařilo. Potenciál velkého triumfu vítězné bitvy zůstal nevyužit také proto, že se samotný kartágský senát obával Hannibalova mocenského vzrůstu. Vítězství tak vojevůdce slavil opravdu jen na poli válečném, na dlouhodobou politiku a konečný osud Kartága bitva zásadní vliv neměla.

Hannibal se musel kvůli řadě problémů (ne nejméně zásobovacím) z Itálie stáhnout zpět do Hispánie a do Kartága a Řím rázem převzal iniciativu. V roce 149 před naším letopočtem pak další válka, takzvaná třetí punská, přinesla kompletní zničení kartágské armády a také zkázu samotného hlavního města. 

Ohlušující rána, kouř vycházející ze septiku a záchodová místa roztříštěná na kousky. Tak dopadl zásah blesku poblíž rodinného domu na Floridě

Explozi záchodové mísy způsobil podle zprávy místní televize úder blesku do septiku ve městě Port Charlotte na západním pobřeží Floridy. Podle majitelky domu se záchod s rachotem rozpadl na stovky kusů, nikoho ale naštěstí nezranil.

TIP: Světové rekordy blesků: Nejdéle trvající blesk z Francie a nejdelší blesk z Oklahomy

Marylou Wardová řekla televizi WINK News, že blesk při bouřce zasáhl nádrž septiku. Podle instalatérské firmy došlo následně k výbuchu metanu unikajícího z fekálií. Drobná poškození jsou na domě patrná i v dalších místech. 

Americké společnosti SpaceX vyrůstá zajímavá konkurence v Číně. Čínská soukromá společnost Linkspace v těchto dnech úspěšně zvládla třetí test své vyvíjené opakovaně použitelné nosné rakety RLV-T5, se startem, letem do malé výšky a přistáním, aniž by byla raketa spojena kabelem se zemí.

Raketa Linkspace, která je vysoká 8,1 metrů, má průměr 0,65 metru a váží 1,5 tuny, se dostala do výšky 300 metrů. Celý let trval 50 sekund a raketa přistála na plošině s přesností na 0,07 metru. V předchozích dvou startech, které se odehrály v březnu a v dubnu, se raketa RLV-T5 dostala do 20, respektive 40 metrů.

Čínské opakovaně použitelné rakety

Nejnovější test proběhl v novém zařízení společnosti, které se nachází v provincii Čching-chaj, původně severovýchodní části historického území Tibetu. Podle dostupných informací pohání raketu RLV-T5 pět raketových motorů na kapalné palivo, tvořené etanolem a kapalným kyslíkem.

TIP: Čínská společnost LandSpace připravuje první start soukromé rakety

Linkspace by rádi v dohledné době dolétli do výšky 1 kilometru. Pak začnou testovat větší a výkonější model nosné rakety RLV-T6, která by měla dosáhnout výšky 100 kilometrů. Na rok 2021 plánují první test celého letu finální nosné rakety NewLine-1, která by měla být schopná dopravit 200 kilogramů nákladu na oběžnou dráhu ve výšce 500 kilometrů.

Při poslední volbě bylo zřejmé, že Masaryk se konce volebního období nemusí dožít. Jeho zdraví se i přes občasná zlepšení nadále zhoršovalo, a proto se rozhodl na funkci rezignovat. Vzhledem ke znehybnění pravé ruky bylo dokonce nutné vyrobit speciální razítko, jímž byly „podepisovány“ všechny dokumenty. Masaryka tato bezmocnost samozřejmě trápila a trval alespoň na tom, aby mohl symbolicky přiložit prsty na místo s podpisem. Z postu prezidenta nakonec odstoupil 14. prosince 1935. 

Nový prezident

O Benešovi hovořil Masaryk už od první poloviny dvacátých let. Samotná volba byla ale velice promyšlená a předcházelo jí mnoho schůzek a jednání Edvarda Beneše s politiky. Situace se komplikovala i tím, že 30. listopadu ohlásilo opoziční Národní sjednocení, že jako svého kandidáta postaví pětasedmdesátiletého Karla Kramáře. Nakonec k jeho kandidatuře nedošlo. Klíčový byl postoj agrárníků, nejsilnější politické strany první republiky.

Veřejnost se s Masarykovou vůlí abdikovat seznámila až 12. prosince 1935. O dva dny později, v pravé poledne, se v Lánech konal abdikační ceremoniál. Prezidentská volba se měla uskutečnit 18. prosince. O půlnoci na tento den vydala ČTK prohlášení vypracované po dohodě agrárníků a Bohumila Němce. Oznamovalo, že profesor Němec přijme kandidaturu v případě, že nalezne většinovou podporu u politických stran.

TIP: Kramář vs. Beneš v Paříži: Jak se projevil konflikt politiků na mírovém jednání?

Kdo vlastně byl Bohumil Němec? Český botanik, který působil začátkem dvacátých let jako rektor Univerzity Karlovy v Praze a senátor. Nikdy nepatřil k politikům, kteří by určovali stranický kurz, a těžiště jeho práce spočívalo v odborné sféře. Každopádně jako muž bezúhonný s vysokým morálním kreditem posloužil agrárníkům jako vhodný protikandidát proti Benešovi.

Němec byl ale natolik realista, že v den volby kandidaturu stáhl. Ze 440 platných hlasů bylo pro Beneše 340, 76 lístků bylo prázdných a 24 získal (i přes stažení kandidatury) Němec. Beneš byl zvolen tak vysokým počtem hlasů, jaký Masaryk nikdy nezískal. 

Magnetické pole Země je pro naši civilizaci životně důležité. Chrání nás před slunečním větrem a kosmickým zářením. Proto bychom měli co nejlépe vědět, jak funguje a jak se mění v průběhu času. Z geologického záznamu víme, že se magnetické pole naší planety občas převrátí a severní magnetický pól si prohodí místo s tím jižním. Během posledních 2,5 milionů let se to stalo několikrát. Naposledy došlo k plnohodnotnému a dlouhodobému přepólování přibližně před 780 tisíc lety.

Tak dávné události se dnes rekonstruují jen obtížně, i pokud jde o jejich samotné trvání. Bradley Singer z americké University of Wisconsin-Madison a jeho spolupracovníci použili k prozkoumání doby průběhu doposud posledního přepólování magnetického pole Země vrstvy lávy, která vyvřela právě v té době. V těchto vrstvách je patrné, jak bylo magnetické pole v dané době uspořádané. 

Přepólování za 22 tisíc let

Vědci se doposud domnívali, že se zemské magnetické pole převrací relativně rychle, přibližně v časovém úseku 1 000 let. Singerův tým ale vyčetl z vrstev lávy, že se nejmladší převrácení našeho magnetického pole odehrálo v průběhu 22 tisíc let, tedy podstatně pomaleji, než jsme si doposud mysleli.

TIP: Kdy dojde k další výměně mezi severním a jižním magnetickým pólem?

Pokud je přepólování Země skutečně takto pomalé, mohlo by to znamenat, že magnetický štít Země je v takovém případě oslabený nebo dokonce vyřazený z provozu po delší dobu. Zatím není úplně jasné, jaké má taková událost důsledky pro život na Zemi. Zřejmě nepůjde o nic extrémně dramatického, fosilní nálezy tomu totiž nenasvědčují. Mohl by to být ale velký problém pro naše technologie, které jsou citlivé na vesmírné záření.

Britská společnost Deliveroo, specializující se na rozvoz hotových jídel, představila nový koncept létající restaurace. Zájemcům nabízí dvacetiminutový let nad Londýnem spojený s konzumací jídla. První gastrolet si v minulých dnech vyzkoušeli vybraní novináři a několik šťastlivců z řad veřejnosti.

K vyhlídkovým gastroletům firma využívá vrtulník Roocopter One přičemž jedna cesta vyjde na zhruba 4 500 korun. K ceně je třeba připočíst náklady na samotné jídlo – to totiž nezajišťuje společnost Deliveroo a je ho nutné objednat před odletem od některé ze spolupracujících restaurací. Cenově tak služba nijak zásadně nevybočuje z cen vyhlídkových letů. Bonusem je možnost konzumace jídla a punc exkluzivity nové služby.

TIP: Oběd v rouše Adamově: Londýnská „nahá restaurace“ čelí ohromujícímu zájmu

Deliveroo, která v Británii funguje již od roku 2013, by ráda službu nabídla i v dalších velkých městech světa. Hovoří se zejména o Sydney, Hongkongu a Edinburghu. Zda koncept na trhu uspěje ukáže až čas, odborníci na reklamu v ní nicméně vidí spíše propracovanou snahu o propagaci hlavní náplně podnikání – tedy rozvážku jídel.