Prostor mezi hvězdami rozhodně není prázdný. Astronomové tam před časem nalezli dlouhé pásy organického materiálu nejasného původu, takzvaná difúzní mezihvězdná pásma (DIB, podle anglického diffuse interstellar bands). Teď byla tato pásma objevena i v okolí Sluneční soustavy, což vědce rozhodně překvapilo.

Sluneční soustava se totiž nachází v takzvané Lokální bublině, což je dutina v okolním mezihvězdném prostředí, která vznikla po explozi supernovy před několika miliony let. Její průměr je asi 300 světelných let a hustota hmoty je v Lokální bublině oproti standardnímu mezihvězdnému prostředí asi jen desetinová. Lokální bublina obsahuje horký plyn, jehož teplota dosahuje milionů stupňů Celsia. To by mělo být zcela nepříznivé pro běžné molekuly mezihvězdného prostoru.

Pásma organické hmoty

Jenomže molekuly, které tvoří pásma DIB, to očividně vydrží, což vědce udivilo. Vše nasvědčuje tomu, že pásma DIB mohou být tvořena většími molekulami a mohou být více stabilní, než jsme si doposud mysleli. Jinak by tak vysoké teploty v Lokální bublině nezvládla.

TIP: Je to oficiální! Americká sonda Voyager 2 vstoupila do mezihvězdného prostoru

Difúzní mezihvězdná pásma se nejlépe hledají s odstupem, u hvězd, které nejsou úplně nejblíže. Jacco van Loon z britské Keele Observatory a jeho spolupracovníci ale chtěli zjistit, jak je to s těmito útvary v okolí Sluneční soustavy. Když je skutečně objevili, tak by to mohlo mít dalekosáhlé důsledky pro naše představy o vzniku Sluneční soustavy. Zdá se totiž, že organický materiál v pásmech DIB je stejného původu, jako organický materiál v kometách. Pásma DIB možná přispěla ke vzniku života tím, že na Zemi dodala některé nezbytné ingredience. 

Winston Churchill se od samého počátku válečného působení ve vrcholném úřadě rozhodl, že zapomene na nepřátelství a osobní antipatie z předchozího období. Mnohá vysoce postavená místa svěřil svým dávným oponentům se slovy: „Pokud jde o mne, minulost je mrtvá. Nenávist si nechme pro společného nepřítele.“ 

V roli sjednotitele

K tomu patřilo i udržování dobrých vztahů se Spojenými státy americkými. Churchill už jako první lord admirality navázal korespondenci s prezidentem Franklinem Rooseveltem, který sice projevoval zájem o osud ostrovního království, ale musel ctít americkou neutralitu. To se začalo měnit v létě 1940, kdy britská armáda trpěla akutním nedostatkem výzbroje. Za první světové války se Churchill coby ministr zbrojní výroby bezprostředně přesvědčil o ekonomické síle USA a i tentokrát se nutnost materiální podpory ze zámoří zdála nevyhnutelná.

Po japonském útoku na Pearl Harbor se Churchill snažil Roosevelta přesvědčit o prvořadém významu porážky Německa. A skutečně získal jeho příslib spojenecké invaze v severozápadní Evropě při nejbližší možné příležitosti. Premiér věřil, že tato akce bude realizovatelná do konce roku 1942, ale nedostatek lodní tonáže potřebné pro gigantické přesuny, stejně jako nutnost udržovat velké armády v Africe a na Středním východě tomu zabránily. Spojenci odmítali vysadit na břeh malé síly a riskovat neúspěch, takže k vylodění v Normandii došlo až v červnu 1944. 

Síla psaného slova 

Celý svůj politický život byl Churchill přesvědčen, že jasná formulace názorů na papíře je příležitostí k ovlivnění názorových protivníků. Ne vždy byl úspěšný – například s výzvou zaslanou v květnu 1940 Mussolinimu, aby nepřijal závazek aktivního spojenectví Itálie s Německem. Italský ministr zahraničí Galeazzo Ciano sice označil jeho varování za důstojné a ušlechtilé, avšak duce, vzrušený možností využití Hitlerova útoku na Francii ve svůj prospěch, jej na vědomí nevzal.

Jindy se skrze dopis zaslaný ministru zahraničí Jósuke Macuokovi pokusil zamezit japonskému vstupu do války po boku Osy. Pošetilost takového kroku podpořil schválením náletu na Berlín právě v době jeho pobytu tam. Macuoka v protileteckém krytu poslouchal, jak se jeho německý kolega Joachim von Ribbentrop s jistotou vyjadřuje o porážce Británie za svistu pum vybuchujících nad jejich hlavami.

Velká trojka

Úspěšnější naopak byl v již zmíněné korespondenci s americkým prezidentem Rooseveltem. Churchillův dopis jej přesvědčil o naléhavosti situace a během roku 1940 postupně začaly loděpřivážet americké zbraně. Zámořská velmoc si ale nechala vše zaplatit. Za předání 50 starších torpédoborců potřebných pro protiponorkovou službu získali Američané do správy několik základen v západním Atlantiku, a co se peněz týče, Velká Británie splatila svůj válečný dluh až v roce 2006. 

Dokončení: Válečný vůdce Velké Británie: Buldok Winston Churchill (4)

Churchill kladl velký důraz také na osobní setkání. Hned v květnu 1940 se pokusil třemi návštěvami Francie povzbudit její vůli k pokračování v boji. Jednání s Rooseveltem proběhla celá řada, především ohledně přípravy společného postupu před konferencemi se Stalinem. Společně se Velká trojka sešla v Teheránu v listopadu 1943 a na Jaltě v únoru 1945. Jednání se sovětským diktátorem nebyla úspěšná, Churchill se svými snahami vymanit poválečnou střední Evropu ze sféry vlivu SSSR neuspěl. 

Koněpruské jeskyně jsou největší české krasové území! Nachází se v chráněné krajinné oblasti Český kras uvnitř návrší Zlatý kůň. Objeveny byly až v roce 1950, kdy se tady začal těžit vápenec. Výzkum odhalil třípatrový jeskynní systém dlouhý více než dva kilometry! O devět let později se celé území otevřelo pro veřejnost. 

Jeskyně krápníků i padělatelů

Ovšem historie o něm už dřív znala pár pověstí. Třeba o tom, že jednoho dne na vrcholu Zlatého koně malý pasáček pásl své stádo. Pojednou si všiml, že ze země stoupá kouř. Objevil díru ve skále, do které odvážně vlezl. Co našel? Zarostlého vousáče, který seděl na hromadě peněz! Dostal od něj pár minci. Za ně ale musel slíbit, že o muži nikomu nic nepoví. Pasáček ale samozřejmě všechno vyzradil hned, jak se vrátil do vesnice. Sousedi se sebrali a šli úchvatný poklad hledat. Jenže nic nenašli. Sebrali pasáčkovi jeho peníze a ještě mu nařezali! 

Legenda má ale zřejmě pravdivý základ. Vousáč totiž mohl být jedním z penězokazů. Jak prokázaly průzkumy v padesátých letech, jejich mincovna se v jeskyních nacházela v 15. století. Tajný vstup ze svrchního patra zakrýval před celým světem zploštělý okrouhlý kámen.

TIP: Tajemný hrad Třemšín: Skutečně ukrývá poklad mrtvých mnichů?

A jak Zlatý kůň přišel ke svému jménu? Nedaleko tohoto vrchu žila na hrádku neskutečně zlá a chamtivá paní. Tu nenechaly spát pověsti o velkém pokladu ukrytém ve zdejších skalách. Věděla, že strážný duch vydá jmění jen tomu, kdo má zlaté vlasy a železnou ruku. Nechala si proto v Praze vyrobit zlatou paruku a železnou rukavici a za jedné tmavé a bouřlivé noci vyjela na svém koni do skal. Země se rozestoupila a žena zmizela v podzemí. Jenže… když se ji později vydala hledat její služebná se svým milým, nalezli ji sice ve skalách, ale proměněnou na zlato. To byl trest za její lakotu.

Mladému páru ale duch neublížil. Právě naopak! Obdaroval ho pokladem, protože v jejich lásce se spojily dívčiny zlaté vlasy a mužova železná ruka! A na paměť zlaté podzemní „sochy“ byl vrch pojmenován Zlatý kůň!

Kanadská společnost JD Composites představila nový koncept ekologicky šetrného bydlení. Na jihovýchodním pobřeží Nového Skotska stojí jejich dům s celkovou výměrou 185 metrů čtverečních, postavený z 612 tisíc recyklovaných PET lahví. Technologický koncept JD Composites je zajímavý hned z několika důvodů – díky recyklaci šetří přírodu a PET láhve tak neskončí na skládkách, ve spalovnách nebo v oceánu. 

Odolá i extrémnímu hurikánu

Materiál je odolný vůči vlhkosti a plísním a vyniká i extrémní trvanlivostí. Patnáct centimetrů tlusté zdi poskytují výborné termoizolační vlastnosti a tím i úsporu při vytápění. Stavba je domu je mimořádně jednoduchá a také rychlá. Jednotlivé části jsou vyrobené předem a smontovány na místě. Stavba celého domu tak trvá jen několik dnů. 

Firma si také nechala svůj materiál otestovat kvůli odolnosti vůči hurikánům, které zejména v pobřežních částech Kanady a USA představují velkou hrozbu. Výsledky zkoušek ukazují, že materiál domu z PET lahví odolá větru o rychlosti přes 500 km/h.

Vzorový dům hodlá firma prodat, nějakou dobu jej ale bude pronajímat v prostřednictvím služby Airbnb.

TIP: Hurikány, bouře a tajfuny: Takhle vypadají největší pozemské superbouře z vesmíru

Přesné náklady na výstavbu vzorového domu firma nezveřejnila – odborníci je nicméně odhadují na 400 tisíc dolarů (v přepočtu tedy necelých 9 milionů korun). Na české poměry jde sice o relativně vysokou částku, v kanadských reáliích jde ale o částku v podstatě srovnatelnou se stavbou, při použití standardních materiálů.

Malý RNA virus coxsackie má celou řadu typů, které mohou u lidí vyvolávat rozmanitá onemocnění, včetně některých velice závažných, jako je například celková paralýza těla. Tento virus je například nejčastějším původcem dětské „nemoci rukou, nohou a úst“. A je také jedním z celé řady virů, které mohou způsobit rýmu.

Navzdory tomu, že virus coxsackie občas lidem škodí, by se teď mohl stát cenným spojencem v boji proti rakovině. Britští vědci totiž zjistili, že virus coxsackie CVA21 dokáže velmi účinně vyhledat a zlikvidovat buňky nejběžnější rakoviny močového měchýře. Vědci již uskutečnili první fázi klinických testů, během kterých aplikovali viry CVA21 pacientům s touto rakovinou močového měchýře přímo do měchýře, pomocí katetru. Výsledky jsou velmi slibné. Virus CVA21 nejen přímo likviduje buňky nádoru měchýře, ale také stimuluje imunitní systém pacienta, aby sám bojoval proti nádoru.

TIP: Nová strategie: Viry jako zbraň proti mozkovým nádorům

Neinvazivní karcinom močového měchýře (NMIBC) představuje nejčastější nádor měchýře a jeho léčba bývá dost obtížná. Obvykle zahrnuje různé chirurgické zákroky, chemoterapii a nově také imunoterapii. Navzdory pokroku v medicíně se tento nepříjemný nádor i po léčbě bohužel často vrací a nejčastěji postihuje věkové skupiny mezi 50. a 70. rokem života. Použití protinádorových, čili onkolytických virů, jako je právě CVA21, by tak mohlo situaci pacientů podstatně zlepšit.

NASA se vrací na Měsíc. V rámci tohoto úsilí připravuje nové technologie pro průzkum a pobyt na Měsíci. Takovou technologií je i malý robotický rover velikosti kufru, který postaví pro NASA americká Carnegie Mellon University (CMU) a společnost Astrobotic. NASA jim udělila kontrakt v hodnotě 5,6 milionů dolarů (asi 126 milionů Kč), který je součástí programu Lunar Surface and Instrumentation and Technology Payload (LSITP).

Rover se bude jmenovat MoonRanger a na Zemi by vážil přibližně 11 kilogramů. Na povrchu Měsíce by měl operovat autonomně na po dobu jednoho týdne pozemského času, do vzdálenosti kilometru od přistávacího modulu. Krátkou dobou mise by se MoonRanger měl vyhnout vražedně mrazivých nocím na Měsíci, které trvají vždy 14 dní a teplota během nich klesá až na mínus 170 °C.

Průzkum Měsíce s Moon Rangerem

MoonRanger by měl mít relativně jednoduchý a levný design. Nevejde se do něj zařízení pro přímou komunikaci se Zemí, takže bude muset fungovat do značné míry autonomně. MoonRanger každopádně musí samostatně zvládnout navigaci a průzkum terénu. Získaná data rover pošle na Zemi přes přistávací modul a stejnou cestou může dostat nové povely.

TIP: Překvapení: NASA zařízla projekt jediného lunárního robotického roveru

Co by měl MoonRanger na Měsíci dělat? V NASA počítají s tím, že bude vytvářet detailní 3D mapy terénu. Soustředit by se přitom měl na místa s možným výskytem ledu a na měsíční krátery i jeskyně, v nichž vy mohly vzniknout základny pro první kolonisty na Měsíci. Tvůrci roveru jsou přesvědčeni, že by MoonRanger mohl proměnit celý průzkum Měsíce.

První republika přinesla do postavení ženy celou řadu změn. Ženy získaly politická, pracovní i společenská práva rovnocenná mužům. Mohly studovat na všech vysokých školách, mohly se vdát a mít děti, a přitom zůstat ve veřejných a státních službách, získaly volební právo, a dokonce mohly být i voleny.

Prucující hospodyňka a přirozená kráska

Protektorát znamenal pro ženy ústup od nabytých práv, především politických (nesměly vstoupit do jediné povolené politické strany – Národního souručenství), ale především změnu vnímání jejich životního poslání. Podle společenského požadavku, vycházejícího z nacistické ideologie, měla žena pracovat a zároveň být matkou. Pracovní povinnost se najednou týkala i žen, které nikdy nepracovaly. Uchráněny byly jen matky malých či dvou větších dětí. Žena měla umět uvařit z nedostačujících přídělů, sehnat nesehnatelné a opakovaně přešívat oděv pro celou rodinu. 

TIP: Kuchyně v dobách nouze: Polévka z chleba a brambory na marijánce

Zároveň se však nezměnilo vnímání představy ideální ženy, které se objevilo již v době první republiky. Měla být svěží, mladistvá, štíhlá, sportovní, ale být i dámou. Neměla si barvit vlasy na nepřirozenou barvu, neměla si příliš líčit rty a tváře, nosit dlouhé umělé řasy, vonět se pronikavým parfémem, nosit příliš krátké sukně, sešlapané podpatky, ale ani vysoké podpatky, pokud v nich neuměla chodit rovně. Elegantní žena měla mít čisté ruce a hlavně nalakované nehty, nepřehánět to se šperky, měla mít upravené vlasy a dbát na rovné linky na punčochách, které samozřejmě nesměly být potrhané nebo viditelně zašívané.

Ideální žena tak byla kombinací dvou představitelek filmu Kristián: domácí milující hospodyňky Mařenky v podání Nataši Gollové a „femme fatale“ Zuzanky, kterou ztvárnila Adina Mandlová.

Takzvaní paví pavouci z rodu Maratus patří k nejhezčím zástupcům pavoukovitých, kterých dnes známe přes osmdesát druhů. Mezi největší krasavce se pak řadí nevelcí obyvatelé západní Austrálie druhu Maratus volans. Pyšní se pestrobarevným zadečkem, na němž vytvářejí měňavou paletu odstínů. Při námluvách samečci svou pestrou chloubu ukazují partnerkám a vše doplňují pohybem připomínajícím tanec. 

Každý pavoučí druh ze zmíněné rodiny přitom vyniká lehce odlišnými pohyby. Zatímco se sameček blíží k samičce, rozvibruje své bílé břicho, mává a tleská zvednutýma nohama, zvedá zadeček a třepe s ním, poskakuje ze strany na stranu a podupává. Jeho kreace ze všeho nejvíc připomínají disco, a tanec pavího pavouka na hudební doprovod se tak stal mimo jiné hitem internetu. 

Americká série Mythbusters (Bořiči mýtů), zaměřená na „testování“ různých všeobecně příjmaných pravd a mýtů, si vzala do hledáčku hlavní námitky konspiračních teorií týkající se přistání Apolla 11. Autoři pracovali ve vývojovém středisku NASA, a aby se přiblížili podmínkám na Měsíci, využili především vakuové komory.  

Zářící i ve stínu

Ikonická fotka Neila Armstronga sestupujícího ze schůdků lunárního modulu je prý podvrh – modul totiž vrhá stín, zatímco astronaut je i v tomto stínu jasně viditelný. Autoři tedy vyrobili miniaturní repliku místa přistání a nasimulovali měsíční prach. Ukázalo se, že prachové částice rozptylují světlo skutečně natolik, že dokážou ozářit i objekty ve stínu. Rozptyl světla navíc vytváří dojem, že objekty házejí stíny do různých stran, ačkoliv jsou nasvíceny pouze jedním zdrojem světla (Sluncem, při pokusu reflektorem). 

Neposedná vlajka

Kritici poukazují i na vlajku, která se na Měsíci nepřirozeně dlouho kývá – téměř jako by s ní hýbal vánek. Ve vesmírném vakuu ovšem neexistuje odpor vzduchu a rozkývanou látku zastaví pouze samotná elasticita materiálu. Pokus v komoře ukázal, že se „vlní“ asi třikrát déle než na Zemi. Zvláštní nakrabatění vlajky pak bylo způsobeno předešlým poskládáním – vzrušení astronauti přitom nevěnovali její úpravě příliš mnoho času. 

Historický otisk

Otisk prvního Armstrongova kroku na Měsíci se skeptikům zdál příliš jasný a ostrý. V pozemských podmínkách totiž nedokáže písek (bez vlhkosti, která by jej spojila) držet tvar. Zrna písku jsou kvůli pozemské atmosféře obroušená a snadno po sobě kloužou. Částice lunárního prachu mají však mnohem ostřejší hrany, které se k sobě pevně přimykají. Tým Mythbusters otestoval vytváření stop ve vakuu s pomocí umělé imitace tohoto prachu, který NASA používá ve výcvikových misích. Výsledek? Ostrá, dobře viditelná stopa.