Vodafone, Nokia, automobilka Audi a německé sdružení inženýrů a vědců PTScientists pracují na zařízení, které má Měsíc pokrýt mobilním 4G signálem. Přibližně kilogram vážící zařízení, nesoucí označení Alina (Autonomous Landing and Navigation Moduline), má na povrch Měsíce dopravit již v příštím roce raketa Falcon 9 společnosti SpaceX.

Mobilní signál nemá primárně sloužit astronautům (i když i oni jej teoreticky budou moci využívat). Cílem je umožnit přímé spojení řídícího střediska s dvojicí roverů, které rovněž zamíří na povrch Měsíce. Rovery by (mimo jiné) měly v údolí Taurus-Littrow pátrat po lunárním vozítku Lunar Rover, které zde v roce 1972 nechala posádka Apolla 17. 

Nejmenovaná dáma vystoupila v čínském Tung-kuanu z vlaku, načež ji bezpečnostní služba požádala, aby nechala svá zavazadla zkontrolovat rentgenem. Pasažéři z dálkových spojů totiž musejí projít stejnou procedurou jako na letišti.

Číňanka bez problémů položila na pás kufr, ale se svou kabelkou se odmítla rozloučit byť jen na vteřinu. Na naléhání služby ji nakonec na pás dala, ovšem ani tehdy ji k údivu pracovníků nepustila z ruky – a vjela s ní přímo pod skener. Uvnitř malého zavazadla se přitom nic závadného nenašlo: Bylo pravděpodobně jen plné peněz, které se dávají jako dárek k čínskému Novému roku. 

Podle vedoucího studie profesora Marka Elgara rozeznají mravenci krejčíci (Oecophylla smaragdina) své soupeře podobně, jako se mezi sebou poznají sportovní fanoušci. Vědci odchytili mravence z dvanácti různých kolonií a konfrontovali je s vetřelci z jiných kolonií, přičemž některé tyto kolonie jim byly známé z dřívějška, s jinými se setkali poprvé. „Zjistili jsme, že mravenci dokážou při návratu do své kolonie předat ostatním informaci o soupeřově pachu i o míře jeho agresivity,“ vysvětluje Elgar. „Když byla kolonie vystavena vetřelcům z jedné a téže kolonie opakovaně, reagovali na ni čím dál agresivněji.“

TIP: Nejbojovnější ze všech tvorů aneb Mravenci na válečné stezce

Zatím není jasné, jak přesně si krejčíci informace předávají. Faktem však je, že se vůči cizím mravencům chovají agresivně i ti jedinci, kteří neměli možnost se se svými soupeři osobně setkat. „Tento způsob komunikace ještě více podtrhuje působivost mravenčích společenství. Kolonie některých druhů, například právě krejčíků, sestávají z celých sítí hnízd o milionech dělníků,“ dodává Elgar. Vědci chtějí dalšími experimenty odhalit, jaké chemické a behaviorální procesy pomáhají tak složité informace v rámci mravenčího společenství šířit.

Zatímco převážnou část Evropy sužují nepříjemné mrazy, v Arktidě je letos neobvykle teplo. Za severním polárním kruhem, kde se Slunce skryje od října do března a přijde zmrtvující zima, se v tomto období obvykle pohybují teploty kolem mínus 20 °C.

Teď to ale neplatí. 20. února letošního roku se teplota v Grónsku vyšplhala na 0 °C a zůstala tam přes 24 hodin. A 24. února v severní část Grónska naměřili neuvěřitelných plus 6 °C. Přední klimatologové jsou podle reakcí zcela šokováni.

TIP: Jak sledovat tající Arktidu? NASA se rozhodla zapřáhnout narvaly

Podobné teploty se podle odborníků v Arktidě občas objevují. Bývá tomu tak jednou za desetiletí. Teď je to ale mnohem častěji. Rostoucí teploty v Arktidě a rychle postupující odtávání ledu navíc vytvářejí klimatickou zpětnou vazbu, která by prý mohla dramaticky urychlit roztání veškerého ledu v arktickém oceánu.

Crew Interactive Mobile Companion, čili CIMON se brzy podívá do vesmíru. Jde o robotického pomocníka vybaveného digitální tváří, hlasem, kamerou, a také umělou inteligencí, který bude astronautům pomáhat s experimenty na oběžné dráze. Poslouží také jako společník, který astronautům zpestří pobyt v beztížném stavu.

Podle Manfreda Jaumanna, šéfa divize Microgravity Payloads společnosti Airbus, se CIMON stane prvním systémem pro asistenci astronautům, který má k dispozici umělou inteligenci. Airbus ho vyvinul ve spolupráci se společností IBM.

Robotický parťák proti stresu

CIMON využívá technologii IBM Watson, tedy umělou inteligenci, která dovede porozumět lidské řeči. Díky tomu může CIMON komunikovat s astronauty na palubě ISS, jako by se nechumelilo. Robot je také schopný rozeznávat tváře a emoce, k jejichž zpracování disponuje slušnou emoční inteligencí. Měl by přispět ke snížení každodenního stresu, který nepochybně zatěžuje posádku ve vesmíru.

TIP: Na ISS přistál robot VIPIR. Bude trénovat doplňování paliva ve vesmíru

Na cestu by měl CIMON vyrazit v červnu, kdy se vydá na ISS s německým astronautem Alexanderem Gerstem. Airbus počítá s podobnými robotickými společníky astronautů i do budoucna, na dlouhodobé mise k Měsíci nebo k Marsu.

Ve středověku lidé věřili, že malárii vyvolává „špatný vzduch“ vanoucí z bažin. Duševní choroby připisovali posedlosti ďáblem. Z epidemií moru vinili špatnou konstelaci hvězd na obloze nebo Židy, kteří údajně otrávili městské studny. Moderní věda tyhle omyly napravila, ale ani ona se při vysvětlování příčin chorob nezbavila fám, omylů a šílených konspiračních teorií.

HIV jako produkt CIA

Když se v roce 1981 objevily v USA první případy AIDS, vypukl hon na původce této smrtelné choroby. V roce 1983 hlásily úspěch hned dva týmy – Američané vedení Robertem Gallo a Francouzi v čele s Lucem Montagnierem. Oba popsali virus HIV, metlu 20. století. Kde se virus vzal? Než vědci stačili vypátrat původ HIV v Africe, kde se jím nakazili domorodí lovci od ulovených šimpanzů, goril a mangabejů černých, vyrojily se divoké konspirační teorie.

Některé z vytvoření viru obviňovaly vědce zapojené do tajných projektů americké zpravodajské služby CIA. Ta prý hodlala s pomocí HIV vymýtit z americké společnosti homosexuály a také významně zredukovat populaci Afroameričanů. K nakažení homosexuálů mělo dojít v roce 1978 při testech nové vakcíny proti žloutence typu B v New Yorku, San Franciscu a Los Angeles. Nic z toho není pravda, ale teorie o spiknutí mocných proti zbytku světa stále žije na nejrůznějších webových stránkách, v pochybných filmech a knihách.

Léčba postavená na hlavu

Mnohem nebezpečnější je fáma, podle které je virus HIV neškodný a nevyvolává onemocnění AIDS. Ze zdravotních problémů nemocných viní zastánci této konspirační teorie léky, které brání viru v množení. Jde podle nich o spiknutí nadnárodních farmaceutických firem, které z prodeje léků těžce profitují. Stačí prý, aby lékaři našli v krvi člověka „neškodný virus HIV“, a hned mu naordinují „zhoubné preparáty“. Člověk pak chřadne a nakonec zemře. K uzdravení je prý potřeba jediné – okamžitě skoncovat s užíváním léků. 

TIP: Zabijácký virus HIV: Kde se zrodilo zlo?

Otcem teorií o neškodnosti viru HIV je americký molekulární biolog Peter Duesberg. Své šílené spekulace poprvé zveřejnil v roce 1987. Lidé nakažení virem HIV, kteří téhle obludné lži uvěřili, nepřežili obvykle déle než několik let. Pak je zahubila plně rozvinutá choroba AIDS. Zkolaboval jim imunitní systém a podlehli nádorům či infekcím. 

V 90. letech minulého století této fámě uvěřil jihoafrický prezident Thabo Mbeki. Země pod jeho vládou prakticky rezignovala na léčbu i prevenci AIDS. Následky byly děsivé – 300 tisíc neléčených lidí záhy zemřelo, navíc se zcela zbytečně nakazilo 35 tisíc dětí. 

Očkování a autismus

Na vakcíny shlíží část veřejnosti s podezřením už od roku 1796, kdy anglický lékař Edward Jenner provedl první očkování proti pravým neštovicím. I dnes se najdou rodiče, kteří odmítají vakcinaci dětí proti nejdůležitějším infekčním chorobám. Často se odvolávají na nežádoucí vedlejší účinky očkovacích látek a nejednou i na údajné studie, které dávají vakcíny do souvislosti se vznikem autismu. Určité projevy této vývojové poruchy nervového systému lze nalézt u 1 ze 40 chlapců a u jednoho ze 180 děvčat. Náchylnost k autismu má silný dědičný základ.

Už počátkem 80. let minulého století dosáhli senzacechtiví novináři toho, že z autismu bylo často viněno očkování proti černému kašli. Na „vědecký základ“ postavil tento zcestný názor britský gastroenterolog Andrew Wakefield studii, která dala vznik autismu do spojitosti s jednou komponentou kombinované vakcíny proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím.

Wakefieldova studie ale dlouho nepřežila. Záhy se ukázalo, že lékaře platili právní zástupci rodičů autistických dětí, kteří žalovali výrobce vakcín. Wakefield celou studii zfalšoval, aby dodal odpůrcům očkování potřebnou „munici“.  Odhalení pro něj mělo fatální následky. Přišel o lékařský diplom a v Británii jako lékař skončil.

Není to pravda, ale mohla by být

Na internetových stránkách nejrůznějších „odmítačů vakcinace“ je Wakefieldova podvodná studie nadále uváděná jako pádný důkaz o škodlivosti očkování. V některých oblastech nabírá odpor k vakcinaci takové proporce, že tu významná část dětí zůstává neočkovaná a vznikají příhodné podmínky pro šíření infekčních chorob. 

TIP: Pět nejčastějších mýtů o očkování

V roce 2017 zažili obyvatelé americké Minnesoty epidemii spalniček. Nákaza se rozhořela v komunitě, kde pod vlivem protivakcinační propagandy poklesl podíl dětí očkovaných proti spalničkám na pouhých 40 %. Během 4 měsíců se chorobou nakazilo 79 dětí. U některých byl průběh onemocnění tak vážný, že skončily v nemocnici. Pro srovnání za předchozích 20 let zaznamenali v celých USA jen 56 případů spalniček.

Záhada chronického únavového syndromu

Chronický únavový syndrom si nevybírá. Může postihnout prakticky kohokoli a kdykoli, i když ženy jsou k němu podstatně náchylnější než muži. Na světě se s touto chorobou potýká asi 17 milionů lidí. Člověka při ní ochromuje trvalé vyčerpání, z kterého se nezotaví, ani když úplně „vypřáhne“ a delší dobu odpočívá. Pokročilé stadium syndromu přirovnávají někteří lékaři k finálním stadiím AIDS. Pacienti extrémně často trpí zhoubnými nádory a jejich imunitní systém kolabuje.

Příčiny syndromu nejsou jasné. Podle některých lékařů jde o psychickou záležitost. Jiní odborníci přisuzují chronický únavový syndrom narušení imunitního systému nebo hormonálním poruchám. Řada badatelů spekulovala i o tom, že u zrodu syndromu stojí virové infekce.

Můžou za to viry?

Do těchto sporů razantně vstoupila v roce 2009 jednapadesátiletá americká imunoložka Judy Anne Mikovitsová, když v prestižním vědeckém týdeníku Science zveřejnila studii, podle které jsou lidé s chronickým únavovým syndromem nakaženi myším virem označovaným zkráceně jako XMRV. Odborná veřejnost zbystřila. Pacientům a jejich blízkým svitla jiskřička naděje. Bude možné proti chronickému únavovému syndromu očkovat? Nepomohly by proti němu léky ze skupiny antivirotik, jaké užívají například lidé se žloutenkou? 

TIP: Chronický únavový syndrom: Našli jsme odpověď na největší záhadu medicíny?

Mikovitsová jejich naděje přiživovala. Zavedla ve své domovské instituci testování pacientů na virus XMRV. Za jednu analýzu účtovala 549 dolarů. Pokud byl výsledek pozitivní, doporučovala pacientům, aby u svých lékařů požadovali léky běžně užívané při nákaze virem HIV.

Byl dříve syndrom, nebo virus?

Jiné laboratoře však nákazu virem XMRV u lidí trpících chronickým únavovým syndromem neprokázaly. Detailní rozbor výsledků z laboratoře Judy Mikovitsové navíc prokázal, že se virus do pozitivně testovaných vzorků dostává až v laboratoři. Na vině byla zjevně kontaminace laboratoře myším virem. Redakce časopisu Science nakonec studii Judy Mikovitsové a jejích spolupracovníků stáhla jako mylnou i přes zarputilé protesty imunoložky. 

Dokončení: Poprask kolem glyfosátů, boj s obrnou a zákeřné priony (vychází v pátek 2. března)

„Jsem obětí komplotu,“ stěžovala si a dodnes věří, že je proti ní zorganizováno rozsáhlé spiknutí, na němž se podílejí nejen vědci, ale i redaktoři vědeckých časopisů. Ve svém boji za pravdu o virech a chronickém únavovém syndromu našla jediného mocného zastánce. Na její obranu vystoupili odpůrci očkování, kteří tvrdí, že jsou za své názory vystaveni stejné perzekuci jako Judy Mikovitsová. 

Po loňských lesních požárech v Kalifornii skončili na stanici záchranářů dva medvědi, kteří měli na tlapách popáleniny třetího stupně. Bolest byla tak ukrutná, že nešťastní huňáči nemohli chodit, a lékaři proto sáhli po netradičním opatření: Jamie Peytonová kdysi četla článek o léčbě lidských popálenin pomocí štěpů kůže tilápií.

Rybí pokožka je totiž bohatá na kolagen a proteiny, které urychlují hojení. Veterinářka se proto rozhodla ji použít i u medvědů. Štěpy se ujaly takřka zázračně: Jedno ze zvířat se dokonce velmi záhy po zákroku postavilo a začalo zkoumat okolí. V polovině ledna pak medvědi absolvovali poslední převaz a mohli se vrátit do přírody.

Ivan IV. si přídomek „Hrozný“ nevysloužil náhodou, byl totiž nemilosrdný a krutý ke všem svým nepřátelům. K těm skutečným i domnělým. Pořád to byl ale na místní poměry jeden z nejschopnějších panovníků.

Jako vůbec první moskevský velkokníže se oficiálně nechal korunovat carem. Když v roce 1584 po jednapadesáti letech vlády umírá, země si vydechne úlevou. Kdo se ale stane dalším carem? Jistě to bude Fjodor I., protože z osmi Ivanových manželství se nezachoval další solidní mužský potomek. Tedy i kvůli tomu, že svého nejstaršího syna Ivana car vlastní rukou zabil. Další alternativou je osmiletý carevič Dimitrij Ivanovič, který ale za nešťastných okolností umírá v roce 1591 v Ugliči. Údajně se podřezal při epileptickém záchvatu… A přestože jej můžeme spolehlivě považovat za mrtvého, do historie carského Ruska ještě několikrát zasáhne. 

Lžidimitrij I.

Už proto, že místo bázlivého Fjodora ovládá širou Rus jeho rádce a švagr Boris Godunov, o kterém se tvrdí, že měl v podivné sebevraždě malého careviče prsty. Píše se rok 1600 a na rusko-polském pomezí se objevuje mladíček, který tvrdí, že je carevič Dimitrij Ivanovič. Že nástupce trůnu zemřel? Co vás nemá, je zdravý jako slaneček!

V časech, kdy Godunova spousta lidí nenávidí, je i znovuzrozený „falešný“ Dimitrij lepší variantou. Podporují ho polští kněží, kozáci i nespokojená ruská šlechta. V červnu roku 1605 už skutečně sedí na trůně!

Další měsíce si vede dobře. Reformuje zemi, uvolňuje otěže nevolníků. Jenže chybička se vloudí… Rozhodne se ruskou ortodoxní pravoslavnou církev sblížit s tou katolickou a zároveň se příliš druží s Poláky. Dav nespokojených Moskvanů ho pak doslova rozsápe! Popel z jeho těla nabijí do kanonu a vystřelí do povětří! Je od Dimitrije pokoj? Nikoliv. Postupně se objeví ještě tři další, ale žádný z nich není aspoň tak úspěšný jako Lžidimitrij I. Jimi vedená povstání skončila krachem.

Image

Čtěte také

Já jsem někdo jiný! Jak se mohl stát neznámý Lžidimitrij ruským carem?