Vědci mají v současnosti jen velmi nepřesnou představu o tom, jak se prstence velkých planet formují. Jejich existence zřejmě souvisí s bohatou rodinou měsíců, přičemž se nejspíš vytvořily při slapovém rozpadu některého souputníka. 

Planety zemského typu nemají početné rodiny měsíců, a to především kvůli své blízkosti ke Slunci. Jednak centrální hvězda orbity přirozených satelitů mnohem víc ruší a jednak na jejich tvorbu po bouřlivém počátku Sluneční soustavy nezůstalo uvnitř systému dost materiálu – zejména toho těkavého, tedy například vodního ledu. Tím se zřejmě vysvětluje, proč planety zemského typu neobklopuje podobný prstenec jako Saturn. 

Přinejmenším u jedné z nich se to však v budoucnu nejspíš změní. Marsovský měsíc Phobos se k planetě v důsledku slapového brzdění neustále přibližuje a za 20–30 milionů let jej slapy nejspíš roztrhají na prach. Mars poté pravděpodobně obklopí rozsáhlý prachový prstenec, není však jasné, jak dlouho přetrvá – nanejvýš snad několik milionů let.

Radium se do vodních zásob USA dostává v relativně nezávadném množství z přirozených ložisek. Průmyslová činnost v čele s těžbou ropy však H_²O kontaminuje za únosnou mez: 170 milionů Američanů tak pije škodlivou, nicméně kvůli mírným normám stále ještě „legálně“ znečištěnou vodu. „Pouhých“ 276 tisíc jedinců je vystaveno protizákonným dávkám radiace – v obou případech však může konzumace vést k rakovinnému bujení. Nejhorší situace panuje v Texasu, kde pije radiovou vodu 80 % obyvatelstva.

Hašení požárů je práce pro hrdiny. A taky pro roboty. Po světě se objevují robotičtí hasiči, kteří budou pomáhat lidským týmům v nebezpečných situacích. A časem je možná nahradí. Pracují na nich i italští vědci a inženýři v Istituto Italiano di Tecnologia (IIT).

Nedávno úspěšně otestovali vylepšeného a výrazně odlehčeného humanoidního robota WALK-MAN, který by se měl stát robotickým hasičem. 1,85 metru vysoký WALK-MAN o váze 102 kilogramů by měl být řízený na dálku lidským operátorem, který bude v obleku se senzory. Na jedno nabití baterií zvládne dvě hodiny akce.

TIP: Roboti hlásí příchod: Dubaj chce mít do roku 2030 policejní stanici bez lidí

Když WALK-MAN zasahuje, tak vejde do budovy, kde má hořet a najde místo požáru. Pak si zajde pro hasicí přístroj a pustí se do hašení. Robotova hlava je vybavená 3D laserovým skenerem, mikrofony a kamerami, které přenášejí dění operátorovi v reálném čase. V těle robota-hasiče pracuje celkem 32 motorů, rozmanité senzory, a také dva akcelerometry, díky nimž robot udržuje rovnováhu.

Území obývané Basky zahrnuje sedm provincií, které spojuje unikátní jazyk i tradice. Dolní Navarra, Labortánsko a Suletinsko spadají pod Severní Baskicko na území Francie. Ve Španělsku se rozkládá Horní Navarra, Álava, Vizcaya a Guipúzcoa, jež spolu tvoří autonomní společenství Baskicko. 

Hlavním městem je sice Vitoria (baskicky Gasteiz), největší metropoli však s necelými 350 tisíci obyvatel představuje Bilbao (Bilbo). Dříve průmyslově orientované město dalo zelenou odvážným uměleckým myšlenkám a během několika desetiletí se proměnilo v avantgardní centrum, jež se nebojí experimentovat: Kromě půvabného historického středu Casco Viejo nabízí také řadu smělých kulturních projektů. 

Obrovská psí bouda 

Budova Guggenheimova muzea v Bilbau je ikonou již od roku 1997, kdy ji město nechalo vystavět na místě bývalé skládky průmyslového odpadu. Navrhoval ji kanadský architekt Frank Gehry, který se mimo jiné podepsal pod podobu pražského Tančícího domu. Muzeum přitahuje pozornost svou „rozevlátou“ konstrukcí: Stěny pokryté titanem odrážejí všechny barvy okolí, takže se futuristická stavba neustále proměňuje. Navíc před ní potkáte třeba obřího bronzového pavouka pojmenovaného Maminka, který úzkostlivě stráží svá vejce a na osmi štíhlých nohách se tyčí do výšky deseti metrů. 

Ještě o tři metry vyšší je Štěně, jež sedí přímo u vchodu do muzea. Dílo amerického umělce Jeffa Koonse ztvárňuje gigantického psíka pokrytého květinami, přičemž porost odkazuje ke šlechtickým zahradám z 18. století. Vedle vchodu působí socha jako dominanta, a samotná budova proto zůstává mírně v pozadí. Obyvatelé někdy muzeu dokonce přezdívají „psí bouda“. 

Had a Otázka času

Většina expozic se střídá, jedna velmi působivá však zůstává trvale: Jde o dvě díla Richarda Serry, jež beze zbytku zaplní obrovský sál o rozměrech 128 × 30 metrů: Had a Otázka času vznikly z velkých železných plátů a vytvářejí bludiště chodeb a spirál. Uvnitř se vám nejspíš zatočí hlava, a nejlépe si je proto prohlédnete z vyvýšeného patra. 

V Bilbau mohou milovníci krásy navštívit i Museo de Bellas Artes, tedy Muzeum výtvarného umění, které nabízí po šesté hodině večerní prohlídku stálých expozic zdarma. Úzkými uličkami historického centra pak můžete zabloudit do poklidné pěší zóny Sedmi ulic (Siete Calles), kde natrefíte i na muzeum baskické archeologie a dějin – tam už se vám ovšem budou hodit alespoň základní znalosti španělštiny či baskičtiny. 

Luxusní jednohubky

Srdce historického jádra tepe na náměstí Plaza Nueva, které je lemované podloubím a skrývá několik typicky baskických restaurací s tradiční pochoutkou pintxo (čteno „pinčo“). Jedná se o jakousi kombinaci jednohubky a obloženého chlebíčku, tedy pokrm podobný španělským tapas. Baskové si nicméně potrpí na složitější recepty a rafinovanější vzhled lahůdky. 

Přímořské letovisko San Sebastian (baskicky Donostia) se chlubí světově nejvyšší koncentrací „gastronomických Oscarů“ neboli michelinských hvězd. Na sto tisíc obyvatel tam připadá rekordních čtrnáct hvězdiček, přičemž restaurace může získat maximálně tři. Přípravu baskických pintxos ve městě zkrátka povýšili na umění, a na plátku chleba tak dostanete rozmanité kreace lahodící oku i chuťovým pohárkům. Mezi hlavními „přísadami“ se často objevuje sušená treska, plněné červené papriky, mořské plody, sušená šunka i bramborová omeleta. Úhledně navrstvené jednohubky drží pohromadě díky dřevěným či plastovým párátkům, která dala baskické delikatese jméno. „Pintxo“ totiž znamená „špíz“. 

Magistři gastronomie

Pravý labužník si z bohaté nabídky více než dvou set pintxos barů v San Sebastianu vybere několik nejlepších podniků a v každém si dá jeden, nanejvýš dva kousky. Hrdlo gurmáni svlaží sklenkou txakoli („tzakoli“), lehce šumivého ovocného vína z bílých hroznů. Kromě mnoha restaurací se však ve městě nachází i první univerzita na světě, jež se zaměřuje na kulinářské umění: Magisterský titul tam lze získat třeba ze sommelierství, turistiky orientované na jídlo či z gastronomických věd.

San Sebastian ovšem neláká jen mlsouny – přitahuje také surfaře či obdivovatele secesní architektury. Na přelomu 19. a 20. století prošlo město rozsáhlou rekonstrukcí ve zmíněném dekorativním slohu, takže i pouhé bloumání ulicemi skýtá úžasný zážitek. Původně rybářská vesnice se navíc na počátku 20. století vyšvihla mezi přední evropská lázeňská střediska, a za rekreací tam jezdili dokonce i členové španělské královské rodiny.

Krásy noční pláže

Tři rozlehlé písečné pláže v srdci města a socha Ježíše Krista na kopci Monte Urgull dělají ze San Sebastianu pomyslné evropské Rio. Oproti třicetimetrovému Spasiteli v brazilské metropoli dorostl ovšem jeho baskický „bratr“ pouze do výšky dvanácti metrů. Kopce Monte Urgull a Monte Igueldo ohraničují malebnou zátoku La Concha (v překladu „škeble“): Lemují ji dvě nádherné městské pláže a mezi nimi stojí na pobřeží královský palác Miramar.

TIP: Nejdražší víno pochází ze Španělska: Je ze stoleté révy a dopované ozónem

Zatímco k soše Krista na Monte Urgull se dostanete jen pěšky podél hradeb pevnosti Castillo de la Mota, pod vrcholek Monte Igueldo vás doveze lanovka. Cesta z jednoho kopce na druhý podél obou pláží pak nabízí úžasný pohled na panoráma města ve dne i v noci, kdy se světlo pouličních lamp odráží na mořské hladině. 

Každý to známe – občas nás napadne šílený projekt: Co by se stalo, kdybych to a ono? V drtivé většině případů zůstane jen u nápadu, málokdo je ochoten věnovat hodiny, dny a měsíce bláznivým a neužitečným projektům. Naštěstí existují lidé, kteří své šílené nápady dotáhnou do konce, třeba jako poněkud potrhlý umělec Ben Ahles z New Yorku…

Díky němu již lidstvo zná odpověď na otázku, kolik je třeba slepit zápalek, aby vytvořily (téměř) dokonalou kouli. Odpověď zní 42 000! A kolik je třeba času k jejich slepení? Bezmála rok – tak dlouho to alespoň trvalo Benovi. Bláznivý nápad, ale ta podívaná, když se 42 000 zápalek rozhoří, je zkrátka k nezaplacení…

V obou světových válkách využívaly obě válčící strany mnohé hrady a zámky po celé Evropě jako vězení pro nepřátelské důstojníky. To byl případ i zámku Jezeří na severozápadě Čech, kde během druhé války drželi nacisté zajaté Francouze, Poláky, Rusy i potrestané německé vojáky.

Hned v prvních pomnichovských dnech se na zámku usídlil štáb „SS-Leibstandarte Adolf Hitler“ v čele s Obersturmbannführerem Seppem Dittrichem. Osobní Hitlerova standarta odešla z Jezeří 19. října 1938 a na zámku se pak usídlila posádka, určená ke hlídání zajatců. V březnu 1943 došlo k novému využití zámku pro vězeňské účely. Byl zde zřízen zvláštní tábor pro prominentní osobnosti „Sonderlager für prominente Persönlichkeiten“, převážně vysoké francouzské důstojníky.

Zajatí francouzští důstojníci se mohli v určeném čase volně pohybovat v části zámku Jezeří, věnovat se některým druhům zájmové činnosti a dostávali stravu, o které si němečtí vojáci (zvláště na bojištích v Sovětském svazu) mohli nechat jen zdát. Přesto patřilo k jakémusi kódu cti pokoušet se o útěk, ačkoliv mohlo jít o život.

Spletitá kanalizace

Dnes se již bohužel neví, jak se jmenoval francouzský důstojník, který se nebál a pokusům o únik se věnoval s plnou vervou. Zachoval se však příběh o tom, že se mu útěk podařil, a to zřejmě v roce 1943. Odvážný Francouz se nezkoušel slaňovat po prostěradlech ze zámeckých oken, ale rozhodl se utéct podzemím. Nepoužil přitom nějaké tajné chodby ze sklepení, ale kanalizaci. Tak trochu „po francouzsku“ zkusil uniknout naslepo stísněnými prostorami plnými odboček.

Na konci cesty ho klidně mohla čekat mříž nebo neprůlezné zúžení. Navíc zámek Jezeří stojí uprostřed lesů, kde se dá sice úspěšně skrývat, ale nikoliv dlouhodobě přežít bez pomoci. Kromě toho jej od rodné Francie dělila vzdálenost přes tisíc kilometrů, a i kdyby se tam dostal, stejně ji z větší části okupovali Němci a zbytku vládla kolaborantská vláda. Přes všechny zmíněné překážky se dotyčný Francouz nezalekl a útěk se mu zdařil.

Odveta nacistů

Další osud francouzského důstojníka neznáme, víme ale, že nacisté zuřili a zodpovědného německého důstojníka poslali šmahem na východní frontu. Následně zámek zabezpečili, aby se taková situace již neopakovala. Mnoho úseků podzemí nechali zazdít nebo odstřelit a zajatcům tvrdě zostřili režim. Kvůli zmíněným destrukcím dnes bohužel nemůže nikdo celou trasu onoho úniku projít a prozkoumat. Můžeme tak zde spatřit pouze jednotlivé úseky únikové trasy. 

Antidepresiva jsou v současnosti velice populární. Jejich užívání ale doprovází řada kontroverzí. Podle některých odborníků jich užíváme příliš. A podle jiných zase není úplně jasné, zda antidepresiva vůbec fungují.

Do těchto debat se razantně vložil nový výzkum vedený britskými vědci z Oxfordu. Mezinárodní tým zpracoval data o téměř 120 tisících lidech a zhodnotil jejich zkušenosti s 21 různými antidepresivy.

TIP: Průlomová studie: Budou lysohlávky léčit deprese?

Vědci dospěli k jednoznačnému závěru: Antidepresiva fungují. Jejich studie potvrzuje, že antidepresiva hrají významnou roli v léčbě depresí. Pro všech 21 hodnocených léků platí, že jejich užívání zabírá na deprese lépe, než když lidé berou placebo. Deprese je možné léčit i jinými způsoby, ale je dobré vědět, že antidepresiva skutečně pomáhají.

V lednu 1991 svrhla opozice somálského diktátora Mohameda Siada Barreho. Následovalo rozpuštění somálské armády a jednotlivé opoziční skupiny soustředěné kolem rodových kmenů a klanů začaly bojovat o vládu nad zemí. Vše vyústilo v krvavou občanskou válku, která měla za následek zničení zemědělské výroby a následné vypuknutí hladomoru.

Reakce na katastrofu

Svět reagoval vysláním humanitární pomoci, avšak nad většinou dodávek získaly kontrolu bojůvky znepřátelených stran. Následkem hladomoru pak v letech 1991 až 1992 zemřelo na 300 000 obyvatel. V dubnu 1992 spustila OSN misi UNOSOM (United Nations Operation in Somalia), během níž měli pozorovatelé dohlížet na distribuci potravin. „Modré přilby“ však neměly ani vojenskou sílu, ani politický mandát, aby dosáhly změny.

Do problému se vložily USA a v srpnu 1992 zahájily operaci Provide Relief, při níž přesunuly z Německa do Keni útvar dopravního letectva, který měl nahradit ohrožené pozemní konvoje a zajišťovat přepravu zásob přímo do Somálska. Bojůvky vedené generálem Mohamedem Farrahem Aididem vystupovaly proti silám OSN stále agresivněji, množily se případy napadení příslušníků humanitární mise i bránění vykládání zásilek. V listopadu 1992 Aidid otevřeně vyzval pozorovatele OSN k odchodu a pohrozil jim útočnými akcemi. Za této situaci navrhly USA vytvoření mnohonárodních intervenčních sil. 

Obnovená naděje

Jediným řešením se zdál vojenský zásah, a tak v rámci operace nazvané Restore Hope (obnovená naděje) byla do Somálska vyslána mnohonárodní jednotka UNITAF (Unifi ed Task Force), jejíž naplánování a vedení měly na starost USA. V prvních hodinách 9. prosince 1992 se na pobřeží poblíž Mogadiša vylodili mariňáci z 1. průzkumného praporu USMC, aby zajistili pláž pro přistání hlavních intervenčních sil. Průzkumníci však namísto očekávaného odporu somálských bojůvek narazili na početnou sešlost zahraničních novinářů, kteří chtěli o „utajené“ námořní operaci získat zprávy „z první ruky“.

Překvapení námořní pěšáci pak mohli žurnalisty jen slušně vyzvat k opuštění pláže, aby nepřišli k úrazu při následném vylodění obojživelných transportérů. V tu samou chvíli vzlétly z výsadkových lodí vrtulníky, které vysadily mariňáky na mogadišském letišti. Během operace zajistily mezinárodní síly nejdříve hlavní město, poté obsadily město Bardera a přístav Kismayo a nakonec rozmístily své jednotky po celé zemi, aby zabezpečily místa distribuce potravin.

Mnohonárodnostní účast

Zpočátku docházelo k menším přestřelkám s bojůvkami, ovšem síly UNITAF postupně dokázaly situaci zklidnit. Vedle USA, které vyslaly brigádu námořní pěchoty a brigádu 10. horské divize, přispěly svými silami další dvě desítky států, například Francie, Itálie, Kanada, Austrálie, Belgie, Německo, Turecko, Botswana či Nigérie. Po určité stabilizaci převzala velení OSN a operace Restore Hope byla 4. května 1993 formálně změněna na UNOSOM II, přičemž USA stáhly většinu svého kontingentu.

Avšak již 5. června došlo k novému vyhrocení situace, když Somálská národní aliance napadla jednotku OSN, zabila 24 a zranila 54 pákistánských vojáků. Tento masakr ukázal, že mírové snahy nemají šanci na úspěch, dokud nebude odstaven generál Aidid. Dne 12. června zahájilo velení UNOSOM II přímé akce proti Aididovým silám. Jednalo se o první bojové operace OSN od války v Koreji.

Modré přilby na mušce

Prvním úkolem se stalo obsazení rádiové stanice, která sloužila k podněcování obyvatelstva proti silám OSN. Následovaly další akce, jichž se účastnili Američané, Pákistánci, Italové nebo Maročané, a množily se případy přestřelek. K velkému střetu došlo 17. června, kdy pákistánská brigáda provedla rozsáhlou pátrací akci s cílem najít zbraně a účastníky léčky z 5. června.

TIP: Zbraně místo hraček: Krutý svět dětských vojáků v Somálsku

V průběhu léta hlídky pravidelně propátrávaly okolí Mogadiša a letouny Lockheed AC-130 napadaly předpokládané Aididovy úkryty, místa koncentrací jeho jednotek a sklady zbraní. Situace se dále vyhrocovala, neboť snahy zajmout Aidida byly bezvýsledné a jeho bojovníci zintenzivnili útoky proti silám OSN. 

Pokračování v neděli 25. února

Nedávný premiérový start rakety Falcon Heavy přinesl na jedné straně velký úspěch pro SpaceX a jejího šéfa Elona Muska, na straně druhé i množství otázek. Není elektromobil Tesla vypuštěný do vesmíru zbytečným smetím? A mohl by být nebezpečný?

Vypuštěný vesmírný elektromobil a jeho zádumčivý pilot Starman se pohybují po křížící se trajektorii se Zemí. Potkávat se budou přibližně každých 2,8 roku, přičemž v průměru každé desáté přiblížení bude těsné. Nejbližší blízké setkání nás čeká v roce 2091. Právě setkání se Zemí a dalšími tělesy Sluneční soustavy bude nutně ovlivňovat trajektorii vesmírného roadsteru. 

Vědci z Torontské univerzity a pražské Univerzity Karlovy zpracovali studii, podle které existuje 6% šance, že by se rudý elektromobil mohl srazit se Zemí a 2,5% šance na srážku s Venuší. Podle počítačových simulací se tak ale nestane dříve než za milion let. V horizontu tří milionů let pak roste pravděpodobnost srážky na 11 %.

TIP: Elon Musk: Edison nového věku

A jak by taková srážka dopadla? Podle všeho bychom ji ani neznamenali. Jednak není příliš pravděpodobné, že by elektromobil přežil takovou dobu bez úhony ve vesmíru. Podle Williama Carrolla z americké univerzity v Indianě nevydrží pneumatiky, plastové a kožené části ve vesmíru více než rok. Za 73 let, kdy se vesmírný vůz poprvé přiblíží k Zemi, z něj nezbude víc než kovová kostra. I v případě, že by se jeho dráha nečekaně změnila a rudý roadster by skutečně zamířil zpátky domů, s velkou pravděpodobností by jednoduše shořel v atmosféře. Stále tedy platí Starmanovo motto: Nepropadejte panice!

Psychologové už dávno vědí, že lidé mají různé osobnosti. Nejsme ale jediní. Různé osobnosti, které vyjadřují jejich povahu, mají i sloni.

Vědci nedávno vyzpovídali vodiče více než 250 slonů indických, kteří žijí v Myanmaru a pomáhají tam lidem s těžbou dřeva. Tito sloni si v noci dělají, co chtějí, a přes den spolupracují s vodiči, kteří slony velmi dobře znají.

TIP: Sloni prošli testem inteligence, který nezvládnou dvouleté děti

Podle výsledků výzkumu je možné osobnosti slonů vyjádřit pomocí tří klíčových povahových charakteristik: pozornosti vůči okolí, společenskosti a agresivity. Vědce zaujalo, že osobnosti slonů a osobnosti lidí mají mnoho společného. Zřejmě to souvisí s tím, že jak lidé, tak i sloni žijí ve složitých sociálních skupinách, v nichž neustále řeší vztahy se svými blízkými.