Běžná tisková konference v prefektuře Mijazaki se proměnila v drama. Místní úředníci chtěli tisku ukázat, jak vypadá klíště, které roznáší smrtelné nemoci. Během praktické ukázky položili na stůl mrtvý a živý exemplář, živé klíště se ale okamžitě rozběhlo a zmizelo. Uprchlík způsobil paniku mezi novináři i úředníky. Společně se sice pokusili prchající zvíře najít, ale ani po usilovném hledání se jim to nepodařilo.

Prostor byl po incidentu vystříkán insekticidem a guvernér Šundži Kono se veřejně omluvil. „Měli jsme se lépe postarat o bezpečnost,“ přiznal. Klíšťata mají v Japonsku na svědomí už řadu životů, jen v prefektuře Mijazaki v posledních týdnech zemřelo na nebezpečný virus SFTS a další onemocnění zaviněná klíšťaty několik obyvatel.

Američan Corey Curtis je podle všeho mimořádně plodný otec. Má totiž již devět dětí se šesti různými ženami. Na alimentech ale dluží 90 000 dolarů (asi 1,74 milionů Kč).

„Zdravý rozum říká, že člověk nemá mít děti, které si nemůže dovolit,“ okomentoval případ soudce Tim Boyle. Curtis prohlásil, že se neobvyklému soudnímu příkazu hodlá podřídit. 

Nařízení soudu není v Americe nic nového - podobný případ je znám například z Kentucky, kdy byl otci dvanácti dětí na dobu jednoho až pěti let zakázán jakýkoli pohlavní styk.

Američtí soudci nešetří ani ženy. Například v roce 2008 dostala matka rok a půl staré dívky zákaz otěhotnět během odpykávání si podmíněného trestu. Ten dostala za to, že své dítě nechránila před zneužíváním.

Kanaďané Jason Mielke a Rebecca Winter Hansen tvoří zamilovaný pár a rádi by se vzali. Jason ale přišel o práci a peněz tak nemá dvojice zrovna nazbyt. Přesto plánují svatbu snů – pomoci jim má crowdfundingová kampaň a zástupy sponzorů.

Poznali se v roce 2015 a byla to láska na první pohled. Kanadský pár by nyní svůj vztah posunul na další úroveň. Pro svou vyvolenou, která v minulosti zažila fyzické útrapy a bolestivé týrání, plánuje Jason svatbu snů. Chybí mu k tomu ale maličkost – dostatek peněz. Na pomoc si proto přizval dárce z celého světa.

Svatební šaty pro nevěstu a smoking pro ženicha, limuzína, červený koberec, svatební dort, práce vizážistů, kadeřníků anebo živá kapela. To jsou jen některé položky na dlouhém seznamu přání Jasona a Rebeccy. Pro některé z těchto položek již pár našel štědré sponzory, jiné na své dárce ještě čekají. Dárcům pár nabízí možnost zúčastnit se jejich svatby snů. Datum svatby se kvapem blíží – svatba snů Jasona a Rebeccy se uskuteční 25. listopadu 2017.

Pohledný tmavovlasý mladík s jiskrou v oku se narodí 3. července 1883 do pražské německé židovské rodiny. Studium tóry však rozhodně nepokládá za dobrý nápad. O to víc ho zajímá jeho vlastní tělesná schránka, vzhled a dívky pochybné pověsti!

Nechutné stravovací návyky

Jde až o posedlost. Jeho touha zachovat si mladistvý zjev hraničí s narcismem. Není nic zvláštního na tom, že Kafka pravidelně plave, vesluje, věnuje se cyklistice, nekouří, abstinuje a nepije dokonce ani kávu! Ovšem jeho záliba v tzv. fletsherování je minimálně nezvyklá, tedy na dnešní poměry. Před sto lety šlo jistě o něco jako trend ve zdravé výživě!

Fletsherování je jakýsi velmi nespolečenský způsob konzumace tuhé stravy. Každé sousto se žvýká tak dlouho, až se rozmělní na konzistenci husté polévky. Tato hmota pak hladce vklouzne hrtanem do krku a následně do žaludku. Dokonale rozžvýkané jídlo tak údajně nezatíží organismus složitým procesem trávení tuhé potravy (ve skutečnosti to pravda není). Samotný Franz je o této metodě natolik přesvědčen, že i po své první snoubence Felice Bauerové požaduje, aby jedla podobným způsobem. V jednom z dopisů vyjadřuje své pohoršení nad její nezdravou berlínskou stravou.

Nástrahy velkoměsta a veselé Češky

Vysoce postavený úředník se rozhodně nevěnoval jen krášlení těla, práci v pojišťovně a literárnímu dílu. Naopak. S potěšením navštěvuje veřejné domy, chová se prý galantně a „rád pozoruje“. Ve vykřičených podnicích ostatně přišel o panictví nejeden synek z dobré rodiny. Patřilo to k dobovému koloritu! A první návštěvu často platili rodiče. Hoši tak pod dozorem, ve vší počestnosti a s náležitou hygienou přicházeli o panictví.

Kafka patrně nebyl výjimkou. Rád chodí do klubu Eldorado a speciálně doporučuje „časnou snídani“. Máslové croissanty a vlažné kakao? Ani náhodou. Míní tím návštěvu prostitutky po noci strávené na tahu se svými intelektuálními kamarádíčky. Ovšem svody velkoměsta přilákaly i houfy naivních dívenek ze všech koutů země. „Sladká česká děvčátka“.Tyto slečny nebyly přímo kurtizány. Ale štědré německé synky z bohatých rodin vyhledávaly velmi rády.Kafkův přítel literát Max Brod vzpomíná, jak jednoho večera odchází Kafka v Café Corso do soukromého pokojíku. Takovými „chambre séparée“ je tehdy vybavena každá slušná kavárna. A Kafka mizí s dívkou, jíž slíbil zaplatit měsíční činži. 

Přísně tajná pornografie

Další pikantérie? Velice si libuje v pornografických obrázcích a časopisech. Dnes nám připadají spíš úsměvné. V zásadě byly velmi cudné až umělecké. Šlo převážně o grafiky a erotické povídky v časopise  Der Amethyst, později kvůli cenzuře, přejmenovaném na Die Opale. Popularita tohoto plátku byla založena na dekadentních příspěvcích. Max Brod zde uveřejní například povídku s názvem Česká služka, která barvitě vypráví o veselé nátuře českých posluhovaček. 

Kafka vlastní také velice pikantní svazek Hovory hetér. Ilustrace Gustava Klimta zachycují „milující se dívky s roztaženými stehny“. Franz si toto čtivo považuje natolik, že je před rodiči zamyká a klíč od tajné knihovny si vozí raději i na dovolenou! Nerad by, aby jeho otec na svého „nesmělého synka“ změnil názor. Kafka starší ale soukromí svého syna respektuje.

Snoubenky a jiné ohavnosti

Že by se měl oženit, zjišťuje Franz až ve třiceti letech. Propadá totiž panice. Na bohéma si v tehdejší společnosti už hrát nemůže. Ale trvalejší vztahy nejsou nic pro něj. Nakonec to však bude muset „zkusit“. Vztah s Felice Bauerovou trvá pět let, za tuto dobu se ale fyzicky setkají pouze sedmnáctkrát! Zatímco Kafka žije v Praze, stejně stará Felice řídí v Berlíně firmu vyrábějící stenografy. 

Pět let dopisování má nečekanou tečku. Kafka se začne stýkat s její kamarádkou Grete Blochovou. Obě bydlí v Berlíně! Spisovatel musel prokázal opravdu skvělý organizační talent. Je jisté, že k dostaveníčkům s Grete si našel čas během návštěvy Felice. Grete údajně přihlíží i okamžiku, kdy Felice vybuchne a poprvé pošle spisovatele k čertu. Aby ne, když jí chvíli před tím její „bývalá“ nejlepší kamarádka přinesla kompromitující Kafkovy milostné dopisy. Tíží ji svědomí? A Kafku? Údajně tentýž rok prožije ještě krátký románek s mladou Švýcarkou kdesi v italských lázních!

Jediný Kafkův syn?

Píše se rok 1914 a ještě než skončí, narodí se Gretě Blochové v Mnichově dítě. Dostává jméno Martin a okamžitě putuje k pěstounské rodině. Kafka nic neví, a když se to později dozví, odmítá Gretě uvěřit. To už je navíc s Felice zasnoubený podruhé. Vymyslela si to Grete jen proto, aby ho potrestala? V každém případě se veřejně o Kafkově otcovství zmíní až o dvacet pět let později jednomu hudebníkovi. Tantiémy však žádat nemůže, hoch umírá v pouhých sedmi letech. Příležitost obhájit své tvrzení už nedostane ani Grete. Z nacistického Německa utíká tři roky před válkou do Itálie. Ve Florencii si otvírá penzion, pak se však fašistické nálady vyhrotí i zde. Grete je zatčena a s ostatními Židy odvlečena do koncentračního tábora. Zahynula patrně v květnu roku 1944.

Sexuálně nepoužitelný

Proč se historikové zdráhají uvěřit, že by Kafka počal s berlínskou úřednicí dítě? Odpověď je v jeho dopise Mileně Jesenské. Nebyl prý schopen provozovat sex! On sám to však popíše takto: „Jako bychom oba nemohli dýchat nebo jako by nás bolely nohy.“ Že neměl Kafka nic fyzického s pro něj nepříliš atraktivní Felice, bychom ještě mohli chápat. Ale ke krásné Mileně byl vášnivě přitahován. Přesto ani s ní nepřekročil hranice platonické lásky. Jenže ona takovému netělesnému vztahu nerozuměla. Aby ne, její erotický život byl víc než čilý, v šestnácti letech už musela na potrat. Na omluvu a vysvětlenou píše Kafka Mileně dopis o své první milostné zkušenosti.

Oč tedy v hotelu s prostitutkou šlo? „Ve vší nevinnosti učinila maličkou ohavnost (která nestojí ani za řeč), řekla něco maličko sprostého (co nestojí ani za řeč), avšak vzpomínka zůstala, věděl jsem v témže okamžiku, že na to nikdy nezapomenu.“ Co bylo onou maličkou ohavností? Bylo to skutečně tak strašné a zničující? Nebo byly Kafkovy erotické fantazie příliš nekonvenční, že je realizoval jen s lehkými děvčaty? Masochismus? Voyerství? Můžeme jen hádat. Geniální, ale rozporuplný spisovatel umírá na tuberkulózu 3. června 1924. A po boku mu stojí jiná bohémská kráska – Dora Diamantová. S ní se podle Maxe Broda údajně konečně cítil šťastný.

Hongkong je aktuálně 4. zemí světa s nejvyšší hustotou zalidnění. Na jediném kilometru čtverečním se zde tísní téměř 7 tisíc obyvatel. Pro srovnání – v Česku žije na jednom kilometru čtverečním zhruba 137 lidí. Hůře než Hongkong jsou na tom z tohoto pohledu jen Macao, Singapur a maličké Monako. Není proto divu, že jediným prostorem, který je možné ještě zaplnit, je cesta vzhůru. Pokud ale opustíme svět supermoderních mrakodrapů, sídel nadnárodních průmyslových gigantů a finančních center, otevře se nám pohled vertikálního světa, který je domovem milionů obyčejných lidí. 

Sluneční soustava nás nepřestává překvapovat. Například jenom málokdo by hádal, že na rozpálené planetě Merkur bude vodní led. On tam přitom je a podle nového výzkumu ho tam může být ještě mnohem více, než jsme si mysleli.

Vědci americké Brownovy univerzity objevili tři nové oblasti na povrchu Merkuru, což jsou tři krátery u severního pólu planety, v nichž je spousta vodního ledu. Domnívají se, že na Merkuru může být ještě mnohem více ledu, protože uniká naší pozornost na řadě méně nápadných míst.

Led na severním pólu Merkuru

Merkur je ze všech planet Sluneční soustavy nejblíže Slunci. Během dne dosahuje teplota povrchu Merkuru teploty kolem 427 °C. Ač je to neuvěřitelné, přesto se tam najdou místa, například kolem severního pólu planety, kde se dlouhodobě udrží led.

TIP: Sonda Messenger: První a zatím poslední, která zevrubně zkoumala planetu Merkur

První důkazy o možné existenci ledu na pekelné planetě přinesly pozemní teleskopy, které odhalily oblasti s povrchem, který nápadně odráží záření. Jejich pozorování pak definitivně potvrdila americká sonda MESSENGER, která odhalila na severní pólu Merkuru zásoby vodního ledu.

Do Severního ledového oceánu vyrazila britská vědecká expedice. Kromě mrazivých scenérií je tam čekal i skličující objev. Uprostřed polárního moře severní polokoule se na vlnách pohupuje plastový odpad.

Badatelé objevili kusy plastu a polystyrenu na ledu v místech, kam se dříve prakticky nebylo možné dostat kvůli zalednění. Pro vědce to bylo překvapení. Nečekali tam odpad a hlavně nečekali, že se tam vůbec dostanou.

TIP: Tajuplné vršenky roznášejí plastový odpad do hlubin oceánu

Nový nález plastu v Severním ledové oceánu představuje nelichotivý rekord. Tak daleko na sever ještě nikdo plastový odpad neviděl. Místo nálezu je vzdálené jen asi 1 600 kilometrů od severního pólu. Jak se zdá, plastovému odpadu v oceánu se již na Zemi zřejmě není možné vyhnout prakticky nikde. 

Sochy božstev se ve starověkém Egyptě těšily mimořádné péči. Věřící je omývali, natírali vonnými látkami a přinášeli jim obětiny i pokrmy. A nakonec, když sochy sešly věkem, s poctami je pohřbili.

Archeologové před časem objevili pohřebiště božských soch v egyptském Karnaku. Nalezli tam celkem 38 objektů, které představují více či méně zachovalé sochy božstev. Je mezi nimi 14 soch a figurín boha Osirise, tři sochy paviána, které představují boha Thovta, dvě sochy bohyně Mut, jedna sfinga nebo část sochy boha Ptaha.

TIP: Záhadný faraon Sanacht je nejstarším známým případem gigantismu

Pohřebiště soch se nachází vedle chrámu boha Ptaha v Karnaku. Objevené objekty pocházejí z různých dob. Například socha boha Ptaha je z období Nové říše, zatímco jiné objekty jsou mladší a vznikly v době vlády Ptolemaiovců.

Chlapci v uniformách s odznakem HJ a orlicí Luftwaffe na prsou vedli klasický vojenský život, ovšem ve srovnání s normálními dělostřelci měli o něco lepší podmínky. Vykonávali práci bez úlev, obsluhovali přístroje a děla, ale bydleli v barácích u baterií po třídách a ne dohromady se staršími vojáky.

Předchozí část: Ze školních lavic do uniforem: Děti v řadách Wehrmachtu a Luftwaffe

Nevyjasněný status

Měli nárok na žold ve výši jedné marky denně, z toho ale obdrželi pouze polovinu, zbytek dostali po ukončení služby u flaku jejich rodiče. Skutečnými vojáky pomocníci Luftwaffe nebyli, i když se ve válečných situacích, když jejich baterie pálily na nepřátelské letouny, ocitali často. Vzhledem k věku na ně důstojníci brali určité ohledy, když jim například dávali delší dovolené a vycházky.

Občas se také velitel baterie pokusil dát civilizovanou podobu alespoň obědům, když se na stole objevil ubrus a porcelán. Bývalo vcelku běžné, že po noci naplněné palbou na nepřátelské bombardéry směli pomocníci spát o hodinu déle. Pro školáky také neplatila tak přísná disciplína jako pro vojáky, takže při menších přestupcích velitel baterie zpravidla přimhouřil oko. Pomocníkům Luftwaffe se mělo vykat, na což nebyli ze školy zvyklí, a poddůstojník se tak – předtím, než něco poupravil na uniformě – musel ptát: „Smím se vás dotknout?“

Podle válečného práva neměli pomocníci Luftwaffe status bojovníků, což zpočátku mnoho neznamenalo, ale s příchodem Rudé armády na německé území se to mohlo stát smrtící pastí. Sověti si totiž mysleli, že pomocníci Luftwaffe nejsou vojáky, a zacházeli s nimi jako s partyzány – na místě je popravovali. Velení letectva rychle zareagovalo a pomocníky přeřadilo k dělostřelcům, tedy k běžným vojákům s vojenskou knížkou. V roce 1945 tak ve Wehrmachtu obvykle sloužili šestnáctiletí chlapci.

Pocit převahy

Mladí pomocníci Luftwaffe měli velké sebevědomí, což pramenilo z pocitu, že konají mnohem více, než by šlo po šestnáctiletých chlapcích požadovat v normálních dobách. Svou novou roli v rámci německé společnosti si tak náležitě užívali: „Jednou se rozezněl poplachový zvon uprostřed hodiny angličtiny, která probíhala v jednom z baráků, vyběhli jsme k dělům, bombardovací svaz se blížil, baterie začaly pálit. Během této akce se museli někteří z nás kvůli čemusi vrátit do baráku a náš angličtinář – se krčil pod stolem! Pravděpodobně měl výstřely osmaosmdesátek za dopady bomb a hledal úkryt. Užívali jsme si tuto situaci, protože jsme cítili svoji převahu.“

Přitom však tito mladíci stáli ve vojenské hierarchii úplně nejníže, když nemohli dávat rozkazy dokonce ani pomocným vojákům naverbovaným z řad sovětských zajatců. K vystřízlivění z bludu „hrdinského poslání“ přivedla pomocníky obvykle zkušenost z výcviku, k němuž patřila nesmyslná šikana ze strany poddůstojníků. Například u jedné baterie těžkého flaku se mladíci po celodenním cepování na fotbalovém hřišti těšili, až se vrátí do vytopených baráků. Tam ale zjistili, že ubytovna vypadá jako po zásahu leteckou pumou, protože poddůstojníci obsah všech skříněk vyházeli a postele včetně slamníků převrátili na podlahu. Podobně působilo, když se na baterii konalo filmové představení a po začátku hlavního filmu posílali vojáci pomocníky spát, protože film byl mládeži nepřístupný.

Zpátky do školy

V letech 1943 a 1944 nabývala spojenecká letecká ofenziva na intenzitě. Přes den útočily těžce vyzbrojené a stíhači doprovázené svazy amerických bombardérů, v noci se nad Německem objevovali Britové. V Porúří a kolem Berlína, Hamburku a dalších klíčových průmyslových oblastí proto vyrostly těžké protiletadlové baterie. Tam pomocníci Luftwaffe zažívali nejtěžší útoky. Němci sice přišli s různými zlepšeními, jako byla například koncentrace těžkých protiletadlových kanonů do baterií po 18 hlavních, které mohly vypálit salvu každých pět sekund.

To však nemohlo Spojence zastavit. Čas od času sice Němci zasadili útočníkům tvrdé rány, ale obranné kapacity říše se postupně snižovaly. Ke konci války pak „flakhelfeři“ utrpěli těžké ztráty, když se spojenečtí piloti soustředili na protiletadlové baterie. Většina mladíků sloužících u Luftwaffe však boje přežila a na podzim 1945 se vrátili do školních lavic, aby znovu začali tam, kde před dvěma či třemi lety skončili.

Součástí dřevěného domu jsou čtyři ložnice, tři koupelny, prostorný obývací pokoj vybavený krbem a kuchyně s jídelnou s výhledem na dva 20 a 16 metrů vysoké vodopády. Voda v potůčku může posloužit i jako výkonný zdroj elektrické energie – součástí je i hydrogenerátor s výkonem 35 až 75 kW.