Komerční lety pětinásobkem rychlosti zvuku jsou zase o něco blíže díky úspěšnému testu odborníků australské Queenslandské univerzity. Experimentální let, označený jako HIFiRE 4, se nedávno odehrál v jihoaustralské Woomeře.

Během testu HIFiRE 4 nejprve odstartoval raketový stupeň, který vynesl do vesmírného prostoru nadzvukový kluzák HyShot V. Po oddělení od rakety se kluzák vrátil do atmosféry a přitom absolvoval sérii manévrů.

TIP: Inženýři otestovali hypersonický motor se 3D tištěnou spalovací komorou

HyShot V byl navržen tak, aby zvládl rychlosti kolem Mach 8. V programu HIFiRE sice vyvíjejí letouny s náporovými nadzvukovými motory, čili scramjety, HyShot V byl ale jen bezmotorový kluzák. Účelem tohoto testu bylo zjistit, jak se chová nadzvukový letoun ve velkých výškách.

V roce 1526 byly české země začleněny do soustátí, které pak po téměř dvě staletí plnilo důležitou úlohu v obraně křesťanské Evropy. Habsburská monarchie tvořila pomyslný „pancíř Západu“ proti vpádům vyznavačů islámu, kterým bitva u Moháče otevřela dveře k dalšímu postupu do Podunají.

České země nikdy bezprostředně nehraničily s oblastmi, které dlouhodobě ovládali osmanští Turci. Přesto turecká expanze do jihovýchodní Evropy výrazně ovlivňovala životy našich předků. Vedle vytrvalého pocitu ohrožení ze strany obávané Osmanské říše se obyvatelé zemí Koruny české museli vyrovnávat i s ekonomickými a dalšími dopady bojů proti „největšímu nepříteli všeho křesťanstva“.

Střet dvou světů

Vnímání Turků v očích obyvatelstva habsburské monarchie bylo formováno pocitem ohrožení ze strany Osmanské říše, výraznými náboženskými a kulturními odlišnostmi i dlouhodobým působením protiturecké propagandy. Sotva proto překvapí, že v nazírání Čechů, Moravanů, Slezanů a Lužičanů na muslimské dobyvatele jednoznačně převažovaly negativní stereotypy. Jejich výrazem se stala například nejrůznější nelichotivá slovní spojení, z nichž byla zvláště rozšířená charakteristika Turka jako „největšího nepřítele všeho křesťanstva“.

TIP: Turci u Vídně: Jak pomohli čeští vojáci v obraně města?

Ve stavovské společnosti českých zemí, zmítané náboženskými rozpory, přispívala v předbělohorské době společná obrana před tureckou hrozbou k překlenování třenic mezi katolíky a evangelíky. Projevilo se to nejen v působení bojovníků různého vyznání ve vojenských oddílech vypravovaných do Uher, ale také v dobové literatuře, jako například ve spise Antialkorán Václava Budovce z Budova vydaném roku 1614. V tomto díle se Budovec snažil argumentačně doložit ďábelský původ „nevěry mahometánské“, jak charakterizoval islám. Zároveň apeloval na sjednocení křesťanů v boji proti Turkům, kteří „mnoho tisíců lidu křesťanského sobě podmaněného mají a posavád podmaňují, i naše milé přátely zajímají, hubí a mordují“.

Společný nepřítel

V úvahách některých představitelů nekatolického tábora však Osmanská říše naopak představovala mocenský faktor, s nímž spojovali naděje na prosazení vlastních nábožensko-politických cílů. Tyto tendence vypluly napovrch v době českého stavovského povstání, kdy stavovští politikové (včetně Václava Budovce) navázali užší diplomatické styky s Cařihradem. Myšlenky na zapojení Turků do boje proti Habsburkům přežívaly ještě po Bílé hoře u české a moravské nekatolické emigrace. Koketoval s nimi také „učitel národů“ Jan Amos Komenský. Na převažujícím odporu vůči „nevěřícím“ však nic nezměnily.

Coby nástupce obrněnců řad BMP a MT-LB vytvořil Kurganský strojírenský závod platformu Kurganěc-25, kde číslo ve jménu odkazuje na největší bojovou hmotnost. Jde o střední pásové vozidlo, jehož základní aplikace představují vozidla určená k přepravě a podpoře pěchoty, tedy obrněné transportéry a bojová vozidla pěchoty. Tyto dvě verze se odlišují zejména sestavou výzbroje a prostředků aktivní ochrany, ale základní design podvozku a korby se shodují.

Obrněný transportér Kurganěc-25

V přední části se nachází motor a tříčlenná osádka, kdežto v zádi má svoje sedačky osm motostřelců. K bokům se dají připojit rozměrné bloky přídavné pancéřové ochrany, které dle některých zdrojů fungují i jako „plováky“, tedy dutá tělesa ke zvyšování výtlaku při plavbě. Obrněnce Kurganěc-25 totiž dokážou díky dvěma záďovým vodometům také plout. O pohon se stará agregát firmy JaMZ o výkonu mezi 588 kW, díky kterému by vozidla měla jezdit rychlostí cca 80 km/h.

Druhou podobu řady Kurganěc-25 reprezentuje bojové vozidlo pěchoty (na snímku), které se může pochlubit silnější útočnou i obrannou výzbrojí. Na korbě se nachází modul Epocha, označovaný někdy i jako Bumerang-BM, který se objevuje také na dalších ruských vozidlech nové generace. Základní výzbroj tvoří 30mm automatický kanon 2A42, vedle něj 7,62mm kulomet, kdežto na bocích modulu se nacházejí celkem čtyři vypouštěcí trubice pro protitankové řízené rakety Kornet-D s dosahem 10 km, naváděné pomocí laserového paprsku.

Součást modulu tvoří rovněž dva senzorové bloky, první pro střelce a druhý pro velitele. Druhou zásadní odlišnost bojového vozidla pěchoty (označovaného rovněž B-11) od obrněného transportéru tvoří kvalitnější ochrana, jelikož tato verze má i další systém aktivní ochrany – vyhlíží jako zmenšená varianta kompletu Afganit na platformě Armata.

Vrátíme-li se ještě k modulu Epocha, pak se obecně předpokládá, že jeho nynější podoba ještě nemá definitivní podobu a že sériová vozidla dostanou do výbavy kanon ráže 45 nebo 57 mm. Vedle toho se chystají další typy řady Kurganěc-25, například protiletadlový komplex a průzkumná či velitelská vozidla; spekuluje se i o lehkém tanku se 125mm kanónem.

Dodejme, že kolouch je po neplánované koupeli relativně v pořádku a v péči pracovníků záchranářské stanice Save of the Animals Rescue Foundation.

Nad některými objevy planetárních vědců zůstává rozum stát. Skutečně extrémní úlovek si nedávno připsal Alexis Smith z berlínského Institutu planetárního výzkumu a jeho spolupracovníci.

Objevili planetu, která je velikostí podobná Zemi, ale jinak má na svém kontě řadu extrémů. Planeta jménem EPIC 228813918 b oběhne svou hvězdu za extrémně krátkou dobu. Stihne to za 4 hodiny 20 minut, což z ní dělá planetu s druhou nejkratší známou oběžnou dobou vůbec. Planeta je také extrémně těžká. Je sice o něco málo menší než Země, ale její hmotnost prý odpovídá možná až 0,7 hmotnosti Jupiteru, pokud se tedy vědci nemýlili.

Železná Země u červeného trpaslíka

Hvězda EPIC 228813918 je červený trpaslík spektrální třídy M, jehož velikost i hmota jsou zhruba poloviční oproti Slunci. Tento planetární systém je od nás vzdálený asi 310 světlených let.

TIP: Planety červených trpaslíků možná nejsou tak obyvatelné, jak jsme si mysleli

Pokud jde o chemické složení, planeta EPIC 228813918 je zřejmě zhruba z poloviny tvořená železem. Železná je hlavně vnitřní část planety, kterou obaluje plášť s vysokým obsahem křemíku.

Už dlouhá desetiletí se snažíme objevit mimozemské civilizace. Mléčná dráha je podle všeho plná planet vhodných pro život, takže by tu takové civilizace skutečně mohly být. Zatím ale veškeré snažení vyšlo naprázdno.

Odborníci ze slavného Institutu SETI, jehož posláním je pátrat po cizích civilizacích, to nevzdávají. Teď přicházejí s novou metodou pozorování, která by měla rozšířit naše možnosti hledání mimozemšťanů.

Jejich nový projekt nese jméno Laser SETI. Klíčovou součástí projektu je stavba prototypu teleskopu, který dokáže zachytit záblesky laserů civilizace z jiné planety. V současnosti probíhá kampaň na crowdfundingové platformě Indiegogo, která by měla přinést badatelům alespoň 100 tisíc dolarů (asi 2 miliony 260 tisíc Kč).

Prozradí se mimozemšťané lasery? 

Odborníci v SETI se domnívají, že by cizí civilizace mohla vysílat laserové paprsky do okolního vesmíru neúmyslně nebo dokonce i záměrně, aby na sebe upoutala pozornost. Většina soudobých teleskopů takové záblesky nedokáže zachytit anebo jsou zaměřené jen na malý okrsek oblohy.

TIP: Záhadná hvězda KIC 8462852: Hejno komet, nebo mimozemšťané? Vědci pátrají dál

Pokud SETI uspěje ve svých plánech a sežene dostatečné finanční prostředky, které jim chronicky scházejí, hodlají po světě instalovat 100 až 120 speciálních teleskopů, které nejsou velké ani příliš drahé. S jejich pomocí zvládnou monitorovat celou noční oblohu.

Lidé se vzhledem ke svému původu dožívají velmi vysokého věku. Přesto ale nejsme v tomto směru rekordmany. Vědci nedávno objevili živočichy, kteří se dožívají několika set let.

Jde o přisedlé mořské kroužkovce ze skupiny mnohoštětinatců druhu Escarpia laminata. Obývají dno Mexického zálivu, kde žijí v hloubkách 1 000 až 3 300 metrů na chladných vývěrech. Tryská tam voda, která je bohatá na sirovodík, metan i další uhlovodíky.

TIP: Který obratlovec se dožívá nejvyššího věku? Překvapivě žralok malohlavý

O životě těchto červů jsme zatím věděli jenom velmi málo. Američtí vědci si proto vybrali 356 těchto červů na různých místech Mexického zálivu. Označili si je, a pak sledovali, jak jejich těla přirostou za jeden rok života. Když pak zjištěné přírůstky vztáhli na celkovou velikost červů, vyšlo jim, že červi musí být 100 až 200 let staří, někteří možná i 300 let.

Součást pozemních sil Řecké armády tvoří vojskové letectvo, do něhož spadá zejména 29 bitevních helikoptér AH-64 Apache, z toho deset v moderní verzi AH-64D.

Předchozí část: Proti nepříteli uvnitř Severoatlantické aliance: Fakta o řecké armádě

Také se provozuje celkově 134 dalších vrtulníků, a sice typů CH-47 Chinook, NH90 TTH, UH-1H a AB-206, dvacet lehkých letounů od značek Beech a Cessna a čtyři bezpilotní průzkumné stroje Sperwer. Většina letadel se ale nalézá ve službách vzdušných sil.

Páteř ze sto padesáti F-16

Základ taktického letectva představuje asi 150 stíhaček F-16C/D různých verzí, z nichž 30 odpovídá špičkové variantě Block 52+ ADV. Ve službě se nalézá i 44 francouzských stíhačů Mirage 2000, mezi nimiž něco přes polovinu tvoří zmodernizované Mirage 2000-5 Mk2, a dosluhují i čtyři desítky amerických F-4E Phantom II. O včasnou výstrahu se stará čtveřice letounů EMB-145H se švédskými radary Erieye, zatímco výcvik probíhá na 18 vrtulových T-41D Mescalero (jde o vojenskou obměnu známého stroje Cessna 172), 45 turbovrtulových T-6A/B Texan II a 30 proudových T-2C/E Buckeye.

Přepravní letectvo používá 15 taktických C-130 Hercules verzí B a H, osm menších taktických C-27J Spartan a celkově čtyři desítky lehkých užitkových letadel, a sice EMB-135BJ Legacy, ERJ-135LR, Gulfstream V, CL-215, CL-415 a M-18 Dromader. Páteř vrtulníkového transportního letectva reprezentuje tucet středních AS 332C Super Puma, dále se užívá celkem 19 lehkých dopravních či záchranných vrtulníků AB-205A, AB-212 a AW109. Mezi plány pro budoucnost patří i pořízení nových bojových letadel čtvrté a půl či páté generace a seznam kandidátů zahrnuje různé americké, evropské i ruské typy.

Součástí vzdušných sil Řecka je rovněž protivzdušná obrana státu, zahrnující 36 raketových komplexů Patriot, 12 systémů S-300PMU-1, dále raketové systémy Crotale-NG/GR, Tor-M1 a Sparrow a přibližně tři desítky 35mm kanonů Skyguard. Velká část řeckých systémů PVO má stanoviště na strategicky stále důležitém ostrově Kréta.

Osm ponorek původem z Německa

Kvůli své geografické pozici Řecko věnuje mimořádnou pozornost námořnictvu. To se dnes může chlubit celkově osmi konvenčními ponorkami, z nichž sedm spadá do tříd Glavkos a Poseidon (deriváty německé konstrukce Typ 209) a jedna do nejnovější třídy Papanikolis; ta již odpovídá německému designu Typ 214 s pohonem nezávislým na vzduchu a postupně jich má dorazit dalších pět. Všechny řecké ponorky nesou 533mm torpédomety a část z nich může odpalovat i rakety UGM-84 Harpoon.

Hladinová flotila má především čtyři vynikající fregaty, jež se označují jako třída Hydra. Vycházejí z německé konstrukce MEKO A200 a nesou střely RGM-84G Harpoon, RIM-162 ESSM a 127mm děla. Pod řeckou vlajkou se plaví též celkem devět fregat třídy Elli – původně nizozemská třída Kortenaer v několika mírně odlišných verzích; jejich výzbroj tvoří rakety Harpoon a Sea Sparrow a 76mm kanóny.

Řecko provozuje rovněž pětici raketových korvet (či velkých člunů) třídy Roussen z Velké Británie, na nichž se nalézají rakety MM40 Exocet a RIM-116 RAM; mělo by získat ještě další tři kusy. U pobřeží operuje rovněž tucet řeckých raketových člunů pětice různých tříd, jež pocházejí z Německa a Francie a nesou protilodní střely RGM-84 Harpoon, MM38 Exocet a RBS-12 Penguin, a také dalších 16 hlídkových člunů s kanónovou či kulometnou výzbrojí.

Řecko provozuje čtyři minolovky dodané z USA a Británie, pět velkých výsadkových lodí třídy Chios (z nichž každá dopraví až 300 vojáků), 14 menších výsadkových plavidel a skoro pět desítek podpůrných a logistických plavidel. Do struktury námořnictva patří i pětice protiponorkových letadel P-3B Orion, která nyní prodělávají modernizaci, a 19 protiponorkových vrtulníků AB-212 a S-70B Seahawk. S námořnictvem těsně kooperuje Pobřežní stráž, jež vlastní 126 hlídkových a pomocných plavidel a čtveřici lehkých užitkových letounů.

Přízrak převratu

Seznam vojenské techniky řeckých ozbrojených sil působí impozantně, ale nutno mít na paměti, že značná část není v současné době schopna provozu. Ekonomické problémy totiž přivedly k moci radikální levici v podobě strany SYRIZA, která slíbila voličům rozsáhlé škrty v obranném rozpočtu, vystoupení z NATO či zrušení zahraničních vojenských základen v Řecku.

To vše zákonitě způsobilo znepokojení v západních zemích, jelikož spolu s asertivní politikou současného Turecka, ovládaného islamisty ze strany AKP, to v regionu Středomoří způsobuje velmi problematickou situaci. Přístup Turecka a faktická neschopnost Řecka tvoří faktory, jež se významným způsobem podílely na rozsahu migrační vlny z Blízkého a Středního východu, kterou potom logicky nemohly zvládnout ani další evropské země.

Navíc existují pochybnosti o záměrech strany SYRIZA, která se staví přátelsky k Rusku. To podporuje spekulace, podle nichž by se Řecko mohlo stát v Alianci jakýmsi „trojským koněm“, který by zablokoval některá významná rozhodnutí, jelikož v NATO se musí hlasovat jednomyslně. To však nebylo zdaleka všechno, protože v době nástupu radikální levice k moci se vážně hovořilo o možnosti nějakého dalšího vojenského převratu. Řecko se z hlediska významu ozbrojených sil v politice sice nemůže srovnávat s Tureckem, ale i tak stojí značně vzdáleno standardům západní Evropy.

Právě to vedlo k úvahám, že případná snaha strany SYRIZA nějak dramaticky změnit obrannou politiku státu by mohla řeckou generalitu přinutit až k nějaké formě politické akce. Řecko sice postupně vymizelo z prvních stránek novin, jeho ekonomické problémy se však ve skutečnosti vlastně nevyřešily (jen odsunuly) a politická nestabilita trvá. Vzhledem k ambicím Turecka stále existuje nezanedbatelné riziko konfliktu a nedá se úplně vyloučit ani vstup vojáků do politiky. „Kolébka demokracie“ tak nadále zůstává zdrojem problémů, jejichž důsledky ovlivňují celou Evropu.

V posledních měsících to bylo na spadnutí. Někdy mezi 10. a 12. červencem se od antarktického šelfového ledovce Larsen C konečně odlomil ohromný kus ledu. Vznikl tak třetí největší volný ledovec známé historie.

Americké Národní centrum pro led (NIC, National Ice Center) bez velkých oslav pokřtilo ledovec A68A. Svou rozlohou 5 800 čtverečních kilometrů se blíží americkému státu Delaware a obsahuje tolik vody, že by přinejmenším dvakrát naplnila Erijské jezero, jedno z Velkých jezer.

TIP: V antarktickém šelfovém ledovci Larsen C se rozevírá kolosální trhlina

Odborníci si nejsou jistí, kam ledovec A68A poplave. Podle některých odhadů se může dostat až k Falklandským ostrovům, které jsou 1 000 kilometrů severně. Je ale jenom otázkou času, kdy A68A zmizí v nezměrném oceánu. Ledovec se totiž prakticky ihned začal rozpadat. Již 14. července se od něho odlomil menší kus.