Lidská nahota v souvislosti se zvířaty bývá obvykle k vidění u příležitosti protestů ochránců zvířat a aktivistů bojujících proti využívání zvířecích kožešin či testování kosmetiky. Do londýnské zoo ale nyní vyrazili zcela šatůprostí zaměstnanci zahrady.

Úprk pro tygra

V tomto případě ovšem nešlo o protest, ale o originální formu pozvánky. Zoologická zahrada pořádá již několik let akci nazvanou Streak for Tigers (úprk pro tygra), během které se v areálu zahrady koná běh naháčů spojený s charitativní akcí na podporu šelem.

TIP: V britském Southamptonu vzniklo první fitness centrum pro naháče

Účastníci běhu, který se letos koná 10. srpna, zaplatí 20 liber startovné. Kromě toho se zavazují přispět dalšími alespoň 150 librami na podporu ušlechtilých šelem. Oplátkou se jim kromě dobrého pocitu dostane tygří masky a pamětního listu. Kdo ví, třeba se někdy podobné akce dočkáme i v českých zoologických zahradách.

Výbuch supernovy náleží k nejextrémnějším dějům ve vesmíru. Přestože je energie takové exploze pro nás doslova nepředstavitelná, neznamená definitivní zánik. Vědci se doposud domnívali, že exploze supernovy na daném místě spolehlivě zlikviduje veškerý kosmický prach a složitější molekuly. Teď se ale ukazuje, že to tak nejspíš není. Astronomka Mikako Matsuura z Univerzity v Cardiffu se svými kolegy prostudovala chladnoucí pozůstatek supernovy 1987A na okraji mlhoviny Tarantule ve Velkém Magellanově oblaku a objevila tam nečekané věci.

Sbírka molekul v pozůstatku supernovy

Poprvé v historii výzkumu supernov vědci nalezli v místě exploze, které je od nás vzdálené 163 tisíc světelných let, formylové kationy (HCO+) a molekuly oxidu sirnatého (SO). Kromě toho se zde podařilo nalézt i molekuly oxidu uhelnatého (CO) a oxidu křemnatého SiO. Astronomové odhadují, že v molekulách oxidu křemnatého skončil asi jeden atom křemíku explodující hvězdy z tisíce, v případě formylových kationů to prý byl tak jeden atom uhlíku z milionu.

TIP: Supernova v Magellanově mračnu: Jak se měnily prstence okolo hvězdy

Vše nasvědčuje tomu, že přímo v srdci exploze supernovy mohou vzniknout rozsáhlá mračna chladného plynu a prachu, která velmi připomínají hvězdné porodnice.

Kra se odlomila na počátku tohoto týdne, vědci ale už několik let předpovídali, že se tak stane. V ledu se vytvořila 80 kilometrů dlouhá prasklina a ještě v lednu drželo kru na místě pouhých 20 kilometrů ledu. Prasklina se vytvořila v šelfovém ledovci označovaném jako Larsen C, který má tloušťku asi 350 metrů a vyskytuje se na západním okraji Antarktidy.

Kra o hmotnosti asi jednoho bilionu tun zabírá větší rozlohu, než má například Moravskoslezský nebo Ústecký kraj. Nově vzniklý ledovec má zhruba poloviční velikost oproti kře, která se odtrhla od šelfového ledovce Ross v roce 2000, ale i tak patří k zhruba deseti největším, jaké kdy byly zaznamenány.

Rozpadání šelfového ledovce Larsen C označují vědci za nikoli klimatickou, ale geografickou událost. I když připouštějí, že k rozšíření pukliny mohlo globální oteplování přispět.

Spalničkám se lze stoprocentně vyhnout díky očkování. Přesto se stále šíří a také zabíjejí. Světová zdravotnická organizace WHO nyní vydala oficiální varování před spalničkami poté, co v Evropě za posledních 12 měsíců zemřelo na spalničky 35 lidí, většinou v Rumunsku.

Od roku 2016 se jen v Itálii objevilo přes 3 300 případů spalniček. V Itálii zemřela i nejnovější oběť této zákeřné choroby – šestiletý chlapec. Podle regionální šéfky WHO v Evropě Zsuzsanny Jakab je každé úmrtí nebo závažné postižení způsobené nemocí, které lze spolehlivě předejít očkováním, velikou a zbytečnou tragédií.

TIP: Vítězství očkování: V Novém světě lékaři eliminovali spalničky

Právě kvůli probíhající epidemii spalniček zvažují zákonodárci zpřísnění zákonů, které se týkají očkování. Jednou z hlavních příčin této epidemie je totiž vyhýbání se očkování, které je v evropských zemích na vzestupu.

Uprostřed června roku 1914 přijel do Prahy Čechoameričan Emanuel Voska. O dvacet let dříve zmizel z Kutné Hory, kde mu jako horkokrevnému sociálnímu demokratovi hrozilo zatčení, a nyní se vrátil coby vážený novinář a bohatý podnikatel z New Yorku.

Pavouk spřádá sítě

Již na jaře si správně uvědomil, že situace v Evropě se vyhrocuje směrem k válce. Proto vybudoval síť, která by mu z domova dodávala zprávy. Plánoval také schůzky s některými českými politiky a zkusil zauvažovat, co by Češi dělali „v případě potřeby“. Když Rakousko zahájilo válku, obrátil se Masaryk na hosta z Ameriky s neobvyklou žádostí: „Nemohl byste jet zpátky přes Anglii? Potřeboval bych tam něco doručit.“ Voska, který byl ochoten k jakémukoli dobrodružství, souhlasil.

Při schůzkách v redakci deníku Čas, což byl neformální orgán Masarykovy strany, profesor budoucího špiona podrobně informoval o situaci v Čechách a Rakousku. „Některá čísla a jména vám dám písemně, ty byste si nezapamatoval,“ řekl Masaryk. „Až přijedete domů, zkuste sehnat peníze, hodně peněz. Budeme je potřebovat na pomoc rodinám perzekuovaných lidí i na akce v zahraničí.“ Voska se s tím svěřil příteli Vojtovi Benešovi. „Ale musíš ty papíry někam zašít!“ varoval ho Vojta. „V Německu jistě budou cizince přísně prohlížet.“

Den před odjezdem mu proto švec schoval do bot několik papírů se vzkazy. Byly to špionážní zprávy a vlastizrádná poselství: sdělte Rusům, že čeští vojáci k nim budou přecházet s bílými šátky v rukou a z nich pak vytvořte dobrovolnické pluky. 

Špionážní síť z vlastenců

Na doporučení z Londýna navázal Voska kontakt s britským námořním atašé kapitánem Guyem R. A. Gauntem. Němci a Rakušané, kteří se usadili ve Spojených státech, se snažili znemožnit výrobu a dopravu zboží Britům různými diplomatickými kanály, někde i sabotážemi. Voska si uvědomil, že by mohl z českých vlastenců, žijících ve všech koutech Spojených států, zorganizovat síť informátorů, kteří by Spojencům pomáhali odhalovat sabotéry. Gaunt tuhle nečekanou nabídku s radostí přijal. Nakonec jich měl Voska podle svého tvrzení 84.

Kurýři z Ameriky do Čech

Voska posílal z Ameriky do Čech kurýry a ukázalo se, že lepší šance mají lidé nikoli s rakouským, ale s americkým pasem. Několik takových odvážlivců se dokonce podařilo sehnat, avšak některé podezírala rakouská policie z nepřátelských úmyslů, takže nakonec skončili ve vězení.

Také velká česká pěvkyně Ema Destinnová, která vystupovala v newyorské Metropolitní opeře, se v dubnu 1916 vracela domů. Německý císař Vilém, který pěvkyni velice miloval, ji vybavil průvodním listem. Ten však neplatil u Rakušanů. Jak napsal její životopisec Miloslav Pospíšil, „byla u ní při přejezdu hranic v Podmoklech nalezena tajná zpráva a plány, které měla zašité v divadelních kostýmech“. Za takovou zradu byl trest smrti, ale Destinnová byla příliš známou osobností. Začátkem května ji úřady internovaly na jejím jihočeském zámečku.

Válka byla na dohled a Voska se proto domluvil s americkými a britskými úřady, že v okamžiku, kdy do ní vstoupí Spojené státy, předá washingtonskému ministerstvu spravedlnosti svůj archiv a kartotéku podezřelých. Americká vláda přerušila styky s Německem 3. února 1917. Prezident Wilson vyhlásil válečný stav vůči Německu 6. dubna téhož roku.

Do všech koutů světa

Záhy Vosku poslali Američané a Britové do Ruska, aby pomáhal tamní špionáži a kontrašpionáži a současně vydával protiněmecké pamflety. V létě 1919 se Voska i s rodinou vrátil do Československa a s Alicí Masarykovou zde založil Červený kříž. Předsedal Klubu amerických Čechoslováků a samozřejmě podnikal. Zastupoval americkou firmu na psací stroje Underwood-Monrovie, která měla kanceláře v centru Prahy na Národní třídě.

Také Finsko vedlo od  25. června 1941 válku proti tehdejšímu Sovětskému svazu. Finsko bylo během této války, označované jako Pokračovací, zčásti podporováno nacistickým Německem, které využilo finské fronty ve svých operacích proti Sovětskému svazu. Po uzavření příměří mezi Finskem a Sovětským svazem v roce 1944, s nímž Německo nesouhlasilo, pak na Pokračovací válku navázala laponská válka mezi Finskem a Německem. 

Finské jednotky se účastnily po boku Němců například bojů ve východní Karélii ve směru na Murmansk. Tento propgandistický snímek z německého časopisu Signal zachycuje skupinku finských vojáků působících po boku Wehrmachtu v roce 1943. 

Žabka atelopus panamský (Atelopus zeteki) je, stejně jako mnohé jiné žáby, schopná vyloučit jed, který ji ochrání před predátory. V případě tohoto druhu jde o neurotoxin nazvaný zetekitoxin.

Gestikulující žáby

Skutečně pozoruhodná je ovšem tato asi pět centimetrů velká žabka díky komunikaci v rámci vlastního druhu. S jinými jedinci se totiž žáby nedorozumívají jen zvukově, ale také svébytnou „gestikulací“, která spočívá v jemných pohybech předních končetin. Ty mohou vyjadřovat jak přátelské úmysly, tak hrozbu. Příčinou, díky níž se u žab vyvinul tento druh dorozumívání, je zřejmě hluk rychlých horských toků, u nichž se přirozeně vyskytují.

TIP: Galerie obojživelných šperků aneb Žabí klenoty vody i pevniny

V roce 2006 byl o atelopusích natočen v Panamě, kde je jediné místo jejich výskytu, dokument BBC, jenž toto chování monitoroval. Je přitom možné, že mávání, které obojživelní tvorové předvedli do dokumentaristických objektivů, bylo zároveň jejich poslední sbohem. Populace byla totiž napadena kožní plísní Batrachochytrium dendrobatidis, která za posledních let zredukovala počet žabek o 80 %. Ačkoli je tedy atelopus panamský veden na seznamu ohrožených druhů jako „kriticky ohrožený“, není vůbec vyloučeno, že ve volné přírodě je již vyhuben.

Nadějí do budoucna jsou jednotlivci odchycení do zajetí, kteří by mohli být základem pro novou generaci. Projekt, jenž je na tento úkol zaměřen, má ovšem jako první postupný cíl dokonalé porozumění životu zranitelných „mávačů“.

Dovolená v roce 1990 změnila Nicku Wilsonovi život. Během návštěvy Cornwallu, nejzápadnější a nejjižnější části Britských ostrovů, se zamiloval do zdejší flóry natolik, že se rozhodl vybudovat si vlastní džungli doma. Z rodinného výletu si tehdy dovezl několik sazenic baroty rukávovité, rostliny s obřími listy pocházející z Jižní Ameriky, známé ale i z českých okrasných zahrad.

Tropický ráj uprostřed města

O osm let později, v roce 1998, začal s postupnou přestavbou své zahrádky uprostřed Leedsu. Ve sklenících i na volné ploše vysazoval množství rostlin a v místním zahradnictví se stal častým zákazníkem. Dříve obyčejný dvorek se začal postupně měnit v divokou džungli připomínající deštný prales.

Nejpyšnější je Nick na své obří baroty, které mají i tři metry velké listy, obří aralie připomínající svým tvarem palmy a stromové kapradiny. „Ve skutečnosti tady nemám žádné vzácné rostliny, většinu lze pořídit v jakémkoli zahradním centru. Důležitý je ale celkový pocit,“ říká o svém pralese zahradník Nick.

Výsledky dvacetiletého úsilí Nicka Wilsona chodí obdivovat řada návštěvníků jeho „tropického ráje“. Za malý příspěvek je Nick provede svou zahradou a zaníceně vypráví o vřesu a muškátech. Symbolické vstupné pak vystačí na základní údržbu jeho zahrady a co je navíc posílá Nick na charitu. Letos tak mohl například potěšit obyvatele hospicu v Moortownu šekem na 2 500 liber (zhruba 70 tisíc korun).

Rýže je pro Nepálce zcela zásadní plodinou a začátek rýžové sezóny je zde proto spojený s bujarými oslavami. Na rýžová políčka si v tento den na přelomu června a července najdou cestu kromě farmářů i studenti a v posledních letech také stále početnější zástupy turistů. Kromě ochutnávky místních rýžových specialit si lze v den zahájení rýžové sezóny vyzkoušet i netradiční sportovní aktivity – bahenní koupel spojenou například s fotbalem.