Když v roce 1991 kosmolog Andrei Linde ze Stanfordu sepsal vědecký článek o možnosti vytvoření nového vesmíru v laboratoři, a také o tom, že náš vesmír možná vznikl jako výsledek činnosti fyzikálního hackera velmi vyspělé civilizace, mnozí to považovali za vtip.

Linde to ale myslel docela vážně a dnes, po čtvrtstoletí, vypadají možnosti stvoření nového vesmíru méně komicky než tehdy. Jsou to sice zhola teoretické úvahy, ale jednou z možností je napumpování dostatečného množství energie do monopólu.

Monopóly jsou zatím zcela hypotetické částice, jejichž existenci předpokládají některé fyzikální teorie, především teorie Velkého sjednocení a teorie Superstrun. Pokud ale monopóly skutečně existují a nám by se povedlo dodat jim dostatečné množství energie, dalece by takový experiment přesáhl možnosti Velkého hadronového srážeče LHC.

Nový vesmír v laboratoři

Pokud se vědci ve svých odhadech nepletou, měl by se takový monopól začít rozpínat. Zároveň by to znamenalo, že pokud by v takovém budoucím urychlovači vznikla červí díra, čerstvě zrozený vesmír by se nemusel rozpínat do našeho vesmíru, ale do zcela jiného prostoru.

TIP: Jak vznik vesmír aneb Co bylo na prapočátku světa (1.)

Vědci by v takovém případě viděli jenom malou černou díru. Naštěstí tak malou, že by byla z našeho pohledu neškodná. Pokud by se ale něco dostalo skrz červí díru, tak bychom se na druhé straně stali svědky dramatického rozpínání nového vesmíru. Zatím jde o čirou teorii, pokud ale jednou objevíme monopóly, mohli bychom si takové stvoření nového vesmíru, čili kosmogenezi, na vlastní kůži vyzkoušet.

Ve světě je stále mnoho lidí nuceno k otrocké práci. Notoricky známými místy moderního otroctví jsou cihlárny v jižní Asii. Otroci zde představují téměř 70 % z asi 5 milionů zaměstnanců těchto cihláren. Pracují zde z donucení, často kvůli splácení dluhů.

Pokud chtějí úřady s otrockou prací zatočit, musí především vědět, kolik takových cihláren je a kde se nalézají. Sehnat takové informace je ale velmi obtížné. V takzvaném „cihlovém pásu“, který se táhne Pákistánem, Indií a Nepálem, je takových cihláren asi 20 tisíc, a možná až 50 tisíc.

TIP: Peklo kobaltového Konga: V těžebním průmyslu pracuje okolo 40 tisíc dětí

Místa, kde se otrocká práce praktikuje, jsou naštěstí poměrně často viditelná ze satelitů. Vědci proto teď vyvíjejí umělou inteligenci, která bude hledat tyto cihlárny na satelitních snímcích. Pomáhají jim s tím online dobrovolníci v crowdsourcingovém projektu, kteří na snímcích hledají podezřelé objekty. Zatím jich našli asi 9 tisíc.

V tajné místnosti ukryté za knihovnou našli policisté celkem 75 předmětů. Řadu z nich doprovázejí dobové fotografie, potvrzující jejich autenticitu. Mezi předměty byly například dětské hračky s nacistickými motivy, lékařské nástroje pro měření velikosti hlavy, krabice foukacích harmonik, Hitlerova busta nebo zvětšovací skla s podobiznou Adolfa Hitlera.

Podle úředníků existují důkazy, že některé z nalezených artefaktů patřily vysokým nacistickým pohlavárům. V Buenos Aires žili po válce například Adolf Eichmann či Josef Mengele. Sběratel, v jehož domě byla sbírka nalezena, je vyšetřován na svobodě.

Mnozí s oblibou říkají, jak je dnešní mládež zkažená. Prý se oddávají bezuzdnému sexu a to ve stále nižším věku. Statistiky a výzkumy ale hovoří jinak.

Nedávný průzkum ve Spojených státech, který zpracovával data z let 2011-2015, ukázal, že současní američtí teenageři nemají více, ale naopak méně sexu než jejich předchůdci v osmdesátých letech. V dnešní době mělo sex 42 % nikdy neprovdaných dívek ve věku mezi 15 a 19 lety. V roce 1988 to ale bylo 51 %. Mezi chlapci ze stejné skupiny má zkušenost se sexem 44 %, kdežto v roce 1988 to bylo celých 60 %.

TIP: Bez kondomu? Nechráněný sex může vést k infekcím a předčasnému porodu

Podobně vypadají i další trendy. Nápadně klesá například počet těhotenství mezi teenagery. odle odborníků je právě vyhlídka na nechtěné těhotenství v dnešní době nejčastějším argumentem, který teenageři zvažují, když pomýšlejí na sex.

„Znovu jsme se obrátili na ministerstvo dopravy s žádostí o zavedení dopravní značky Pozor los!, jejíž instalaci na vybraných jihočeských silnicích jsme iniciovali přede dvěma lety. Jak se ukazuje, její zavedení je velmi potřebné,“ uvedl Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina.

Značka může rozhodnout o životě

„Opakované srážky aut s losy, i pozorování losů, které nám hlásí řidiči, jasně ukazují, že v Pošumaví je nejvyšší čas začít řidiče informovat o výskytu těchto zvířat zvláštní dopravní značkou,“ doplnil Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky v Českých Budějovicích.

TIP: Vládci říjnových lesů aneb Jelení námluvy z první řady

Letos jde již o druhý případ, 17. března kolem šesté hodiny srazila řidička losí samici u Lipna, také v tomto případě zvíře střet nepřežilo. Další dva losi uhynuli loni v červnu vlivem stresu při nevydařeném odchytu migrujících zvířat v Brně. Vědci odhadují, že v Česku žijí zhruba dvě desítky losů. Z nich jen za poslední rok čtyři uhynuli.

Jak neztratit losy

„Počet losů, kteří u nás zbytečně hynou vlivem lidské činnosti, je opravdu alarmující. Jsou-li odhady velikosti české populace správné, pak jsme jen v posledních dvanácti měsících přišli o pětinu losů, kteří u nás žijí,“ upozornil Miloslav Jirků.

„Los evropský patří mezi nejohroženější savce v České republice,“ upozornil Martin Šálek z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky. Živočich podle něj potřebuje důkladnější ochranu. „V České republice patří los mezi zvláště chráněné a kriticky ohrožené druhy, ale specializovaná ochrana tohoto druhu u nás neexistuje. Pro státní správu ochrany přírody by mělo být prioritou vytvořit speciální režim ochrany, například v podobě záchranného programu, kde budou jasně definované krátkodobé a dlouhodobé cíle jak tento druh u nás udržet. Mezi základní prvky tohoto dokumentu by mělo být snížení rizika střetu s dopravními prostředky, především v oblastech jeho stálého výskytu,“ uzavřel Martin Šálek.

Návrat a nový ústup

Na území České republiky vymizeli losi evropští (Alces alces) mezi 12. a 15. stoletím. Důvodem vyhynutí místní populace ve středověku nejen u nás, ale v oblasti celé střední a západní Evropě byl především lov. Jeho návratu v pozdějším období bránila řada změn krajiny způsobených člověkem. Například odvodňování mokřadů, změny vegetace, plošný převod lesů i orné půdy na chudé monokultury i fragmentace prostředí cestami a zástavbou.

Od druhé poloviny 20. století se losi do Česka začali znovu vracet. V roce 1957 byl zaznamenán výskyt prvního losa v okolí Ústí nad Labem, krátce na to byl neoprávněně uloven na Teplicku. Od té doby se losi na naše území přesouvali z Polska s různou intenzitou, vytvořili trvalou populaci na jihu Čech a šířili se odsud dále na jih a západ. Na počátku 80. let byla celková populace losů v Čechách odhadnuta na 30 až 50 kusů, z toho 20 až 30 kusů na Jindřichohradecku. Další populace se vytvořila na Českokrumlovsku, na pravém břehu Lipenské přehradní nádrže. Tři mikropopulace se zformulovaly po roce 1985 na Táborsku, Bechyňsku a na Nymbursku.

Od 90. let minulého století však stavy losů v Česku opět klesají. Tři mikropopulace zanikly, počty zvířat ve zbývajících dvou populacích se snižují. V současnosti u nás patrně nežije více, než 15 až 20 zvířat. Kromě pytláctví ohrožují losy hlavně nehody na silnicích.

Spojené síly

Ochranářská organizace Česká krajina na projektech spojených s návratem a ochranou velkých kopytníků spolupracuje s experty z Biologického centra Akademie věd České republiky, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Univerzity Karlovy v Praze, Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky, České zemědělské univerzity v Praze, Mendelovy univerzity v Brně, Masarykovy univerzity v Brně a dalších odborných institucí.

I vy můžete pomoci

Na péči o divoké koně, zubry a pratury může přispět také veřejnost zasláním ve tvaru DMS KRAJINA 30, DMS KRAJINA 60 nebo DMS KRAJINA 90 na číslo 87 777. Cena dárcovské zprávy je 30, 60 nebo 90 korun, na projekty neziskové organizace jde 29, 59 nebo 89 Kč korun. Dárcovské SMS zastřešuje Fórum dárců. Mezi další možnosti podpory patří dárcovský portál Darujspravne.cz nebo nákup ve vybraných e-shopech prostřednictvím portálu Givt.cz.

Pojďme se na úvod podívat, jak vlastně horská dráha funguje. Jde o speciální železniční systém, který se skládá z kolejí a otevřených vozíků. Ty nemají pohon, pomocí lana nebo řetězů se vytlačí na první vrcholek dráhy a pustí dolů. Jízda je pak otázkou gravitace a setrvačnosti. Koleje stoupají nahoru, klesají dolů, zatáčejí, překrývají se a tvoří dokonce spirály a smyčky (tak zvané loopy). K tomu přidejme, že si to vozíky ženou až 200kilometrovou rychlostí... A kde se křičelo strachem i nadšením poprvé?

Jeden rok na Saturnu trvá 10 759 pozemských dnů což je přibližně 29 pozemských let a v jeho průběhu se na planetě střídají dvě roční období – léto a zima. Léto nastává, když je Saturn nakloněný ke Slunci tak, že je Slunce v rovině s prstenci Saturnu a sluneční paprsky dopadají na povrch pod menším úhlem než v zimě. Dvě roční období se na planetě střídají přibližně každých 15 let.

Letos 24. května se letního slunovratu dočkal i Saturnův největší měsíc Titan. Na snímku, který nedávno pořídila sonda Cassini, jsou k vidění sluncem zalité pláně severního pólu tohoto měsíce. Pod hustou vrstvou mračen se v této oblasti nachází rozsáhlá tmavá uhlovodíková jezera naplněná směsí tekutého etanu a metanu.

Kolo je v Číně nejoblíbenějším dopravním prostředkem. Problémy ale v poslední době způsobují především služby spojené s jejich sdílením. Množství bicyklů ale i elektrokol v ulicích mnoha čínských velkoměst roste doslova raketovým tempem. 

Nově se do boje o svůj podíl na fenoménu sdílených kol zapojila služba CoolQi. Proti svým konkurentům nabízí vedle samotných jízdních kol i bonus v podobě integrovaných nabíječek pro mobilní telefony.

Čínský cyklodrak míří do světa

Systém sdílení kol se v Číně ukázal natolik úspěšným, že zdejší provozovatelé těchto služeb již pomýšlejí na zahraniční expanzi. Dvě nejúspěšnější čínské společnosti v tomto segmentu – Ofo a Mobike plánují nabídnout obdobné služby v USA, Singapuru a Velké Británii. Pekingský start-up Bluegogo nyní testuje pronájem 200 kol v San Franciscu.

Podle odhadů, které zveřejnil v březnu 2017 deník China Daily, se v roce 2020 bude sdílená ekonomika podílet 10 % na celkovém HDP země. V roce 2025, který Čína spojuje s ambiciózním plánem modernizace průmyslu „Made In China 2025", tj. obdobou evropského „Průmysl 4.0“, má sdílená ekonomika představovat dokonce celou jednu pětinu domácího HDP. Meziročně má celý sektor růst až o 40 %.

V Irsku narozený David Glasheen vydělal na zlatě miliony dolarů. V roce 1987 ale přišel krach na burze a o většinu svých vydělaných peněz rázem přišel. Po rozpadu manželství mu jeho novopečená přítelkyně navrhla, aby se společně odstěhovali na pustý ostrov. Davida nápad okamžitě nadchnul, a přestože z partnerského stěhování nakonec sešlo, v roce 1997 se vydal na dráhu novodobého Robinsona sám.

Milionář z chatrče

„Nejraději mám klid a radost z přírody. Dělám jen to, co chci. Vlastně nemám žádné povinnosti,“ libuje si David po 20 letech strávených bez civilizace.

Občas na „jeho“ ostrov zavítají návštěvníci z pevniny. Dříve jich jezdilo pár desítek za rok. „Teď už ale skoro nikdo nejezdí,“ říká poněkud posmutněle David. Společnost lidí mu přeci jen chybí. „Bylo by fajn, mít tady někoho nastálo, parťáka, nebo partnerku bych uvítal.“

Na to, že žije 20 let na opuštěném ostrově, má David překvapivý přehled o dění ve světě. Prostřednictvím internetu sleduje zprávy. Elektřinu získává ze solárních panelů a záložního generátoru a na pevninu jezdívá jen jednou za rok kvůli nákupu rýže, oleje a svých oblíbených gumových medvídků. Jinak se živí tím, co si sám obstará na ostrově. Pěstuje si vlastní zeleninu a chytá kraby, raky a krevety. 

Odjezd z ostrova David neplánuje. Podle svých slov je připraven na místě i zemřít. V minulosti mu úřady několikrát vyhrožovaly vystěhováním. Muž však zůstává v klidu. Pokud by snad opravdu hrozilo, že by musel ostrov opustit, zabydlel by se ve vraku lodi, která na pobřeží ostrova kdysi ztroskotala. Pak by ho už prý nikdo nemohl obvinit, že na místě přebývá nelegálně.

Kontroverznost dodal vraždě křesťanské dívky obviněný, Žid Leopold Hilsner. Většina veřejnosti měla navzdory problematičnosti vyšetřování a nedostatku důkazů ohledně pachatele ihned jasno, jak dokládá řada karikatur nebo třeba jedna z četných dobových písní:

Po vší zemi rozlétla se zpráva
o děsném polenském zločinu,
kde žid Hilsner se svými soudruhy
bohabojnou zabil dívčinu.

To děvče je zakošerováno!

Devatenáctiletá Anežka Hrůzová žila v obci Věžnička. 29. března 1899 se ztratila a po krátkém pátrání bylo nalezeno v lese Březina nedaleko Polné, kam pravidelně docházela do šití, její tělo. Hned při prvotním ohledání byl jako zjevná příčina smrti shledán hluboký řez na krku. Společně se zdánlivě nevelkým množstvím krve v místě zločinu se stal pro mnohé současníky ukazatelem rituální židovské vraždy: „To děvče je zakošerováno!“

Fenomén rituální vraždy vycházel z představy, že Židé pro své rituály potřebují křesťanskou krev, a to především krev mladých dívek. Takové obvinění, jehož kořeny sahají hluboko do minulosti, nebylo na konci 19. století, kdy se antisemitismus organizoval i jako politické hnutí, ničím zřídkavým. Avšak z řady obvinění tohoto druhu se v Rakousko-Uhersku jednalo o jediný případ, za nějž byl domnělý pachatel skutečně odsouzen.

Několikadenní vyšetřování vedlo k zatčení chudého Žida Leopolda Hilsnera. Soudní proces s obviněným, který se konal v Kutné Hoře, se stal záhy mezinárodní aférou, o níž informovaly všechny české listy.

Do Kutné Hory se sjížděli antisemitští aktivisté, jimž se dařilo hlučnou kampaní přehlušit faktickou slabost obvinění vznesených proti Hilsnerovi. Protižidovská tisková kampaň kolem vraždy Hrůzové se naplno rozběhla již se zatčením obviněného v dubnu 1899. Jedním z nepočetných médií poukazujících na zaslepenost antisemitských předsudků byl Čas. V redakci tohoto týdeníku působil Jan Herben, blízký spolupracovník Tomáše Garrigue Masaryka, význačného odpůrce pověry o rituální vraždě.

Marné snahy o revizi

Soudní verdikt padl v září 1899, kdy byl Hilsner odsouzen k trestu smrti provazem za vraždu, z níž ho však „usvědčovalo“ v první řadě jeho židovství. Ještě v říjnu vystoupil s ostrou kritikou a požadavkem revize procesu Masaryk, čímž se utvořily dva nepřátelské tábory: antisemitský-protimasarykovský a tábor Masaryka a jeho přívrženců. Univerzitní profesor se tehdy stal vděčným terčem nenávistných antisemitských karikatur i dalších útoků:

Masaryčku! Masaryčku!
Máš velmi úlisnou hubičku,
myslím, že jsi dostal od Židáčků
pár tisíc na ručičku.
Za to zasloužíš od národa
pár řízných faciček na hubičku.

I když se Hilsnerovu obhájci podařilo dosáhnout zrušení kutnohorského rozsudku a zahájit v říjnu 1900 nové projednávání případu u soudu v Písku, Hilsner byl nakonec opět shledán vinným. Rozsudek smrti mu nicméně císařská milost změnila na doživotí. V roce 1918 se Leopold Hilsner dostal na svobodu a zbytek života strávil ve Vídni.