Červen je měsícem nejkratších a nejsvětlejších nocí v roce a také měsícem letního slunovratu. Ten letošní nastane 21. června v 6:24 SELČ, kdy Slunce vstoupí do znamení Raka a začne astronomické léto. Čekání na alespoň trochu tmavé hvězdné nebe se v tomto období protáhne až k půlnoci. Mezitím ozdobí oblohu několik nápadných stálic – Spica ze souhvězdí Panny, Arcturus z Pastýře, Antares ze Štíra, Vega z Lyry, Altair z Orla nebo Deneb z Labutě. 

Obří planety

Oči všímavého pozorovatele však objeví i dva jasné objekty navíc: První, žlutobílý, se bude ukrývat v souhvězdí Panny; druhý, nažloutlý, pak v Hadonoši. A na rozdíl od hvězd se nacházejí doslova za rohem – vždyť světlo ze Slunce k nim putuje 43 a 79 minut. Už víte? Samozřejmě jde o planety: Ta první je největší ve Sluneční soustavě, zatímco druhou zdobí výrazný prstenec – Jupiter a Saturn! 

Obě tělesa představují hezký cíl pro dalekohled, nejlépe s objektivem o průměru minimálně 80 mm a alespoň s padesátinásobným zvětšením. V takovém případě na vás čeká čtveřice největších Jupiterových měsíců, dva tmavé oblačné pásy v atmosféře obří planety, Saturnovy prstence i jeho největší měsíc Titan. 

V polovině června nastává opozice Saturnu se Sluncem, takže planetu budeme moct sledovat po celou noc – bohužel jen velmi nízko nad obzorem, skrz nejhustší a značně neklidné vrstvy pozemské atmosféry, což pozorování dalekohledem příliš nenahrává. Poslední očima viditelná planeta, jasná Venuše, bude jako Jitřenka vidět až na ranní obloze nad východem. 

Za jižním klepetem

Kam ale na nebi zamířit za vlahého podvečera, kdy je pohled do vesmíru nejpříjemnější? Nabízí se třeba souhvězdí Vah, v první polovině noci tedy jihozápadní obzor. Nejsnazší je vydat se od nápadné hvězdy Spica z Panny směrem doleva, kde narazíte na druhou nejjasnější stálici Vah s obtížně vyslovitelným jménem Zubenelgenubi. Původ pojmenování je třeba hledat v arabském označení hvězdy, jež znělo „az-zubaná al-janúbí“, tedy „jižní klepeto“. A čí? Jen se rozhlédněte po okolí: Hned vedle Vah najdete souhvězdí Štíra, a právě do něj stálice v minulosti patřila. 

Na nebi se Zubenelgenubi nachází v těsném sousedství ekliptiky, a do její blízkosti tak občas zavítá Měsíc či některá z planet. Někdy ji mohou zmíněná tělesa dokonce zakrýt. Velmi výjimečné jsou zejména planetární zákryty, na ten nejbližší si však budeme muset počkat až do roku 2052, kdy se Zubenelgenubi schová za Merkurem.

A co o stálici prozradí malý dalekohled? Třeba to, že se jedná o hezkou fyzickou dvojhvězdu tvořenou bílou a žlutou složkou – α2 Lib a o něco slabší α1 Lib. Jeden oběh kolem společného těžiště jim přitom trvá úctyhodných 200 tisíc roků. Kdybychom se do této pozoruhodné soustavy vydali, zabrala by nám cesta rychlostí světla „pouhých“ 77 let.

Pokud bychom zakotvili v blízkosti bílé složky, jevil by se nám její nažloutlý souputník jako extrémně nápadná hvězda, jejíž jasnost by stonásobně převyšovala jas Venuše na pozemském nebi. Navíc by hned bylo zřejmé, že bílá α2 Lib sama tvoří dvojhvězdu (její složky však dělí menší vzdálenost než Zemi a Slunce). A nakonec – rozbor spektra nažloutlé α1 Lib naznačuje, že i ona nejspíš představuje těsný dvojčlenný systém. Zubenelgenubi je tedy dobře maskovaná čtyřhvězda!

Východy a západy Slunce

21. června v 6:24 SELČ vstupuje Slunce do znamení Raka; nastává letní slunovrat a začíná astronomické léto

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety na noční obloze

• Merkur – nepozorovatelný
• Venuše – viditelná ráno nízko nad východem
• Mars – nepozorovatelný
• Jupiter – viditelný v první polovině noci
• Saturn – viditelný po celou noc
• Uran – viditelný ráno nad východem
• Neptun – viditelný ráno nad jihovýchodem

Úkazy na nebi

• 3. června – Venuše v největší západní elongaci (v úhlové vzdálenosti 46° od Slunce)
• 3. a 4. června – setkání Měsíce, Jupitera a hvězdy Spica ze souhvězdí Panny na noční obloze
• 9. června – setkání Měsíce a Saturnu na noční obloze
• 15. června – Saturn v opozici se Sluncem
• 20. a 21. června – setkání úzkého měsíčního srpku a Venuše na ranní obloze nízko nad východem
• 30. června – setkání Měsíce, Jupitera a hvězdy Spica ze souhvězdí Panny v první polovině noci

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském čase (SEČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno

Někdo chce vypadat jako Ken, jiný jako panenka Barbie nebo stvoření z jiné planety. Na světě se najde nespočet podivínů, kteří jsou ochotni za plastické operace utratit miliony dolarů jen proto, aby vypadali jako plastové postavičky nebo se podobali někomu ze svých idolů. Argentinka Marcela Iglesias nyní přišla s nápadem postavit na příbězích plastikami „vylepšených“ lidí reality show. Smyslem pořadu má být příležitost vysvětlit lačnému publiku důvody šokujících proměn.

V pořadu se tak objeví plastiková Barbie Pixee Fox, jež si nechala dokonce vyoperovat 6 žeber, Rodrigo Alves a Justin Jedlica – dva nejslavnější Kenové světa, Jennifer Pamplona coby dvojnice Kim Kardashian nebo Bryan Ray jako dvojník Britney Spears. Třešničkou na tomto bizarním dortu pak bude podivín Vinny Ohh, který chce vypadat jako mimozemšťan, a kromě plastických operací si chce dokonce vyoperovat genitálie.

Veletrh vědy přinese během tří dnů novinky a zajímavosti od více než 80 vystavovatelů. Co vědecká pracoviště, science centra, školy i firmy chystají a na veletrhu rozhodně nezmeškat? Návštěvníci si budou moci vyrobit vlastní zemětřesení, popovídat si tváří v tvář s umělou inteligencí a potkat se prostřednictvím bohaté čítárny s dávno zapomenutými i nejčerstvějšími komiksy. Čeká je test vlastního prostorového myšlení, výlet do vesmíru v multimediální show s průvodci Pavlem Suchanem z Astronomického ústavu AV ČR a hercem Pavlem Liškou, exkurze do jaderného reaktoru díky virtuální realitě, největší dron ve střední Evropě v akci či Klamárium plné optických klamů.

Mimo prezentací vystavovatelů chystá Veletrh vědy také panelové diskuze s předními odborníky české vědy moderované Václavem Moravcem či MayDay Career day, který bude vysokoškolské studenty a absolventy vědecko-technických oborů informovat o možnosti pracovního uplatnění nejen v oblasti vědy. Novinkou bude zóna pro pedagogy, která zájemcům z řad učitelů nabídne zajímavé přednášky, workshopy, diskuze s kolegy a další příležitosti k rozvoji.

Na Veletrhu vědy najde zábavu každý, koho baví objevovat nejnovější technické novinky, poznávat zákonitosti fungování přírody i lidské společnosti, kdo hledá svou vysokou školu či uplatnění jako absolvent nebo by chtěl podebatovat se špičkovými odborníky o jejich každodenní práci. Na své si přijdou i ti nejmenší v koutku Veselé vědy. Více o programu na www.veletrhvedy.cz, vstup na akci je zdarma.

Vesmír není bezpečné místo. Nedávno se o tom přesvědčila americká meziplanetární sonda Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO), která je na oběžné dráze kolem Měsíce. Sondu zasáhl malý meteoroid, který se řítil mnohem rychleji než vystřelená kulka. Srážka sondu zřejmě nijak zásadně nepoškodila ani neohrozila její činnost. Operátoři NASA si všimli této události kvůli tomu, že na jednom snímku pořízeném kamerou sondy LRO jsou patrné nápadné vibrace.

Zásah mikrometeoritem

Dotyčný snímek ihned vzbudil pozornost, protože sonda LRO obvykle posílá zcela perfektní záběry. Když odborníci analyzovali zkreslení tohoto záběru, postupně vyloučili všechny možné příčiny, až dospěli k tomu, že sondu zasáhl mikrometeoroid.

TIP: Sonda LRO se přiblížila k Měsíci jako nikdy v minulosti

Specialisté NASA využili počítačový program, s jehož pomocí detekují vibrace sondy během startu nosné rakety. Podle jejich výpočtů sondu LRO zasáhlo kosmické smítko zhruba o velikosti poloviny špendlíkové hlavičky. Pohybovalo se rychlostí cca 7 kilometrů za sekundu a mělo hustotu odpovídající běžnému chondritu, tedy kamennému meteoritu.

Přibližně 800 velryb každoročně usmrtí rybáři z Faerských ostrovů – kytovce rybáři naženou na mělčinu, kde jim přetnou páteř a nechají je vykrvácet. Maso, velrybí tuk a vnitřnosti si pak mezi sebou rozdělí. Praxe velrybího „honu“, která pochází z 16. století, je ale dlouhodobě trnem v oku ochráncům přírody a odpůrcům lovu velryb. Svou nevoli proto nyní dali najevo, když jeden ze symbolů Dánska – sochu Malé mořské víly, potřísnili rudou barvou. Na chodníku před sochou zanechali nápis, v němž Dánsko vyzývají, aby chránilo velryby u pobřeží Faerských ostrovů.

TIP: Vyplavená velryba v centru Paříže

Bronzovou sochu dívky v životní velikosti vytvořil před 90 lety dánský sochař Edvard Eriksen na počest hrdinky jedné z pohádek Hanse Christiana Andersena. Od té doby se zařadila mezi hlavní pamětihodnosti dánské metropole. Odhaduje se, že se na Malou mořskou vílu umístěnou na molu Langelinie v Kodani přijde podívat nejméně milion návštěvníků ročně. Socha byla v minulosti terčem několika útoků – v letech 1964 a 1998 dokonce přišla o hlavu.

Bakterie jsou stále rezistentnější proti antibiotikům a lékaři hrozí stále černějšími scénáři léčby infekčních nemocí. V boji proti bakteriím je proto třeba využít téměř jakékoliv prostředky.

Vědci válčí s odolnými bakteriemi na několika různých frontách. Vyvíjejí antimikrobiální nanomateriály nebo gely zabíjející bakterie. Hledají nové molekuly potenciálních léků doslova po celé planetě. Nový výzkum ukazuje, že by slibnou cestou mohlo být i vylepšování starších antibiotik, které se sice osvědčily, bakterie si už ale proti nim vyvinuly obranu.

TIP: Nebezpečí roste: V roce 2050 zabijí rezistentní bakterie 10 milionů lidí ročně

Badatelé Scrippsova výzkumného institutu se zaměřili na úpravu vankomycinu – antibiotika, na které jsme spoléhali šedesát let. Bakterie si ale proti němu v poslední době dokázaly vyvinout účinnou rezistenci. Nově upravený vankomycin se osvědčil a zabíjí bakterie, které jsou rezistentní vůči jeho původní formě.

Žáby rosněnky (rod Hyalinobatrachium) náležejí mezi takzvané skleněné žáby. Na břiše mívají průhlednou kůži, takže jsou jim vidět některé vnitřní orgány. Nově objevená rosněnka Hyalinobatrachium yaku, kterou přírodovědci našli v amazonské džungli na území Ekvádoru, je ale zvláštní i na skleněné žáby. Je totiž průhledná i na hrudi, takže je vidět i její tlukoucí srdce.

TIP: Novinka z Argentiny: Vědci objevili první fluoreskující žábu na světě

Jak je možné, že tak zvláštní žába unikala pozornosti přírodovědců? Není to vlastně až tak divné. Jde o žabky dosahující velikosti kolem 2 cm, které se navíc rády schovávají na spodní straně listů pralesních rostlin.

Druhá polovina 19. století přála průmyslu a zdatní obchodníci tak mohli snadno zakládat prosperující podniky. Zatímco většina však s posupem času zmizela ze scény, tyto dvě stále patří mezi špičky v oboru.

Mistr v ohýbání

Podnikatel, truhlář a návrhář nábytku Michael Thonet pocházel z německého Porýní. V polovině 19. století se usadil na Moravě, kde založil v Koryčanech a v Bystřici pod Hostýnem továrny na nábytek z ohýbaného dřeva. Ten byl v té době novinkou, vzbudil proto značný ohlas a všiml si ho i rakouský kancléř Metternich. Thonet se stal držitelem privilegia c. k. dvorské komory a bylo mu dovoleno „ohýbat veškeré dřevo v libovolných tvarech a zakřiveních“.

Začínal s výrobou židlí, které se okamžitě staly hitem. Rodinná firma, v níž Thonet zaměstnal i svých pět synů, se úspěšně rozrůstala. Vyráběla nejrůznější druhy nábytku, nejslavnějším typem se ale stala židle číslo 14, nazvaná podle pořadí ve firemním katalogu.

Na první pohled obyčejná sedačka byla totiž ideální k jídelnímu stolu – lehká, pevná a elegantní. Roku 1945 byl rodině Thonetů veškerý majetek zabaven. Jejich bystřický podnik byl roku 1953 přejmenovaný na TON (Továrna ohýbaného nábytku). Z koryčanského závodu později vznikla společnost Koryna.

Hvězda k nakousnutí

Mezi nejznámější české sladkosti patří čokoláda Orion. S její výrobou jsou spojeny pražské Modřany, první čokolády s tímto názvem ale vznikaly už za první republiky na Vinohradech v podniku Františka Maršnera. Orientální cukrovinky vyráběla původně jeho manželka Albína. Maršner se do podnikání zapojil roku 1891 a výroba se postupně rozšířila o další druhy sladkostí, jakými byly sultánský chléb, chalva, rahat či sučuk.

Dílna přestávala manželům stačit, roku 1896 se proto rozhodli vybudovat moderní závod. Maršner záhy doplnil výrobu o zpracování kakaových bobů a podnik začal vyrábět i čokoládu.

Opravdovou specialitou se přitom staly vánoční čokoládové kolekce, které jsou dodnes v Evropě ojedinělé. Firma byla přeměněna na akciovou společnost a počet zaměstnanců vzrostl na 850. Roku 1912 odešel Maršner na odpočinek a vedení převzali další akcionáři.

Název se ještě před druhou světovou válkou změnil na Orion. Po znárodnění v roce 1945 se pak veškerá výroba přesunula do Modřan, kde pokračovala až do roku 2004. Firma dnes působí pod křídly švýcarské nadnárodní společnosti Nestlé.

Puštík obecný je zavalitá sova s peřím, jejíž odstín se pohybuje ve škále od šedé až po hnědou. Jejich hnědá pera jsou zabarvena rudohnědým pigmentem feomelaninem, který je například u člověka zodpovědný za rezavé zbarvení vlasů. Hnědé puštíky tedy můžeme považovat za soví „zrzouny“. Z dosud ne zcela objasněných důvodů začíná toto hnědé zabarvení získávat mezi puštíky převahu.

Růst „zrzavé“ populace

Zbarvení per není u puštíků závislé na věku ani pohlaví. Dispozici k šedému či hnědému zbarvení sovy získávají podle Mendelových zákonů dědičnosti a v zásadě existují dvě základní barevné formy těchto ptáků – ryšavá a šedá. Různě zbarvení puštíci vůči sobě netrpí žádnými předsudky a párují se bez ohledu na odstín per. Vlohy pro hnědé zbarvení mají v dědičné informaci větší sílu než vlohy pro barvu šedou. Navzdory „malé síle“ vlohy pro šedou barvu si ale její nositelé nevedou špatně a jejich počty jsou poměrně vysoké.

Finští zoologové vedení Patrikem Karellem z university v Helsinkách sledovali puštíky obecné po několik desetiletí v jižním Finsku. Původně byli „zrzouni“ mezi sovami vzácní a počátkem šedesátých let minulého století tvořili asi jednu osminu populace. V průběhu sledování však hnědých puštíků výrazně přibývalo. V roce 2010 se jejich podíl vyšplhal na plných 40 %. Jak to, že „zrzouni“ doslova válcují své konkurenty se šedivým peřím?

Slabiny hnědých puštíků

Vloha pro hnědou barva peří sice u puštíků obecných geneticky dominuje vloze pro šedou, ale její nositelé neměli dlouho na růžích ustláno. Vědci dobře věděli, že hnědě zbarvené sovy jsou méně odolné a za život vyvedou méně mláďat než jejich šedivé protějšky. Jako rozhodující faktor se ukazuje sněhová pokrývka během zimy.
Během tuhých zim se spoustou sněhu se dostávají šedě zbarvení ptáci do výhody.

Proč? To není tak úplně jasné.  Mohli by být méně nápadní pro přirozené nepřátele, ke kterým patří hlavně velcí draví ptáci a ze sov především výr velký. Výr se ale při lovu řídí spíše sluchem než zrakem a hnědý puštík pro něj proto není nápadnější než šedý. „Zrzouni“ byli dokonce považováni za nenápadnější formu, i když to platí především pro roční období bez sněhu. Vědci se proto kloní k názoru, že hnědé zbarvení s sebou nese určitou genetickou zátěž v podobě odlišného metabolismu či slabší imunitní obrany. Vlastním handicapem hnědých puštíků tak nemusí být přímo barva jejich peří, ale větší choulostivost. Možná potřebují více potravy, při jejím shánění se více vyčerpají a pak snáze podlehnou chorobám a dalším životním nástrahám.

Přebarvení teplem

Jisté je jedno, čím více sněhu na začátku zimy napadlo, tím hůře si „zrzouni“ mezi finskými puštíky obecnými vedli. V mírných zimách však hnědé sovy „vystrkovaly růžky“. Například v první polovině sedmdesátých let, kdy napadlo na jihu Finska méně sněhu, stoupl podíl „zrzounů“ v populaci bezmála na třetinu. V posledních letech jsou mírné zimy i ve Finsku stále častější a průměrná zimní sněhová pokrývka slábne.

Nástup hnědé formy puštíka obecného jde zcela jednoznačně ruku v ruce s úbytkem sněhu v zimních měsících. Zrzavé sovy už se nepotýkají s tak velkými problémy, životaschopností se vyrovnávají šedým puštíkům a díky síle vlohy pro rezavé zbarvení jich v populaci rychle přibývá. Přírodní výběr, který nepřál hnědým puštíkům, s postupujícím oteplováním slábne a soví populace se nám před očima mění.

První opravdová změna

Vědci pozorovali jasné reakce na postupující globální oteplení u mnoha rostlinných a živočišných druhů. Mění se například načasování tahů ptáků ze zimovišť na hnízdiště. Posouvá se vegetační doba. Rostliny i živočichové pronikají do nových, pro ně příhodnějších lokalit.

TIP: Záludnost plných krmítek aneb Více jídla znamená méně mláďat

Všechny tyto změny lze ale připsat na vrub reakcím, jež jsou zcela v možnostech stávajících organismů. Živočichové ani rostliny se kvůli nim nemusí nijak měnit. Není třeba, aby v populaci převládly jiné varianty genů. Změna ve zbarvení finských puštíků však prozrazuje, že v tomto případě přírodní výběr pod tlakem globálního oteplení zvýhodnil nositele jedné varianty dědičné informace nad nositeli jiné varianty genu.

Dokončení z minulého týdne: Inspirace vlastní historií (1)

Další oblast, která zaznamenala po roce 1941 změny v symbolice, byla vyznamenání. V roce 1917 Všeruský centrální výkonný výbor rozhodl o nahrazení stávajících vojenských vyznamenání a řádů novými, jako byl například Řád Rudého praporu a nejvyšší vyznamenání Hrdina SSSR.

(Staro)nová vyznamenání

Tehdy dominovala u vyznamenání rudá, bílá a zlatá barva. Za carského režimu hojně užívaná stuha sv. Jiří (patrona Moskvy) s černozlatými pruhy se objevila například na Řádu slávy, ustanoveném 8. listopadu 1943. Tuto stuhu (tzv. georgijevskaja lentočka) nosí viditelně připevněnu ve svátek 9. května na Den vítězství v Rusku mnoho lidí jako připomínku na Velkou vlasteneckou válku. Kombinace černé a zlaté má připomínat dvouhlavého černého orla na zlatém pozadí, státní znak carského Ruska. Ke konci války se tato stuha nacházela i na medaili Za vítězství nad Německem a dále v kombinaci s červenými lemy i na medaili Za dobytí Berlína.

Nově vznikala vojenská ocenění připomínající slavné osobnosti z dějin národů SSSR. V roce 1942 byly zřízeny řády Alexandra Něvského (vítěze nad Švédy), Suvorova (vítěze nad Osmany) a Kutuzova (vítěze nad Francouzi). Stejným výnosem vznikl i Řád Bohdana Chmelnického, kozáckého atamana, se kterým se zase mohli identifikovat pře devším obyvatelé Ukrajiny. O necelé dva roky později byl založen Řád Nachimova a Řád Ušakova, nesoucí jména dvou nejvýznamnějších admirálů ruského loďstva z 18. a 19. století.

Bohorodička ve službách SSSR

Obrat o 180 stupňů zaznamenal také přístup státu k pravoslavné církvi. Nastalo příměří mezi státní mocí a církví, která byla přes dvacet let okrádána o majetek a velmi tvrdě pronásledována. Doslova ze dne na den se z pomahačů carského režimu církev stala služebnicí „Matky Rusi“. Od roku 1941 se v pravoslavných chrámech (které byly státem vráceny) konaly modlitby za vítězství. V Leningradu, Stalingradu i Moskvě kněží nosili v průvodech pravoslavné ikony, za což by před několika lety nejspíše tvrdě zaplatili; v lepším případě pouze pobytem v pracovním táboře.

V roce 1943 Stalin osobně přijal moskevského metropolitu Sergije. Jako odměnu za přínos válečnému snažení Sověti umožnili církvi svolat synod, první od roku 1917, kde byl Sergij korunován patriarchou ruské pravoslavné církve. Tento post zůstával do té doby opuštěn již od roku 1923, kdy došlo k sesazení patriarchy Tichona, takže pravoslavní v SSSR neměli téměř 20 let nejvyššího představitele. Změna přístupu sovětské vlády k výkladu vlastních dějin a tradicím skrze nové uniformy, vyznamenání a umožnění volného působení církve nemohla uniknout pozornosti protivníka.

Tomu Sověti doslova „vypálili rybník“, neboť Němci rádi mezi vojáky RKKA šířili letáky o neúctě vládnoucí elity k životním hodnotám obyvatel SSSR. Úcta k domovu byla vždy atributem prostého ruského člověka, tehdy tak těžce zkoušeného novým společenským řádem. Obnovení starých tradic spolu s touhou po pomstě a ideou boje za vlast nepochybně znamenalo zvýšení motivace (nejen) pro rudoarmějce, která je nakonec přivedla v květnu 1945 až do Berlína. Snahy o posílení hrdosti jednotlivých národů SSSR a zároveň nenásilné podněcování sounáležitosti s těžce zkoušenou sovětskou vlastí pomohly v boji proti společnému nepříteli. Byl to správný tah ve správnou chvíli.