U příležitosti výročí mise Apolla 11 chystá aukční síň Sotheby's dražbu, která má potenciál překonat všechny dosavadní rekordy. 21. července bude k mání vak, ve kterém se na Zemi vezly úplně první vzorky z povrchu Měsíce.

Životní nákup

Cenný artefakt koupila v roce 2015 v aukci Nancy Carlsonová a podle všeho to byl životní nákup. Za vak (o kterém si myslela že pochází z mise Apolla 17) zaplatila pouhých 995 $ (zhruba 23 tisíc korun). Později se ale ukázalo, že „pytlík“ nepochází z Apolla 17, nýbrž z mise Apolla 11 a zpátky na Zemi se v něm vezly úplně první vzorky hornin. Tato zdánlivá maličkost pochopitelně hraje ve sběratelském světě zcela zásadní roli. 

A uvědomuje si to i NASA. Agentura vedla s Nancy Carlsonovou dva soudní spory, ve kterých se artefakt snažila získat. V loňském roce ale daly soudy za pravdu Nancy a lunární vak je tak opět k mání.

Podrobnosti o celém sporu: NASA má smůlu: Artefakt nevyčíslitelné hodnoty musí vydat majitelce

Cassandra Hatton z aukční síně Sotheby's očekává, že cena by se mohla vyšplhat ke 2 až 4 milionům dolarů (46 až 93 milionů korun). Doposud nejdražším „vesmírným“ artefaktem byl prodej návratové kapsle Vostok, za kterou sběratel v roce 2011 zaplatil 2 882 500 $. Za náramkové hodinky Davida Scotta, který se na Měsíc podíval v roce 1971, zaplatil v roce 2015 jiný sběratel 1 625 000 $. „Pytlík“ z Apolla 11 se tak může zapsat nejen do historie kosmonautiky ale i historie finančnictví.

Třiatřicetiletá ošetřovatelka Rosa Kingová byla včera krátce před polednem usmrcena tygrem bengálským poté, co se s šelmou ocitla sama ve výběhu. Ošetřovatelé, které přivolal zoufalý křik ženy, se marně snažili šelmu odehnat. Na místo dorazila letecká záchranná služba, ženě už ale pomoci nedokázali. Kingová patřila mezi zkušené ošetřovatele. Její doménou byla zejména práce s gepardy.

Přestože se šelma nedostala z klece, a nebyla tak ohrožena bezpečnost návštěvníků zoo, zhruba stovka lidí byla evakuována a zahrada uzavřena.

Potíže se šelmami nemá huntingdonská zoo poprvé. V říjnu 2008 z ní utekl gepard a skončil na zahradě sousedního domu. Na uprchlou šelmu tehdy pracovníky zoo upozornil devítiletý chlapec.

Čtvrtek 25. května se stal důležitým dnem v dobývání vesmíru pro Nový Zéland. Místní společnost Rocket Lab vypustila svou první „kapesní“ nosnou raketu Electron. Podle hodnocení šéfa Rocket Lab Petera Becka to byl poloviční úspěch.

Raketa Electron se úspěšně odlepila od země, první i druhý stupeň se oddělily podle plánu, ale horní stupeň rakety se nedostal na zamýšlenou oběžnou dráhu ve výšce 500 kilometrů nad Zemí. Podle předběžných odhadů vystoupal asi jenom do poloviční výšky.

Po druhé to bude ještě lepší

Beck a jeho spolupracovníci jsou ale s prvním testem své rakety spokojeni a pokračují v přípravách na druhý start rakety Electron, který plánují na letošní léto. Od toho jsou podle nich letové testy, aby v nich inženýři sebrali co nejvíce dat a vychytali všechny možné problémy. Stejně tak firma pokračuje v přípravách vlastního kosmodromu na Novém Zélandu.

TIP: Čína úspěšně vyzkoušela svou zatím největší nosnou raketu Dlouhý pochod 5

Raketa Electron měří pouhých 17 metrů a váží 10,5 tuny. Je postavena z uhlíkových kompozitů a 3D tištěných komponent. Pohání ji směs kapalného kyslíku a kerosenu. Měla by se stát lehkou a levnou variantou k vynášení miniaturních satelitů typu cubesat do vesmíru. Na oběžnou dráhu ve výšce kolem 500 kilometrů vynese zhruba 150 kg nákladu. Jeden start rakety Electron vyjde na 4,9 milionů dolarů (cca 116 milionů Kč).

Pouště jsou náročné pro živočichy i rostliny, náročnou výzvu ale představují i pro roboty. Pro inženýry není vůbec snadné naprogramovat stroje, které by se osvědčily v pohyblivém a proměnlivém terénu. Jednou z možností, jak takový úkol zvládnout, je nechat roboty, ať se v poušti naučí pohybovat vlastními silami. Právě tenhle přístup zvolili inženýři Arizonské státní univerzity.

TIP: 3D tištěný robot s měkkými končetinami zvládne obtížný terén

Univerzitní vývojáři postavili extrémně levného robota z kartonu, jehož pohyb připomíná želvu. Želvobot C-Turtle přijde na pouhých 70 dolarů (přibližně 1 650 Kč) a pokud se osvědčí, vyrazí zneškodňovat miny. V budoucnu by možná mohl zamířit i na průzkum Marsu a dalších těles Sluneční soustavy.

Když si lehká děva začala vyhrnovat sukni, přišla chvíle Jacka Rozparovače. Pevně sevřel hrdlo, dokud ji nezbavil vědomí nebo rovnou neuškrtil. Bezvládné tělo poté nezvykle jemně položil na zem (ani jedna ze zavražděných neměla podlitiny na temeni hlavy). V tom okamžiku přišel na scénu dvaceticentimetrový ostrý nůž, který následně přejel po krku. Rozparovač vedl řez vždy zleva doprava, aby mu stříkající krev, která už byla utlumena nečinností srdce, nepotřísnila oděv. Navíc zřejmě nosil dlouhý černý plášť až k zemi, který v kombinaci s přítmím zapadlých londýnských uliček ideálně skrýval jakékoli důkazy.

Předchozí část: Jack Rozparovač: Deset týdnů, které otřásly Londýnem

Nebohé ženy mohly být rády, že v tu dobu už nic nevnímaly. To, co přišlo po proříznutí hrdla, otřásá kdekým i o století a čtvrt později. Ne nadarmo je vrah znám pod svou přezdívkou po celém světě. Své oběti totiž doslova rozpáral. Pečlivou pozornost věnoval v tomto ohledu především oblasti břicha a obličeje. Míra zohavení se přitom postupně zvyšovala. Pouze s výjimkou Strideové, při jejíž vraždě byl s největší pravděpodobností vyrušen. „Nezabíjel rozřezáním. Zabíjel, aby mohl oběť rozřezat. To ho vzrušovalo,“ má jasno Laura Richardsová, odbornice londýnské policie na psychologii chování.

Ve většině případů si navíc odnesl kus vnitřností zavražděné ženy s sebou. Většina chirurgů, kteří zkoumali těla obětí, byla toho názoru, že vrah měl určité anatomické znalosti. V jednom případě vyřízl ledvinu své oběti, aniž by narušil jediný okolní orgán. Jindy zase odstranil pohlavní orgány ženy jediným čistým řezem. To vše prováděl venku, často v naprosté tmě, v rychlosti a ještě musel neustále kontrolovat okolí. A ještě jedna zajímavost: nikdy se nenašla známka toho, že by měl vrah z Whitechapelu se svou obětí pohlavní styk.

Totožnost neznámá

Více než 2 000 výslechů, desítky podezřelých, ale žádný výsledek. Policie byla bezradná. O muži, který děsil celý Londýn, nevěděla téměř nic. V roce 1888 neexistovala krevní analýza, daktyloskopie, testy DNA nebo analýza vláken. Policie tak spoléhala na výpovědi svědků a doufala, že chytí vraha přímo při činu. Navíc ve viktoriánském Londýně běžně panoval názor, že vrah musí být naprostý šílenec, kterého lze poznat na první pohled. Dnes je však dokázáno, že sérioví zabijáci jen málokdy působí nápadně, většinou jde navenek o „normální“ lidi. V tomto ohledu měl první známý sériový vrah v dějinách nespornou výhodu.

Čím byla policie bezradnější, tím většího prostoru se dostávalo spekulacím a konspiračním teoriím. Mezi podezřelými nechyběli ani intelektuálové nebo prominenti – například autor Alenky v říši divů Lewis Carroll nebo otec Winstona Churchilla Randolph. Jedna z teorií dokonce obviňovala vnuka královny Viktorie a dědice trůnu prince Alberta Viktora.

O poznání věrohodnější verze ukazovaly na Davida Cohena, který byl krátce po vraždách umístěn do psychiatrické léčebny, nebo řezníka Jacoba Levyho, který zemřel v blázinci v polovině roku 1891. Dalším vážně podezřelým byl John Druitt, jehož nalezli mrtvého v Temži na Silvestra roku 1888. Našli u něj různé pitevní nástroje. Prý spáchal sebevraždu. Poté řádění ve čtvrti Whitechapel skončilo…

S převratnou teorií přišel právník John Morris. Prostudoval tisíce detailů z vyšetřování a došel k závěru, že prostitutky nevraždil muž, ale žena. Konkrétně Elizabeth Williamsová, manželka královského lékaře Johna Williamse, jenž byl sám označován za tajemného zabijáka. Williamsová prý mladé prostitutky vraždila proto, že byla neplodná.

Kadeřník z Polska

V roce 2014 se objevila doposud zřejmě nejprůkaznější teorie - stopy DNA, nalezené na šátku Catherine Eddowesové, ukazují na Arona Kosminskiho. Tento vyučený kadeřník patřil mezi šest hlavních podezřelých, policii se ale nepodařilo jeho podíl na sériových vraždách prokázat. Pozdější výzkum ukázal, že se sestrou a dvěma bratry žil jen pár metrů od místa úmrtí své třetí oběti Elizabeth Strideové. Tu spolu se čtvrtou Eddowesovou zabil a zohavil během jedné noci.

Šátek, ze kterého byly vzorky odebrány, sebral v roce 1888 přímo na místě činu jeden z policistů pro svou ženu. V roce 2007 onen šátek koupil na aukci v Londýně britský podnikatel Russell Edwards. O čtyři roky později ho nechal prozkoumat Jarim Louhelainenem, světoznámým odborníkem na získávání genetického materiálu z předmětů pocházejících z míst zločinů spáchaných před dlouhou dobou.

TIP: Francouzský rozparovač: Vrah Joseph Vacher děsil Francii celé tři roky

Výsledky testů jednoznačně potvrdily, že stopy DNA nacházející se na šátku patřily jak oběti Catherine Eddowesové, tak i sériovému vrahovi, tehdy třiadvacetiletému Kosminskemu. Vzorky DNA oběti i možného vraha byly porovnány s DNA jejich současných příbuzných. V případě Kosminskeho s genetickými vzorky pravnučky jeho sestry. Vědce velmi překvapilo, že šátek za celou dobu nikdo nevypral, díky čemuž se prý zachoval důkazní materiál.

Sám Kosminski byl v roce 1891 kvůli své paranoidní nenávisti k ženám a vražedným sklonům umístěn do ústavu pro choromyslné, kde ve věku 54 let v roce 1919 zemřel.

Česká republika má proti africkému téměř dvojnásobné HDP. Přesto to vypadá, že se vysokorychlostními vlaky svezou dříve cestující v africké zemi než my doma. Podle nově zveřejněného plánu má do deseti let spojit města Tanger a Casablancu vysokorychlostní trať po které budou jezdit vlaky rychlostí přes 320 kilometrů v hodině. Doba cestování by se měla zkrátit zhruba o polovinu – vzdálenost 350 kilometrů, která dělí obě města, by měly rychlovlaky zvládnout zhruba za dvě hodiny (aktuálně trvá cesta po dálnici přibližně 4 a půl hodiny).

Projekt s rozpočtem přes 2 miliardy amerických dolarů má být financován vládou Maroka, Francie, Saúdské Arábie, Kuvajtu a Spojených arabských emirátů.

Očekává se, že vysokorychlostní vlaky znásobí počet turistů – ze současných 3 milionů jich chtějí marocké úřady přilákat až dvojnásobek.

Globální oteplování ovlivňuje spoustu věcí. Podle vědců ohrožuje i náš spánek. Jak se planeta otepluje, mnoho lidí ve světě bude hůře spát. K těmto závěrům dospěl výzkum spánku asi 750 tisíc Američanů.

Ukazuje se, že vysoké teploty u většiny lidí zhoršují kvalitu spánku. Lidé pak méně spí a nedostatek spánku se projevuje na jejich práci a fyzickém i duševním zdraví.

TIP: Nemůžete spát? Vědci radí vyrazit na víkend do přírody

Horkem v noci jsou postiženi především starší lidé a pak také chudší, kteří si nemohou dovolit kvalitní bydlení s klimatizací. Badatelé odhadují, že pokud se bude oteplovat stále stejnou rychlostí, kolem roku 2050 na každých 100 Američanů kvůli horku přibude šest probdělých nocí.

Karel měl rád staré ideály. Proto se mu nelíbilo, že papež přebývá kdesi ve francouzském Avignonu a ne v Římě. A proto se snažil, jak mohl, aby papeže do Říma navrátil. Nový papež Urban V. se dokonce tvářil, že by mu přesídlení ani moc nevadilo, a tak Karel opět rozjel diplomatickou hru, aby s ním návrat vyjednal.

Mocní odpůrci

Nová římská jízda měla mít několik cílů: dovézt papeže do Říma a zabezpečit mu tam jeho usídlení, ulevit severní Itálii od krvelačných žoldnéřských band a korunovat královnu Alžbětu Pomořanskou císařovnou. Ovšem na takovou výpravu se moc netvářili ani francouzští kardinálové, kterým se do nepohodlného Říma moc nechtělo, ani francouzský král, který byl zle tísněn Angličany a nechtěl ještě přijít o svůj vliv na papeže. Nebyla nadšena ani italská města. Jak příznivci papeže (Florencie), tak jeho odpůrci (Milán) se báli ztráty své dosavadní volnosti ve vládě nad svými územími.

Císař Karel přesto na říšském sněmu v roce 1366 vyhlásil svou druhou římskou výpravu. Pak se dlouho nic nedělo, Karel měl dost starostí se svojí zaalpskou částí říše a navíc asi čekal na vhodnější okamžik, jako obvykle. Papeži nakonec došla trpělivost a vypravil se do Říma sám, když mu bezpečnost zaručil i vůdce Miláňanů, Bernabo Visconti. Jakmile se však Urban dostal do Viterba u Říma, prohlásil Bernaba za nepřítele, který je viníkem nepokojů v severní Itálii a formoval proti němu další Ligu. A Karel se k ní připojil. 

Stará parta

Jenže Bernabo Visconti, jenž nedávno provdal svou dceru za Štěpána Bavorského z rodu tradičních císařových oponentů Wittelsbachů, začal v Říši tajně budovat proticísařskou koalici. Navíc Karlovi odmítli účast dva důležití říšští kurfiřté – trevírský a mohučský arcibiskup. To Karla zdrželo. Říšské odpůrce musel vystrašit vlastní vojenskou aliancí (takzvaným landfrýdem) a arcibiskupy uchlácholil určitými ústupky. Jakmile se královna Alžběta trochu vzpamatovala z nedávného porodu (14. únory 1368 se v Praze narodil Zikmund), sehnal Karel vojsko a vydal se na svou druhou cestu do Říma.

Doprovázeli ho přitom mnozí z přátel a druhů, kteří s ním prožili i první římskou výpravu – maršálek Bušek z Velhartic, kancléř a vojevůdce Jan ze Středy nebo mistr komory Zbyněk Zajíc z Hazmburka, a dostavilo se opět mnoho českých šlechticů včetně pánů z Rožmberka a z Hradce nebo Michaloviců. Po čas výpravy byl správcem Českých zemí ustanoven Jan Očko z Vlašimi (pražským arcibiskupem 1364–1378), schopný nástupce Arnošta z Pardubic. Zatímco Karel dlel ve Vídni, zaútočil Bernabo Visconti na Mantovu, tedy sídlo říšského vikáře. Takový útok dal Karlovi dostatečné oprávnění k tomu, aby hrdého Miláňana potřel jménem Svaté říše římské.

Válka s Bernabem

Jakmile císař dorazil do Udine, nabídl mu Bernabo smír. Karel odmítl. Měl na své straně Urbana V., který o několik dní později Bernaba zatratil jako kacíře. Karel s dvakrát větším vojskem než roku 1355 vyrazil k Mantově a mantovským napsal, že jim jde na pomoc se „svými Čechy“. Jenže císařští v nastalé válce nebyli úspěšní. Museli ustoupit od hradu Ostiglia, při čemž jich asi stovka utonula v Pádu, když Bernabo nařídil chytře provalit hráze na řece. Kvůli vedrům, smrdutým bažinám a nemocem se jim navíc nepodařilo dobýt ani Veronu.

Podruhé už se proto Karel jednáním nebránil. Bernabo slíbil zaplatit odškodné papeži, vrátit obsazené hrady Mantově a sloužit císaři se svými jezdci po dobu římské jízdy. Na to Karel rozpustil většinu svého vojska, jen některé oddíly ještě poslal zajistit Luccu a neklidnou Pisu. Ze Sieny pak už vedla cesta přímo do Říma, kde císař 21. října 1368 uvítal papeže Urbana V. O několik dní později se uskutečnila slavná korunovace Alžběty Pomořanské, jíž diadém vložil na hlavu sám papež Urban.

Nedatované video (pořízené mezi léty 1942-1944) zachycuje ohromnou přehlídku ve válečných letech v USA. Přihlížely jí dokonce i nejvyšší představitelé okupovaných evropských států, mezi kterými nechyběl řecký král Jiří II., nebo norská princezna Marta. V přehlídce se objevují alegorické vozy symbolizující porobené národy, mezi kterými můžeme vidět i reprezentanty Československa.

Na observatoři Paranal v severním Chile, která leží nedaleko od Cerro Armazones, se v pátek uskutečnilo slavnostní položení základního kamene největšího dalekohledu světa. Ceremoniálu se zúčastnila prezidentka Chilské republiky Michelle Bachelet Jeria a další významné osobnosti světa politiky a vědy.

TIP: Sekundární zrcadlo pro evropský extrémně velký dalekohled úspěšně odlito

Evropský extrémně velký dalekohled (E-ELT) bude s primárním zrcadlem o průměru 39 m pro viditelnou a blízkou infračervenou oblast elektromagnetického záření největším na světě. Primární zrcadlo bude složeno z 931 segmentů, z nichž každý bude mít tvar šestiúhelníku o průměru 1,4 m a tloušťku pouhých 50 mm. Zrcadla systému adaptivní optiky budou začleněna do optické soustavy dalekohledu za účelem kompenzace neostrosti snímků, která je způsobena neklidem atmosféry. Jedno z těchto zrcadel bude podepřeno soustavou šesti tisíc aktivních členů (aktuátorů), jejichž úkolem bude „zakřivovat“ jeho tvar v závislosti na stavu atmosféry až tisíckrát za sekundu, čímž bude dosaženo mimořádně kvalitního obrazu.

Dalekohled bude umístěn na vrcholu hory Cerro Armazones v chilské poušti Atacama, asi 20 km od Cerro Paranal, kde stojí komplex dalekohledů VLT. Hotový má být v roce 2024.