Společnost SpaceX Elona Muska má za sebou další zajímavou premiéru. Dne 1. května 2017 vynesla její raketa Falcon 9 Full Thrust ze Startovacího komplexu 39 Vesmírného střediska Johna F. Kennedyho na floridském mysu Canaveral tajný, zřejmě výzvědný satelit amerického Národního úřadu pro průzkum (NRO), označený jako NROL-76.

Vypuštění satelitu se zdařilo a první stupeň nosné rakety úspěšně přistál na pozemní přistávací plošině. Pro SpaceX je to významný úspěch a milník v dalším rozvoji společnosti. Posledních deset let totiž měl na vypouštění armádních satelitů a misí národní bezpečnosti monopol společný podnik Boeingu a Lockheed Martin jménem United Launch Alliance (ULA), který provozuje nosné rakety Atlas V, Delta II a Delta IV.

Práce pro Pentagon

Armádní zakázky prozatím představují jen malou část aktivit společnosti SpaceX. Úspěšný start mise NROL-76 ale Elonovi Muskovi a jeho spolupracovníkům otevírá dveře k dalším podobným misím.

TIP: Naprostý úspěch: Start rakety SpaceX se povedl na jedničku

Lukrativní kontrakt, který teď vlastní United Launch Alliance, brzy skončí a společnost SpaceX má dobře našlápnuto k tomu, aby se stala významným poskytovatelem startů pro Pentagon i mise národní bezpečnosti.

Výuka psacího písma uzpůsobeného k plynulému záznamu textu se ve světě různí. Například v USA a v Kanadě se děti učí nejprve psát tiskacím a teprve později psacím čili vázaným písmem. Naopak ve Francii se očekává, že budou používat psací již od nástupu do školy.

U nás se vyučuje klasické vázané písmo, ale od roku 2014 na některých školách také tiskací Comenia Script, přičemž později se s klasickým písmem seznámí všechny děti.

Psací versus tiskací

Jedním z argumentů, proč používat psací verzi, byl podle učitelů i odborníků donedávna fakt, že jde o rychlejší a efektivnější zápis. Ovšem podle poslední studie, kterou v roce 2013 provedli vědci z francouzské Université de Toulouse a kanadské Université de Sherbrooke, byli naopak žáci používající kurzivu v zápisech pomalejší a jejich záznamy byly v porovnání s těmi tiskacími hůř čitelné.

Někteří pedagogové se tak přiklánějí k výchově psaní v tiskacím písmu, zatímco jiní odborníci tvrdí, že psací by z žákovských sešitů rozhodně zmizet nemělo. Podle badatelů z University of Washington působí dokonce jeho výuka příznivě i na děti dyslektické a dysgrafické: Budují se tak u nich důležitá nervová spojení, která by jinak nevznikla.

Technologie příznačně nazvaná „lab-on-a-chip“ neboli „laboratoř v čipu“ se zhmotní v malém přenosném zařízení: Jeho jádro bude tvořit křemíkový čip, který zvládne všechny procesy nutné k analýze nemoci. Díky tomu už nebudeme muset obíhat ordinace ani chodit na odběry – veškeré potřebné údaje zjistíme z vlastních tělních tekutin v pohodlí domova. Navíc nás zmíněný systém okamžitě upozorní, že s naším tělem není něco v pořádku, což může být klíčové pro včasnou detekci vážnější choroby. 

Ačkoliv v diagnostice mnoha onemocnění medicína již značně pokročila, například u Parkinsonovy choroby či rakoviny je často stále obtížné odhalit první příznaky. Informace o našem zdraví získávají lékaři především analýzou drobných biočásteček v tělních tekutinách, například v krvi, moči nebo slinách. Zmíněné částečky jsou však opravdu nesmírně malé a jejich rozbor je drahý i časově náročný.

Diagnóza v řádu nanometrů 

Pro „lab-on-a-chip“ ovšem nebude uvedený fakt překážkou. Zařízení by totiž mělo s využitím nanotechnologie zvládnout identifikovat biologické mikročástice o průměru 20 nanometrů, což je měřítko, které umožní zkoumat jak DNA, tak různé viry. Zmíněná technika se nazývá kapalná biopsie a v porovnání s tradiční tkáňovou biopsií (odběrem kousku tkáně pomocí speciální jehly) nebo onkologickým screeningem (zjišťováním přítomnosti nádorů pomocí velkého přístroje – například mamografu) je podstatně efektivnější. Vzorek lze totiž jednoduše získat ze slin či kapky krve.

Přenosná laboratoř by navíc mohla výsledné údaje kombinovat s daty z dalších zařízení, kupříkladu z těch, jež monitorují spánek, srdeční tep apod. Rychle a jednoduše bychom tak dospěli ke komplexnímu pohledu na své zdraví. 

Mangusty žíhané na to na první pohled možná nevypadají, ale dovedou být strašné příšery. Tyto roztomilé šelmičky žijí na rozdíl od jiných mangust bohatým sociálním životem ve složitě uspořádaných kolonií. A to obvykle bývá zárukou na problémy.

Kolonii vládne samec, jehož hlavní snahou je zajistit si co nejvíce vlastních potomků. V kolonii to je možné nejlépe zajistit tak, že kralující samec eliminuje samice, které by mohly mít potomky s někým jiným.

TIP: Monumentální srážeč částic LHC v evropském CERNu vyřadila obyčejná kuna

Probíhá to tak, že dominantní samci za pomoci ostatních mangust v kolonii vyhánějí nechtěné samice, často své nejbližší příbuzné. Bývá to velmi brutální. Lynčované samice jsou často závažně zraněné a nezřídka i zahynou, když je jejich vlastní příbuzní prakticky rozervou na kusy.

Na světě je asi 415 milionů diabetiků. To představuje ohromný trh a masivní investice do výzkumu, který přináší pozoruhodné výsledky.

Čínští vědci vytvořili pro diabetiky systém s nejnovějšími genetickými technologiemi, který by jim mohl značně ulehčit život. Mozkem tohoto zařízení je mobilní aplikace, která z chytrého telefonu nebo tabletu ovládá speciálně upravené buňky pacienta.

TIP: Bionická slinivka automaticky kontroluje cukr v krvi diabetiků

Diabetici toto zařízení dostanou jako podkožní implantát, který bude obsahovat buňky pacienta geneticky upravené tak, že budou schopné produkovat inzulín podle pokynů vydávaných světlem. Spolu s buňkami tam bude dálkově ovládané LED osvětlení, které bude řídit činnost buněk. U myší to funguje, uvidíme, jak to půjde s lidmi.

Ugandské jezero Bunyonyi je považováno za jedno z nejkrásnějších na světě. Jezero Malých ptáčků, jak by zněl český překlad jména, je asi 25 kilometrů dlouhé a 7 kilometrů široké. Nikdo ovšem neví, jaká je přesná hloubka této vodní nádrže.

Nejstřízlivější údaje hovoří o 50 metrech, ale některé odhady tvrdí, že se dno nachází asi 900 metrů hluboko. Pokud by to byla pravda, pak by šlo (po jezeru Tanganyika) o druhé nejhlubší jezero v celé Africe. Každopádně jde o jedno z mála jezer v regionu, v němž se nevyskytuje parazitální onemocnění bilharzie a je tedy možné v něm plavat.

TIP: Hory indického Ladaku aneb Království větru, slunce a hor

Vodní hladina je rozbita množstvím ostrovů, na nichž je jen pár lidských obydlí. Některé z nich mají pohnutou minulost, což platí zejména o ostrovu Bushara, který byl v v relativně nedávných letech využíván jako místo přísného trestu. Pokud se ve vesnici přišlo na to, že některá neprovdaná dívka otěhotněla, odvezli ji vesničani právě sem, aby zemřela hladem nebo při pokusu doplavat zpět na pevninu. Tento zvyk měl mít odstrašující účinek pro všechny dívky volnějších mravů.

Ostrov ovšem sekundárně sloužil i jako „zdroj manželek“ pro nemajetné muže, kteří si nemohli dovolit zaplatit za novomanželku dobytkem. Muž, který neměl žádné krávy, tedy mohl přijet k ostrovu a osvobodit odsouzenou dívku tím, že ji přijal za svou choť. Tato praxe zanikla v první polovině 20. století, ale ještě v nedávných letech bylo možné mezi místními stařenkami najít pár těch, které byly z „ostrova odvržených“ zachráněny.

Hlavní typ na těžké pásové platformě Armata tvoří tank T-14 (vývojový název Objekt 148) s bojovou hmotností 48 tun. Jeho tříčlenná osádka sedí v obrněné „kapsli“ v přední části korby, odkud dálkově řídí celou věž. V té se nachází kanón 2A82-1M ráže 125 mm, avšak často se vyskytuje informace o záměru vyzbrojit sériová vozidla 152mm dělem. (Takovým kanónem ostatně disponoval pokusný tank Objekt 195 čili T-95, jehož zjednodušením typ T-14 v zásadě vznikl.)

Kanon s automatickým nabíjecím zařízením ovládá vyspělý systém řízení palby, o němž však dosud neexistují konkrétnější informace. Poněkud nezvykle působí doplňková výzbroj, složená zatím jen ze 7,62mm kulometu PKTM na stropě věže.

Součást T-14 tvoří systémy aktivní ochrany s vrhači a senzory namontovanými na věži. Pohon zajišťuje dvanáctiválcový motor s válci v neobvyklém tvaru X a o výkonu asi 1 100 kW. To zajišťuje maximální rychlost kolem 80 km/h a dojezd na silnici 500 km. O nový tank už projevilo zájem několik států, mezi nimi Indie, Čína, Egypt, Katar a Spojené arabské emiráty, avšak přednostně má směřovat k ruské armádě, která chce provozovat až 2 300 kusů.

Nově objevená planeta s pořádně dlouhým jménem OGLE-2016-BLG-1195Lb je hmotností velmi blízká Zemi. Dokonce i obíhá hvězdu ve stejné vzdálenosti, jako Země obíhá Slunce. Přesto je to šílený, nehostinný svět.

Hvězda OGLE-2016-BLG-1195L, která je od nás vzdálená téměř 13 tisíc světelných let, je totiž velmi malá a chladná, dokonce to možná ani není hvězda, ale jen hnědý trpaslík. Proto je tahle cizí Země s velkou pravděpodobností kompletně zmrzlá.

Podle vedoucího výzkumu Yossiho Shvartzvalda z Laboratoře tryskového pohonu NASA (JPL) jde o doposud nejmenší exoplanetu, kterou jsme objevili pomocí pozorování gravitačního mikročočkování.

Gravitační mikročočka s planetou

Jde o to, že když hvězda systému, v tomto případě OGLE-2016-BLG-1195L, z našeho pohledu prochází přes kotouč jiné hvězdy, která je přesně za ní, tak jako gravitační čočka zesílí záření hvězdy v pozadí. A když čočkující hvězdu obíhá planeta, tak ještě o něco více zesílí efekt gravitační čočky hvězdy.

TIP: Objev v souhvězdí Hydry: Chladný hnědý trpaslík obsahuje velké množství vody

Shvartzvald s kolegy použili síť tří pozemních teleskopů Korea Microlensing Telescope Network (KMTNet) a také data vesmírného infrateleskopu Spitzer. Pozorování planety OGLE-2016-BLG-1195Lb je na samotné hranici dnešních přístrojů. Menší planety pomocí gravitačního mikročočkování zatím neodhalíme.

Sibiřský kadeřník kouzlí na hlavách svých zákazníků vlasové kreace pořádně zhurta – namísto obligátních nůžek totiž používá pořádně nabroušenou sekeru. Daniil svůj salon krásy provozuje druhým rokem a prý se neustále zlepšuje. Dveře si něj podávají nejen odvážné zákaznice, ale i četné televizní štáby z celého světa. Drsný kadeřník má už i svou přezdívku – podle londýnské pověsti z 18. století se Daniilovi přezdívá sibiřský Sweeney Todd. Doufejme, že jeho zákazníky čeká lepší osud než ty, které si vzal do parády vraždící holič z Londýna.

Kdyby se do mladého prince Františka Štěpána Lotrinského nezamilovala dědička habsburských zemí Marie Terezie, nejspíš by se v učebnicích dějepisu neobjevil. Díky přízni císařské dcerky sice dosáhl na nejvyšší tituly, ale po celý život zůstal ve stínu své energické ženy.

Mocný bez moci

František Štěpán byl původně lotrinským vévodou, Lotrinska se však musel po svatbě s arcivévodkyní Marií Terezií ve prospěch Francie a jako odstupné dostal po vymření Medicejských velkovévodství toskánské. Již předtím navíc zdědil těšínské knížectví. 

Za první slezské války pro něj bylo Slezsko prioritou, jak dokládá jeho výrok: „Raději Turky před Vídní, raději odstoupit Nizozemí Francii, raději jakákoli dohoda s Bavorskem než rezignovat na Slezsko.“ Vrcholem jeho kariéry bylo zvolení císařem po druhé slezské válce v roce 1745, císařský titul už tehdy ovšem ztratil praktický politický význam. Zato František Štěpán vynikl jako dobrý organizátor a finančník. Za sedmileté války (neboli třetí slezské války) zásoboval dokonce i pruského nepřítele.

TIP: Boj za lásku: Jak to bylo se vztahem Marie Terezie a Františka Štěpána?

Ačkoli po celou dobu manželství s Marií Terezií to byla ona, kdo držel otěže vlády pevně ve svých rukou, prožili spolu klidné manželství obdařené šestnácti dětmi. O tom, že projednou svítila nad habsburským manželstvím šťastná hvězda, nelze pochybovat. Když František roku 1765 zemřel, neodložila největší panovnice Evropy již nikdy vdovský šat.