Svět přirozených satelitů ve Sluneční soustavě je neuvěřitelně pestrý. Náš Měsíc představuje kamenné těleso v hydrostatické rovnováze (je tedy přibližně kulatý); kolem velkých planet krouží jak ledové objekty v hydrostatické rovnováze, tak různá neforemná skaliska obsahující nejen pevné sloučeniny, ale i příměsi zmrzlých těkavých látek. 

TIP: Až polovina vody v oceánech může být starší než Slunce

Ledové měsíce jsou obzvlášť zajímavé: Jejich vnitřní stavba totiž v principu umožňuje výskyt tekuté vody, pokud by se v blízkosti nacházel dostatečně intenzivní a stabilní zdroj tepla, který by ledové vrstvy tavil. A tekutou vodu dnes vnímáme jako podmínku číslo jedna pro existenci života podobného tomu pozemskému. Nic by tedy teoreticky nebránilo, aby se ve vodních vrstvách ledových měsíců vyvinula pestrá biosféra. Zbývá jen zmíněný zdroj tepla. 

V blízkosti velkých planet je slibným kandidátem slapové pnutí: Neustálé deformace povrchu vedou k horninovému tření, jež se projevuje mimo jiné uvolňováním velkého množství tepla. Slapy samy o sobě však mají samotlumicí potenciál, časem by tedy vymizely. Jiná situace nastává, je-li ledový měsíc udržován v nerovnovážném stavu například gravitačním působením dalších těles, ideálně těch v orbitální rezonanci. A to je přesně případ některých měsíců Jupitera a Saturnu. Nadějně se tedy – pokud jde o existenci podpovrchového oceánu – v současné době jeví především Jupiterovi souputníci Europa, Ganymed a Kallisto a Saturnovi průvodci Enceladus a Titan.

Hýl mexický (Haemorhous mexicanus) pochází z pouštních oblastí Severní Ameriky. Vyskytuje se v městských a venkovských oblastech v Mexiku, stejně jako USA. Nejméně od první poloviny minulého století ale hýlové obývají i velkáměsta jako je New York nebo Phoenix.

TIP: Evoluce ve městech: Ještěrky se mění, aby přežily v městské džungli

Badatelé se rozhodli porovnat chování těchto hýlů s těmi, kteří stále žijí ve svých původních domovinách. Polovina ptáků pocházela z venkovské oblasti a druhá polovina z Phoenixu, jednoho z největších měst Arizony.

Experimenty mimo jiné ukázaly, že pokud jsou městští ptáci vystaveni stresu z lidské přítomnosti, dokážou lépe reagovat a řešit problémy. Podle vědců to neznamená, že by venkovští výlové byli hloupější, hůře ale zvládají nové a stresující zážitky.

Pekingský komplex Chrám nebes plánuje přejít z obyčejného toaletního papíru na dvouvrstvý: Ještě než ovšem návštěvníky zahrne „luxusem“, hodlá zatočit se zloději. Inventura zásob totiž ukázala, že se z tamních toalet ztratí až třicet rolí papíru denně, a změna by se tudíž prodražila.

TIP: Dopadení kalhotkového lupiče: Číňan doma skladoval 10 tisíc kusů dámského prádla

Vedení proto záchody opatřilo neméně drahými přístroji, které zkoumají obličeje návštěvníků a každé tváři přidělí přesně odměřené množství hygienické pomůcky – zhruba 60 cm.

Novinka samozřejmě vyvolala pobouření: Nejvíc zaznívá názor, že poskytnutý papír nestačí. Daleko palčivější je ovšem obava, že by režim mohl skenování obličejů zneužít při boji s disidenty – obzvlášť v případě, že by se zařízení osvědčilo a rozšířilo.

Mezinárodnímu týmu astronomů se podařilo objevit novou exoplanetu pomocí přístroje HARPS pracujícího na observatoři La Silla s přispěním dalších dalekohledů po celém světě. Planeta obíhá v obyvatelné zóně kolem slabé hvězdy s katalogovým označením LHS 1140. Jedná se o těleso větší a hmotnější než Země, které si pravděpodobně uchovalo většinu své atmosféry. Planeta navíc přechází při pozorování ze Země přes disk své mateřské hvězdy, a to z ní dělá jeden z nejslibnějších cílů pro budoucí výzkum planetárních atmosfér.

Super země ze souhvězdí Velryby

Nově objevená extrasolární planeta typu super země nese označení LHS 1140b. Obíhá v obyvatelné zóně kolem slabého červeného trpaslíka LHS 1140, který na pozemské obloze leží v souhvězdí Velryby.

Červení trpaslíci jsou hvězdy mnohem menší a výrazně chladnější než Slunce. Proto planeta LHS 1140b dostává jen asi poloviční množství energie ve srovnání se Zemí, přestože obíhá kolem své hvězdy desetkrát blíže než Země kolem Slunce.

Planeta se pohybuje téměř středem obyvatelné zóny kolem své hvězdy a ze Země pozorujeme její dráhu prakticky zboku. Každých 25 dní tak můžeme spatřit přechod planety přes disk hvězdy, při kterém odstíní část jejího záření.

„Je to nejzajímavější exoplaneta, jakou jsem viděl za posledních deset let,“ říká vedoucí autor práce Jason Dittmann z astrofyzikální ústavu v Bostonu. „Že by se nám podařilo objevit lepší cíl pro jeden z nejobtížnějších úkolů současné vědy – pátrání po důkazech existence života mimo Zemi – jsme nemohli ani doufat.“

Kamenná a možná i s vodou

Pro existenci života jaký známe, musí planeta mít atmosféru a na povrchu kapalnou vodu. Je známo, že když jsou hvězdy typu červený trpaslík mladé, vydávají značné množství záření, které může být pro atmosféry obíhajících planet zničující. Značná velikost planety však v tomto případě nabízí možnost, že těleso mohlo mít plně roztavený povrch po miliony let. Žhnoucí láva tak mohla obohacovat atmosféru o vodní páru ještě dlouho poté, co se mateřská hvězda zklidnila do současné relativně klidné zářivé fáze, a nakonec zaplavit planetu kapalnou vodou.

Objekt se podařilo objevit v rámci projektu MEarth, jehož dalekohledy detekovaly první charakteristické poklesy jasnosti hvězdy při přechodu exoplanety přes její disk. Pomocí přístroje HARPS (High Accuracy Radial velocity Planet Searcher) byla provedena důležitá následná pozorování, která potvrdila přítomnost planety typu super země. HARPS rovněž zpřesnil periodu oběhu tělesa a umožnil tak odvodit jeho hmotnost a hustotu.

TIP: V obyvatelné zóně Proximy Centauri vědci objevili kamennou planetu

Astronomové odhadují, že planeta je alespoň 5 miliard let stará. Rovněž se jim podařilo odvodit, že její průměr je téměř 18 tisíc kilometrů – je tedy asi 1,4× větší než Země. Při 7× vyšší hmotnosti než Země a mnohem vyšší hustotě se pravděpodobně jedná o kamennou exoplanetu s hustým železným jádrem.

Tato super-Země by mohla být prozatím nejlepším kandidátem na budoucí průzkum a detailní charakteristiku atmosféry, pokud nějakou má. Dvojice evropských členů výzkumného týmu Xavier Delfosse a Xavier Bonfils k tomu dodává: „Mohlo by se nakonec ukázat, že systém hvězdy LHS 1140 bude z pohledu budoucího výzkumu exoplanet v obyvatelné zóně ještě mnohem důležitějším cílem než Proxima b nebo TRAPPIST-1.“

Mluvčí FBI Jillian Stickelsová vysvětlila, že 27 opětovně zveřejněných snímků bylo vystaveno na webu v roce 2011, tedy deset let po útoku, ale kvůli technickým problémům fotky z portálu zmizely. Nyní byly znovu zpřístupněny pro veřejnost poté, co FBI byla upozorněna na to, že na webu již nebyly dostupné. Na snímcích jsou vidět trosky letadla, poškozená budova Pentagonu a příslušníci FBI při vyšetřování.

TIP: 11. září: Datum, které změnilo svět

Útok na Pentagon se stal 11. září 2001, což bylo shodou okolností 60. výročí stavby sídla ministerstva obrany, jedním z terčů teroristických útoků unesenými letadly, při nichž byly zničeny mrakodrapy Světového obchodního střediska v New Yorku. V Pentagonu tehdy zahynulo 189 lidí - 64 na palubě letadla včetně pěti únosců a 125 uvnitř budovy.

Vědci existenci „kosmických hamburgerů“ předpověděli již před časem, ukázalo se ale, že není snadné takové struktury nalézt. Nakonec se to povedlo týmu astronomů, který vedl Chin-Fei Lee z tchajwanského institutu Academia Sinica Institute of Astronomy and Astrophysics. Vědci přitom využili možnosti, které nabízí výkonná chilská soustava radioteleskopů ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array).

Štavnatý kosmický hamburger

Vědci prozkoumali disk kosmického materiálu, který obklopuje velice mladou protohvězdu HH 212, vzdálenou od nás 1 300 světelných let. Hvězdě je teprve 40 tisíc let a do okolního vesmíru vyvrhuje úctyhodný výtrysk hmoty. Disk hmoty v této soustavě skutečně připomíná pěkně tlustý hamburger. Pozorujeme ho téměř z boku a jeho poloměr činí asi 60 AU, což představuje zhruba dvojnásobek vzdálenosti mezi Sluncem a Neptunem.

TIP: Astronomové poprvé pozorovali prachový disk mladé soustavy s více hvězdami

Objev kosmického hamburgeru je velmi důležitý pro pochopení vzniku a vývoje planetárních systémů. Podle některých teorií brání vzniku podobných disků magnetická pole hvězdy, HH 212 se ale nezdá být tento případ. Pokud se ukáže, že nejde o výjimku ale pravidlo, čekají nás pravděpodobně změny v modelech vzniku planetárních systémů.

Během posledních desetiletí jsme svědky zvláštního a zároveň dost nebezpečného úkazu, který už nejednou skončil smrtí postižených. Jde o takzvané bouřkové astma. Některé bouřky totiž vyvolávají masový výskyt astmatických záchvatů.

Jeden z nejvíce extrémních případů bouřkového astmatu se odehrál loni v říjnu během bouřky v australském Melbourne. Tehdy skončilo v nemocnici 8 500 lidí a šest z nich zemřelo. Kolem bouřkového astmatu se vyrojila řada hypotéz, pravá příčina ale zůstávala záhadou.

Vlhkost, výboje, silný vítr a hlavně pyl

Definitivní odpověď teď podle všeho nalezli australští vědci, kteří detailně analyzovali bouřkové astma v Melbourne i další případy. Dospěli k závěru, že ke spuštění bouřkového astmatu zásadně přispívá vysoká vzdušná vlhkost v kombinaci se silnými větry, elektrickými výboji a pylem trav, především jílku.

TIP: Jak snížit riziko astmatu v pozdějším věku? Pusťte malé děti ke psům

Pyl se za normálních okolností vyskytuje v kapičkách takzvaného bioaerosolu, které obsahují i spory hub a prach. Když se přižene silná bouře, tak se může stát, že působením vysoké vlhkosti a silného deště dojde k rozstříknutí těchto kapiček do ovzduší, čemuž ještě napomohou elektrické výboje. Silný vítr směřující k zemi pak nesčíslná zrnka pylu a prachu vžene mnoha lidem přímo do tváře.

Možná jsme nalezli bájnou fontánu mládí. Mohla by jí být pupečníková krev, která je na počátku života každého z nás. Nasvědčují tomu výsledky výzkumu, který uskutečnili vědci z amerického Stanfordu.

Omlazení pupečníkovou krví

Experiment byl z pohledu laika vlastně poměrně jednoduchý. Vědci vpichovali injekční stříkačkou do starých myší dávky krevní plazmy získané z lidské pupečníkové krve. Ve skutečnosti to zase tak jednoduché samozřejmě nebylo. Například myši použité v experimentu musely mít oslabenou imunitu, jinak by jejich tělo plazmu z lidské pupečníkové krve odmítlo.

TIP: Rychlost rozhoduje: Nový levný test určí krevní skupinu za pouhých 30 sekund

Vědci vpíchli plazmu myším několikrát v průběhu dvou týdnů. Kromě toho vpichovali dalším myším plazmu z krve mladých lidí, plazmu z krve seniorů a také pro kontrolu slaný roztok. Ukázalo se, že plazma z pupečníkové krve významně omladila mozek starých myší a zlepšila jim paměť i schopnosti učení. Působí hlavně na hipokampus, část mozku, kde se zpracovávají informace z mozkové kůry a ukládají se do paměti.