První výzkum byl zaměřen na sýkory koňadry (Parus major) a sýkory modřinky (Cyanistes caeruleus), které žijí v anglických lesích, druhý zkoumal sýkory koňadry v Norsku. V obou případech vědci krmili jen vybrané jedince; ostatní si potravu museli hledat sami.

Anglická studie ukázala, že krmené samičky snesly vejce dříve a nemusely na nich tak dlouho sedět. Jenže počet vajec u nich znatelně klesl a u modřinek se navíc ze snůšky vylíhlo méně mláďat. Celkový přírůstek mladých sýkor tak byl o mnoho nižší než u párů, které si potravu hledaly samy. „Domníváme se, že krmené páry věnují příliš energie na obranu svých potravních zdrojů a nedostatečně si hledí rozmnožování,“ říká James Reynolds z University of Birmingham.

Také výsledky norského výzkumu přinesly překvapivé poznatky. Krmení samečci se totiž opožďovali v ranním zpěvu průměrně o dvacet minut. Podle vedoucího studie Valentina Amrheina je přitom raní chór obzvláště citlivou záležitostí. Samci, kteří si s ranním chorálem přivstanou, mají u svých protějšků větší úspěch a mohou se spářit s větším počtem samic. Odborníci proto předpokládali, že dokrmování bude spíše výhodou, protože dobře nasycení samci budou mít více sil a začnou zpívat jako první.

TIP: Překvapivé ptačí zálety: Opeřenci mají promiskuitu v genech

„Myslím si, že teritoriálně založení samci se prostě nechávají rozptylovat ostatními ptáky, kteří se neustále snaží ukořistit něco z jejich potravy,“ říká Amrhein. Rada odborníků milovníkům ptactva proto zní – opeřence krmte během zimy, kdy to skutečně potřebují a přikrmování jim může i zachránit život. Na konci března je ale už ponechte vlastnímu osudu.

Přečtení DNA celého organismu není úplně jednoduchou záležitostí. Pro rostliny to platí dvojnásob, protože mívají ohromné množství DNA, které často převyšuje lidskou DNA. Když se to ale povede, tak to může přinést mnoho užitečného.

Vědci teď po desetiletém úsilí úspěšně dokončili čtení DNA ječmene. Ten patří mezi nejstarší a nejvíce rozšířené zemědělské plodiny. Na našem území se pěstuje asi pět tisíc let. Dnes se tato obilnina používá převážně jako krmivo, ale z nejkvalitnější části sklizně se vyrábí slad, základní surovina pro výrobu piva a whisky.

Přečtená DNA ječmene

Ječmen má asi 39 tisíc genů a jeho DNA je uspořádaná komplikovaným způsobem. 77 genetiků z USA, Velké Británie, Austrálie, Německa, Číny, Dánska, Finska, Švédska a v neposlední řadě také z České republiky ale zvládlo DNA ječmene přečíst.

TIP: Pivo s chmelem je nejen hořké, ale i dobré pro játra

Se znalostí genomu ječmene teď budeme moci vylepšit pěstování ječmene, lépe ho ochránit před patogeny, a také zlepšit kvalitu sklizně. Nakonec bychom to měli poznat v hospodě nebo baru.

Je dokázáno, že Draculova hrůzovláda si v samotném Valašsku vyžádala na tisíce obětí. Zvrhlý hrabě totiž pravděpodobně trpí sadistickou úchylkou. Doslova se kochá pohledem na muka svých obětí. Rozkoš z mučení je mu nade vše, nezná slitování. Nezáleží mu na věku ani pohlaví mučených...

Tajemná přezdívka

Na svět přichází někdy kolem roku 1431 v rumunském Valašsku, takzvané Valahii – zemi rozkládající se mezi karpatským obloukem a Dunajem. Je synem knížete Vlada II. nazývaného Dracul neboli Drak. Ten svou přezdívku začal užívat po vstupu do prestižního uherského rytířského Dračího řádu krále a císaře Zikmunda Lucemburského. 

Rumunské slovo Dracula se brzy stává synonymem pro označení „syna draka“. V rumunštině má ale ještě další význam – ďábel! To je v případě Draculy skutečně trefné označení. A i druhé jméno Vlada III. si nese svůj temný původ. Tepeš je totiž kůl, na který nechává krvelačný panovník narážet své oběti.   

Dětství v zajetí Turků 

Jeho otec Vlad II. podlehne turecké svrchovanosti a je nucen vydat své syny jako rukojmí. S bestiálními a surovými mučícími praktikami se tak Dracula setkává už jako malý kluk. Říká se, že byl tehdy nucen přihlížet popravě svého mladšího bratra Rada Krásného. Toho za živa pohřbili do země! Kromě celoživotního traumatu získává Dracula v tureckém područí velmi dobré vzdělání.

Rozpínání osmanské moci má za následek větší politickou angažovanost křesťanské Evropy. A tak Ladislav Pohrobek zařizuje, aby se Vlad III. vrátil na valašský trůn. Ten okamžitě nechává popravit současného panovníka, svého vzdáleného strýce a ujímá se vlády. To mu však nestačí. Nenasytný Dracula usiluje o území Sedmihradska. Bez slitování proto nechává narazit pět set lidí na dřevěné kůly – muže, ženy, ale  i  malé děti!

Svědectví plná hrůzy

Nabodávání lidí zaživa je pro vojvodu Vlada, soudě nejen dle jeho přízviska, oblíbenou kratochvílí! Oběti umírají pomalu a v neskutečných bolestech. Krvelačný Dracula mučící techniku stále zdokonaluje, a to ve snaze dosáhnout co největšího utrpení. O zrůdnostech, které se děly na jeho hradě, se dozvídáme nejčastěji z dobových rytin a kronik. Historky svojí děsivostí s přehledem překonávají i tu neustále omílanou upírskou legendu.

Dracula dá jednou ku příkladu poslat pro žebráky s tím, že je zve na hostinu. Namísto toho, aby ubožáky uctil jídlem, je však všechny zavře do místnosti a upálí je zaživa! Šílené! Nebo se rozhodne uspořádat velkolepou hostinu mezi kůly, na nichž pozvolna tlejí mrtvá těla. Pokud si někdo dovolí vyjádřit nelibost vůči všudypřítomnému zápachu, nechává ho hrabě narazit na kůl také. 

Zemřel jako hrdina?

Co o Draculovi není obecně známo, je fakt, že se snaží o šíření křesťanství. Zakládá kláštery a finančně podporuje církev. Zároveň ale chystá válku s Turky, během které nechává na kůl narazit deset tisíc hlav nepřátelských vojáků. Ovšem jeho protivník, turecký sultán Mehmed II., mu porážku rok na to vrací i s úroky. Hraběte vyhání z valašského království. A pro vojvodu Draculu je jediným možným útočištěm ochrana uherského krále Matyáše Korvína. Ten však bestiálního panovníka zavírá do domácího vězení.

Po propuštění na svobodu v roce 1476 se opět vrací na valašský trůn. Ovšem ještě téhož roku poblíž Bukurešti padne v bitvě s Turky. Dodnes není jasné, zda zemřel hrdinně přímo v boji nebo byl úkladně zavražděn. Sultán si měl dle dochovaných záznamů vyžádat jeho hlavu, aby pak byla potupně nabodnuta na kůl  uprostřed Istanbulu. 

Odolnost vůči tropickým bojovým podmínkám získávají legionáři ve Francouzské Guyaně, kde se nachází Středisko pro výcvik v rovníkové džungli (CEFE). Zdejší náročná překážková dráha slouží k tréninku hned několika elitním silám světa, avšak legionáři zde chrání také Guyanské kosmické centrum, tedy kosmodrom Evropské kosmické agentury (ESA, European Space Agency), ležící poblíž metropole Kourou. Výcvikový program v tropech je mimořádně náročný; muže sužuje všudypřítomné vlhko i různý hmyz či hadi.

Místní spřátelené kmeny učí vojáky nevšedním znalostem o jedlých rostlinách a živočiších, ale i zásadám péče o zraněné a nemocné v džungli. Legionáři si rovněž dokonale procvičí stavbu provizorních přístřešků či rozdělávání ohně ve vlhkém prostředí. Cvičení v džungli vyvrcholí vysazením skupiny nováčků poblíž tábora, načež musí přežít několik dní v divočině. Přitom urazí 40 až 50 km s plnou výstrojí, a to v neprostupném terénu.

Legionáři tak zužitkují všechny doposud naučené techniky přežití a zároveň naplní další z pravidel legie: Nenechat nikoho z týmu za sebou. Během své pouti se skupina živí vším možným: opicemi, hady, rybami či rostlinami a každý voják se snaží udržet své nohy co nejvíce v suchu, neboť zdejší klima podporuje tvorbu plísní i napadání pijavicemi. Aby toho nebylo málo, na konci úmorné cesty čeká na vyčerpanou „tlupu“ špinavých legionářů závěrečný úkol – přepadnout fiktivní partyzánskou pevnost.

Gravitační zpoždění, známé též jako Shapirův efekt, je jedním z testovatelných důsledků Einsteinovy obecné teorie relativity: Elektromagnetické záření prochází kolem hmotných objektů déle, než kdyby směřovalo po trajektorii vedoucí mimo masivní tělesa. Zmíněný jev souvisí s pohybem v potenciálové jámě silného gravitačního pole a v roce 1964 jej předpověděl Irwin Shapiro. 

TIP: Tepelná setrvačnost planet: Jak funguje Jarkovského efekt?

Americký vědec navrhl jednoduchý test: Radarové odrazy od Venuše či Merkuru by se měly zpomalit, budou-li na cestě tam i zpět procházet kolem Slunce, tedy nejhmotnějšího objektu našeho solárního systému. Předpovězené zpoždění mělo činit asi 200 mikrosekund, což bylo v možnostech technologií 60. let. Prognózu potvrdily již první zkoušky provedené v letech 1966 a 1967 pomocí radarové antény observatoře Haystack. Shapirův jev se přitom musí brát v úvahu při propočtu telemetrie pro vzdálené sondy, a hrál tudíž roli také u obou Pioneerů či Voyagerů a rovněž u automatu New Horizons.

Krátce po úspěšném průletu se řídícímu středisku podařilo navázat se sondou spojení a získat důležitá vědecká data. Cassini je vůbec první sondou, která cestu mezi Saturnem a jeho prstenci podnikla. Do září, kdy sonda řízeně zanikne v atmosféře Saturnu, uskuteční ještě 21 dalších takových průletů.

TIP: Velké finále: Sonda Cassini se připravuje na svoji největší misi

Mezera mezi prstenci a nejsvrchnější částí atmosféry činí zhruba 1 900 kilometrů. Sonda Cassini podle NASA průlet uskutečnila ve vzdálenosti zhruba 300 kilometrů od viditelného vnějšího okraje prstenců a k saturnským mračnům se přiblížila na 3 000 kilometrů. „Žádná jiná družice se takto blízko k Saturnu ještě nedostala,“ prohlásil Earl Maize z vedení mise.

Nezpracované snímky pořízené sondou Cassini zachycují podrobnosti atmosféry Saturnu:

O zvířecích soudech se zmiňoval již Aristoteles, uvedené procesy byly však právně uznány až v 9. století. Běžně pak zvířata stávala před soudem zhruba od 13. do 18. století. V mnoha zemích Evropy a později i Ameriky tak mohla k výslechu prasata, koně, osli, vlci, a dokonce i hmyz. Zvířecí prohřešky zahrnovaly například vniknutí na cizí pozemek, krádeže, vandalství, ale také znásilnění či vraždu. 

Zvířata byla podobně jako lidé podrobována mučení, a pokud došlo na trest smrti, byl jeho vykonáním pověřen kat. Maso popravených se nikdy nejedlo a jejich hlavy se spolu s těmi lidskými často vystavovaly na náměstích.

Vůbec nejstarší dochovaný záznam máme o odsouzení prasete za usmrcení malé holčičky roku 1266 ve Fontenay-aux-Roses na předměstí Paříže. Vnímání zvířat jako bytostí zodpovědných za vlastní přestupky se začalo měnit až v 17. století, kdy je filozof René Descartes popsal jako jakési nemyslící zvířecí stroje.

Trojáni jsou planetky, které doprovázejí planetu anebo měsíc na stejné oběžné dráze. Buď jsou o něco napřed anebo pozadu. Daleko nejvíce trojánů doprovází planetu Jupiter, zatím jich bylo objeveno přes 6 tisíc. U Neptunu jich známe více než tucet, pár jich je u Marsu. V roce 2011 byl objeven doposud jediný známý troján Země 2010 TK7, jeho oběžná dráha je ale nestabilní.

Jedinou kamennou planetou Sluneční soustavy, u které jsou trojáni na stabilních oběžných dráhách je Mars. Britský badatel Apostolos Christou z Armagh Observatory and Planetarium a jeho kolegové jsou přesvědčeni, že trojáni Marsu pocházejí z období divokých srážek během tvoření planet na počátku Sluneční soustavy.

Původ trojánů Marsu

Detailní pozorování trojána Marsu 5261 Eureka a jeho malých satelitů prozradila, že tato tělesa jsou bohatá na minerál olivín, který obvykle vzniká v nitru těles o dost větších než jsou trojáni.

TIP: Trojáni: Záhadné planetky, které doprovází Jupitera

To naznačuje, že Eureka i další trojáni Marsu byli na samém počátku součástí většího tělesa, zřejmě miniplanety, která byla zničena srážkou. Také je prý možné, že tito trojáni pocházejí z nitra samotného Marsu, odkud je vytrhl náraz jiného tělesa.

Získat DNA z vlasu nebo z krvavé skvrny oběti zločinu je dnes zcela běžný kriminalistiký úkon. Vytáhnout DNA z fosilního zubu nebo kosti je těžší, už i to ale vědci zvládli. Teď ale vědci předvedli opravdu husarský kousek. Podařilo se jim získat DNA z bláta na fosilních nalezištích.

Prozkoumali za tím účelem celkem 85 vzorků sedimentu ze sedmi lokalit, osídlených dávnými lidmi. Stáří sedoimentů bylo různé, od 14 tisíc do 550 tisíc let.

TIP: Důkazy z jeskyní mluví jasně: Neandertálci byli kanibalové

Většinou šlo o DNA mikroorganismů žijících v půdě anebo živočichů, kteří se stali obětí obyvatel jeskyní. Na čtyřech lokalitám se ale vědcům podařilo potvrdit, že mají v ruce mitochondriální DNA dávných neandertálců. Na jedné z těchto lokalit dokonce dodnes nebyly objeveny fosilní pozůstatky z lidské linie a odborníci usuzovali na přítomnost dávných lidí jen podle nepřímých nálezů. 

Jak bude vypadat svět za pět let? Podle lidí z Facebooku je to docela jasné. Namísto chytrých telefonů budeme všichni mít futuristicky vyhlížející brýle s rozšířenou realitou (anglicky Augmented Reality, AR).

Tak to vidí Michael Abrash, šéf výzkumu Oculus Resarch, momentálně vlastněného Facebookem. Podle něj by to měly být doopravdy superbrýle, jejichž vylepšená realita nebude izolovaná od okolního světa, ale splyne s ním v jeden.

TIP: Nizozemským policistům pomáhá při vyšetřování rozšířená realita

Chytré AR brýle budou vypadat víceméně jako ty dnešní, ale jen na první pohled. Budou sice lehké stylové, ale s obdivuhodnými možnostmi. Svému majiteli takové brýle podstatně vylepší paměť. Budou v reálném čase překládat cizí nápisy a značky, také podle potřeby selektivně upravovat zvuky přicházející z okolí, a dokonce i změří teploty dítěti pouhým pohledem.