Před více než stoletím, v průběhu devíti měsíců roku 1898, terorizovali železniční dělníky v oblasti Tsavo africké Keni dva velmi nebezpeční lvi bez hřívy. Během té doby zabili nejméně 35 a možná až 135 lidí.

Co je k tomu vedlo? V minulosti se říkalo, že lvi přinutil zabíjet hlad a nedostatek potravy. Nedávné analýzy jejich pozůstatků, které dnes jsou součástí expozice The Field Museum v americkém Chicagu, ale vyprávějí jiný příběh.

TIP: Dravec nebo kořist? Pozná se to na očních zorničkách

Vědci totiž zjistili, že oba lvi, kterým se přezdívalo „The Ghost“ (anglicky duch) a „The Darkness“ (anglicky temnota) měli poškozené zuby a čelisti. Kvůli chatrnému zdraví zřejmě nemohli úspěšně lovit svou běžnou kořist, jako jsou zebry, pakoně nebo antilopy. Jako pragmatičtí predátoři se proto rozhodli, že se spokojí s neobvyklou, ale snadnější kořistí – lidmi.

Sin-ťiang, plným jménem Ujgurská autonomní oblast Sin-ťiang, je autonomní oblast na úrovni provincie Čínské lidové republiky. Rozkládá se v severozápadní Číně, v centru euroasijského kontinentu, a s rozlohou 1 660 000 km² je největší provincií ČLR. 

Většina zdejšího obyvatelstva se hlásí k ujgurské národnosti, mezi další významné národnostní menšiny patří Kazaši a Mongolové. Dominantním náboženstvím v Sin-ťiangu je islám, což je trnem v oku čínským úředníkům.

Náboženský extremismus

Nedávno místní úřady vydaly soupis 15 zakázaných projevů, které jsou nově považované za projevy „náboženskému extremismu“. Mezi zapovězené projevy patří abnormální vousy u mužů a šátky na hlavách žen, které jsou jedním z typických znaků vyznavačů islámu. Zakázané jsou taktéž halal potraviny a označování potravin jako „halal“.

Na seznam se ale dostaly i mnohem bizarnější položky – nově je za projev „náboženského extremismu“ považováno i neposlouchání státního rozhlasu nebo nesledování státní televize. Zakázané je i jiné než oficiální vzdělávání dětí, ničení a poškozování čínské měny, ničení identifikačních průkazů nebo nerespektování státních nařízení týkajících se plánovaného rodičovství.

Podle zpráv čínských médií mají místní obchody nařízeno prodávat alkohol a cigarety. V případě nerespektování nařízení jim hrozí uzavření. Již dříve čínské úřady zakázaly v Sin-ťiangu slavení ramadánu – postního měsíce, který je věřícími považován za jeden piliřů islámu.

Nová pravidla mají už své první oběti – šéf komunistické strany ve vesnici Chotan byl degradován poté, co odmítl dokouřit cigaretu v přítomnosti duchovního. Podle úředníků šlo o neomluvitelnou bázlivost v boji s nebezpečným náboženským extremismem.

Spojení umělé inteligence a léčby duševních poruch možná leckomu přijde nereálné, experti z IBM však mají jiný názor. Podle nich již v horizontu pěti let dospějeme do bodu, kdy způsob řeči nebo psaný projev poslouží umělé inteligenci jako indikátor našeho duševního i fyzického zdraví. Ze získaných materiálů pak digitální psychiatr zvládne odvodit raná stadia rozvíjejících se nemocí, o nichž ještě ani nemusíme vědět. Sledovat se budou nejen duševní poruchy, ale třeba i degenerativní neurologická onemocnění a řada dalších chorob.

Na zmíněném systému vědci rozhodně nepracují jako na nějaké samoúčelné hře se slovy. Vývojová, duševní a neurodegenerativní onemocnění představují v řadě vyspělých zemí značnou zátěž nejen pro samotné pacienty, nýbrž i z ekonomického hlediska. Jen v USA dnes trpí nějakou formou psychické nemoci, jako je deprese, bipolární porucha či schizofrenie, každý pátý obyvatel a zhruba polovině vážných případů se nedostává žádné lékařské pomoci. Předpokládá se, že celkové náklady na léčbu duševních chorob vystoupají ve Spojených státech do roku 2030 na šest bilionů dolarů, tedy asi 150 bilionů korun.

Stačí tři sta slov

Počítače budou v řeči nebo v psaném projevu pacienta hledat indikátory možné nemoci a budou přitom hodnotit řadu faktorů jako celkový význam, stavbu vět nebo intonaci. Následně získané údaje zkombinují s výsledky vyšetření pomocí dalších zařízení, například magnetické rezonance či elektroencefalogramu. Zdravotníkům se pak dostane do rukou vcelku komplexní vyhodnocení pacientovy situace.

Tým expertů z IBM v současnosti zpracovává jak zápisy, tak audionahrávky z různých psychiatrických pohovorů a ukládá je do systému, který se zároveň učí rozpoznat projevy nemoci. Nutno dodat, že projekt slaví úspěchy už dnes. Stačí mu například pouhých 300 slov, aby poznal, zda u pacienta hrozí propuknutí psychické poruchy. A v rámci studie, kterou ve spolupráci s IBM uskutečnili vědci z Columbia University, dokázali psychiatři s jeho pomocí se 100% přesností předpovědět, u kterého z dospívajících pacientů propukne v průběhu následujících dvou let psychóza.

Na svahu vyhaslé sopky Sierra Negra v mexickém státě Pueblo pracuje v nadmořské výšce 4 100 metrů pozoruhodná vodní observatoř High Altitude Water Cherenkov Observatory (HAWC).

Tuto netradiční gama observatoř tvoří celkem 300 nádrží s vodou. V nádržích je detekováno elektromagnetické Čerenkovovo záření, které vzniká při průletu rychle se pohybujících nabitých částic, vytvořených zásahem vesmírného vysokoenergetického gama záření do pozemské atmosféry.

Tom Linden z Ohijské Státní univerzity ve městě Columbus a jeho spolupracovníci využili observatoř HAWC ke hledání doposud neobjevených pulzarů. Rychle rotující neutronové hvězdy jsou oharky po explozi masivní hvězdy, které skrápí okolní vesmír tvrdým rádiovým nebo rentgenovým zářením.

Lovec pulzarů

Přesto je ale často obtížné takový pulzar objevit. Když úzký kužel energetického záření pulzaru míří mimo Zemi, radioteleskopy jej obvykle nezachytí. Právě s hledáním takových pulzarů pomáhá observatoř HAWC.

TIP: Italský pozemní teleskop ASTRI bude pozorovat gama záření ze sopky Etny

Vodní gama teleskop HAWC dokáže detekovat emise gama záření, které vznikají při kontaktu nabitých částic vyzařovaných pulzarem s mezihvězdným plynem. Velkou výhodou tohoto teleskopu je, že v porovnání s radioteleskopy nebo rentgenovými teleskopy pokryje větší část oblohy.

Jedním ze dvou soupeřů, kterým v tomto článku budeme věnovat pozornost, je největší suchozemský savec – slon. Druhým je pak největší kočkovitá šelma Afriky – lev. Lvi a sloni spolu obvykle dokáží bez problémů sdílet jedno území. My si ale ukážeme i druhou stránku jejich soužití, kdy je jim společně obývané místo příliš malé a jsou okolnostmi nuceni k chování, které není úplně standardní. Nejprve se podívejme, jak vypadá současný život obou aktérů, na nějž má činnost člověka vzrůstající a ne právě pozitivní vliv.

Efekt odříznutého města

Představte si velké město, jehož obyvatelům by třeba jen na pár dní byly přerušeny veškeré kontakty s okolím. Město by zůstalo izolováno od světa jako malý ostrůvek. Přestala by fungovat doprava, za pár dní by hrozil nedostatek jídla a lidé by se dostávali do stresu. Přišli bychom o jistotu velkého mraveniště, kde je spoustou jedinců v pozadí zajišťováno jídlo, pití, prostředky ke komunikaci, bezpečnost a mnoho dalšího. Kontakty s rodinami bydlícími mimo město by nebyly možné. Líbilo by se to někomu? Určitě ne.

TIP: Někdejší africký vládce bojuje o holé přežití aneb Problémy krále zvířat

Přesně takové situace ovšem způsobujeme zvířatům, tedy nejen slonům, svojí činností my, lidé. Znemožnili jsme jim přirozenou migraci a donutili je žít na malých ostrůvcích, které zbyly z původních obrovských oblastí, kde se tito tvorové mohli dříve bez omezení pohybovat. Tyto zmenšené oblasti jsou ještě dál přerušovány ploty, silnicemi a v neposlední řadě zemědělskými pozemky. Sloni tak byli připraveni o prastaré migrační stezky, o vodu, území a potravu. Znemožňujeme jim rovněž kontakt s jinými skupinami slonů včetně jejich příbuzných. Afričtí obři jsou přitom nesmírně společenská zvířata a kontakt s jinými skupinami je pro ně velmi důležitý. Na druhou stranu jsme tímto drastickým zmenšením původních oblastí dosáhli i toho, že se sloni na některých místech přemnožili. Ničí zemědělcům jejich úrodu na polích, pošlapávají ploty a dostávají se do přímého konfliktu s člověkem.

Bludný kruh rozvrácených rodin

V místech, kde se sloni přemnožili, nejsou problémem pouze pro farmáře. Okolní přírodu zdevastovali natolik, že nemají dostatek ani ostatní zvířata a dokonce ani samotní sloni. Tito obři vždy dokázali měnit tvář krajiny, ale dosud nikdy nebyly následky pro vše živé v okolí tak drtivé. Tím vším je však nejčastěji vinen nedostatek prostoru. V některých oblastech, kde finance nejsou až takovým problémem, jsou sloni například přemisťováni do jiných parků nebo rezervací. Jinde se situace bohužel řeší odstřelem jak jednotlivých problémových kusů, tak celých rodinných stád.

Sloni jsou vnímavá zvířata a stres, který je doprovází, velice špatně snáší. Díky příslovečné sloní paměti si negativní zážitky spojené s lidmi i pamatují. Jsou například zdokumentovány případy, kdy byla ze stáda odvezena mladá zvířata, kterým byli v jejich přítomnosti zastřeleni rodiče. Z mláďat se pak v dospělosti stávají nebezpeční rabiáti – jak pro lidi, tak pro ostatní zvířata. Podobnost s výchovou dětí je v tomto případě hodně nápadná a určitě ne náhodná. Zpřetrhané rodinné vazby, kde mladé sloní samce nemá v novém prostředí kdo usměrnit, protože matka a starší příbuzní byli odstraněni a dospělí sloní samci se v tomto místě nevyskytují, můžou způsobit i to, že si „výrostci“ díky své velikosti začnou troufat na jiná zvířata a někdy je i agresivně napadají nebo dokonce zabíjejí. Výjimkou nejsou ani případy, kdy tato frustrovaná zvířata napadají lidi. Žádné chování není bez následků a tak se nebezpeční sloni znovu přemisťují nebo zabíjejí. Někdy tak ale dochází k situacím, které škodí celému stádu. Nejsou totiž vzácné případy, kdy byli v rámci „zátahu na nevyzpytatelné slony“ postříleni nejstarší jedinci ze stáda. Ti však znali různé vodní zdroje v okolí i ve značně vzdálených místech a jejich odstraněním byl zbytek stáda v období sucha prakticky odsouzen k smrti. A jsme znovu v bludném kruhu, za nějž sloni rozhodně nejsou odpovědní.

Strůjci lví hrozby

Ani lvi to nemají lehké a zásahy člověka jim způsobují podobné problémy jako slonům. I pro ně je hlavním problémem neustále se zmenšující prostor, což má za následek několik nepříjemných jevů. Lví teritoria jsou po Africe rozeseta jako malé ostrůvky a zejména lví samci tak v mnoha oblastech ztratili možnost přirozeného pohybu mezi smečkami, který je nutný, aby nedocházelo k rozmnožování příbuzných jedinců. Jinde byla lidmi vyhubena jejich přirozená kořist a šelmy tak byly nuceny přesunout se na jiná teritoria. Někde ovšem okolnosti donutily lvy zůstat na původních místech, a tak se predátoři museli přeorientovat na jiný druh kořisti. Bohužel pro Afričany se někde stali obětí lidé. Ze lvů se stali lidožrouti, kteří člověka loví stejně, jako jiné smečky pronásledují býložravá zvířata. Na výše uvedených případech je vidět, jak zničující vliv má činnost člověka na divoká zvířata a jak se často obrací zase proti lidem.

Příměří mezi veličenstvy

Lev bývá lidmi často označován za krále zvířat. Přitom je dnes snad už dostatečně známé, že tato představa patří jen do pohádek. Kdo v Africe byl, nebo sleduje přírodopisné dokumenty, ví, že lev například spoustě zvířat uhne z cesty, včetně různých druhů býložravců. Takové chování je zcela běžné zejména na místech, která nebyla příliš ovlivněna lidskou činností a nedochází tak často k extrémním situacím, kterým jsou dnes zvířata na mnoha jiných místech vystavena.

V Africe stále existují regiony, kde lvi a sloni mají dostatek prostoru a žijí vedle sebe bez větších problémů. Konflikty mezi nimi nastávají občas u vody, kde se tato nádherná zvířata často potkávají. Sloni však u vody nemají konkurenci a lvi jim ustupují z cesty. Sloni obvykle lvy u vody netolerují a starší slůňata si občas dokonce hrají na dospělé a šelmy pěkně prohánějí. Přesto se dá říct, že na těchto územích spolu lvi a sloni žijí v příměří. Jen občas lvi uloví menší slůně. Slon zde ale netvoří přirozenou lví kořist. Sloní rodiny svoje mláďata pečlivě chrání a lvi to velmi dobře vědí.

Past u zdroje vody

Kvůli lidem nemají lvi na některých územích dostatek přirozené kořisti. Zvířata jsou nucena žít na malém prostoru a přizpůsobit se nezvyklé situaci. Stává se tak, že se velké lví smečky specializují na lov slonů. K tomuto jevu dochází ve více částech Afriky zejména v období sucha. Vím o třech takovýchto oblastech ve dvou afrických státech a jsem si jist, že existují mnohé další.

Situaci také znesnadňuje sucho, jenž znásobuje problémy, ve kterých se zvířata ocitají. Stále častější extrémní klimatické výkyvy se nevyhýbají ani Africe a sucho někdy trvá opravdu dlouho. Nedostatek potravy a vody trápí jak masožravce, tak býložravce. Lvi se v tuto dobu prakticky neustále zdržují u napajedel a číhají na slony, kteří se dříve či později musí přijít napít. Jak je všeobecně známo, sloni se velice rádi zdržují u vody déle. Koupou se a hrají si v ní. V tomto těžkém ročním období se ale samice se slůňaty k napajedlu doslova přiřítí, rychle se napijí a zase mizí v buši. Chodí sice k vodě ve dne i v noci, ale od napajedla se snaží co nejdřív vzdálit, protože jim od lvů právě zde hrozí největší nebezpečí, zejména po setmění. Lvi dávají přednost nočnímu lovu, ale v období sucha si na slony troufají i ve dne.

Souboj o pomyslný trůn

Období dlouhého sucha je pro zvířata náročné jak fyzicky, tak psychicky. Sloní rodiny žijí v tuto dobu ve velkém stresu. Proto se občas stává, že když na stádo zaútočí lví smečka, dospělí sloni za sebou „zapomenou“ slůně. Osud mláděte je tím většinou zpečetěn. Lvi umí ve stádě udělat zmatek a následně ho využít ve svůj prospěch. V období, kdy je každá kapka vody vzácná a zvířata jsou vysílená, mají nad slony jistou převahu.

Velká lví smečka dokáže zabít i dospělou sloní samici. Tuto informaci mám potvrzenou od lidí v Africe, kteří mezi zvířaty žijí od dětství. Lvi při takovémto lovu naskáčou na tělo oběti a snaží se slona povalit. Slon má vleže velmi ztížené dýchání, jak kvůli své hmotnosti, tak kvůli plícím, která má přirostlá k hrudníku. Lvi toho umí dokonale využít. Výše uvedené se ale nevztahuje na dospělé sloní samce. Ti se i kolem napajedel pohybují relativně s jistotou. Ani velká lví smečka totiž nedokáže ulovit zdravého a dospělého sloního býka, i když ho dokáže pořádně vylekat. Jak již bylo zmíněno, sloni jsou v této době nervózní. Často na lvy při setkání demonstrativně a preventivně útočí a snaží se je zastrašit.

Dva afričtí velikáni v období sucha bojují o nadvládu nad územím, v němž spolu v jiném ročním období umí bez velkých problému žít jeden vedle druhého. Z našeho pohledu bývají boje kruté, ale v přírodě pořád platí jedna zásada. Mezi zvířaty není místo pro slitování a pro slabé.

Široce užívané Il-2 představovaly předválečnou konstrukci a během dlouhé výroby v čase sovětsko-německé války postupně zastaraly. Dalším pokračováním jejich koncepce se stal Il-10.

Vývoj začal roku 1943 jako náhrada za Il-2. Iljušin použil nový motor Mikulin AM-42 a značně zdokonalil konstrukci po aerodynamické i technologické stránce (plné ochrany pancéřováním se nyní konečně dočkal i palubní střelec). Letové zkoušky prototypu zahájili na konci dubna 1944 a poté, co stroj prošel státními zkouškami, byla v létě téhož roku objednána sériová produkce. Iljušiny Il-10 začaly přicházet k VVS RKKA od října 1944 a zprvu trpěly řadou technických závad.

Do konce roku bylo vyrobeno 212 Il-10, z nichž řada vyžadovala úpravy. Na začátku ledna 1945 dorazilo k letectvu 45 úvodních exemplářů. K 9. květnu 1945 se ve službě u VVS RKKA nacházelo u bojových jednotek jen 120 bojeschopných Il-10. Dalších 12 mělo ve stavu námořní letectvo.

TIP: Leteckého konstruktéra Konstantina Kalinina semlel stalinský teror

Typ tvořil základ sovětského bitevního letectva i letectev sovětských satelitů (včetně Československa) až do 50. let. Celkem do roku 1955 vzniklo 4 966 exemplářů, licenční výroba u nás dala v 50. letech dalších 1 200 strojů (značených B-33).

Velká rudá skvrna na Jupiteru je ohromná bouře, která po staletí víří rychlostmi převyšujícími 600 km za hodinu. Je tak obrovská, že by se do ní vešlo několik Zemí. Ale teď má rivala: astronomové objevili, že Jupiter má druhou velkou skrvnu, tentokrát ale chladnou.

V polárních oblastech planety objevili astronomové pomocí přístroje CRIRES tmavou skvrnu v horní atmosféře Jupiteru. Je asi o 200 °C chladnější než její okolí. Tento zajímavý jev - příhodně nazvaný "velká chladná skvrna" - je velikostně podobná velké rudé skvrně. Má asi 24 000 km napříč a 12 000 km na výšku. Data pořízená během patnácti let ale ukazují, že velká chladná skvrna je mnohem nestálejší než její téměř neměnná společnice. V rámci dnů a týdnů se výrazně mění její tvar a velikost, nikdy ale nemizí a vždy zůstává na přibližně stejném místě.

O velké chladné skvrně se předpokládá, že je způsobena silnou polární září planety, která přenáší energii do atmosféry v podobě tepla proudícího kolem Jupiteru. Tím vytváří chladnější oblast v horní atmosféře, což je tím pádem první povětrnostní systém či jev způsobený polární září, který byl kdy pozorován.

Dokazuje to tvorba příležitostného pouličního umělce Nikity Golubeva, který špinavá auta přetváří do podoby originálních uměleckých děl.

V prvohorních mořích budili děs velicí klepítkatci kyjonožci. Dnes již dávno vymřelí predátoři dosahovali délky až 2,5 metru a někdy byli vybaveni nebezpečnými zbraněmi.

TIP: Největšího žraloka historie zahubila jeho chuť na menší velryby

Paleontologové nedávno zjistili, že kyjonožec Slimonia acuminata byl vlastně smrtelně nebezpečným šermířem dávných moří období siluru. Žil asi před 430 miliony let na území dnešního Skotska a na konci těla měl ostrou zubatou čepel.

Odborníci se domnívají, že když tento kyjonožec popadl nešťastnou kořist do předních končetin s klepítky, tak ji poté díky velmi ohebnému tělu mohl čepelí snadno probodnout a kořist si ještě naporcovat. Největší slimonie byly až dvoumetrové. Koupat se s něčím takovým by asi nebyl úplně nejlepší nápad.

Kvůli globálnímu oteplování pozvolna stoupá hladina oceánu. Mnoho lidí žijících dnes na pobřeží se ale bude muset v příštích letech stěhovat. Pokud se nezmění průběh oteplování a naše předpovědi jsou správné, moře podle dnešních odhadů zaplaví v USA do roku 2100 území, kde by jinak žilo více než 13 milionů lidí. Předchozí modely přitom počítaly s tím, že se vzestup moří bezprostředně dotkne jen okolo 2 až 2,5 milionů Američanů žijících na pobřeží.

TIP: Nepříliš růžová budoucnost: V roce 2050 budou mít miliardy lidí nouzi o vodu

Autoři studie, kterou vydal časopis Nature Climate Change, předpovídají, že mořské vlny zaplaví domovy lidí pobřežních měst, jako je Miami, New Orleans, New York a San Francisco. Současně budou vnitrozemská města USA, jako Dallas, Austin nebo Chicago čelit velkému přílivu uprchlíků.