Hvězdy jsou nevyzpytatelné. Někdy zběsile bouří a jindy jsou zase až strašidelně klidné a tiché. Podle nového výzkumu naše Slunce během příštích desetiletí nejspíš vstoupí do extrémně málo aktivní fáze.

Britský badatel Mathew Owens z Univerzity v Readingu a jeho spolupracovníci analyzovali pozorování skvrn na Slunci za posledních 400 let a na jejich základě odhadli budoucí aktivitu Slunce a slunečního větru.

Zeslábne magnetický štít?

Jestli se s předpovědí nepletou, tak nás brzy čeká nesmírně tiché Slunce s velice omezeným počtem slunečních skvrn. Souhrou okolností to ale neznamená, že budeme ve větším bezpečí před geomagnetickými bouřemi. Spíše naopak.

Magnetický štít, který chrání naši planetu před kosmickým zářením i slunečními bouřemi totiž nevytváří jen magnetické pole Země, ale i sluneční vítr. Po zeslabení slunečního větru může oslábnout i magnetický štít.

TIP: Jak velké mohou být sluneční skvrny?

Důsledkem snížené aktivity Slunce by bylo i to, že se polární záře přestanou objevovat ve větších vzdálenostech od pólů. A mnozí lidé přijdou o pozoruhodné divadlo přírody.

Kosmické sondy a robotická vozidla, které jsme vyslali k rudé planetě, nám přinášejí důkazy o tom, jak vypadal dávný Mars. Vše nasvědčuje tomu, že před třemi až čtyřmi miliardami let byl Mars planetou plnou vody a jeho krajinu protkávaly řeky a jezera.

Zároveň je ale zvláštní, že podle fyzikálních pouček měl Mars i tehdy být chladný a zmrzlý. V čem to tedy vězí? Vědci postupně navrhli několik vysvětlení, žádné z nich se ale zatím neosvědčilo.

Zažil davný Mars skleníkový efekt?

Podle nového výzkumu, který vedl Robin Wordsworth z Harvardu, by klíčem k této záhadě mohl být metan. Wordsworth s kolegy tvrdí, že dávný Mars mohl procházet epizodami oteplení, které vyvolaly výtrysky značného množství metanu. Pokud by to tak bylo, tak metan, coby účinný skleníkový plyn, doopravdy mohl oteplit povrch Marsu natolik, že se na něm udržela kapalná voda.

TIP: Nová studie: Mars je mnohem vyprahlejší než nejsušší místa na Zem

Povrch plný kapalné vody by samozřejmě zvýšil šance, že alespoň dávný Mars mohl hostit život. Otázkou zatím zůstává, kde by se zmíněné výtrysky metanu vzaly.

Pojem „sérum pravdy“ použil jako první americký lékař Robert House před necelým stoletím. Ani tenkrát nebyl pravdivý. Nejen v jeho době, ale ani nikdy potom nešlo o sérum. A lidé pod jeho vlivem nemluví vždy pravdu. Často lžou nebo pravdu zamlčují. „Sérum pravdy“ funguje nejlépe ve špionážních románech a filmech, kde ho padouch podá bezmocnému hrdinovi a ten upadá do stavu, v kterém vyzradí všechno, co ví. Nemůže si pomoci – nedokáže mlčet ani zalhat, i když se o to snaží. Co skutečně dokáže „sérum pravdy“? A co už je jen básnická licence? 

Začalo to alkoholem

Od 20. let minulého století zkoušeli psychologové, psychiatři a kriminalisté s pomocí nejrůznějších látek donutit zločince k vyzrazení tajené pravdy. Jindy se snažili vrátit lidem vzpomínky na události, na které z nejrůznějších důvodů zapomněli. Nakonec vytvořili arzenál chemických sloučenin, které potlačují sebekontrolu, posilují „povídavost“ a zvyšují pravděpodobnost podřeknutí.

Historie užívání látek, pod jejichž vlivem lidé prozrazují svá tajemství, je mnohem starší než první pokusy Roberta House. K nejběžnějším a také nejstarším způsobům patří tuctová organická sloučenina s chemickým vzorcem C2H5OH – tedy etanol. Není nijak neobvyklé, že opilý člověk řekne to, co by ve střízlivém stavu nevypustil z úst. Řada kriminálních případů byla vyřešena poté, co se pachatel opil a v podroušeném stavu mluvil o svém zločinu.

Sérum pravdy z říše snů

Alkohol je sice snadno dostupný, ale jeho účinky nastupují pomalu, liší se od člověka k člověku a jsou jen těžko předvídatelné. Proto vědci hledali spolehlivější náhradu. Našli ji v lécích určených původně k uklidnění či navození spánku. Tyto látky potlačují v mozku aktivitu center a nervových obvodů zodpovědných za vyšší nervovou činnost a celkově potlačují sebekontrolu. Pod jejich vlivem upadá člověk do stavů, které se mohou podobat silné rozespalosti, kdy si plně neuvědomuje všechny okolnosti a souvislosti toho, co se kolem něj odehrává.

Stejně jako rozespalý člověk nedokáže spočítat ani jednoduchý matematický příklad, který by bdělý hravě vyřešil, neuvědomuje si pod vlivem některých léků, že tu či onu informaci nechce prozradit. Lež totiž vyžaduje od mozku vyšší úsilí než pravdomluvnost. Člověk je tak po utlumení kontrolních funkcí mozku náchylnější k tomu, aby říkal pravdu. Neplatí to samozřejmě u patologických lhářů, pro které je lhaní naprosto přirozené a „nadřou se“, když mají mluvit jen a jen pravdu.

Pravda u porodu?

Jedním z nejznámějších léků s účinkem pravdomluvnosti je skopolamin. Ten začali používat američtí porodníci už ve 20. letech minulého století k navození „náměsíčného spánku“ u žen při porodu. Přitom si lékaři všimli, že rodičky pod vlivem skopolaminu poměrně přesně odpovídají na kladené otázky a někdy na sebe prozradí i věci, které by za plného vědomí určitě tajily. Proto navrhl Robert House z texaského Dallasu už v roce 1922 skopolamin jako prostředek využitelný při výslechu lidí obviněných ze závažných trestných činů. Sám House také jako první použil skopolamin k pokusu o odhalení pravdy u dvou podezřelých. Ani pod vlivem skopolaminu se však nepřiznali a soud oba osvobodil. 

Za druhé světové války byl skopolamin používán v USA při odhalování simulantů předstírajících duševní chorobu, aby nemuseli na frontu. Při výsleších ho používali i nacisté a látka zůstala zřejmě dodnes ve výbavě některých zpravodajských a bezpečnostních služeb. V několika zdokumentovaných případech ho použila při výslechu disidentů i StB. 

V útlumu

Jako „sérum pravdy“ byl testován i lék midazolam původně určený především k celkovému zklidnění nemocných. Útlum navozený midazolamem může snížit sebekontrolu, u některých lidí ale mívá opačné účinky, kdy navodí stavy vzrušení, úzkosti a agresivity. Pak je pro usnadnění výslechu nepoužitelný. Podobně je tomu u léku rohypnolu, který se užívá při nespavosti. 

Vývoj farmacie slibuje do budoucna nové, spolehlivější látky. V tomto ohledu patří k nadějím léky měnící koncentraci dopaminu v mozku. Vzestup hladin dopaminu obecně zvyšuje ochotu ke spolupráci a otevřenost. Experti doufají, že dopaminová séra by mohla zvyšovat ochotu vyslýchaných osob mluvit pravdu. To by byl zásadní pokrok oproti stávajícím látkám, které zvyšují pouze ochotu hovořit bez ohledu na to, zda člověk říká pravdu, nebo lže.

Slabiny „chemie pravdomluvnosti“

Ani pod vlivem toho nejdokonalejšího přípravku by člověk neříkal absolutní pravdu, nýbrž jen to, co za pravdu sám považuje. Pod vlivem takové látky může například terorista prozradit totožnost dalších členů teroristické buňky. Pokud je ale dotázán, zda si myslí, že připravovaný útok je zločin, pak odpoví, že nikoli. Akci totiž považuje za spravedlivý boj proti nepřátelům své vize světa.

Spolehlivé „sérum pravdy“ k dispozici není, a proto bylo použití chemikálií při výslechu už v padesátých letech považováno za překonanou a silně kontroverzní záležitost. Odborníci se shodují v názoru, že jejich síla a spolehlivost se většinou notně přeceňuje. Veřejnost má o těchto látkách silně zkreslenou představu poplatnou jejich prezentaci v bulvárních médiích a hollywoodských filmech.

Zločinec, který se přizná pod vlivem séra pravdy, by se pravděpodobně přiznal i při výslechu vedeném jinými metodami. A naopak, pachatele, který se nepřizná při výslechu, nepřiměje k přiznání žádná chemikálie. V mnoha zemích je navíc přiznání získané pod vlivem „séra pravdy“ pro soud nepřijatelné. Hlavním cílem je zabránit justičním omylům, protože pod vlivem látek, jako je skopolamin nebo thiopental, bývá člověk náchylný k tomu, aby říkal, co se od něho očekává. Snadno se tak „přizná“ i ke skutkům, které nespáchal. 

Otázka etiky

I pokud by existovalo spolehlivé „sérum pravdy“, po kterém by člověk nedokázal lhát, vznášely by se nad jeho využitím etické otazníky. Nasazení takové látky je srovnáváno s mučením, které – ať už fyzické nebo psychické – patřilo odedávna mezi „zaručené prostředky“ na získávání informací. V děsivý systém jej rozvinula například inkvizice katolické církve při procesech s lidmi obviněnými z kacířství či čarodějnictví, nacistické gestapo nebo nejrůznější vojenské režimy. Mučená oběť se ale často přizná i k tomu, co neudělala, jen aby už nebyla vystavena dalšímu utrpení. 

TIP: Pravda o detektoru lži: Jak je vlastně spolehlivý?

Události posledních let přiměly společnost zvážit mučení jako variantu výslechu. Jedním ze zlomových momentů byly bezpochyby teroristické útoky z 11. září 2001, při kterých přišly o život tisíce lidí. Představa, že někdo připravuje podobný zločin a má o něm všechny informace, nás staví před otázku, jaké prostředky můžeme použít k tomu, aby vše prozradil a předešlo se katastrofě. Na jednu misku vah klademe lidská práva zločince, na druhou životy nevinných lidí.

Někteří lidé argumentují tím, že pokud začneme byť jen v „odůvodněných případech“ ignorovat základní normy své civilizace, sami tím přispíváme k jejímu zániku. Jejich oponenti naopak tvrdí, že právě pro záchranu naší kultury nesmíme tyto zásady dodržovat za každou cenu, protože tím dáváme nepřátelům nebezpečnou výhodu.  

Každý rok končí na celé planetě v koši plná třetina vyprodukovaných potravin, což odpovídá 1,3 miliardy tun v hodnotě asi 25 bilionů korun. Potraviny se znehodnocují během přepravy do obchodů a skladování, ale mnoho jich vyhodí také samotní konzumenti, především ve vyspělých zemích: V Evropě připadá na jednoho člověka 96–115 kg vyhozeného jídla za rok. Výzkumy odhalily, že na plýtvání má v rámci starého kontinentu velký podíl i fakt, že si lidé pletou data, která výrobce uvádí na obalech – konkrétně datum použitelnosti neboli „spotřebujte do“ a minimální trvanlivost.

TIP: V Dánsku se stal hitem supermarket s prošlými potravinami

V prvním případě se jedná o označení potravin podléhajících rychlé zkáze, jako jsou jogurty, ryby či chlazená drůbež, jež se musejí spotřebovat záhy. Minimální trvanlivost se naopak používá u potravin, které se rychle nekazí: například u konzerv, sušenek, čokolád či těstovin. Pokud tato doba udávaná výrobcem vyprší, zůstávají zmíněné produkty obvykle ještě dlouho v pořádku, a vyhazovat se tudíž hned nemusejí. Nedávný průzkum naznačil, že si uvedené termíny plete kupříkladu 80 % Britů (u nás se zatím podobné šetření neprovádělo).

Nový robot laboratoře Suzumori Endo Laboratory Tokijského technologického institutu připomíná finálního bosse z japonské videohry. Měří 20 metrů, je stříbrný a vznáší se ve vzduchu. Pokřtili ho "Giacometti Arm”, podle švýcarského umělce Alberto Giacomettiho, a tvoří jej hejno balónů plněných héliem. Pohyb jednotlivých balónů ovládají tenké pneumatické svaly.

TIP: SALTO: Nenápadný robot vyskočí do výšky až 1 metru

Bizarně vyhlížející robot navzdory své velikosti váží zhruba 1 kilogram. Vzhledem k praktickým vlastnostem by podobní roboti mohli nalézt zajímavé uplatnění při výzkumných nebo třeba záchranných misích.

Množství dovedností, v nichž jsme jako lidé nejlepší, se povážlivě ztenčuje. Po nedávném vítězství nad světovým šampionem ve hře go si teď umělé inteligence připisují další zásadní úspěch.

Program zvaný Libratus se zúčastnil turnaje pokeru ve variantě Texas hold 'em. Právě tento poker se stal nejhranější karetní hrou v evropských a amerických kasinech, a také na internetu.

TIP: Milník vývoje umělé inteligence: Počítač porazil lidské mistry go

Turnaj se odehrál v kasinu Rivers Casino v americkém Pittsburghu a zúčastnili se ho nejlepší lidští hráči světa, kteří vydali vše ze svých schopností. Libratus přesto zvítězil a porazil své soupeře o zhruba 1,77 milionu dolarů. Poker už definitivně patří robotům.

Další skupinou jsou dřínečky, které se podobají květnatým dřínům, ale jsou to nízké polokeře s plazivými oddenky. Poslední skupinou jsou svídy kvetoucí začátkem léta velkými bílými vrcholíky. 
Někteří botanici řadí jednotlivé skupiny do samostatných rodů. V současnosti se ale dává přednost velkým rodům, a tak byly svídy i květnaté dříny zařazeny zpět k pravým dřínům. Celkem bylo popsáno kolem 40 druhů rostoucích v mírném a subtropickém pásmu severní polokoule. Vědecké jméno cornus získal dřín díky pevnosti dřeva, jenž je stejně tvrdé jako roh či paroh (cornu).

Dřín obecný (Cornus mas)

Náš domácí druh, který roste na suchých skalnatých stanovištích. Je jedním z prvních kvetoucích keřů, jehož zářivé žluté květy opylují včely.

Plody jsou dnes pozapomenutým ovocem s velkým obsahem vitaminu C. Zprvu mají svíravou chuť, kterou ztrácejí při dozrávání. Ve středověku se používaly k přípravě polévek a omáček a nedozrálé plody se nakládaly se solí podobně jako olivy. Tento zvyk se udržel ve východním Turecku. Dodnes se dřínky používají na výrobu kompotů, džemů nebo se suší.

TIP: Indický národní park Sariska aneb Protiklady indické přírody

Velice tvrdé dřevo používali již staří Řekové na výrobu oštěpů, později našlo užití jako materiál na palce pro mlýnská kola, v kolařství a při výrobě nástrojů.

Velikost: do 5 m, největší kolem 9 m
Doba květu: březen, duben
Květ: drobný, žlutý
Pěstování: na suchém slunném stanovišti, vápnité půdy
Rozšíření: střední a jižní Evropa, Malá Asie a Kavkaz
Status: ohrožený druh ČR

Dřín japonský (Cornus kousa)

Oblíbená okrasná dřevina, která se pěstuje v řadě kultivarů lišících se především různě zbarvenými listeny. Přirozeně roste v horských listnatých lesích, většinou v chráněných údolích. Květy vyrážejí v hustých hlávkách podepřených čtyřmi bílými nebo růžovými listeny.

Mladé listy slouží jako zelenina a z tvrdého dřeva se vyrábějí nástroje.

Velikost: 7 m, nejvyšší stromy až 12 m
Doba květu: květen 
Květ: drobný, nazelenalý
Pěstování: chráněná stanoviště, polostín
Rozšíření: Čína, Korea, Japonsko

Dříneček kanadský (Cornus canadensis)

Letní zelené stonky vyrůstají z plazivého, dřevnatějícího oddenku. Ten obvykle nese šest listů, dva větší a čtyři menší, nahloučené blízko sebe. Květenství je vrcholová hlávka drobných bílých květů, podepřená čtyřmi bílými listeny.

Botanikům dlouho nebylo jasné, proč prašníky otevřených květů neobsahují pyl. Teprve nasnímání otevírajícího se květu kamerou a zpomalený záznam prozradily, že tyčinky fungují jako katapult. Při otevření okvětních lístků se prudce narovnají v kolénku, které je asi uprostřed nitky a současně prašníky vymrští pyl kolmo vzhůru. Otevírání květu dřínečku kanadského je nejrychlejší pohyb v rostlinné říši a nejspíše i mezi živočichy. Kmit, kterým je pyl vystřelen, trvá asi půl sekundy a zrychlení, jež při tom krátkodobě dosahuje, je až 800× větší než zrychlení startující rakety.

Kořeny tohoto druhu se dříve léčila kojenecká kolika, stonky s listy jsou slabé analgetikum a antipyretikum.

Velikost: 10–20 cm
Doba květu: duben, květen podle nadmořské výšky
Květ: drobný, bílý
Pěstování: jako půdopokryvná rostlina do stínu
Rozšíření: Severní Amerika, východní Asie

„Některé dynastie zůstávají. Rothschildové překračují všechny hranice.“ Tak se někteří vyjadřují o rodině, jejíž jméno v překladu z němčiny znamená červený štít, což odkazuje ke štítu, který visel před domem Mosese Amschela Bauera ve frankfurtském židovském ghettu. Po jeho smrti si první významný člen rodiny, jejíž jméno se stalo synonymem finančního impéria, změnil příjmení na Rothschild.

Rodina Rothschildových

Mayer Amschel, označený v roce 2005 za nejvlivnějšího podnikatele všech dob, se narodil v roce 1743 ve Frankfurtu, kde se věnoval obchodu se starožitnostmi, vzácnými mincemi, medailemi a cennými zvláštnostmi. Oženil se a společně se svou ženou Gutle vychoval pět synů a pět dcer. S rozrůstající se rodinou, jejíž potomci se usazovali v různých koutech Evropy, rostl i rodinný byznys. A změnila se i jeho náplň. Mayer už nebyl obchodník, stal se z něj bankéř! A jeho synové? Ty otec poslal do čtyř různých evropských měst za hranicemi Německa, aby tam začali podnikat a v případě problémů v jedné zemi se vzájemně podpořili. Na počátku 19. století bylo soukromé rodinné bohatství Rothschildů největší na světě. Skutečně...

V Evropě existuje jen jedna moc!

Jaká moc? Přece Rothschildové! To psaly francouzské noviny. Mezi jejich rodinnými příslušníky ale nebyli pouze bankéři a finančníci, o úspěšné a v různých oblastech významné členy rodina nouzi neměla. Charlotte de Rothschild otevřela Domov pro staré a nevyléčitelně nemocné a Společnost pro židovské emigranty. Lionel Walter Rothschild byl zoolog, který založil ohromné privátní přírodní muzeum přímo u sebe doma!

TIP: Jak se točí miliony: Rozvoj Ostravy je spojen s dynastií Rothschildů

Miriam Rothschild byla přírodovědkyně a první žena, která se stala správkyní Britského muzea. Její bratr Viktor byl zoolog. Kromě toho se ale během druhé světové války staral o bezpečnost Winstona Churchilla, když kontroloval, jestli jemu určené zásilky neobsahují výbušniny nebo jed. Peníze a moc s sebou ale vždy nesou i stinnou stránku života v podobě závisti, a tak Rothschildové figurovali a dodnes figurují v řadě iluminátských a antisemitských konspiračních teorií…

S letectvím je za druhé světové války významněji spojeno pouze několik letadel americké konstrukce. Ze stíhaček jde především o Curtiss H-75A. Naši letci se s tímto strojem setkali během své služby ve francouzském Armée de l'Air na přelomu let 1939/1940. Během německé ofenzivy na jaře 1940 v jeho kabinách dosáhli nemalých úspěchů v bojích proti přesile Luftwaffe.

Vývoj zahájil konstrukční tým firmy Curtiss v roce 1934. Nový typ dostal podobu jednomotorového jednomístného samonosného dolnoplošníku s celokovovou konstrukcí, krytou kabinou a zatahovacím podvozkem. Prototyp vzlétl v dubnu 1935 a po četných úpravách se dostal do sériové výroby. Pro USAAC bylo v letech 1937–1939 vyrobeno 213 letadel. Typ se široce exportoval, celkem v letech 1937–1941 Curtiss prodal do zahraničí 753 exemplářů různých verzí. Dalších nejméně 25 strojů bylo v licenci postaveno (či sestaveno z Curtissem dodaných komponentů) v Argentině a Indii.

Curtiss H-75A1

• Rozpětí: 11,37 m
• Délka: 8,79 m
• Vzletová hmotnost: 2 680 kg
• Max. rychlost: 486,5 km/h
• Dostup: 9 700 m
• Dolet: 1 470 km
• Pohonná jednotka: 1× hvězdicový Pratt & Whitney R-1830 SCG Twin Wasp o 708 kW
• Výzbroj: 4× 7,5mm kulomet
• Osádka: 1 muž
• Uživatelé (všechny verze): Argentina, Brazílie, Čína, Finsko, Francie, Jihoafrická unie, Německo, Nizozemsko, Norsko, Írán, Peru, Portugalsko, Thajsko, USA, Velká Británie

Mateřská firma letouny zahraničním zákazníkům nabízela ve dvou základních provedeních. Početněji byly zastoupeny výkonnější varianty se zatahovacím podvozkem, poháněné motory Pratt & Whitney R-1830 TwinWasp a Wright GR-1820 Cyclone. Většina z nich nesla tovární označení H-75-A. Právě tato provedení zakoupila jako H-75A také Francie. Curtiss úspěšně vyvážel také stroje v jednodušší odlehčené variantě s pevným podvozkem (Model 75H, 75M, 75N a 75O). Stroje jednoduššího provedení byly poháněny motory Wright GR-1820 Cyclone. 

Astronomové již dlouho zkoumají zářící kosmické oblaky plynu a prachu s katalogovým označením NGC 6334 a NGC 6357. Tyto mlhoviny mají kromě katalogového označení rovněž svá romantická pojmenování odvozená od tvarů, kterými na fotografiích připomínají pozemské objekty – známe je pod názvem mlhovina Kočičí tlapka a mlhovina Humr.

Mlhovina NGC 6334 se nachází asi 5 500 světelných let od nás, zatímco vzdálenější NGC 6357 leží asi 8 000 světelných let daleko. Obě je na obloze najdeme v souhvězdí Štíra, poblíž bodce na konci jeho ocasu.

Kočičí tlapka s třemi polštářky stejně jako struktury připomínající klepeta, jsou ve skutečnosti oblasti naplněné plynem, převážně vodíkem, který je intenzivně ozařován mladými hvězdami. Při hmotnosti desetkrát převyšující Slunce vyzařují tyto horké stálice intenzivní ultrafialové záření. Když se toto záření setká s atomy vodíku setrvávajícími v této hvězdné porodnici, která dala hvězdám život, dojde k jejich ionizaci. Na základě tohoto procesu jsou tyto mohutné objekty připomínající oblaky svítící zářením typickým pro vodík (i další atomy) označovány jako emisní mlhoviny.

Přes technickou vyspělost přístrojů použitých ke sledování těchto jevů, je prach v nitru mlhovin natolik hustý, že větší část jejich nitra stále zůstává našemu pohledu skryta. Mlhovina Kočičí tlapka je jednou z nejaktivnějších hvězdných porodnic na obloze, obsahuje tisíce mladých horkých hvězd, jejichž viditelné světlo k nám nemůže proniknout.