Může se proměnit sviňucha v tučňáka? Na Zemi nejspíš nikoli, tedy pokud pomineme laboratoře šílených vědců. Jak ale ukazuje snímek Hubbleova teleskopu, ve vesmíru jde téměř všechno…

Galaxii NGC 2936 se přezdívá „Sviňucha“ a původně nejspíš mořského kytovce opravdu připomínala. Pak se ale dostala pod gravitační vliv svého souseda, masivní galaxie NGC 2937. Gravitační působení způsobilo změnu jejího tvaru. Dnes astronomové pozorují obě galaxie společně – tento objekt dostal název Arp 142 a díky svému tvaru je připodobňována k tučňákovi, který si hlídá vejce.

A jaký je osud obou galaxií? Ve velmi vzdálené budoucnosti, za několik miliard let, se zřejmě obě spojí do jedné obrovské galaxie a naši prapotomci tak přijdou o nádherný objekt k pozorování…

Přestože je takřka celá stavba zapuštěna pod úroveň terénu, je díky otevřenému architektonickému řešení a použitých materiálech ve všech pokojích dostatek světla. Dům s pěti ložnicemi, obrovským atriem, jídelnou, obývacím pokojem, pracovnou, třemi koupelnami a krytým posezením v centrální části je nyní na prodej. Realitní kancelář „Vzduchojem“, jak svému podzemnímu domu říkají manželé Hardyovi, nabízí za 895 tisíc liber (zhruba 27 milionů korun). 

Lyžování uprostřed rozpálené pouště

Venkovní teplota okolo 40 °C a vy se proháníte na zasněžené sjezdovce. Ano, ve Spojených arabských emirátech, konkrétně v Dubaji, je to opravdu možné. Uvnitř obchodního centra Mall of the Emirates se nachází 400 metrů dlouhá sjezdovka s pěti svahy s různými strmostmi, obtížnostmi a převýšením 60 metrů. Sjezdovku můžete zdolat na lyžích i na snowboardu a pro ty nejmenší je zde k dispozici skluzavka či bobová dráha. Zapůjčení kompletního vybavení je samozřejmostí. V polovině lanovky stojí restaurace, ze které se můžete kochat výhledem na celý areál.

Přetížení jako ve Formuli 1

Horská dráha, dosahují rychlosti až 240 km/h a to za neuvěřitelných 5 vteřin. Atrakce, která vás vystřelí do výšky 62 metrů, kdy na tělo působí přetížení 4G nebo realistický simulátor Formule 1. To vše a ještě mnohem více zažijete v megalomanském zábavním parku Ferrari World v Abu Dhabi. Ferrari World je největší krytý zábavní park na světě s více než dvaceti hlavními atrakcemi pro děti i dospělé. Obdivovat zde můžete, mimo jiné, úchvatnou sbírku nejluxusnějších vozů této italské značky.

Plavání mezi delfíny

„Pokud chcete prožít nezapomenutelný den, zažít mnoho zábavy na adrenalinových toboganech, zaplavat si s delfíny nebo si prohlédnout obrovské akvárium, kde lze spatřit více než 65 000 mořských živočichů, pak se rozhodně vypravte do aquaparku Atlantis,“ doporučuje Lenka Pátek, obchodní ředitelka CK Blue Style. Parkem protéká více jak dva kilometry dlouhá, uměle vytvořená řeka s divokými peřejemi, lámavými vlnami a vodopády.

Nezapomenutelný výhled

Burj Khalifa, nejvyšší budova světa s nejrychlejším výtahem a nejvýše položenou restaurací. Světových „Nej“ nese tento architektonický skvost opravdu hodně. Lákadlem pro návštěvníky Burj Khalify je venkovní vyhlídková plošina, která se nachází ve 124. patře, ve výšce 452 metrů nad zemí. Ideální je naplánovat si návštěvu této plošiny těsně před setměním. Budete tak mít možnost vidět krásy města nejen za denního světla, ale i pod umělým osvětlením.

Ráj na greenu

První golfové hřiště vzniklo v Dubaji v roce 1971. V současnosti se zde nachází nespočet travnatých ploch, určených k tomuto nádhernému sportu. Dokonale upravené fairwaye a ještě dokonalejší greeny jsou novodobými oázami uprostřed Arabské pouště. Kvůli klimatickým podmínkám se golf v Dubaji často hraje v noci pod umělým osvětlením, což ještě více přidává golfovým hřištím na jejich atraktivitě.

Mužská antikoncepce rovná se buď kondom, anebo skalpel. Tedy až dosud. V kalifornském centru pro výzkum primátů vědci dokončili testy nové techniky, která by mohla přinést spolehlivou ochranu před nežádoucím početím určenou právě mužům. Jedná se o speciální gel, který po aplikaci do chámovodů vytvoří bariéru bránící průchodu spermií. Výhodou je, že tato technika nemá žádné další následky, množství semene zůstává prakticky stejné, neboť spermie tvoří jen zhruba 1 % ejakulátu, hlavní část je produktem semenných váčků a prostaty. 

TIP: Revoluce v antikoncepci? Německý truhlář vymyslel přepínač pro spermie

Na rozdíl od vazektomie, tedy chirurgického přetětí chámovodů, je nová technika relativně snadno vratná – podle vědců lze ucpávku odstranit pomocí ultrazvuku.

Na rozdíl od staršího Václava, který dostal českou a římskou korunu v podstatě na podnose, aniž by pro to musel hnout prstem, byl Zikmund pouze zasnouben s Marií Uherskou, dcerou uherského a polského krále Ludvíka I. z Anjou. Ten sice neměl žádného mužského potomka, a Zikmund měl tedy šanci na zisk obou korun, ale zatím jen velmi mlhavou a neurčitou.

Dvojí koruna

Irkutsk má sice vlastní letiště, pokud však chcete přicestovat po tradičnější ose, zvolte koleje legendární Transsibiřské magistrály. Musíte se ovšem připravit na skutečnost, že s Moskvou město spojuje železniční trasa dlouhá 5 137 km, kterou vlak urazí přibližně za 70–80 hodin. Ještě než tedy stanete na nádraží ve vysněné destinaci, vryje se vám do paměti nekonečná ruská tajga. 

Irkutská stanice odkazuje k 19. století, kdy se město měnilo v jednu z nejvýznamnějších lokalit celého Ruska. První vlak tam dorazil 16. srpna 1898: Vyvrcholil tak sen cara Alexandra III. a jeho syna Mikuláše II., kteří se rozhodli propojit obrovskou zemi kolejemi a vybudovat spojení mezi Moskvou a Vladivostokem. Díky železnici se pak Ruskem šířila i prosperita, přičemž k nejlepším příkladům zmíněné expanze patří právě Irkutsk. 

Řeka života

Kdo se chce vydat po stopách historie města, měl by zamířit na nábřeží mohutného veletoku Angary. Právě řeky totiž hrály v 17. století velmi důležitou roli při osidlování Sibiře: Silnice, jak je známe dnes, tehdy v místě neexistovaly a o železnici se v těchto končinách nikomu ani nesnilo. Plavba po řece proto představovala nejschůdnější způsob dopravy. 

Po Angaře připlul v roce 1652 do oblasti dnešního Irkutsku se svou skupinou kozáků Ivan Pochabov a nedaleko vodního toku postavil zimoviště, kde se následně obchodovalo se zlatem či kožešinami. Roku 1661 tam potom Jakov Pochabov vybudoval ostrog, tedy dřevěnou pevnost, a o 27 let později získal Irkutsk městská práva. Událost připomíná mimo jiné Pochabovova socha na nábřeží – zakladatel města stojí nad řekou v uniformě a se zbraní v ruce. 

Sibiřské baroko

Kousek od řeky ční do výšky známá katedrála Zvěstování, která patří mezi nejvýraznější památky města. Její kořeny sahají až do konce 17. století, přičemž stavba již na první pohled působí jinak než ostatní ruské ortodoxní svatostánky: Má jednodušší rysy a na její fasádě hraje hlavní roli bílá, hnědá a žlutá barva. Byla postavena – a po požáru na počátku 18. století i zrekonstruována – ve stylu sibiřského baroka, v němž lze najít vlivy ukrajinské, a dokonce i buddhistické architektury. 

Uvnitř se nacházejí dvě místnosti vyzdobené freskami desítek světců, které se koupou v přítmí projasňovaném plameny svíček. V dobách nejtužšího komunismu byl přitom svatostánek zavřený nebo sloužil jako pekárna. Vzpomínky na temnou éru dnes vyvolává vůně čerstvého pečiva, jež se line z nedalekého pekařství. 

Na náměstí o pár kroků dál hoří věčný oheň, který obyvatelům dodnes připomíná těžkosti druhé světové války. Sněhobílou zvonici kostela Krista Spasitele v blízkém parku zdobí zelená stříška a zlatý kříž. Dnešní pýcha celého Irkutsku vyrostla v místě roku 1706 a do historie města se zapsala jako první kompletně kamenná stavba v širokém okolí.  

Slavné hroby

V putování po irkutských svatostáncích můžete pokračovat v chrámovém komplexu Znamenskij, který leží pár kilometrů od centra města a jehož vstupní bránu hlídá socha admirála Kolčaka (viz Marný boj). V útrobách chrámu jsou mimo jiné uloženy vzácné relikvie sv. Inocence, prvního irkutského biskupa, a v tamní půdě odpočívají i někteří další velikáni ruské historie. 

Například obelisk ozdobený otevřenou knihou, lodní kotvou a přesýpacími hodinami patří cestovateli Grigoriji Ivanoviči Šelechovovi, jemuž místní přezdívají „ruský Kolumbus“. Mezi léty 1783 a 1786 totiž vedl expedici přes Ochotské moře, načež v cíli položil základy prvního ruského osídlení v Severní Americe a stál u zrodu Rusko-aljašské společnosti. 

Elita ve vyhnanství 

Místo posledního odpočinku našla mezi zdmi komplexu i Jekatěrina Trubecká, manželka knížete Sergeje Trubeckého. V našich končinách není její jméno příliš známé, ale na Sibiři symbolizuje oddanost a věrnost. Jekatěrina se totiž stala první ženou, která následovala svého manžela do sibiřského exilu.

Ostatně exil sehrál v historii Irkutsku velmi podstatnou roli: V první polovině 19. století se tzv. děkabristé (revolucionáři z řad aristokratů) vzbouřili proti caru Mikulášovi I.: Nelíbila se jim jeho autokratická vláda, poddanství, tyranie a cenzura. Nicméně ani s ušlechtilými pohnutkami jejich povstání neuspělo – vůdce vzbouřenců byl popraven a dalších šest set přívrženců nechal car „uklidit“ na dalekou Sibiř.

Vzpomínky na zlatý věk

Děkabristé pak nalezli útočiště v Irkutsku, kam první z nich dorazili v roce 1826. Často se jednalo o vzdělance, básníky, spisovatele či vědce, a právě přítomnost pomyslných elit předznamenala zlaté období odlehlého města. 

Změny, jež po příchodu exulantů nastaly, přibližuje Muzeum děkabristů v centru Irkutsku. Narazíte na něj i pod názvem Muzeum Volkonských, protože se nachází v domě, kde žila ve vyhnanství aristokratická rodina zmíněného jména. Expozice zahrnují osobní věci prvních děkabristů, od nábytku až po předměty denní potřeby. Dobové kouzlo dodávají prohlídce staré a notně vrzající dřevěné podlahy, ale hlavně bábušky, jež sedí v rozích některých místností a pozorně sledují každý váš pohyb. 

Hluboko pod nulou

Středobod irkutského života představuje velká tržnice v centru města, jejíž nezaměnitelný „šum“ uslyšíte již zdálky. Některé její části jsou sice kryté, ale většina transakcí probíhá pod širým nebem – ovšem nikoliv celoročně, protože v zimě klesají teploty na Sibiři pod −30 °C.

Od nekonečného ruchu si pak můžete odpočinout v barech či restauracích ve čtvrti, jíž místní říkají „Kvartal 130“. Vstup do „relaxační zóny“ navíc hlídá zdejší ikona, tzv. Babr: A pokud se s tímto sibiřským leopardem nevyfotíte, jako byste v Irkutsku ani nebyli. 

Japonští vědci studovali blízký pozůstatek po ohromné explozi supernovy, a přitom nečekaně narazili na černou díru. Masaya Yamada z Univerzity Keio zkoumali pozůstatek supernovy W44, který je od nás vzdálený asi 10 tisíc světelných let. Původně zjišťovali, jaké množství energie mohla taková exploze předat molekulárnímu plynu, který tvoří většinu W44.

Během pozorování ale zjistili, že se v pozůstatku supernovy W44 vytvořila zvláštní struktura. Badatelé ji přiléhavě nazvali „Bullet“, česky „Kulka“, protože se pohybuje rychlostí odpovídající více než stonásobku rychlosti zvuku.

Přední část útvaru Kulky letí rychlostí 120 kilometrů za sekundu a kinetická energie tohoto objektu mnohonásobně převyšuje energii, jakou by mu mohla udělit exploze supernovy W44. Yamada a jeho spolupracovníci narazili na něco zvláštního.

Statická nebo rychle letící černá díra?

Vědci navrhli dva možné scénáře a oba dva zahrnují cizí černou díru, která nepochází z exploze supernovy W44. Útvar Kulky může vznikat, když by materiál vyvržený explozí supernovy procházel přes víceméně nepohyblivou černou díru o hmotnosti asi 3,5 Sluncí. Druhou možností je, že pozůstatkem supernovy prolétá rychle se pohybující černá díra o hmotnosti nejméně 36 Sluncí. Jako kosmická kulka.

Mezi zmíněnými hypotézami prý zatím nelze rozhodnout. Vědci teď plánují Kulku a její okolí detailně prostudovat pomocí soustavy radioteleskopů ALMA. Pak snad bude jasněji.

Odborníci odhadují, že v Mléčné dráze může být až jedna miliarda černých děr, z nichž jsme zatím objevili kolem 60. Tohle by mohla být cesta, jak hledat další.

Ostrov Bogoslof je jedním z vulkanických Aleutských ostrovů, které jsou součástí Aljašky a táhnou se v dlouhém řetězci na jižním okraji Beringova moře.

Bogoslof je neobydlený a není divu. Tenhle ostrov je vlastně vrcholkem podmořského stratovulkánu, který rozhodně není vyhaslý. Pokud víme, Bogoslof se poprvé vynořil po podmořské erupci v roce 1796 a postupně se z něj stal ráj mořských ptáků i lachtanů.

TIP: Aljašská sopka Mount Pavlof se probudila k životu a chrlí popel

Od prosince loňského roku Bogoslof prochází sérií krátkých erupcí, při nichž vznikají velká oblaka vulkanického popela a ostrov postupně mění svůj tvar a velikost. Mezi 25. prosincem loňského roku a letošním 25. lednem se rozloha ostrova více než zdvojnásobila. V těchto dnech má Bogoslof rozlohu přibližně 0,623 kilometru čtverečního. 

U Tchaj-jüanu, hlavního města čínské provincie Šan-si, na západním břehu zdejší řeky Fen archeologové před časem objevili dávný hřbitov se 69 hroby.

V jednom z hrobů byl 18. března roku 564 pohřben generál Zhao Xin a jeho manželka, princezna rozená Liu. Generál sloužil vládcům dynastie Severní Čchi, která vládla severní části tehdy rozdělené Číny v letech 550–577.

Generál zemřel ve službě, ve svých 67 letech. Z objevených nápisů zatím není jasné, proč byli s manželkou pohřbeni ve stejnou dobu. Více možná objasní analýza jejich kosterních pozůstatků.

TIP: Potvrzení legendy: Velká potopa z čínských mýtů se doopravdy odehrála

Archeology hrob zaujal především 105 objevenými předměty, z nichž většinu představují barevné keramické figurky válečníků, velbloudů, vozů či bubeníků. Největší z figurek měří 56 centimetrů.

Díky analýze DNA se vědcům podařilo sestavit genealogii chobotnice maskované i 35 jejích příbuzných druhů a objasnit tak vývoj její neobvyklé obranné strategie. Zjistili, že předci chobotnice maskované začali nejprve používat hnědo-bílé zbarvení jako druhotnou šokovou obranu k překvapení predátora v případě, že selhala jejich snaha splynout s nejbližším okolím.

Mistr převleků

O něco později se u nich vyvinula schopnost napodobit ploché tělo platýse a jeho způsob pohybu. Chobotnice se naučily zploštit svá chapadla i hlavu a plavat těsně u mořského dna.

K těmto dvěma schopnostem se nakonec přidala třetí, nejodvážnější: vytvoření výrazných barevných vzorů, které místo aby chobotnici maskovaly, upoutávají na ni již z dálky pozornost. Tento poslední krok představuje z hlediska evoluce extrémně riskantní způsob, jak se bránit útokům predátorů.

Podle dr. Christine Huffardové z Conservation International však musí být chobotnicím prospěšný, i když zatím není jasné, proč se tato zvířata nespokojila s osvědčenou kamufláží pomocí nenápadného zbarvení. „Příbuzní chobotnice maskované používají maskovací manévry velmi úspěšně a většinou predátorovi uniknou,“ podotýká Huffardová.

„Proč se tedy chobotnice maskovaná snaží upoutat na sebe pozornost a raději nevyužije svých maskovacích schopností, které zdědila po předcích? Přirozený výběr jí pravděpodobně umožnil právě díky tomuto zviditelnění přežít a rozmnožovat se úspěšněji, než se to dařilo jejím méně okázalým předkům.“

TIP: Mimikry uprostřed Afriky: Nevyřešená tajenka zebřích pruhů

Vědci se domnívají, že chobotnice svými kontrastními vzory napodobuje jedovaté mořské živočichy jako je jazyk paví (Pardachirus pavoninus), jazyk zebrovitý (Zebrias zebra) či perutýn ohnivý (Pterois volitans). I když její mimikry nejsou zdaleka dokonalé, mohou postačit k tomu, aby predátora zmátly. A ve chvíli, kdy se predátor rozmýšlí, zda na podivného tvora zaútočit, stihne chobotnice prchnout do bezpečí. Vědci upozorňují, že vývoj obranné strategie těchto záhadných živočichů stále pokračuje a nezastaví se, dokud bude lidstvo schopno chobotnice i jejich životní prostředí chránit.