Vědce už několik let strašily nálezy podivných prvoků z nádrží a jezer v Brazílii, jejichž schránky připomínají mikroskopické klobouky čarodějů. Až doposud se nepodařilo spolehlivě zjistit, co jsou tyto klobouky vlastně zač.

Nedávno ale v Brazílii objevili dostatečný počet těchto prvoků, kteří jako by okopírovali ikonický klobouk čaroděje Gandalfa z Hobita a trilogie o Pánovi prstenů, tentokrát v rozměrech 71 krát 81 mikrometrů.

TIP: Měňavky nemají mozek ani nervy. Přesto se mohou učit

Ukázalo se, že jde o nový, doposud neznámý druh améb štítovek. Tyto měňavky žijí ve vlastních schránkách, které mohou mít různý tvar. Vědci nezaváhali, a nový druh příhodně pojmenovali štítovka Gandalfova, odborně Arcella gandalfi.

Když 3. září 1939 Velká Británie a Francie vyhlásily válku Německu, poptávka po thompsonech najednou raketově stoupla. Jako první si je objednala Francie, která nakoupila 3 750 kusů.

Předchozí část: Legendární samopal Thompson: Chicagský psací stroj policie i gangsterů

Britové pak měli zájem o dalších 750 kusů. Zbývající skladové zásoby se najednou prodávaly bez ohledu na jejich cenu a výroba thompsonů se rozjela na plné obrátky. Konečně zareagovala i US Army, která začala horečnatě zbrojit. Americká pěchota tyto zbraně používala spolu s poloautomatickými 7,62mm puškami M1 Garand a karabinami M1 Carbine.

V Pacifiku

Nejvíce jej ocenili v Pacifiku při bojích s Japonci. Tam se totiž většina střetů odehrávala na krátké vzdálenosti, kde se tento samopal určený především pro střelbu na 100–200 m dobře osvědčil, a Japonci navíc podobnou zbraň vůbec neměli. V Tichomoří, zejména při počátečních bojích na Guadalcanalu, používali příslušníci námořní pěchoty taktiku, kdy ve zbrani měli nabitý bubnový zásobník s 50 náboji a jako záložní nesli schránkové na 20 nebo 30 nábojů.

Jednalo se o ty příslušníky United States Marine Corps, kteří obdrželi Thompsonovy samopaly již před válkou ve verzi M1928 včetně bubnových zásobníků, které se pak k zjednodušeným verzím Ml a M1A1 již nedodávaly. Thomsony se dočkaly nasazení i v severní Africe proti vojákům Afrikakorpsu, kteří disponovali obdobnou zbraní – samopaly MP 38 a MP 40. I v tamním prašném pouštním prostředí vynikaly americké výrobky naprostou spolehlivostí.

Zajímavé je, že thompsony používal i Wehrmacht, přičemž první kořistní zbraně tohoto typu, označované jako MP 760 (F), převážně modelu 1921, získali Němci již ve Francii po její kapitulaci v roce 1940. Další pak vzali britské armádě v severní Africe a označovali je MP 760 (E). Několik desítek kusů pocházelo také z Jugoslávie, kam je Američané shazovali z letadel v rámci pomoci tamním partyzánům. Když se poté dostaly do rukou Němců, ti jim přidělovali označení MP 760 (J).

Poměrně velký počet thompsonů ukořistila německá vojska na východní frontě, kam je dodávaly USA na základě Zákona o půjčce a pronájmu (Lend and Lease Act) – noví majitelé je označovali jako MP 760 (R). Veškeré kořistní thompsony pečlivě evidovali a soustřeďovali do zvláštních skladů podle typů. Tyto zbraně poté dostávaly zejména speciální jednotky k akcím v týlu Spojenců. Asi nejznámější se stala operace Greif mužů Otty Skorzenyho, oblečených v amerických uniformách během německého protiútoku v Ardenském lese v prosinci 1944.

Jednodušší válečné verze

Velkou nevýhodu samopalů Thompsonovy konstrukce představovala jejich propracovanost a technická preciznost. Vyžadovala složitou výrobu soustružením a frézováním, kterou zvládali jen dobře vyškolení dělníci. Zabírala nejen mnoho času, ale přinášela hlavně velké výrobní náklady zcela nevhodné pro válečnou velkosériovou produkci. Proto v říjnu roku 1942 přijala armáda zjednodušenou verzi M1928A1, známou rovněž jako M1. Lišila se neuzamčeným závěrem s napínací pákou na pravé straně.

O něco později došlo na přijetí verze M1A1 – u ní již pažba nešla odnímat a mířidla se nedala nastavit. Díky tomu se podařilo výrobní cenu snížit z 200 dolarů na 70 a armáda nakupovala thompsony po obrovských sériích. Velká část šla i na export do zemí protihitlerovské koalice. Přesto ale v roce 1943 přijala americká armáda značně levnější a jednodušší typ M3, jehož pořizovací cena se dostala na pouhých deset dolarů! Většina dílů M3 se totiž vyráběla mnohem jednodušším lisováním. Thompson ale i tak nadále zůstal nejrozšířenějším americkým samopalem až do konce války, přestože se již nevyráběl. Do boje se dostal i po otevření druhé fronty v Normandii a prodělal celé tažení Evropou až do západních Čech.

Dochovalo se mnoho fotografií amerických vojáků v osvobozené Plzni oslavujících s thompsony na řemenu. Ani po skončení války však z americké armády a námořnictva tyto zbraně nezmizely. Když v červnu 1950 vypukla válka v Koreji, používali Američané a Jihokorejci thompsony, Severokorejci a Číňané zase měli sovětské špaginy a sudajevy či jejich čínské kopie.

Pokračování: Samopal Thompson se během Pražského jara pokusila zneužít i sovětská KGB

Thompsony si vojáci velmi oblíbili hlavně pro jejich robustnost, spolehlivost a vysokou palebnou kapacitu. Ovšem při střelbě delší dávkou se zbraň zdvíhala, navíc měla vysokou hmotnost. U prázdné zbraně činila přes čtyři kilogramy a vzhledem k váze náboje ráže 11,43 mm celková hmotnost po nabití s každým nábojem rapidně stoupala. Se schránkovým, třicetiranným zásobníkem vážila téměř šest kilo a s bubnovým na sto nábojů se její hmotnost blížila devíti kilogramům, tedy hmotnosti lehkého kulometu.

NASA už pravděpodobně ví, kam v roce 2020 zamíří nástupce roveru Curiosity. Vědecká rada vybrala a doporučila tři cílové lokality mise Mars 2020. Všechna tři místa spojuje dávná vulkanická činnost, působení vody a zdroje minerálů.

TIP: Mars Rover 2020: Nástupce Curiosity si bude umět vyrobit i kyslík

První z nich je pohoří Columbia Hills, které se nachází uvnitř kráteru Gusev. Tuto oblast již v minulosti zkoumal rover Spirit. Vědci si od této lokality slibují, že by mohla přinést odpovědi na otázky z historie rudé planety. Oblast má být místem, kde se v minulosti nacházely minerální prameny.

Druhou lokalitou je nejméně 3,5 miliardy let staré kráterové jezero ležící na okraji oblasti Syrtis Major Planitia – tmavé části Marsu, plné čedičových sopečných hornin, ležící na rozhraní severní nížiny a jižní vysočiny. V těsné blízkosti kráterového jezera se nachází i třetí potenciální cíl mise – velmi stará část Marsu v oblasti Syrtis Major.

Dne 18. června 1757 ztratil Fridrich II. v bitvě u Kolína 42 % svého vojska. I rakouská armáda utrpěla těžké ztráty, podařilo se jí však vyvrátit jeden mýtus. „V tento požehnaný den se poprvé ukázalo,“ psala Marie Terezie svému vítěznému maršálu Daunovi, „že pruský král se svou armádou není neporazitelný [...].“ Josef později často vzpomínal na tento den, který prožil jako mladý muž po boku své strachující se matky. S radostí se poučil, že Rakousko jako velmoc nebylo donuceno k abdikaci, že Fridrich poznal hranice svých možností, že znovudobytí ztracené rakouské převahy zdaleka není vyloučeno. Celý život lpěl Josef na tomto snu.

TIP: Jaký byl Josef II. jako dítě?

Cesta do Frankfurtu

Dne 13. března roku 1764 drkotaly bohatě zdobené kočáry císaře Františka Štěpána a jeho syna po vídeňských kočičích hlavách. Ke kapli na Kalvárském vrchu je provázela Marie Terezie, odtud pokračoval její muž se synem bez ní do Frankfurtu, kde měl být Josef zvolen římským králem. Josef své matce tehdy napsal: „Dovolte, ať se u Vašich nohou rozloučí arcivévoda a pod změněným jménem se u nich uvelebí římský král, který Vás prosí, abyste zapomněla na všechna jeho důstojenství a viděla v něm pouze svého přítulného syna.“

Synem Josef dozajista byl. Přítulným však stěží. Čtyři měsíce po smrti své první ženy Isabelly byl vším, jenom ne radostným čekatelem na říšskou korunu. Prožil nemilou zimu, uzavřel se do sebe, byl náladový a cynický. Státní rada mu už několikrát zavdala podnět ke sporu a výsměchu. A teď ta říšská koruna, která nebyla zdaleka jistá. Císařovnou povolaní mužové jako Kounic, Daun či Haugwitz navrhli ve Státní radě plán, jak podle staré habsburské a říšské tradice včas zajistit následnictví. Uvažovali o Josefově zvolení za následníka Františka Štěpána s titulem římského krále, protože pak by po otcově smrti neměly vzniknout žádné velké konflikty kolem koruny Karla Velikého.

Říšský sněm však takovou úvahu zamítl, a tak se zpočátku zdálo, že habsburské následnictví v říši zdaleka není hotovou věcí. Vždyť posledním pravým Habsburkem byl Karel VI., otec Marie Terezie. Po mezihře s bavorským kurfiřtem to byl František Štěpán Lotrinský, který, ač manžel Habsburkovny, byl ratolestí na stromu zcela jiné genealogie, která se orientovala mnohem silněji na Francii než na říši. I Francie se jako rakouský spojenec k Josefově volbě stavěla zprvu odmítavě. V rámci příměří mezi Rakouskem a Pruskem, které zakončilo sedmiletou válku, však bylo dohodnuto, že Fridrich II. podpoří Josefa při volbě římským králem. A tak se nakonec mohl Josef do Frankfurtu pro korunu vypravit.

S vycpanou korunou

Na zdejším Koňském trhu stály tisícihlavé zástupy, mezi nimiž se stál i mladík v čistých bílých punčochách, s bíle napudrovanou parukou a se zvoláním Vivat! na rtech. Jmenoval se Johann Wolfgang Goethe, bylo mu patnáct let a své dojmy si pečlivě zaznamenal: „Císař v domácím hávu z nachově červeného hedvábí, perlami a drahokamy bohatě zdobeným, kráčel zcela pohodlně a jeho dobrosrdečný, důstojný obličej prozrazoval zároveň císaře a otce. Ale mladý král se vlekl v hrozitánských kusech oděvu s klenoty Karla Velikého jako v nějakém zakuklení, takže se sám, čas od času, po svém otci pohlížeje, nemohl zdržet smíchu. Koruna, kterou musili vycpat, mu odstávala od hlavy jako přečnívající střecha.“ 

Ani chudák Josef neměl o sobě přehnané mínění. Měl zářit radostí a vystupovat okázale jako majestátní velikán, ale v nitru myslel na svou nedávno zesnulou ženu. Své matce napsal dopis plný pochyb: „Průvod mě niterně velmi rozrušil, potřeboval jsem velikou sílu, abych se vzchopil. Volba padla přesně na den, kdy jsem byl před čtyřmi měsíci svědkem, jak duše opouští milované tělo. Se svým smutkem jsem každému na obtíž, všechno dusím v sobě a celý den se musím přetvařovat. Odpusťte, že tak rmoutím Vaše něžné srdce.“

Také teolog Boëthius, nazývaný „posledním Římanem“ a zároveň „prvním filozofem středověku“, zdůrazňoval význam vědy o číslech. V díle Institutio arithmetica tvrdil, že právě ona představuje nejdůležitější disciplínu, kterou by měl žák ovládnout v rámci kvadrivia – tedy vyššího stupně sedmera svobodných umění, jež se vyučovala na středověkých univerzitách. Ani sv. Isidor ze Sevilly, církevní Otec a myslitel, na význam číselné symboliky nezapomínal. Jeden z jeho výroků, které formuloval kolem roku 600, zněl: „Odejmi číslo ze všech věcí a vše pomine.“ 

 Seriál o symbolice čísel velkých staveb

• Pyramidy v egyptské Gíze
• Symbolika čísel v Bibli
• Katedrála Notre-Dame v Chartres
• Bazilika Saint-Remi v Remeši
• Santiniho Zelená hora

Ze zmíněného přístupu církevních Otců k číslům pak v otázce numerologické symboliky vycházela celá řada středověkých teologů i filozofů, mezi nimiž nechyběla jména jako Albert Veliký, Tomáš Akvinský či Hugo ze Svatého Viktora. 

Nástroj v rukou Božích

Vysvětlit středověkou oblibu čísel není obtížné – Bible je odkazy na ně doslova prodchnuta, ať již zmiňuje jediného Boha, svatou Trojici, sedm apoštolů, čtyři evangelisty, nebo 33 let, kterých se dožil Kristus. Čísla hrají důležitou roli i ve Starém zákoně, jenž mimo jiné poměrně přesně popisuje rozměry některých význačných staveb a výtvorů, například Noemovy archy.

Řada středověkých myslitelů se navíc věnovala kabale, nebo s ní alespoň přišla do styku (viz Kosmické zákony v číslech). Podle této tajné židovské nauky lze celý svět i lidskou existenci uspořádat a vysvětlit pomocí čísel, jež tvoří základ všeho. 

Středověk byl zkrátka číselnou symbolikou doslova posedlý a tato vášeň se pochopitelně promítala do celé řady oblastí, architekturu nevyjímaje. Při pohledu na gotickou katedrálu můžeme jen žasnout a počítat prakticky donekonečna, ať už jde o půdorys, výšku oblouků, či počet oblouků v chóru. Nicméně: Vtiskli dávní stavitelé, jejichž původ mnohdy halí tajemství, číselné vztahy do svých děl záměrně?

Číselná magie

① Číslo jednoty, počátku a Stvořitele. Symbol mentální i fyzické aktivity. Jednotnost božského principu.

② Číslo protikladu i alternativy. Odkazuje na Starý a Nový zákon i na dvojí přirozenost Krista: božskou a lidskou. Vyjadřuje také dvojí způsob života, který může být zaměřený ven, nebo dovnitř.

③ Trojúhelník symbolizuje mužský princip. V křesťanství jde o posvátné číslo vyjadřující božskou trojjedinost: Otce, Syna a Ducha svatého. Proto také katedrály mívají tři portály (vstupy), tři kruhové růžice (severní, západní a jižní) a často i tři chrámové lodě: hlavní, boční a příčnou.

④ Čtverec symbolizuje ženský princip, ale také světové strany, roční období, živly nebo mezníky v kalendáři – rovnodennosti a slunovraty. V Novém zákoně existují čtyři evangelia.

⑤ Pětka odpovídá pěti lidským smyslům a pěti základním částem těla (končetinám a hlavě). Představuje rovněž – po čtyřech živlech – pátou esenci, nositelku životní síly. Pět cípů má i pentagram, prastaré magické a ochranné znamení. V křesťanství pětka odkazuje na pět knih Mojžíšových a je také číslem mikrokosmu.

⑥ Jedná se o číslo stvoření, neboť za šest dnů stvořil Bůh svět. Často jej znázorňuje hexagram, jenž sestává ze dvou prolínajících se trojúhelníků – byl znám už ve starém Egyptě, později měl podobu Davidovy hvězdy. Šesticípá hvězda se stala i jedním ze symbolů Panny Marie. Šestka odkazuje na sjednocení nebe a země a jde rovněž o tzv. dokonalé číslo: Součet jeho dělitelů (1, 2, 3) se opět rovná šesti.

⑦ Sedm je dnů v týdnu a jde také o posvátné číslo v židovském zákoně, jak dokládá i sedmiramenný svícen – menora. Sedmička odkazuje na sedm svátostí, sedm smrtelných hříchů i sedm ctností. Skládá se z posvátných čísel 3 a 4, symbolizuje celek a úplnost.

⑧ První den následujícího týdne byl vlastně osmý v pořadí. Číslo znovuzrození, nového počátku a podle sv. Augustina také vzkříšení: Proto jsou křtitelnice v kostelech osmiboké. Ležatá osmička symbolizuje nekonečno. Osmicípá hvězda byla původně emblémem mezopotámské bohyně Ištar, už v římských katakombách z dob prvních křesťanů je však přisuzována i Panně Marii.

⑨ Hodina, kdy Kristus vydechl naposledy, tedy „devátá ranní“ (jelikož Židé počítali čas od východu slunce, šlo ve skutečnosti o tři hodiny odpoledne). Je to doba hlavní oběti v chrámě. Magické číslo, které reprezentují tři propojené trojúhelníky, znamení dokonalosti života, dovršení a naplnění. Církevní tradice rozeznává devět andělských sborů: serafíny, cherubíny, trůny, panstva, knížectva, mocnosti, síly, archanděly a anděly.

⑩ Desítka řadu uzavírá, a jde tak o číslo úplnosti, dokonalosti. Odkazuje na Desatero přikázání, deset egyptských ran. Kabala též rozeznává deset duchovních vesmírů, zvaných sefiry, desítka platí za mocné „všečíslo“.

V těchto dnech se na pobřeží Nového Zélandu odehrává drama. Tragickou roli v něm sehrávají kulohlavci, kytovci blízce příbuzní delfínům, kteří vypadají, jako by na hlavě měli meloun.

Nejprve na jedné pláži přes noc na pátek 10. února uvízlo několik set těchto zajímavých mořských savců. Do rána jich asi 300 zahynulo, což představuje třetí nejhorší uvíznutí velryb na pobřeží ve známé historii Nového Zélandu. Ještě to ale nebyl konec.

Více než 500 dobrovolníků se snažilo všemi myslitelnými prostředky udržet zbývající kulohlavce naživu a více než 100 jich dokázali dostat do vody. Z těchto kulohlavců ale vzápětí téměř stovka opět uvízla na pláži.

Tragédie bez šťastného konce

V sobotu 11. února dopoledne se uvězněné kulohlavce zase podařilo osvobodit, aby jich v sobotu odpoledne tentokrát celé dvě stovky znovu uvízly na pobřeží, nedaleko původního místa tragédie. Dobrovolníci to nevzdávají, ale kulohlavci jsou prý už ve velmi špatném stavu.

TIP: Přistiženi při činu: Vědci poprvé nahráli konverzaci dvou delfínů

Právě kulohlavci náležejí ke kytovcům, kteří uvíznou na pobřežích nejčastěji, mnohdy ve velkých skupinách zdravých jedinců. Přes intenzivní výzkum jsou ale důvody těchto masových úmrtí zatím neznámé.

Gejzíry na planetě Zemi

Na zemském povrchu najdeme několik takových oblastí – například Údolí gejzírů na poloostrově Kamčatka. Rozkládá se podél řeky Gejzernaja a měří téměř 4 km. Převážně na levém břehu se pak nachází přibližně 200 gejzírů. 

Nejvyšším aktivním gejzírem na Zemi je v současné době americký Steamboat Geyser v Yellowstonském národním parku. Dosahuje výšky okolo 90 m, ovšem za posledních dvacet let „soptil“ asi jen desetkrát. Historický primát drží novozélandský Waimangu Geyser – některé jeho výtrysky vrhaly vodu až do 460 m, od roku 1904 však již není aktivní.

Tryskající voda na Enceladu

Enceladus je Saturnův ledový měsíc o průměru 504 km. V oblasti jižního pólu byla na jeho povrchu naměřena nejvyšší teplota a také se zde podařilo objevit v ledové kůře dlouhé praskliny, jež následně dostaly název „tygří škrábance“. V podobě gejzírů z nich uniká vodní pára v množství 200 kg/s, jejíž částice se pohybují rychlostí až 500 m/s.

Vědci napočítali ve zmíněné lokalitě více než 90 výtrysků, přičemž některými z nich prolétla kosmická sonda Cassini. Kromě vodní páry se pak ve výtryscích podařilo detekovat metan, oxid uhelnatý, oxid uhličitý a jednoduché i složitější organické látky. Malý ledový měsíc tudíž obsahuje vše, co je nezbytné k existenci života: vodu, dusík, energii a organické látky.

Probuzený měsíc Europa

Hubbleův vesmírný dalekohled (HST) opět prokázal své kvality, když jej astronomové využili ke studiu Jupiterova měsíce Europa. Z dřívějších výzkumů víme, že pod tlustou ledovou kůrou tělesa se nachází rozsáhlý oceán slané vody. Nejnovější objev je však velmi vzrušující: HST zaregistroval nad jižním pólem přirozeného satelitu planety gejzíry vodní páry!

Zvýšená emise UV záření pak naznačuje, že výtrysky dosahují výšky až 200 km a připomínají obdobné jevy na Saturnově měsíci Enceladus. Máme tedy zase o důvod víc vyslat k Jupiteru novou sondu…

Aktivní polární oblasti Marsu

Zajímavé úkazy – gejzíry bez vody – se objevují s nástupem jara v okolí jižní polární čepičky rudé planety. V důsledku zvýšeného zahřívání tam dochází k výtryskům plynného oxidu uhličitého, který s sebou strhává zrníčka tmavého písku a prachu. Zmíněná oblast Marsu je mnohem dynamičtější a aktivnější, než se předpokládalo. „Pokud byste se ocitli u jižní polární čepičky, stáli byste na ledové kře z tuhého oxidu uhličitého,“ vysvětluje Phil Christensen z Arizona State University. „Všude kolem vás by sršely výtrysky plynného oxidu uhličitého, vyvrhující písek a prach do výšky až několika set metrů.“

Kryovulkanismus na Tritonu

Průlet Voyageru 2 kolem Neptunu byl v roce 1989 naplánován tak, aby sonda vyfotografovala velkou část povrchu v okolí jižního pólu měsíce Triton. Vědci tam objevili rozsáhlou polární čepičku a na osvětleném povrchu tělesa se podařilo naměřit průměrnou teplotu −235 °C.

Působením slapových sil se nitro měsíce nahřívá, načež se z podpovrchových vrstev uvolňuje dusík, který pak tryská v podobě fontán a gejzírů. V chladném prostředí následně zamrzá a jako „sněhové vločky“ dopadá na povrch tělesa. Jedná se o projevy tzv. kryovulkanismu.

Kometární výtrysky

Jádro periodické komety 103P/Hartley 2 se stalo druhým cílem sondy Deep Impact: 4. listopadu 2010 kolem něj prolétla ve vzdálenosti necelých 700 km, a to rychlostí 12,3 km/s. Vlasatice vyvrhuje na svou hmotnost obrovská množství látky – plynný oxid uhličitý těsně pod povrchem tělesa sublimuje a tryská ven.

V rámci mise se v okolí jádra komety podařilo odhalit doslova sněhovou bouři, způsobenou výtrysky oxidu uhličitého, v nichž se tuny ledových částic dostávají z podpovrchových vrstev v podobě chomáčů o velikosti golfového až basketbalového míče. Je velmi pravděpodobné, že aktivovaný oxid uhličitý zamrzl v nitru komet v době vzniku Sluneční soustavy, a že je tedy stejně starý jako Země.

Průkopnickou studii provedl profesor biochemie z Langoneova lékařského střediska Danny Reinberg, který ve své laboratoři zkoumal mravence s latinským názvem Harpegnathos saltator a Camponotus floridanus. Oba tyto druhy jsou vhodné pro chov v laboratorních podmínkách a je proto snazší studovat jejich epigenetiku, tj. způsob, jakým jsou jednotlivé geny spouštěny a zase vypínány v závislosti na změnách okolních podmínek.

Ze třetiny jako lidé

„Mravenci jsou neobyčejně společenští tvorové a jejich schopnost přežít závisí na funkční komunitě podobně jako je tomu u lidí,“ říká dr. Reinberg. „Ať jsou to dělníci, vojáci či královny, mravenci představují skvělý model pro studium epigenetiky a způsobu, jakým ovlivňuje jejich chování a stárnutí.“

TIP: Mozek dělá královnu aneb Víc poddaných potřebuje větší rozum

Reinbergova analýza prokázala, že oba zkoumané druhy mají přibližně 20 procent genů specifických pouze pro svůj druh a 33 procent genů shodných s lidskými. U druhu Camponotus floridanus bylo přitom objeveno 17 064 genů, u druhu Harpegnathos saltator 18 564 genů. Lidský genom má asi 23 000 genů.

Mravenci se po včelách stali druhým společenským hmyzem, u něhož byl genom plně rozluštěn. Cílem vědců nyní je zjistit, jaké funkce mají jednotlivé geny a jak jejich činnost ovlivňuje proces stárnutí a způsob sociálního chování.

Oslavy nového roku jsou v Číně tradičně spojeny s návštěvou rodiny. Letošní sešlost Renových byla ale v mnohém jiná. Jeden z členů rodiny Renových, Tuanjie, totiž nedávno dokončil genealogický výzkum mapující kořeny rodu. Podařilo se mu vysledovat okolo dvou tisíc žijících příbuzných pocházejících z vesnice Š'-še. Kořeny rodu Renových zde sahají osm století do minulosti. U příležitosti oslav nového lunárního roku tak Tuanjie zorganizoval velkolepé rodinné setkání, na které dorazilo více než 500 příbuzných ze všech koutů Číny. Výsledkem je dost možná největší rodinná fotografie všech dob.