Podle nových výzkumů je láva, která vytéká ze žhavých hlubin Země, starší než náš Měsíc. Zjistili to vědci, když zkoumali vzorky lávy na Havajských ostrovech.

Domnívají se, že tato láva vytéká z rezervoárů dávných hornin, které se na Zemi vytvořily už během prvních milionů let po vzniku naší planety. Tyto rezervoáry jsou pohřbeny hluboko pod zemským povrchem, na hranici mezi zemským pláštěm a vnějším jádrem.

TIP: Pod supervulkánem Yellowstone objevili velkou zásobárnu magmatu

Během bouřlivé historie Země zmizely veškeré stopy nejranější minulosti planety. Jedinou výjimkou jsou zřejmě tyto dávné rezervoáry lávy, která ve vulkanicky aktivních oblastech vyvěrá na povrch.

Možná jste si i vy při návštěvě Národního parku Podyjí všimli, že jeho přírodovědně nejcennější a krajinářsky nejpřitažlivější části nejsou v podstatě moc vidět. Turistické značky a cyklotrasy vedou většinou po okrajových, zalesněných plošinách a do samotného údolí Dyje, které představuje jádro chráněného území, scházejí jen výjimečně. Projít se kolem řeky je možné pouze na několika krátkých úsecích pod Šobesem a u Vranova nad Dyjí, což je opravdu jen zlomek celkové zhruba třicetikilometrové délky řeky v národním parku. Zbylá část je návštěvníkům z české strany zapovězena, přestože tudy turistické stezky v minulosti vedly a dodnes po nich zůstaly patrné stopy. Nechcete-li tedy porušovat zákony, musíte vzít zavděk většinou nepříliš záživnými značenými cestami anebo zamířit přes Dyji do Rakouska.

Těžko přístupný unikát

Rakouská strana Dyje nabízí pro poznání a vychutnání krás našeho nejmenšího národního parku mnohem lepší příležitost. A to přesto, že ani v Rakousku nevedou turistické trasy po celé délce kolem Dyje. Značená cesta mezi Hardeggem a zříceninou hradu Kaja dlouhá zhruba 12 km však u nás nemá obdobu. Nejenže jdete v těsné blízkosti neporušeného vodního toku (mnohdy po skalách a kamenech), ale několikrát se vyhoupnete i na skalní vyhlídky nad údolím. Z nich se otevírají úžasné pohledy na meandrující řeku, zříceninu Nového hrádku a skaliska vyčnívající z moravských břehů. To vše v prostředí, kde je téměř absolutní klid, a které postrádá jakékoli známky moderní civilizace.

TIP: Lesy a pralesy Valašska aneb Nenápadné kouzlo Hostýnska

Jediným problémem pro uskutečnění tohoto málo známého a přitom tak blízkého „přeshraničního“ výletu je velmi špatná komunikační dostupnost, kterou lze vyřešit v podstatě pouze vlastním automobilem. Díky němu si však v létě můžete ještě navíc naplánovat prohlídku dalších zajímavých míst v okolí jako je například zámek v Riegersburgu s nejstarším psím hřbitovem v Rakousku anebo jediný dochovaný rakouský větrný mlýn v Retzu.

Od hradu k hradu

Jako výchozí místo zvolte vesnici Merkersdorf, kde odstavíte auto buď na návsi nebo na parkovišti u hradu Kaja, česky Chýje. Tento monumentální hrad byl vybudován pravděpodobně již ve 12. století jako článek řetězce pohraničních pevností na řece Dyji. V jeho držení se střídala rakouská i česká šlechta, v 17. století byl již opuštěný a začal se proměňovat ve zříceninu. V 70. letech 20. století prošly rekonstrukcí hradní kaple a palác, v němž lze během léta zhlédnout malou muzejní expozici věnovanou středověkým pevnostem na Dyji.

Přímo pod hradním ostrohem se v délce asi jednoho kilometru kroutí údolíčko potoka Kajabach, kterým sestupuje turistické značení k řece Dyji. Okolní svahy jsou divoké, strmé a skalnaté, cesta kamenitá a určená pouze pěším turistům. Cyklistům je sem vjezd zakázán. Protikladně působí otevřené údolí Dyje, kde řeka teče líně, je lemovaná porosty olší a nivními loukami. Z nich se otevírá pro nás zcela neobvyklý pohled zespodu na zříceninu Nového Hrádku, který se tyčí na návrší v protilehlém břehu. Krásně jsou odtud vidět pásy mohutných hradeb – tzv. plášťových zdí – jež plnily v raných dobách existence hradu hlavní obrannou funkci. Tyto zdi kryly jako plášť všechny další stavby uvnitř pevnosti.

V kruhu kolem meandrů

Neobvyklý pohled na náš Nový Hrádek ovšem není na této trase jediný. Stačí popojít zhruba dva kilometry a najednou jej spatříte z úplně jiné strany! Řeka se tady totiž kroutí ve dvou mohutných meandrech, z nichž jeden obepíná výše zmíněný hrad.

Těsně předtím, než se otevře druhý pohled na Nový Hrádek, se ale musíte rozhodnout, jakou cestu dále zvolit. Jedna vede podél řeky a v délce 3,5 km obchází největší meandr kolem návrší Umlaufberg. Druhá slouží jako zkratka přes nejužší místo meandru, které měří ani ne 200 metrů. Obě varianty se posléze opět stýkají a nejlepší je projít si obě. Na vrcholu úzké skalní šíje se nachází překrásná, zábradlím opatřená vyhlídka do údolí.

Hardegg ze všech stran

Další cesta vede po skalách a kamenech při břehu, občas se objeví i dřevěný můstek nebo schůdky. Poklidné úseky se střídají s loukami a divokými břehy se skalními srázy. Zhruba po dvou kilometrech přichází další meandr, který turistická stezka zkracuje výstupem přes jeho šíji a pokračuje strmým sestupem do Hardeggu, nejmenšího města v Rakousku.

Na vrcholu stoupání se nabízí možnost odbočit na asi tříkilometrovou okružní trasu tímto meandrem, na níž jsou další dvě vyhlídky. Z jedné se mezi větvemi stromů otvírá působivý pohled od východu na hrad a město Hardegg, z druhé jsou vidět skaliska na protilehlém břehu, kde se rozkládá chráněné území Liščí skála. Dříve tudy vedla turistická stezka vysekaná do skal a v ohybu řeky se dochovalo několik betonových bunkrů z roku 1938.

Mimořádně malebný Hardegg, kde značená cesta údolím Dyje končí, si zaslouží prohlídku doslova ze všech stran. Další dvě skalní vyhlídky spatříte nad západním okrajem městečka, kam mnoho našinců nezavítá. Jedna se nachází na okraji návrší Maxplateau s vysílačem, druhá, níže položená, na monumentálním skalním útesu opatřeném zábradlím. Z obou je Hardegg vidět jako na dlani a vedou sem turistické značky.

Ze severu na město shlíží českými turisty oblíbená Hardeggská vyhlídka (je nutné přejít řeku a vystoupat po modré na vysoký svah protilehlého moravského břehu), z jihu Hardegg vychutnáte ze silničky, po níž se budete vracet do Merkersdorfu, kde tento výlet začal a kde je nutné se vrátit k zaparkovanému automobilu.

Podyjí zachráněné železnou oponou

Unikátem národního parku Podyjí je hluboce zaříznuté údolí Dyje v němž se střetává teplomilná a chladnomilná flóra a fauna v závislosti na úklonu a zeměpisné expozici strmých, místy až skalnatých svahů. Ojedinělé jsou rovněž veliké, až několikakilometrové meandry, v jejichž úzkých, zaškrcených šíjích se rozdělené toky téže řeky přibližují na vzdálenost pouhých 100–200 metrů.

Podobná údolí, jaká nabízí Dyje, se v minulosti vyskytovala i na jiných řekách (např. Jihlava, Vltava, Sázava), většinou je však zaplavily vody přehrad nebo nadměrná chatová výstavba. V národním parku Podyjí nenajdete ani jedno ani druhé, což je v českých podmínkách unikát. Děkovat za to můžeme především dlouhodobě nepřístupnému hraničnímu pásmu.

Rady do batohu

Nezapomeňte navštívit

Kaja (Chýje) – středověký hrad, zřícenina. Expozice o středověkých pevnostech na Dyji. Otevřeno pouze o víkendech a svátcích. Vstupné 3 eura.

Hardegg – středověký hradní areál s expozicí Maxmiliána Mexického, nejmenší město Rakouska. Prohlídka muzea, kaple a výstavy Khevenhüllerové. Zbrojnice a vězení je přístupno jen s průvodcem. Vstupné 7,5 euro.

Riegersburg – původně vodní hrad přestavěný na barokní zámek. Prohlídka trvající 60 minut vás provede interiéry s dobovou výbavou 18. a 19. století. Za pozornost stojí dodnes funkční kuchyně a psí hřbitov – nejstarší v Rakousku. Vstupné lze koupit kombinovaně i pro hrad Hardegg a stojí 15 eur (na zámek pouze 10 eur). Český průvodce, možnost výrazné skupinové slevy.

Doporučená trasa

Merkersdorf – Kaja (červená), 1 km – Umlaufberg-východ (červená), 4 km – Umlaufberg-západ (červená), 7,5 km – Hardegg (červená) 14 km – Merkersdorf (18 km), červená, silnice. Celkem 13–18 km (podle absolvování odboček k meandrům). Trasu nelze realizovat na kole – zákaz!

Mapa

1:50 000 KČT č. 81 – Podyjí, Vranovská přehrada.

Jak se tam dostat

Ze Znojma přes hraniční přechod Hnanice do Retzu, zde odbočit vpravo a přes Hofern a Niederfladnitz dojet do Merkersdorfu, případně Hardeggu.

Třicetiletá Bailey Pretaková se narodila s vážným onemocněním kůže - tzv. ichtyózou - projevující se velmi suchou a šupinatou pokožkou. I přesto se Bailey podařilo splnit si svůj sen, když se stala Miss Pensylvánie.

Ichtyóza je vrozené kožní onemocnění, které se objevuje již v dětském věku, a způsobuje řadu obtíží a klinických příznaků. Ve skutečnosti jde o celou skupinu geneticky podmíněných chorob, které mívají rodinný výskyt. Již v dětském věku začnou na kůži různých částí těla vznikat okrsky tuhé suché zrohovatělé kůže, na které vznikají odlupující se kožní šupiny. U nemocných je zároveň častý výskyt atopických alergických ekzémů a vysušování kůže s nepříjemným svěděním. Některé ichtyózy se zlepšují v dospívání a po pubertě téměř mizí, jiné bohužel nikoliv.

Podíl na jejím šíření v Čechách mělo jistě založení pražské univerzity i častější cesty Čechů za vzděláním po Evropě. Ani církevním osobám se tato vášeň nevyhnula, ve stopách bájného zakladatele alchymie Herma Trismegista šel u nás v 15. století třeba kněz Jan Těšínský. Alchymista Jan z Lazu pro změnu zanechal svědectví o alchymistických pokusech samotné císařovny Barbory Celské, manželky Zikmunda Lucemburského.

Štědrý dvůr Rudolfa II.

Když na císařský trůn usedl všestranně vzdělaný a uměnímilovný Rudolf II. a za své hlavní sídlo si zvolil Prahu, učinil z ní hlavní město alchymie. Pověst o tom, že své učence nejen štědře podporuje, ale je sám zasvěceným badatelem, se rychle šířila. Alchymisté možná císaři trochu pochlebovali, když ho nazývali novým Hermem Trismegistem, nicméně Rudolf II. měl v alchymii značné znalosti a adepty rád nechával zkoušet.

TIP: V zajetí umění a kuriozit: Kunstkomora císaře Rudolfa II.

Znalosti však často nestačily tam, kde se tvrdě intrikovalo, tedy v konkurenčním boji mezi císařovými alchymisty a dvořany. Cesta z kola ven bývala velmi rychlá: obviněním z podvodů, kacířství nebo špionáže pro jiné země. Jiné alchymisty stáhly ke dnu astronomické dluhy. Mnozí zkrachovalci mizeli z Prahy ke dvorům předních šlechticů, kteří také toužili blýsknout se po vzoru císařského dvora. Naděje vkládaná mocnými tehdejšího světa do objevení léků proti nemocem a stárnutí a v nové postupy zpracování kovů, motivované pochopitelně především touhou po zisku, přivodila mnohým alchymistům vzestup i pád.

Podle Gürsela Ülbera, mluvčího asociace producentů tureckého kebabu v Evropě (ATDiD), se v 82milionovém Německu spotřebuje každý den dva miliony kebabů. Masová pochoutka se salátem, zabalená do chlebové placky, tak již předčila tradiční klobásy v segmentu rychlého občerstvení. Podle ATDiD existuje v celém Německu zhruba 40 tisíc provozoven s kebabem, přičemž celá desetina připadá na Berlín. Každý den se v celém Německu vyrábí kebab z těžko uvěřitelných 400 tun masa.

TIP: Vegetariánský ráj: Italský Turín se chce stát prvním vegetariánským městem

Vůbec první, nebo alespoň jeden z prvních stánků s kebabem, mají na svědomí Kadir Nurman a Mehmet Aygun, dva gastarbeiteři pocházející z Turecka. Ti si svůj stánek otevřeli v roce 1971 nedaleko berlínské zoo. A proč je kebab mezi Němci tak populární? Podle Gürsela Ülbera je to proto, že prostě dobře chutná. Je to jednoduše rychlé a chutné jídlo. 

Tehdy se o něm ve svém spise Delle Navigatione et Viaggi zmínil autor cestopisů Giovanni Battista Ramusio. Přestože známý Benátčan za svůj život nepodnikl takřka žádné dálkové cesty, vyzpovídal tehdejší cestovatele a získané informace poskládal do své knihy.

Horké zboží

Je však možné, že Evropané se poprvé dostali do kontaktu s drahocennou čínskou komoditou již o několik století dříve prostřednictvím Arabů, kteří jako čilí obchodní kupci starý kontinent po celý středověk seznamovali a posléze zásobovali dosud neznámými surovinami. O těchto transakcích nám však nezůstaly žádné doklady.

Sporná je otázka národnosti námořníků, kteří k evropským břehům dovezli na počátku 17. století první náklad čaje. Primát je všeobecně přisuzován Holanďanům, v téže době však oceány křižovaly rovněž portugalské obchodní lodě směřující za cenným nákladem daleko na východ. Pozdější čajová velmoc Británie byla za evropským trendem nápadně pozadu a svůj trh si začala budovat teprve o několik desetiletí později. 

Čaj o páté

Čaj se brzy stal takřka zlatonosným obchodním artiklem. Britská společnost pořádala čajové dýchánky a šálek s čajem a mlékem se stal bezmála národním symbolem. Od počátku 18. století vznikaly četné obchody a malé firmy specializující se výhradně na různé druhy čajů. Patrně nejznámější značkou byl Twinings založený v roce 1706. Podnik rozšířil Thomas Twining, který se soustředil zejména na úzkou, ale majetnou vrstvu aristokratů, pro niž se pití čaje záhy stalo módou. Jeho syn rozšířil okruh kupujících až za Atlantský oceán do britských kolonií a firma utěšeně vzrůstala.

Obchodování s čajem, který si brzy získal větší oblibu než káva nebo pivo, navíc výrazně oživovalo místní hospodářství. Monopol na jeho dovoz do Anglie měla Východoindická společnost, avšak v okamžiku, kdy Čína začala ztrácet zájem o vývoz, se museli britští obchodníci přizpůsobit a nabídnout oplátkou za čaj Číňanům něco zcela speciálního. Směnnou komoditou se stalo opium a tyto transakce zemi negativně ovlivnily na další století.

Červení trpaslíci jsou sice menší, studenější a méně jasní než Slunce, přesto k nim ale lovci exoplanet shlížejí s velkými nadějemi. Planety červených trpaslíků, o nichž už víme, že jich existuje spousta, jsou totiž pro nás v řadě ohledů zajímavé – jejich výzkum je méně obtížný než u jiných hvězd, mohou se vyskytovat v obyvatelných zónách, kde jsou podmínky pro vodu v kapalném stavu.

Největší výhoda je ale v tom, že červení trpaslíci jsou daleko nejhojnějšími hvězdami v Mléčné dráze a nejspíš i v celém vesmíru. Pokud by se potvrdilo, že u červených trpaslíků mohou být dobře obyvatelné planety, tak jsme s hledáním dalších Zemí prakticky za vodou.

Bouřliví trpaslíci

Hvězdy typu červený trpaslík jsou ale zároveň problematické v tom, že jejich obyvatelné zóny se nachází mnohem blíže k jejich mateřským hvězdám než jak to známe z naší Sluneční soustavy. Otázkou je, jak moc nebezpečné to pro planety v obyvatelné zóně červených trpaslíků může být.

Vladimir Airapetian z Goddardova kosmického střediska NASA v Greenbeltu, Maryland a jeho spolupracovníci prostudovali vybrané mladé červené trpaslíky v Mléčné dráze. Zjistili, že mladí trpaslíci bývají velice bouřliví a skrápějí okolí spoustou tvrdého rentgenového a ultrafialového záření.

TIP: U červeného trpaslíka TRAPPIST-1 obíhají dvě kamenné planety s atmosférou

Badatelé se domnívají, že mohutné sluneční erupce mladých červených trpaslíků mohou atmosféry svých planet v obyvatelných zónách připravit o vodík, kyslík i další atomy či molekuly. Nezbývá než doufat, že se Airapetian s kolegy mýlí, anebo že tento jev nemusí fungovat vždy. Byla by ohromná škoda, kdyby planety červených trpaslíků byly naprosto neobyvatelné.

Právě takovou budoucnost připravuje společnost Agility Robotics, která vznikla při Oregonské Státní univerzitě. I když to původně nebyl úmysl, dvounohý robot Cassie připomíná chůzí pštrosa a už míří do výroby. Cassie je výrazně lehčí, pohyblivější a spolehlivější než její předchůdci. Všechno nasvědčuje tomu, že bude dobře fungovat i v dešti nebo ve sněhu.

TIP: SALTO: Nenápadný robot vyskočí do výšky až 1 metru

Cílem společnosti Agility Robotics je vyrábět ve velkém roboty, kteří se dostanou všude tam, kam se dostanou i lidé, a spotřebují na to srovnatelné množství energie. Robot Cassie je dobrým začátkem.