Francouzským silám v severovýchodní Francii během německé západní kampaně 1940 oficiálně velel generál Alphonse Georges. Výrazně jej ale omezovala osoba přímého nadřízeného. Nejasně vymezené rozdělení pravomocí zapříčinilo, že bojové operace nakonec ve skutečnosti řídil vrchní velitel celé francouzské armády Maurice Gamelin.

Ten se během Velké války stal jedním z nejmladších velitelů divize. V meziválečném období si pak postupně vybudoval pověst jednoho z nejlepších světových vojevůdců. Od roku 1931 až do osudného května 1940 pak stál v čele francouzského generálního štábu. Měl tak dostatek času na uskutečnění všech svých vizí a navzdory nesporným organizačním schopnostem padá vytvoření zoufale nepružného systému velení hlavně na jeho hlavu.

Francouzští důstojníci přistupovali k válčení alibisticky a většina z nich odmítala podniknout cokoliv nad rámec vydaných rozkazů. Řešení problémů se tak přesouvalo na vyšší stupeň velení a v konečném důsledku byli generálové zahlceni zcela nepodstatnými problémy. Gamelin tak musel řešit kromě operačních záležitostí i otázky výcviku nebo výstroje. Byť se generál soustředil hlavně na západní frontu, svou pozornost musel obracet také k francouzským silám v Sýrii, severní Africe nebo na Dálném východě.

Velké chyby malého muže

Za dané situace se nebývale zvyšovala potřeba pružné a rychlé komunikace. Gamelin si však ani nenechal zřídit na velitelství radiostanici. Vrchní velitel tento nedostatek komicky vysvětloval obavami z prozrazení pozice svého štábu. Když chtěl něco probrat s generálem Georgesem, zajel na jeho 50 km vzdálený štáb autem. Sám Gamelin prý uvedl, že jeho rozkazy putují na frontu přibližně 48 hodin. To ještě netušil, jaká bouře se na něj chystá.

Současníci Maurice Gamelina popisovali jako nevelkého muže (byť měřil 182 cm), milovníka umění a filozofie či intelektuála. I své velitelství údajně umístil do Château de Vincennes, protože to odtud neměl daleko do Paříže.

Lásku ke kultuře by generálovi jistě nikdo nevyčítal, což se nedá říci o velkých chybách, které Gamelin spáchal při strategickém plánování a řízení bojových operací. Tou největší bylo lpění na dogmatech vzniklých za první světové války. Právě u nejvyššího velitele začínala přílišná důvěra ve statické obranné linie. Poměrně známý je jeho výrok z doby podivné války: „Kdo zaútočí, prohraje.“ Na základě této filozofie hodlal vyčkávat a shromažďovat síly do roku 1941. Až tehdy měly být spojenecké armády připravené na mohutnou ofenzivu. V zajetí myšlenek z let 1914–1918 Gamelin zůstal i po zahájení operací.

Maurice Gamelin  (1872–1958) 

• 1891 nastupuje do vojenské akademie v Saint-Cyru
• 1917 stává se velitelem  11. divize
• 1918 končí první světovou válku v hodnosti brigádního generála
• 1924 jmenován velitelem francouzských vojsk na Blízkém východě
• 1931 stává se náčelníkem generálního štábu
• 1940 poražen během bitvy  o Francii a odvolán
• 1943 neúspěšně souzen vichistickým režimem 

Když se dozvěděl, že Němci postupují Ardenským lesem, domníval se, že jde jen o menší úder sloužící k průzkumu a odvrácení pozornosti. Jakmile bylo jasné, že se jedná o hlavní směr německého postupu, zareagoval. Správně usoudil, že jejich cílem je překročení Mázy a odříznutí armád v Belgii. Předpokládal ale, že se nepřítel na jejím břehu zastaví, zkonsoliduje síly a přisune dělostřelectvo.

Gamelin vydal rozkaz k přesunu jedenácti pěších divizí, které měly zpevnit obranu v kritickém bodě, ale Němci mu nedali dost času. Když se Wehrmacht přes řeku převalil, francouzský vojevůdce se logicky pokusil odříznout německé tanky koordinovanými údery ze severu i z jihu.

Již zmíněné problémy ve velení a také nadvláda Luftwaffe ve vzduchu však tento velitelský záměr překazily. Tou dobou již navíc generálova kariéra pomalu, ale jistě končila. Dne 19. května jej ministerský předseda Reynaud odvolal a nahradil generálem Maximem Weygandem.

V září 1940 pak byl Gamelin zatčen a souzen kvůli svému podílu na katastrofální porážce. Soudní řízení se však nevyvíjelo podle představ nového režimu, a tak bylo zastaveno dřív, než mohlo dojít k rozsudku. Zbytek války přesto strávil ve francouzském a později německém vězení. Svůj postup v roce 1940 i během předcházející kariéry se pak ještě pokusil veřejnosti vysvětlit v pamětech, které vyšly již rok po skončení války. 

Na počátku prosince naleznete na večerním nebi dva nepřehlédnutelné objekty: srpek dorůstajícího Měsíce a planetu Venuši v roli večernice. Obě tělesa hledejte nízko nad jihozápadním obzorem, přičemž nejblíž si na obloze budou večer 3. prosince, kdy bude Venuše zářit přímo pod Měsícem. O pouhé dva dny později pak našeho souputníka objevíte ve společnosti naoranžovělého Marsu v souhvězdí Kozoroha. 

Tím však výčet zajímavých setkání, v nichž hraje hlavní roli Měsíc, rozhodně nekončí. V noci z 12. na 13. prosince jej totiž spatříte v těsné blízkosti jasné hvězdy Aldebaran ze souhvězdí Býka. A ačkoliv se bude proluka dělící obě tělesa v průběhu noci zmenšovat, vyvrcholení v podobě zákrytu Aldebaranu Měsícem se bohužel nedočkáme. Dojde k němu totiž až v okamžiku západu měsíčního kotouče za horizont ráno 13. prosince.

Neptun blízko Marsu

Kromě Venuše a Marsu se na večerní obloze nacházejí i planety Uran a Neptun: první v souhvězdí Ryb, druhá ve Vodnáři. Oříškem přitom nebývá ani tak jejich pozorování – spatříte je už v malém přístroji –, jako spíš vyhledání. Při menších zvětšeních se totiž téměř neliší od hvězd ve svém okolí, proto je nezbytná podrobná hvězdná mapa, s jejíž pomocí planety spolehlivě identifikujete. 

S Neptunem to letos v prosinci bude o něco snazší. Na sklonku roku totiž do jeho blízkosti doputuje jasný Mars. Nejblíž si obě tělesa budou 31. prosince večer: Na obloze je bude dělit pouhých 20 obloukových minut, tedy 2/3 úhlového průměru úplňkového Měsíce. V dalekohledu hledejte Neptun východně od Marsu a nebojte se použít větší zvětšení. Pouze tak totiž planetu zahlédnete nikoliv jako slabou „hvězdičku“, nýbrž coby namodralý mdlý kotouček (jeho úhlový průměr bude v porovnání s Marsem asi třikrát menší).

Nápadné kupy hvězd

Kromě království planet můžete na zimním nebi prozkoumat i říši otevřených hvězdokup – těch nápadných je na obloze celá řada. Úhlově největší a nejjasnější Plejády a Hyády naleznete v souhvězdí Býka. Vhodným cílem pro malý dalekohled jsou pak „otevřenky“ M35 v Blížencích, NGC 2264 v Jednorožci nebo třeba trojice jasných otevřených hvězdokup M36, M37 a M38 ve Vozkovi. 

Cestu za posledními třemi jmenovanými vám usnadní zajímavá hříčka přírody, kterou na tmavém nebi snadno spatříte i očima. Vypadá jako drobná mlhavá skvrnka nedaleko spojnice stálic Beta Tauri a Ióta Aurigae. Pohled malým dalekohledem však ukáže pětici úhledně seřazených hvězd čtvrté velikosti, jimž se kvůli jejich uspořádání říká „Žebříček“. Jde ovšem o pouhé dílo náhody, byť mimořádně hezké. 

Východy a západy Slunce

Dne 21. prosince 2016 v 11:43 SEČ vstupuje Slunce do znamení Kozoroha; nastává zimní slunovrat, začíná astronomická zima.

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety na noční obloze

• Merkur – nepozorovatelný
• Venuše – viditelná večer nad jihozápadem
• Mars – viditelný večer vysoko nad jihozápadem
• Jupiter – viditelný ráno vysoko nad jihovýchodem
• Saturn – nepozorovatelný
• Uran – viditelný v první polovině noci
• Neptun – viditelný na večerní obloze

Úkazy na nebi

• 2. a 3. prosince – setkání úzkého měsíčního srpku a Venuše na soumrakovém nebi nízko nad jihozápadem
• 4. a 5. prosince – setkání dorůstajícího Měsíce a Marsu na večerní obloze nad jihozápadem
• 13. prosince – velmi těsné setkání Měsíce a hvězdy Aldebaran ze souhvězdí Býka na ranní obloze nízko nad západem (zákryt Aldebaranu Měsícem v okamžiku západu hvězdy)
• 14. prosince – maximum meteorického roje Geminid
• 15. prosince – setkání Měsíce a hvězdy Pollux ze souhvězdí Blíženců na noční obloze
• 22. a 23. prosince – setkání úzkého měsíčního srpku, Jupitera a hvězdy Spica ze souhvězdí Panny na ranní obloze nad jihovýchodem
• 31. prosince – těsné setkání Marsu a Neptunu na večerní obloze nad západem (v okamžiku západu bude obě tělesa dělit úhlová vzdálenost cca 20′)

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském letním čase (SELČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno

Velmi originální způsob, jak požádat svou přítelkyni o ruku, zvolil Malajsijec Keow Wee Loong. Mladík, který je známý svými divokými výlety, mezi které patří například jízda na prkně po svazích sopky, či návštěva uzavřené oblasti ve Fukušimě, požádal svou snoubenku o ruku z vrcholku nejvyššího mostu na světě. Výstup na mostní konstrukci vinoucí se 565 metrů na hladinou řeky Beipan, mu trval 40 minut. Jak na takový výkon asi odpoví jeho vytoužená Marta Sibielak?

Antarktický ledový příkrov je největší samostatná masa ledu na Zemi. Pokrývá plochu o velikosti téměř 14 milionů km² a obsahuje 30 milionů km³ ledu. V ledových příkrovech je zadržováno kolo 90 % sladké vody z celého zemského povrchu. Pokud by roztály, mořská hladina by stoupla o 58 metrů.

Nyní se zdá, že se nezadržitelně blíží doba, kdy se část této obří ledové masy rozpadne. Vědci v Antarktickém ledovém příkrovu objevili přes 30 kilometrů dlouhou prasklinu. Situace je o to horší, že prasklina se neobjevila v okrajových částech, nýbrž hluboko ve vnitrozemí – v oblasti mateřského ledovce Pine Island Glacier. Podle vědců může jít o začátek kolapsu západního Antarktického ledového příkrovu. K destabilizaci ledovce dochází vlivem stoupající teploty vody.

Nejde o první případ takto dramatických změn v ledovém příkrovu. V loňském roce se od něj odlomila část o rozloze 580 km². „Otázka není, zda se ledovec rozpadne, ale kdy se tak stane,“ okomentoval současný stav Ian Howat, profesor Ohijské státní univerzity a vedoucí autor nejnovější studie o aktivitě ledovce.

Na výrobu tohoto úžasného téměř dvoumetrového modelu padlo 240 vajec, 216 kilogramů polevy, 30 kilogramů másla a stejné množství cukru. Slavná předloha stojí v údolí Aylesbury a spravuje ji organizace National Trust. Dům, ve kterém pobýval i Winston Churchill, dnes slouží jako památkový archiv a výstavní galerie. Mimo jiné se zde nachází i 15 000 lahví vína z rothschidovských vinic.

Chleba, pivo, víno nebo jogurt mají společného jmenovatele. Vznikají díky důmyslnému procesu, na němž se podílejí miliardové armády kvasinek. Ke svému životu potřebují cukry – když je během kvašení neboli fermentace spořádají, vzniká alkohol, kyselina mléčná nebo octová a oxid uhličitý. To všechno mají lidé rádi. A v dnešní době stále víc. 

Na otázku, kde se vzala nová vlna zájmu o kvašení, odpovídá kuchař a publicista Michal Hromas: „Přišla vlna péče o zdraví, o svoje tělo, „leštění“ tlustých střev vlákninou, používání vitamínů, drhnutí se mořskou houbou. A s tím vším lidé znovu objevili přírodní fermentaci, která tady ale vlastně vždycky byla.“

Chleba, odleželý pod spacákem

Hromas umí s nadsázkou uvařit prakticky kdekoli cokoli. Ve své dodávce, v níž vaří a peče, přičemž hojně využívá proces přírodní fermentace, vozí tolik náčiní, že ho nepřekvapí žádné přání. 

K jeho specialitám patří například chléb upečený pod širým nebem. Kvásek, ze kterého těsto zadělává, má dvacet let starý rodokmen. Pochází ze Španělska a jmenuje se gaia. Těsto na chleba se prý sroluje jako spacák a poté se nechá odpočívat přes noc. Následně se půlkilový bochník peče zhruba čtyřicet minut. Lidé si domácí chléb zrozený pod širým nebem pochvalují pro vynikající chuť. 

Inspirace z Kavkazu 

Kvašení se hojně uplatňuje také u nakládání zeleniny. Zatímco v našich končinách se tak zachází především se zelím či okurkami, například na Kavkazu plní sklenice mnohem pestřejším obsahem.

V nakládané zeleninové směsi jménem torši najdeme tuřín, řepu, mrkev, cibuli, česnek, květák, zázvor a rozinky. Právě posledně zmíněná ingredience pomáhá odstartovat celý kvasný proces díky tomu, že obsahuje kmeny divokých kvasinek. Do sklenice ještě patří sůl a převařená voda. 

A dál? Nezbývá než čekat – při pokojové teplotě by nakládaná zelenina měla být za týden hotová. Během fermentace je třeba nechat pootevřené víčko a také počítat s tím, že voda může občas vybublat ven. Fermentaci zastaví až lednice, ve které pak zelenina vydrží i celou zimu. 

Od cideru po kombuchu 

Jednoduše lze připravit třeba i tradiční britský cider, což je zkvašený jablečný nápoj s obsahem alkoholu. Stačí udělat jablečný mošt a pár dnů jej nechat na lince. „Lahev se nechává nejdříve otevřená – právě proto, aby se dovnitř dostaly kvasinky,“ vysvětluje Hromas. „Teprve potom si upravíme speciální kvasnou zátku, která nám umožní unikání oxidu uhličitého, ale zároveň i to, aby se už dovnitř nedostával vzduch.“ 

Tomáš Křemenák a Martin Hůla patří k vyhlášeným brněnským barmanům. Také oni již stačili podlehnout kouzlu kvašení: před časem ochutnali fermentované drinky v Paříži a rozhodli se něco takového zkusit i v tuzemsku. Martin teď hodně času tráví v barové laboratoři. Mimo jiné mu v ní v poslední době kvasí čaj s kombuchou a kokosová voda s kefírem.

„Není nic jednoduššího než vzít oblíbený druh ovoce, dát ho na pár dnů nakrájené do vody a pak už jen čekat, co se stane. Když mi chuť přijde zajímavá, mohu to třeba svařit nebo vytvořit zajímavý sirup, dolévat vodou a vyrábět tak třeba úžasné letní limonády,“ dodává Martin Hůla. Jednoduše lze podle něj připravit i fermentované ovesné vločky. Kdybychom je nechali pouze nabobtnat ve vodě, získali bychom ovesnou kaši. Když je ale rozmixujeme, nabudeme tak třeba originální přísadu pro vynikající koktejly.

Středověké divadlo se tedy od svého někdejšího předchůdce velmi vzdálilo. Starým hrám nejslavnějších dramatiků odzvonilo a nad lidovou zábavou dřívější společnosti se na několik století uzavřela voda.

Z divadla do kostela

Teprve od 9. století se divadelní múza začala pomalu probouzet. Představení však tentokrát nesloužila divákům, ale církvi, která obrozující se divadlo pojala jako vlastní propagandu. Čas, kdy myšlenka na kázání v národních jazycích ještě zaváněla kacířstvím a kdy jediným povoleným liturgickým jazykem západního křesťanstva byla latina, byl pro valnou část raně středověké společnosti dobou nepochopení. Nevzdělaní lidé, z velké většiny prostí zemědělci, patrně neměli z pravidelných kázání příliš velký užitek a jejich smysl jim nutně musel unikat. To však svádělo k uchýlení se ke starým pohanským obyčejům. Kněží a církevní představitelé brzy pochopili, jak svízelně se katolická církev dostává k nejširším masám, a rozhodli se využít divadla k přiblížení legend a křesťanských příběhů i těm nejnechápavějším. Během velikonočních oslav se tak po dlouhé době rozezvučely hlasy herců, kteří předváděli některý z dramatických výjevů křesťanské historie. Namísto přeplněných divadel se však nové inscenace přesídlily do středověkých kostelů.

Zrod šaška

Přes neutuchající snahy církve však divadlo záhy znovu objevilo svůj potenciál v oblasti lidové zábavy, kterou církev již déle nemohla zakazovat. Vedle pohyblivých obrazů uvnitř kostelů se tak objevili první herci a kejklíři také na veřejných prostranstvích. Vůbec první profesionální skupiny bavičů se prý objevily v Byzanci, jejich obliba se rychlostí blesku rozšířila po celé Evropě a novodobí divadelníci se brzy usadili na návsích nebo na velmožských dvorech.

NASA a společnost Bigelow Aerospace od letošního května na Mezinárodní vesmírné stanici ISS testují úplně nový typ technologie pro stavbu kosmických stanic. Jde o nafukovací modul BEAM (Bigelow Expandable Activity Module).

Společnost Bigelow Aerospace má s touto technologií velké plány. V dohledné době by rádi na oběžné dráze postavili celé nafukovací hotely, snad už kolem roku 2020. Podobné technologie by se mohly uplatnit při stavbě základen na Marsu i jinde ve vesmíru.

Než se ale nafukovací moduly prosadí na různých místech Sluneční soustavy, tak musejí obstát v testech na palubě ISS. A podle všeho se to modulu BEAM daří.

TIP: V útrobách BEAM: Astronauté poprvé vstoupili do nafukovacího modulu

Modul BEAM teď sice neobývají astronauté, je ale vybavený rozmanitými senzory, které monitorují teplotu, radiaci a další parametry prostředí v modulu. Žádný ze senzorů modulu zatím nezjistil nic problematického, včetně toho, který monitoruje nárazy mikrometeoritů. S nafukovacími moduly to zatím vypadá velmi slibně.

Věda a náboženství konečně nalezli něco společného – lidský mozek. Neurovědci nedávno zjistili, že intenzivní náboženské zážitky zpracovávají stejné oblasti mozku, jaké jsou spojené i se zamilovaností, sexem, posloucháním hudby nebo s užíváním drog.

Badatelé zkoumali mozky 19 zbožných mormonů, vesměs bývalých misionářů, s pomocí zobrazování funkční magnetickou rezonancí. Dobrovolníci si během výzkumu přivodili silné náboženské zážitky pomocí obvyklých technik, jako například čtením posvátných textů nebo sledováním videí s biblickými výjevy.

TIP: Je lidský mozek mozaikou mužských a ženských rysů?

Funkční magnetická rezonance prozradila, že intenzivní náboženské stavy věřící prožívají v oblasti mozku zvané nucleus accumbens. O této oblasti je přitom známo, že hraje stěžejní roli v mechanismech odměny, potěšení, závislosti, strachu nebo třeba placebo efektu.

Letouny na solární pohon už přeletěly Alpy a dokonce už i obletěly celý svět. Tým projektu SolarStratos teď ale míří ještě dál. Na samotnou hranici vesmíru.

SolarStratos plánuje vyslat letoun poháněný solární energií do výšky přes 24 kilometrů. Z té výšky už je patrné zakřivení naší planety a jsou tam vidět hvězdy i za dne. Tento letoun s rozpětím křídel 24,9 metru a váhou 450 kg postavila společnost PC-Aero a jeho solární systémy vyvinuli v centru Swiss Center for Electronics and Microtechnology.

Stroj je vybavený solární panely o celkové ploše 22 čtverečních metrů a také dobíjecí lithium-iontovou baterií. Je to vůbec první dvoumístný solární letoun, a také je první, který se dostane do stratosféry.

TIP: Solar Impulse 2 uskutečnil první solární přelet Atlantiku v historii

Kvůli ušetření hmotnosti letoun nemá přetlakovou kabinu. Namísto toho pilot poletí ve skafandru, podobně jako astronauti. SolarStratos zamíří do stratosféry v roce 2018.