Když v roce 1904 archeologové vstoupili do hrobky egyptské královny Nefertari, zjistili, že hrobka byla ve starověku důkladně vyloupena. Mezi rozbitými předměty ale objevili tři části mumifikovaných nohou. Vědci usoudili, že pravděpodobně patřily slavné královně Nefertari, která byla velkou královskou manželkou neméně proslulého faraona Ramesse II. z 19. dynastie, který vládl Egyptu přibližně v letech 1279 až 1213 před naším letopočtem. Až doposud ale nebylo odborně potvrzeno, komu vlastně nohy patřily. 

TIP: Počítačová tomografie odhalila brutální zranění faraóna Ramesseho III.

Záhadné nohy teď opět prozkoumali vědci a zjistili, že patřily ženě středního věku, o výšce přibližně 165 cm. Nové zjištění tak přesvědčivě potvrzuje hypotézu, že jde skutečně o nohy egyptské královny. Starověcí lupiči je tam zřejmě ztratili.

Z nezaviněné automobilové havárie si texaský student Lan Cai odnesl několik zlomenin. Opilého řidiče, který havárii způsobil, se proto rozhodl zažalovat. Svou při svěřil místní advokátní kanceláři. Služby, které mu ale firma poskytla, nepovažoval za dostatečné a profesionální.

Se svým hodnocením přístupu advokátů se podělil na sociálních sítích. Na Facebooku a Yelpu zveřejnil několik statusů a negativních hodnocení, kde popsal své zkušenosti s právní kanceláří.

Smažte nebo plaťte

Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Lan Cai byl pod hrozbou žaloby právní kanceláří vyzván k odstranění negativních komentářů. Mladík se ale nenechal zastrašit a spor tak musel rozhodovat texaský soud.

Ten dal mladíkovi za pravdu s tím, že jeho příspěvky se zakládají na pravdě a nemohly tak firmě způsobit škodu. Soudce také poukázal na skutečnost, že špatná zkušenost žalovaného rozhodně není první, která se v souvislosti s konkrétní advokátní kanceláří objevila. Firma nyní musí mladíkovi uhradit náklady soudního řízení a další poplatky ve výši 27 tisíc dolarů (v přepočtu okolo 660 tisíc korun).

Soudní pře, kterou absolvoval Lan Cai není ve Spojených státech ničím neobvyklým. Některé firmy si do smluvních podmínek dávají klauzuli, která pod hrozbou vysokých sankcí zakazuje zveřejňování negativních hodnocení. Praxe si už vyžádala pozornost amerických zákonodárců - zákon, který by tato smluvní ujednání jednou pro vždy zakázal prošel nedávno Kongresem a pro jeho uvedení v platnost chybí už jen podpis prezidenta Obamy.

Tornáda se podle vědců poslední dobou chovají divně. Počet bouří s tornády za jeden rok je stále stejný. Ale dramaticky roste počet jednotlivých tornád na jednu takovou bouři. A nikdo vlastně přesně neví proč.

Zjistili to odborníci na tornáda, když zkoumali, jaké parametry tornád se mění v čase. Tohle je ale vážně zaskočilo. Nikdo to prý nečekal.

Každého sice asi napadne, že viníkem je globální oteplování, vědci si to ale tak úplně nemyslí. Nevylučují prý, že v tom má oteplování prsty, zatím ale nevědí, jak by mohlo zvýšení teploty ovlivňovat právě tento faktor.

TIP: Co je horší? Zabijí více lidí v USA tornáda anebo blesky?

Prozatím prý ale vědci sázejí na jiné klimatické faktory, které podle nich s oteplováním nijak blíže nesouvisejí. Klíčovou roli by prý mohly hrát změny v charakteru vanutí větrů.

Již 20. května 1940 Němci rozdělili během západního tažení spojenecké armády na dvě poloviny. Severní část vojsk se nacházela v mnohem horší situaci, neboť zůstala zcela odříznuta a jediné východisko představovala evakuace přes průliv La Manche. Britové proto začali už od 19. května v Doveru shromažďovat flotilu všech dostupných lodí, včetně těch, které se k plavbě na moři vůbec nehodily. Večer 26. května 1940 vydala Admiralita rozkaz k zahájení operace s krycím názvem Dynamo. Němci naštěstí v oblasti svůj postup zastavili.

První den evakuace

Letecké krytí zajišťovaly stíhačky RAF operující z jihovýchodní Anglie. Nejbližší letiště Manston však leželo víc jako 80 km od Dunkerque. Britské velení mělo první den operace k dispozici celkem 16 stíhacích perutí. Ty byly na hlídky vysílány jednotlivě a měly se střídat po 50 minutách. To němečtí stíhači operovali nad pobřežím v početnějších formacích po celých Gruppen (skupina) o síle zhruba 40 letounů. Prakticky neustále tedy dosahovali početní převahy. Hned 27. května ráno zasáhly do boje nejlepší stíhačky RAF – Supermarine Spitfire. 

Ty velení RAF dosud drželo v záloze k ochraně mateřských ostrovů a bitva nad Dunkerque byla jejich prvním větším střetnutím s letouny Luftwaffe. Krátce po 9. hodině se do oblasti vydala 74. peruť budoucího velkého esa kapitána Adolpha Malana. I když se jeho stíhači nacházeli v nevýhodné pozici pod messerschmitty, přijali boj a v souboji nárokovali sestřelení čtyř stíhaček a páté jako pravděpodobně sestřelené. V poledne do boje zasáhly i věžové stíhačky Boulton Paul Defiant. Šlo o letoun velmi neobvyklé koncepce, protože pilot neovládal žádnou výzbroj.

Tou vládl palubní střelec, který seděl v otočné věži vybavené kulometným čtyřčetem ráže 7,7 mm a mohl pálit z velmi nečekaných úhlů. S letounem zatím létala pouze 264. peruť. Ta nejprve sestřelila čtyři Messerschmitty Bf 109 a pak zaútočila na formaci dvanácti bombardérů He 111. Donutila Němce rozpustit formaci a po návratu na základny ohlásila tři sestřelené a dva poškozené letouny. Odpoledne nad přístavem bojovala i 54. peruť létající na spitfirech.

Budoucí slavný pilot podporučík Alan Deere později vzpomínal: „U francouzských břehů nás přivítal příšerný výjev. Dunkerque bylo v plamenech. Spirály černého kouře z hořících nádrží s palivem nedaleko přístavu šplhaly k obloze a splývaly s šedivými mraky. Celé město bylo zahaleno dýmem. Hrůzostrašný pohled, jaký nepochybně utkvěl v paměti tisíců britských vojáků, kteří se namáhavě probojovávali k plážím ve snaze nalodit se a přeplout Kanál.“

Němcům se skutečně podařilo přístav již první den téměř zničit, když na něj svrhli na 350 tun pum. Evakuace neprobíhala dobře a 27. května do Anglie dorazilo pouze několik tisíc vojáků. Většina mužů se na lodě dostávala z dlouhého mola sloužícího normálně jako vlnolam, což způsobilo značné zdržení.

Nejslavnější den defiantů

Dalšího dne se Spojencům podařilo evakuaci urychlit. Neustálý proud lodí přistával a odplouval naložen vojáky. Velení RAF se z bojů předchozího dne poučilo a začalo perutě do oblasti vysílat po dvou. Ten den vzlétlo z Manstonu i deset defiantů 264. stíhací perutě. Už po několika minutách letu byla jejich formace napadena třicetičlennou skupinou Bf 109. Velitel britské formace vydal rozkaz k vytvoření obranného kruhu, který jednotka často cvičila.

Přes provedení tohoto manévru Němci sestřelili tři defianty a všech šest letců zahynulo. Po návratu ale peruť nárokovala šest sestřelených Messerschmittů. V uvedeném čase se nad přístavem s britskými stíhači utkaly dvě německé stíhací Gruppe, II/JG 51 a I/JG 54. Svá první dvě vítězství nahlásil i Josef Priller, který do konce války dosáhl úctyhodných 101 sestřelů. Ve středu 29. května bylo celé dopoledne nepříznivé počasí, ale odpoledne Němci podnikli na přístav pět velkých náletů.

Ten den zaznamenaly největší úspěch v kariéře stíhačky Defiant. Dvě hodiny po poledni se 12 těchto strojů vydalo společně se třemi perutěmi hurricanů opět nad Dunkerque, kde na ně ze slunce zaútočila skupina messerschmittů. Jednomu z nich se podařilo vážně zasáhnout Defiant podporučíka Desmonda Kaye. Jeho střelec po zásazích do věže zpanikařil a opustil letoun na padáku; seskok bohužel nepřežil. Po odražení německého útoku Britové spatřili skupinu He 111 a vydali se je stíhat.

Vzápětí byli napadeni doprovodnými Messerschmitty Bf 110, pravděpodobně z jednotky II/ZG 76. Rozpoutal se zuřivý souboj, ve kterém posádky Defiantů nárokovaly sestřelení deseti Bf 110, to vše bez vlastních ztrát. Po devatenácté hodině odstartovala 264. peruť k další hlídce, během níž se jí podařilo zcela rozvrátit útok více než čtyřiceti Ju 87. Palubní střelci nízko nad mořem likvidovali jeden střemhlavý bombardér za druhým a nakonec nárokovali neuvěřitelných devatenáct štuk. Peruť si během tohoto hektického odpoledne připsala rekordních 37 uznaných sestřelů!

Raketoplán VSS Unity, který Virgin Galactic představila v únoru, má za sebou první samostatný let. Po sérii pěti zkušebních letů v podvěsu nosného letounu WhiteKnightTwo šlo o první let s odpoutáním. Raketoplán strávil ve vzduchu asi 10 minut, dosáhl maximální rychlosti přes 740 kilometrů v hodině a vystoupal do výšky 15 kilometrů.

TIP: Virgin Galactic představila svůj nový raketoplán SpaceShipTwo

Podle zakladatele a majitele společnosti Virgin Galactic byl sobotní test úspěšný, nicméně VSS Unity má před sebou ještě dlouhou cestu. Je třeba shromáždit maximum letových údajů z reálného provozu a následně je analyzovat.

Důraz na důsledné testování je v případě leteckého a vesmírného průmyslu zcela zásadní, v případě Virgin Galactic jde ale o víc. Společnost si po tragické havárii, během které zemřel pilot Michael Alsbury a druhý pilot Peter Siebold skončil s vážnými zraněními v nemocnici, nemůže dovolit sebemenší chybu či podcenění. Sobotní úspěšný let SpaceShipTwo ale ukazuje, že Virgin Galactic je opět zpátky ve hře.

5. prosince 2014 si svůj vesmírný křest odbyla nová loď Orion, v níž mají američtí astronauti v budoucnu podnikat mise do hlubšího kosmu. Na vysokou zemskou orbitu odstartovala zatím bez posádky a bez vlastní funkční servisní a pohonné sekce, a to na raketě Delta IV Heavy – aktuálně nejsilnějším nosiči světa.

Let proběhl bez větších potíží a pokusný modul přistál v Pacifiku asi 4,5 hodiny po startu. Znovu má Orion vzlétnout během roku 2019, kdy v rámci mise Exploration Mission 1 (EM-1) bez posádky obletí Měsíc.

Říká se, že v Austrálii vás může zabít jakékoli zvíře a jakákoli rostlina. Zřejmě to neplatí absolutně, nicméně o tom, že je Austrálie opravdu drsným kontinentem, zřejmě nemůže být sporu. Nově se o tom přesvědčil i Greg, který se neohroženě vydal zachraňovat svého psa Maxe, kterého držel pod krkem pořádně urostlý klokan.

Nebojácný Greg se ovšem klokanímu samci postavil ve férovém pěstním souboji klokana proti muži a překvapivě vyhrál. Stačila mu k tomu jedna dobře mířená ráda do klokaního čenichu. Video zachycující bizarní pěstní souboj nasbíralo během několika hodin téměř dva miliony shlédnutí a tisíce komentářů.   

Jak ukazuje video BBC, klokaní souboje umí být pořádně drsné. Že odvážný Greg, jeho pes Max i klokan vyvázli nakonec ze šarvátky bez újmy, je tak tou nejlepší zprávou.

Na Ferdinandovu výzvu se dostavila jen nepatrná hrstka českých pánů a panovník se s tím musel smířit. Nakonec se tažení po jeho boku zúčastnilo jen několik žoldnéřských sborů společně s vojskem malé části šlechty a tří měst – Plzně, Českých Budějovic a Ústí nad Labem. 

TIP: Jak se Ferdinand nepohodl s českými stavy? Čtěte!

Proti králi

V únoru zástupci Starého a Nového Města uzavřeli obranný spolek proti Ferdinandovi. Brzy se k němu připojili i někteří šlechtici, kteří se hlásili k pronásledované jednotě bratrské. Pro Ferdinanda to byl jasný akt vzpoury. Stavové svolali veřejnou zemskou hotovost a většina šlechty se postavila proti vlastnímu králi. Ale jen v Čechách. Pomoc z vedlejších zemí koruny nepřišla. Když byl poté 24. dubna 1547 v bitvě u Mühlberka na hlavu poražen a zajat saský kurfiřt, Ferdinandovi už nic nebránilo a mohl se vrátit do Čech.

Tresty

Ferdinand přitáhl v čele vítězného vojska do Litoměřic, kde přijal zástupce stavů, kteří ho horlivě ujišťovali o své věrnosti, oddanosti a loajálnosti. Ferdinand už ale přemýšlel o tom, jak vzbouřence potrestat. A začal královskými městy. Panovník je podřídil přímému dozoru vlastních rychtářů a hejtmanů, omezil pravomoci cechů, zabavil jim část statků a důchodů a zrušil četná městská privilegia. Praha byla zbavena jednoty, musela odevzdat zbraně, vojenské zásoby, statky i důchody. Zavázala se platit stálou daň z piva a sladu a musela předložit všechna privilegia k revizi. Mnohým pánům byl zabaven majetek, nebo jim byly statky proměněny v pouhá královská léna a na řadu z nich čekalo domácí vězení. Nejhůře ale dopadla jednota bratrská, jejíž představitelé byli od té doby pronásledováni.

Chatrné zdraví a nehodní synové

Po potlačení stavovského povstání Ferdinand I. na Čechy zanevřel. Péči o zemi svěřil do rukou svého syna Ferdinanda Tyrolského a sám se o český stát zajímal jen nárazově. Je pravda, že po smrti jeho milované ženy na tom nebyl ani zdravotně nejlépe. Na odpočinek se mu ale viditelně nechtělo a ani jeden z jeho synů mu nedělal radost. Ferdinand se oženil s nevhodnou ženou a Maxmilián měl příliš volnomyšlenkářské názory.

„Jeho zdraví, dosud výtečné, se změnilo kolem roku 1560. Na Zelený čtvrtek roku 1564, chtěl podle obyčeje umývat nohy chudým, byl však zachvácen mdlobou. Živořil ještě několik měsíců a zemřel 25. července roku 1564.“ Bylo mu šedesát jedna let a plných třicet osm z nich byl vladařem. Zemřel ve Vídni, ale ani ne po roce byly jeho ostatky přeneseny do Prahy a uloženy po boku jeho milované ženy Anny v katedrále sv. Víta.