Výsledek by závisel na tom, jakými partiemi Sluneční soustavy by taková hvězda proletěla, a také na její hmotnosti. Hmotnější stálice by měla přirozeně na svědomí větší efekt. Předpokládejme, že by se systémem prohnal červený trpaslík, protože těch je v naší Galaxii nejvíc. Pokud by putoval jen okrajovými částmi, například Oortovým oblakem, pravděpodobně by vrhl spršku ledových těles na dráhy do nitra soustavy: Vyvolal by tak bombardování kosmickými objekty, jehož mohutnost by zřejmě záležela na hloubce průniku hvězdy do našeho solárního systému. 

Nedávné výzkumy přitom ukazují, že k něčemu podobnému nejspíš došlo před 70 tisíci let, kdy okrajem Oortova oblaku proletěl červený trpaslík označovaný jako Scholzova hvězda. Na vyvíjející se život zjevně nemělo těleso podstatný vliv – pokud by se však dostalo hlouběji, doslova mezi planety, rozvrátilo by stabilitu systému. Ten je v současnosti dlouhodobě stálý, ale jen malé výchylky by stačily k přechodu planet na eliptické dráhy a k vyvolání chaosu: Nelze vyloučit ani vyvržení některých planet mimo soustavu a docházet by mohlo i k přímým srážkám těles.

V polském archívu se dochoval dokument Tractatus pacis toti christianitati fiendea, čili traktát o míru, který má vzniknout v celém křesťanstvu. Tento dokument však nebyl konečným návrhem nebo snad už přímo zněním samotné ustavující listiny plánované unie. Byl jen prvním informativním textem, který měl podat stručný přehled či jakousi osnovu bodů, z nichž by se později po řádném projednání a úpravách měla skládat smlouva svazující jednotlivé země do daného mírového spolku.

Organizace unie

Poměrně široce popisuje organizační uspořádání unie. Jednotlivé státy mají být suverénní, samostatné a rovnocenné subjekty, které se podpisem smlouvy zavazují ke vstupu do unie a dodržování jejích zásad. Noví členové mohou být přijati, pokud se také podpisem zaváží respektovat pravidla unie. Aby bylo zajištěno dlouhodobě bezproblémové fungování unie, říká se v jednom z bodů, že každý nový král některé z daných zemí musí opět potvrdit danou smlouvu, jinak nebude ostatními členy uznán jako právoplatný nástupce.

Ústředním orgánem měla být kongregace, na které by byl každý členský stát reprezentován k tomu zvoleným vyslancem. Kongregace měla zasedat nepřetržitě a každých pět let se měla obměnit a také změnit své sídlo. Hlasování v rámci kongregace mělo probíhat podle „národů“, které zahrnovaly vždy větší počet členů z určité oblasti. Pro začátek se počítalo s národy Itálie, Galie a Germánie. Dále se hovořilo také o vytvoření speciální rady složené z panovníků daných zemí, která by se ovšem scházela jen při velmi zvláštních příležitostech. V čele celé unie měl stát francouzský král.

Další články pak pojednávají o finančním zajištění unie, tedy o členských poplatcích, o dalších dílčích úřadech a orgánech spolku. Jsou v nich zahrnuty i návrhy značně pokrokové – například ve spojení s protitureckým tažením, které je zde okrajově zmíněno, se předkládá možnost zřízení společné unijní měny, sítě ubytovacích zařízení a regulování cen potravin.

Dalším zajímavým faktem, který tento návrh výrazně odlišoval od všech předešlých podobných memorand, bylo postavení císaře a papeže v rámci unie. Je třeba si uvědomit, že právě tyto dvě postavy platily po celý středověk v rámci celého křesťanského světa za ústřední a bylo nemyslitelné přemýšlet o jeho sjednocení bez jejich účasti. Tehdejší papež Pius II. byl jedním z těch pontifiků, kteří opět začali aktivně prosazovat sjednocení Evropy pod vedením papeže. V Jiřího mírovém návrhu však papež neměl žádnou pevnou pozici. Zmíněn byl jen jednou v souvislosti s plánováním protiturecké výpravy, kdy se říká, že se má zasadit o hladký průběh výběru desátku na její financování. A císař, ten se ztratil v obecném pojmu „králové a knížata Germánie“.

I když plány Jiřího z Poděbrad na vytvoření nadnárodní mírové organizace nedošly naplnění, nijak to jeho návrhu neubralo na významu. Ještě dnes udivuje svými pokrokovými myšlenkami, které se podařilo prosadit až ve 20. století. 

Do podnikání v oblasti rychlého občerstvení se Michael Delligatti pustil v roce 1957. Tehdy si v západní Pensylvánii otevřel svou první franšízu McDonald's. Nadaný podnikatel se rychle dokázal prosadit – přestože musel bojovat s tvrdou konkurencí řetězců Big Boy a Burger King, již o deset let později se mohl pochlubit tuctem vlastních provozoven.

Dvojitá porce masa

Zásadní zlom ale přišel až v roce 1967. Na setkání milovníků hamburgerů, které se konalo v Uniontownu, představil Delligatti svou novinku Big Mac – hamburger s dvojitou porcí masa. Začátky nebyly vůbec snadné – vedení McDonald's s novinkou nesouhlasilo a obávalo se ztráty zákazníků. Delligatti svůj Big Mac totiž nabízel za 45 centů, běžná cena hamburgeru přitom v té době byla jen 18 centů. Pomoc se mu dostalo od Ralpha Lanphara, regionálního manažera, který Delligattimu povolil zavedení Big Macu v jeho provozovnách. Rychle se ukázalo o jak prozíravý tah šlo.

Provozovny Michaela Delligattiho se těšily nevídanému zájmu zákazníků a brzy se staly pobočkami s nejvyšším obratem. Pouhý rok od zavedení do nabídky se Big Mac podílel 19 % na obratu společnosti. O půlstoletí později je jeho vynález celosvětovým fenoménem. Jen ve Spojených státech se za jediný rok prodá zhruba 550 milionů Big Maců a miliony dalších ve více než 100 zemích po celém světě.

V pondělí 28. listopadu Michael James „Jim“ Delligatti zemřel doma v rodném Fox Chapel, městečku s pěti tisíci obyvateli nedaleko Pittsburghu. Bylo mu 98 let.

Thajsko má nového následníka trůnu – po nedávné smrti nejdéle vládnoucího panovníka světa, krále Pchúmipchona Adundéta, se novým králem stal dosavadní korunní princ Mahá Vatčirálongkón. Svého úřadu se nový monarcha ujme zřejmě až po Novém roce. 

Volba nástupce trůnu ale není zdaleka jedinou novinkou v této turbulencemi zmítané zemi. Generál a současný premiér Prayut Chan-o-cha důrazně doporučil státním úředníkům, aby dbali o své tělo. V platnost tak vešel povinně-dobrovolný program, podle kterého musí úředníci věnovat hodinu své týdenní pracovní doby cvičení.

„Pravidelné cvičení zlepší vaše zdraví a pomůže vám při plnění vašich národních povinností,“ okomentoval novinku generál Prayut. Úředníci si zpestření vcelku pochvalují.

TIP: Thajsko: Královská země svobodných

S nejrůznějšími zákazy a příkazy nový režim v Thajsku rozhodně nešetří. Po smrti krále Pchúmipchona Adundéta nařídila vládnoucí vojenská junta 30 dnů smutku a obyvatelům nařídila nosit jen černé, nebo bílé oblečení. V zemi platí zákaz shromažďování více než pěti lidí a trestné jsou i „pobuřující příspěvky“ na sociálních sítích.

Na seznam světového dědictví UNESCO přibylo české a slovenské loutkářství. Česká republika již má na seznamu slovácký verbuňk, masopustní obchůzky a masky na Hlinecku a jízdy králů na jihovýchodě České republiky; spolu s dalšími zeměmi má Česko z minulosti na seznamu zapsané také sokolnictví. Zapisují se tradice, jimž hrozí úpadek či zánik, považované za součást kulturního dědictví. Kandidující státy se musí zavázat, že je budou zhodnocovat a podporovat jejich přenášení z generace na generaci.

Výbor letos posuzoval 37 žádostí o zapsání do reprezentativního seznamu a šest na seznam nemateriálního kulturního dědictví v ohrožení. Součástí nehmotného kulturního dědictví se tento týden staly také kubánská rumba, belgické pivo, novoroční oslavy společné 12 asijským zemím, čínský kalendář slunečních období nebo novodobá tradice oslav Nového roku v Bangladéši, kterou zavedli místní studenti v roce 1989.

České loutkářství má letitou tradici. Podle Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu v současné době v ČR působí devět profesionálních loutkových divadel, stovka nezávislých skupin a dalších 300 amatérských. Ještě v polovině minulého století existovalo kolem 3 000 souborů.

Loutkářskou tradici v tuzemsku rozvíjí řada festivalů. Loutkářská Chrudim existuje od roku 1951 a je nejstarší svého druhu v Evropě. Mezi nejvýznamnější současné nezávislé loutkářské skupiny patří Buchty a loutky, Divadlo bratří Formanů či Divadlo Continuo. Sto let už mezi amatéry existuje pražská Jiskra a zanedlouho sté výročí oslaví Říše loutek.

Millennium Tower je luxusní mrakodrap v San Francisku. Už delší dobu je o něm známo, že se propadá a naklání, podobně jako Šikmá věž v Pise.

Od svého postavení před 8 lety se tahle 58patrová budova propadla o 20 centimetrů a naklonila nejméně o 5 centimetrů. Město San Francisko prožívá stavební boom a odborníci i politici by rádi věděli, proč k tomu vlastně dochází.

Evropská kosmická agentura ESA využila příležitosti a poslala své satelity z programu Copernicus Sentinel-1A a Sentinel-1B, vybavené radarem se syntetickou aperturou, který důmyslně zpracovává radarová data, aby se potrénovaly snímkováním San Franciska.

Mrakodrap se propadá alarmující rychlostí

Oba satelity Sentinel-1 se pustily do práce a potvrdily, že se Millennium Tower skutečně propadá. Rychlost propadání je přitom podle odborníků doslova alarmující – asi 50 milimetrů ročně.

TIP: Global Precipitation Measurement: Sledování srážek a předpovídání počasí

Skutečná příčina propadání mrakodrapu Millennium Tower do země sice ještě není známa, vědci se ale na základě pozorování satelitů Sentinel-1 domnívají, že nosné piloty, na nichž celá stavba spočívá, zřejmě nejsou umístěné na pevné skále.

Mravenci Lepisiota canescens žijí v Etiopii a nevypadají bůhvíjak nebezpečně. Podle nového výzkumu ale mohou tvořit superkolonie – ohromná společenstva s mnoha královnami, která se chovají jako jedno veliké mraveniště. Superkolonie mohou obývat miliardy mravenců, kteří vytlačují vše živé ve svém okolí.

Badatelé se obávají, že tento druh mravence má všechny předpoklady k tomu, aby svými superkoloniemi pronikl na mnoho míst po celém světě. Mohl by se z něj stát globálně invazní druh.

TIP: Maličcí upíří mravenci z podzemí Madagaskaru

Invazní druhy často cestují s lidmi, i na veliké vzdálenosti. V Etiopii je na vzestupu turistika i obchod a to podle odborníků zvyšuje pravděpodobnost, že si mravenci Lepisiota canescens někoho „stopnou“. Stačí jediná oplozená královna tohoto druhu v batohu turisty a invaze je na světě.

Malí opeření teropodi z druhohor měli docela velká křídla, mohutné svalstvo a malou hmotnost. Stačilo to ale k tomu, aby mohli létat? Navzdory četným nálezům to doposud nebylo úplně jasné.

Podle nové studie to druhohorní dinosauři zvládali. Detailní výzkum 51 fosilních pozůstatků 37 druhů dinosaurů blízkých ptákům a raných ptáků ukázal, že dinosauři jako například Microraptor se mohli vlastními silami vznést ze země a letět.

S dnešními ptáky se ale druhohorní letci podle všeho nemohli rovnat. Zřejmě totiž nevydrželi letět delší dobu ani na delší vzdálenosti.

TIP: Objev v jantaru: Krásně zachovalá křídla z doby před 99 miliony let

Oproti běžným představám tito dinosauři ke vzletu nejspíš nepoužívali stromy. Není to stoprocentně jisté, ale nepotřebovali to. A v dnešní přírodě prý také nikdo přímo ze stromů pomocí pádu nevzlétá. 

Štěstí v neštěstí měl malý vombat Georgem. Když mu byly čtyři měsíce jeho matku srazilo auto. Vombatí mláďata ale až do věku jednoho roku tráví většinu svého času v matčině vaku, George by proto bez pomoci lidí zřejmě nepřežil. Pomoc vombatímu sirotkovi naštěstí poskytl chovatel Tim Faulkner z australského Reptile Parku. Ačkoliv jsou vombati přirozeně samotářská zvířata, z roztomilého George se stal čistokrevný domácí mazlíček, který péči svému adoptivnímu rodiči náležitě splácí.

Jedním ze zajímavých postvulkanických útvarů Yellowstonského národního parku je bezesporu Fishing Cone (Rybářský kužel), který leží v termální pánvi West Thumb na břehu Yellowstonského jezera. Má tvar nízkého kužele s poměrně velký otvorem a přestože jde o termální pramen, podobá  se spíše miniaturní sopce.

Spící gejzír

Ve vodách jezera je Fishing Cone vidět jako malý ostrůvek ležící kousek od břehu, jindy je s pevninou spojen úzkou šíjí a tvoří miniaturní poloostrov, nebo je naopak zcela zalitý vodou. Aktuální podoba závisí na výšce vodní hladiny jezera, která se s ročním obdobím mění. Po jarním tání sněhu je nejvýš, na podzim a v zimě nejníž.

TIP: Horký symbol Yellowstonu aneb Historie gejzíru Old Faihful

Horká voda uvnitř Fishing Cone má o něco nižší teplotu než jiné termální prameny v této gejzírové pánvi, což je způsobeno částečným ochlazováním okolními velmi chladnými vodami jezera. Uvnitř kužele se proto dá naměřit kolem 78 °C. Někdy však teplota stoupne, především tehdy, když se pramen probudí a změní se v gejzír. V současnosti k tomu dochází spíše zřídka, ale ve dvacátých a třicátých letech minulého století voda při erupci stříkala někdy až do výše 12 metrů.

Konvice pro hladové rybáře

Pramen přišel ke svému jménu v roce 1870, kdy oblast Yellowstonu prozkoumávala Washburn-Langford-Doaneova expedice. Jejím členem byl také Walter Trumbull, spisovatel přispívající do některých novin. Ten v červenci 1871 popsal v magazínu Overland Monthly příhodu muže rybařícího v Yellowstonském jezeře. Rybář stál na úzké šíji spojující Fishing Cone s břehem jezera a při jednom tažení se mu ryba vysmekla z háčku a spadla přímo do kulatého otvoru pramene. Po chvilce se objevila na hladině mrtvá a doslova uvařená.

Od té doby, a pravděpodobně i dříve, zde návštěvníci chytali v chladných vodách jezera ryby na udici a ještě zavěšené na háčku si je vařili ve vedlejším termálním jezírku. Prováděli to tak i členové další expedice vedené geologem Ferdinandem V. Haydenem v roce 1871, kteří pramenu říkali Fish Pot (Rybí kotlík) nebo Hot Spring Cone (Kužel teplého pramene). Pozdější pojmenování mělo téměř vždy určitý vztah k rybaření. Pramen vystřídal názvy Fisherman’s Kettle (Rybářova konvice), Fish Cone (Rybí kužel), Fishpot Spring (Pramen rybího hrnce), Chowder Pot (Hrnec rybí polévky), ale i Crater Island (Kráterový ostrov), aby se nakonec jeho jméno v průvodcích ustálilo na současném Fishing Pot.

Nezdravé a nebezpečné

„Vaření na háčku“ u Fishing Cone se brzo stalo tak známým, že rybaření u něj se stalo součástí programu každé jen trochu významné návštěvy. Sám druhý ředitel parku P. W. Norris zde tuto činnost předváděl turistům a v roce 1894 dokonce i členům Kongresu. Roku 1903 psal jeden národní časopis, že žádná návštěva Yellowstonského parku by nebyla bez tohoto prožitku úplná. Turisté se zde často oblékali do zástěry, na hlavu si nasazovali kuchařskou čepici a takto ustrojeni se u Fishing Cone nechali fotografovat. Dnes je ovšem lov ryb a jejich vaření v místní vodě považováno za nezdravé a nebezpečné. Navíc je zakázané, k čemuž jistě přispěla nehoda v roce 1921, kdy zde byl jeden rybář vřící vodou eruptujícího pramene vážně opařen.