Kýcháním nás tělo nechce trápit ani – v případě milovníků šňupacího tabáku – těšit. Uvedený mechanismus slouží jednoduše k udržení průchodnosti nosní dutiny a vůlí jej nelze ovlivnit.

Cizí částice nebo dostatečně silné stimulanty z vnějšku se přes chloupky v nose dostanou až k nosní sliznici, přičemž se uvolňuje histamin, který se běžně nachází téměř v každé buňce našeho těla: působí na hladké svalstvo a má také na svědomí třeba intenzivní kontrakce dělohy, rozšiřování cév nebo snižování krevního tlaku. Když tato látka podráždí nervové buňky v nose, odešlou se do mozku signály ke kýchnutí. Následuje mohutný nádech s prudkým výdechem, čímž se nosní dutina většinou uvolní.

Kýchání nejčastěji vyvolávají prach, pyl, viry a bakterie, ale někdy stačí i chladný vítr nebo náhlá změna teploty. Někteří jedinci mohou dokonce kýchat v důsledku plného žaludku. A podle výzkumů kýchá 18–35 % populace při pouhém pohledu do jasného světla. Víme, že tento tzv. fotický reflex je dán geneticky, a je tedy dědičný. Přesný mechanismus, jímž sluneční světlo u některých lidí kýchání vyvolává, však zatím neznáme. 

Zoologové pro výzkum použili miniaturní přístroje GPS vážící pouhých 16 gramů, jež připevnili na záda poštovním holubům letícím v maximálním počtu deseti jedinců. Poprvé tak mohli sledovat přesný pohyb hejna a analyzovat vzájemné vztahy jeho členů. Vědce především zajímalo, zda má skupina jednoho dominantního jedince, který řídí celý let, nebo se na rozhodování podílejí všichni společně.

TIP: Unikátní včelí experiment aneb Proč je nektar mandloní jedovatý?

„Zjistili jsme, že v hejnu sice existuje hierarchie, ale většina holubů má na rozhodování o trase nějaký vliv,“ říká autorka studie zooložka Dora Birová. Přístroje zaznamenávaly změny směru každé 0,2 vteřiny, takže bylo možno posoudit, který holub je inicioval a kdo jen následoval pokyny.

Bylo zjištěno, že v hejnu panuje pevně stanovený systém, podle kterého má hlas jednotlivých členů určitou váhu. Existují tu tedy jak vůdčí typy, jejichž pohyb hejno ochotně následuje, tak podřízení holubi, kteří však mohou trasu do jisté míry také ovlivnit. Tento flexibilní způsob zajišťuje velmi efektivní formu rozhodování, při které dochází k minimálnímu množství chyb. Umístění jedinců na žebříčku váženosti se navíc časem mění. Birová se chystá otázkou navigace zabývat i nadále, aby zjistila, zda jsou navigační schopnosti dány dědičně, nebo se holubi postupně vypracují získáváním zkušeností.

Elektronika se uplatní nejen při řízení a ovládání vozidla, ale měla by vnést novou kvalitu do jeho operačního použití. Do výbavy Pandurů verze II CZ patří bojový vozidlový informační systém (BVIS), což je součást operačně taktického systému velení a řízení pozemních sil (OTS VŘ PozS).

Úvodní část: Obrněný transportér Pandur II: Osmikolový hraničář opředený skandály

Digitální technologie pod pancířem

Tyto moderní prostředky přenášejí rozhodovací procesy velitele z papírových dokumentů na dotykové obrazovky přímo na bojišti. Znamenají doslova technologický skok, kterým se uživatelé těchto systémů přibližují k realitě digitálního válčiště.

Z bojového hlediska v tomto informačním systému nejvíce záleží na schopnosti vytvářet společný obraz situace. To znamená, že velitelé, případně další vybraní členové osádky, mají k dispozici plány od nadřízeného včetně mapového zákresu v elektronické podobě. K tomu získávají v reálném čase přehled o poloze ostatních vozidel, terénu a počasí, případně i rozpoznaných silách protivníka.

V neposlední řadě mohou do tohoto společného obrazu situace přispívat také oni svými informacemi. Samotný velitel má při plánování klíčovou roli – ať už se jedná o přípravu přesunů, hodnocení terénu, optickou či rádiovou viditelnost bojových subjektů a jejich zobrazení na mapě nebo teoretické propočty poměrů sil a další. Nelze zapomenout ani na nezbytnou „byrokratickou“ část systémů, která formou různých šablon ulehčuje zpracování dokumentů, zpráv a hlášení.

Obrněný transportér jako stavebnice

Pandur II stojí, podobně jako řada dalších moderních zbraňových systémů, na modulárním řešení. O jeho konečném využití tak de facto rozhoduje budoucí uživatel především volbou vhodné nástavby. Bez přidaných zbraní nebo pouze s lehkou výzbrojí představují Pandury II obrněné transportéry, použitelné v závislosti na dalším vybavení jako zdravotnické, vyprošťovací, spojovací, průzkumné, ženijní, chemické či velitelské vozidlo.

Naopak při lafetaci až 90mm (6×6) nebo dokonce 105mm kanónu (8×8) mohou sloužit i jako protitankový prostředek. Opomenout nelze ani variantu samohybného minometu instalací této zbraně až do ráže 120 mm. Ze všeho nejvíce ovšem zákazníci požadují Pandur II v roli obrněného transportéru a bojového vozidla pěchoty, ve které může nést například automatický kanón až do ráže 30 mm, různé typy kulometů, případně i protitankové řízené střely. Podle velikosti nástavby se pak liší i počet vezeného mužstva od šesti do dvanácti vojáků.

Během roční mise Scotta Kellyho a Michaila Kornijenka zažila Mezinárodní vesmírná stanice jednu velkou premiéru. Poprvé se astronautům podařilo vypěstovat rostliny mimo Zemi. Zahradničení se na ISS věnoval především Kelly a loni v srpnu tak mohla posádka poprvé ochutnat salát vypěstovaný ve vesmíru. V lednu zase na ISS vykvetla první vesmírná cínie. Kelly i jeho parťák Kornijenko si již dávno užívají pohodlí pozemské gravitace, zahradničení na ISS jejich odletem ale zdaleka neskončilo.

Novým vesmírným zahradníkem se stal Shane Kimbrough, který se v rámci experimentu VEGGIE nyní dočkal své první vesmírné sklizně. Podobně jako jeho předchůdci se i Kimbrough věnoval pěstování salátu a posádka nyní ochutnala jeho čerstvoučký římský salát.

TIP: Co budou jíst první osadníci Marsu? Zeleninu, kobylky a houby

Kimbrough se projevil nejen jako zdatný zahradník ale i jako pohotový improvizátor. Když salát v jeho péči strádal nadbytkem vody, pomohl si přídavným ventilátorem. Aby nebyla sklizeň jednorázovým počinem sklízí Kimbrough svůj salát po částech. Čerstvá listová zelenina tak zřejmě bude zpestřovat jídelníček astronautů dlouhodoběji.

Bizarní incident údajně začal nečekaným útokem na seniorku, která seděla na lavičce před pečovatelským domovem Sterling Court. Hlodavec, jenž se běžně živí různými semeny, houbami či oříšky, se k ženě nenápadně přikradl a zakousl se jí do nohy. Vyděšená penzistka se veverky nemohla zbavit, a tak udělala první rozumnou věc, která ji napadla – vběhla i s útočníkem do domova.

TIP: Třikrát a dost? Mladík přežil útok chřestýše, medvěda i žraloka tygřího

Poblázněný hlodavec posléze rozpoutal v ústavu chaos a zaútočil i na další obyvatele, až museli zavolat na tísňovou linku 911. Veverku se nakonec podařilo z budovy vystrnadit, a přestože byli tři důchodci hospitalizováni, odnesli si místo vážnějších zranění hlavně šok.

Ve Spojených státech vzniká celá řada rozmanitých dronů. Vojenští vývojáři DARPA a Úřad pro námořní výzkum US Navy pracují na programu Tern.

Tento program zahrnuje velké drony, které dovedou vzlétnout z lodi, na nichž mají jen omezený prostor na palubě. Drony odstartují vertikálně a pak přejdou do horizontálního letu. Přistání dronu bude opět vertikální.

TIP: Bojový dron amerického námořnictva poprvé v historii tankoval za letu

Dolet dronů programu Tern by měl být přes 1 100 kilometrů. Pokud vše půjde podle plánu, drony Tern vzlétnou do vzduchu již v roce 2018.

Plesová sezóna podle nepsaného zákona trvala zhruba od poloviny září do konce dubna, přičemž nejvíce bálů se konalo v lednu a v únoru. Zmíněné načasování mělo praktický význam: jednalo se o „okno“ mezi adventem a čtyřicetidenním půstem před Velikonocemi. Zatímco tedy jaro bylo vyhrazeno svatbám, léto cestování a podzim honům, zima se ukázala jako ideální doba, kdy se šlechta sjížděla do měst, a mohla se tak ve vyhřátých sálech věnovat večírkům a plesům. 

Od poloviny 19. století již bály tvořily také nedílnou součást společenského života běžných měšťanů. Večírky pro zvané obvykle sponzorovaly význačné a respektované osobnosti města. Průběh akce se pak řídil přísnými pravidly a etiketou: Například každá dívka měla k dispozici dekorativní kartičku, na níž se do pořadníku zapisovali její partneři pro jednotlivé tance. Než ovšem směli požádat o zápis, museli být mladé dámě – a jejímu dospělému doprovodu – oficiálně představeni. Také orchestr hrál skladby v předem určeném pořadí: po zahajovacím tanci se pravidelně střídala rychlejší a pomalejší tempa.

Bílé, modré, nebo žluté? 

Plesy a móda šly od počátku ruku v ruce. Později se především pro dívky, které jejich matky uváděly na bálech do společnosti, stala přepychová róba v předepsané barvě naprostou nutností – právě díky ní se mladá žena mohla seznámit a co nejlépe provdat. Proto také rodiny na plesových šatech rozhodně nešetřily. Móda se řídila psanými i nepsanými pravidly, jež bylo nutné dodržovat. Například pro dívku se při uvedení do společnosti volily šaty světlé, pro její garde naopak tmavé. 

Význam plesové garderoby zachytila ve svých vzpomínkách z konce 19. století i pamětnice Karla Fleischerová: „Byla jsem do společnosti uvedena na elitním plese čtenářského spolku. Na první ples musely být šaty bílé, hedvábné, zdobené buď jabloňovými květy, nebo růžičkami. Druhý rok byly růžové, třetí bledě modré. Měla-li některá dívka smůlu, že chodila na plesy čtvrtý rok svobodná, byla v dosti velkých nesnázích, jakou barvu šatů si má zvolit. Do fialové se jí nechtělo, růžová nebo modrá by se zdály přešívané z minulých let, v bílé by se zdála směšnou – na tu byla v jednadvaceti letech stará. Tak snad žlutou – ale ta zase nesluší každé.“

Módní styly pro plesovou sezónu se napříč stoletími měnily, avšak okázalost dámských rób zůstávala. K vidění tak byly přepychové šaty z drahých materiálů, ale i nejrůznější plesové doplňky, jako například držátka u pasu na kytky, vějíře či střevíčky ze zlaté kozinky zdobené perlami a nášivkami. V otázce parádění nezůstávali zpočátku pozadu ani muži: drahé látky, zlaté výšivky, dokonale zhotovené boty – to vše poukazovalo na movitost majitelů. Teprve koncem 18. století převzaly roli reprezentace rodinného majetku ženy a mužská móda se ustálila. Nezbytnou výbavou plesového tanečníka se tehdy staly frak, motýlek, vesta, košile s vyztuženým límcem a rukavičky. 

Jen s bílým motýlkem 

Zdálo by se, že ve stále se zrychlujícím běhu 20. století zazní plesům labutí píseň. Jenže právě naopak: Moderní bály patří nadále mezi oblíbené společenské události zimní sezóny, přičemž jim – pokud jde o prestiž – dominuje ples ve Vídeňské státní opeře. Koná se pravidelně už od roku 1935, svou přítomností jej zdobí celebrity zvučných jmen a přísně se dbá na dodržování tzv. dress code, tedy pravidel oblékání. 

Podle zmíněného kodexu by dámy měly dorazit výhradně ve večerních róbách splývajících až k zemi a muži zase v tzv. white tie čili dobře padnoucím fraku. Jeho součást tvoří sako s hedvábnými klopami a šosy, kalhoty se dvěma hedvábnými či saténovými lampasy, bílá bavlněná vesta, bílá bavlněná košile s vyztuženým límcem a náprsenkou a – pozor – nezbytný bílý motýlek. Pokud si totiž neznalý tanečník uváže motýlka černého, budou jej všichni zúčastnění považovat za číšníka.

TIP: Pompézní zimní bál svedl naposled dohromady rozvětvenou rodinu Romanovců 

Většina prestižních plesů se i dnes řídí přísnými pravidly etikety. Partnerka například nesmí odmítnout tanečníka jen proto, že chce jít na parket s někým jiným. Jedinou možností, jak se vyhnout nevítanému tanci, je tedy předstírat únavu. Značné oblibě se těší rovněž viktoriánské plesy v historických kostýmech, maškarní bály, jež mají původ v pařížském plese v opeře, i charitativní taneční akce ve prospěch nejrůznějších dobročinných organizací.

Ve snaze zlepšit kvalitu ovzduší se zástupci čtyř velkých měst zavázali k zákazu používání dieselových automobilů na svém území. Paříž, Madrid, Atény a Mexiko chtějí od roku 2025 zakázat, nebo výrazně omezit vjezd automobilům s dieselovými motory. Z prohlášení není jasné, zda se bude jednat o úplný zákaz, nebo o omezení vjezdu do vybraných částí města.

Úředníci ve společném prohlášení vyzvali automobilky k přijmutí potřebných opatření s tím, že jsou připraveni nabídnout výrobcům automobilů s ekologickým pohonem finanční pobídky. Kromě toho chtějí města podpořit ekologickou městskou dopravu, pěší a cyklodopravu.

Podle nedávného výzkumu 3 až 5,5 milionu lidí na celém světě umírá každý rok předčasně kvůli znečištěnému ovzduší. Na vině jsou hlavně emise malých částic vypouštěných z elektráren, továren, automobilů a při spalování uhlí a dřeva. Podle studie způsobuje špatná kvalita ovzduší více úmrtí než jiné rizikové faktory, jako jsou například podvýživa, obezita, konzumace alkoholu, užívání drog či nechráněný sex.

Z rozhodnutí samotného Josifa Stalina byla před 85 lety vyhozena do povětří jedna z dominant Moskvy. Chrám Krista Spasitele, na jehož výstavbě se podíleli nejlepší architekti, stavitelé a malíři své doby, byl slavnostně otevřen 26. května 1883. Jako nepotřebný přežitek své doby měl uvolnit místo pro monumentální Palác sovětů. Plánovaná stavba se ale nikdy neuskutečnila a na místě původního chrámu vznikl jen plavecký bazén.

Po pádu sovětského režimu začaly práce na obnově chrámu. Věrná replika pompézní budovy vystavěná z mramoru a zlata se budovala pět let, vyšla na 600 milionů dolarů a vysvěcena byla v srpnu 2000. Znovuobnovený chrám je sídlem patriarchy ruské pravoslavné církve. Nachází se v něm také muzeum, které patří k Moskevskému městskému muzeu dějin města Moskvy.

Velké galaxie, které známe z dnešního vesmíru, zřejmě vznikly galaktickým kanibalismem – postupným pojídáním menších galaxií v okolí. Jak ale vznikly velké galaxie, které pozorujeme v mladém vesmíru? Vědci se už delší dobu domnívají, že v tom hraje roli kosmický plyn, zatím nám ale scházejí detailní informace.

Mezinárodní tým astronomů nedávno objevil pozoruhodný objekt, vzdálený od nás 10 miliard světelných let, který dostal přezdívku Spiderweb Galaxy, česky Galaxie Pavučina. Postupně vyšlo najevo, že jde o zárodek ze vznikající kupy galaxií, tvořený několika protogalaxiemi, který obklopuje ohromný oblak kosmického plynu. Hmotnost tohoto plynu vědci odhadují na úctyhodných 100 miliard Sluncí a vznikající galaxie tento plyn intenzivně nasávají.

Galaxie Pavučina nasává okolní plyn

Astronomové k tomuto objevu využili pozorování australské soustavy radioteleskopů Australia Telescope Compact Array (ATCA) a také soustavy radioteleskopů Karl G. Jansky Very Large Array (VLA) z Nového Mexika.

Podle autorů studie jsou rozměry tohoto oblaku kosmického plynu asi tak třikrát větší než Mléčná dráha. Zatím vše nasvědčuje tomu, že se oblak a zárodky galaxií nakonec spojí do jediné velké galaxie, která vcucne většinu plynu v okolí.

TIP: Vesmírný kanibal: Obří galaxie M87 požírá své sousedy

Radioteleskopy v oblaku plynu vystopovaly oxid uhelnatý (CO) a badatelé zjistili, že je extrémně chladný. Jeho teplota činí asi mínus 200 °C. Tento plyn přitom proudí především do centrální protogalaxie, která utěšeně roste.